Alchymista

Malíř Joseph Wright z Derby se nechal pravděpodobně inspirovat Thomasem Wedgwoodem, kterého znázornil na svém obraze z roku 1771 jako alchymistu[1]

Alchymista je člověk zabývající se alchymií. Mnoho alchymistů je známo z dochovaných alchymistických rukopisů a knih, i když většinou měli snahu udržet svou práci v tajnosti a používali tajemné symboliky. V českých zemích bylo nejvíce alchymistů v době císaře Rudolfa II. Alchymisté byli obvykle zároveň astrologové, filosofové a metalurgové. V současnosti jsou postavami mnoha literárních a filmových děl, kde však často vystupují jako šarlatáni, podvodních nebo čarodějové.

Alchymie vznikla během prvních několika století našeho letopočtu a svůj největší rozkvět zažila ve středověku. Na východě se jí věnovali především indičtí a čínští alchymisté. Západní alchymie vzkvétala v řecko-římském Egyptě a v islámském světě. Do Evropy se rozšířila ve 13. století a byla praktikována až do 18. století

Název alchymie může být přeložen jako umění Egypťanů nebo černá země, která byla v Egyptě. Může také pocházet z arabského světa, kde znamenal přeměnu kovů nebo odlévání. Paracelsus a Georgius Agricola používali slova chymia pro alchymii a chymista pro alchymistu.

Především islámští a evropští alchymisté vyvinuli základní soubor laboratorních technik, teorií a termínů, z nichž některé se používají dodnes. Alchymie přispěla k rozvoji experimentálního zkoumání, objevila celou řadu nových látek a chemických postupů. Sehrála tak významnou roli ve vývoji chemie a medicíny.

Význační alchymisté

  • HermesTrismegistos
    Thovt - podle legend bývá objev alchymie připisován egyptskému bohovi Thovtovi, který byl pokládán za autora 42 knih obsahujících veškeré vědění, včetně Smaragdové desky (Tabula Smaragdina). Tyto knihy byly údajně ztraceny při katastrofě v Alexandrii roku 390 našeho letopočtu.
  • Hermes Trismegistos - řecká tradice připisuje autorství spisů a Smaragdové desky právě jemu. Měl být králem v egyptských Thébách. Obě tradice se shodují na oblastech jeho působení - lékařství, výklad snů a průvodcovství duší.
  • Nikolaus Flamel a další alchymistické postavy
    Nicolas Flamel (1330 – 1418) byl francouzský alchymista. Je autorem alchymistického spisu Kniha hieroglyfických obrazů, která byla vydána v Paříži roku 1612.
  • Paracelsus (1493–1541) navazuje na lidové léčitelství, které bývá prosyceno magií. U Paracelsa je ústředním znakem souvztažnosti lidského organismu a kosmu pojem astrum.
  • Michael Sendivogius (1566–1636) byl polský šlechtic, alchymista, filosof a lékař. Navázal kontakt s mnohými alchymisty a působil i v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. Počátkem roku 1604 v Praze publikoval jedno ze svých alchymistických děl Tractatus de Lapide Philosophorum – Novum Lumen Chymicum. Další jeho práce vyšly v Paříži, Kolíně nad Rýnem a Štrasburku. V Praze také údajně v roce 1604 před očima císaře Rudolfa II. provedl úspěšnou transmutaci kovů.
  • Samuel Hahnemann (1755–1843) byl německý lékař, chemik a překladatel. Vyvinul nový systém přírodní léčby a je považován za zakladatel homeopatie. Působil jako osobní lékař významných knížecích rodin. Léčil se u něj například Karel Filip ze Schwarzenbergu. Roku 1835 odjel do Paříže, kde působil až do své smrti.

Hlavní témata alchymie

  • Ikony prvků: 1 - cín, 2 - olovo, 3 - zlato, 4 - síra, 5 - rtuť, 6 - stříbro, 7 - železo
    Kámen mudrců (latinsky lapis philosophorum) - alchymisté hledali jakýsi druh hypotetické látky (fermentu, katalyzátoru), který by dokázal proměnit (transmutovat) kovy na zlato. Měli totiž představu, že kovy se přeměňují jeden v druhý. Vhodným a správným nasměrováním energie chtěli tento přirozený proces zrání kovů urychlit. Krycím jménem kamene mudrců byl červený lev.
  • Velké dílo (latinsky opus magnum) - spočívalo ve výrobě kamene mudrců a následně transmutaci neušlechtilých látek ve zlato.
  • Malé dílo byl méně komplikovaný proces, který využíval bílý elixír a umožňoval přeměnu kovů ve stříbro.
  • Elixír života (latinsky panacea) - označuje se také jako pitné zlato (latinsky aurum potabile) a měl sloužit k omlazení a možná i k dosažení nesmrtelnosti člověka. Nalezení této látky bylo jedním z hlavních cílů alchymie. Alchymisté se domnívali, že kámen mudrců kromě transmutace kovů umožňuje připravit také elixír života. V čínské tradici odpovídá panacea dosažení diamantového těla, v indické jí odpovídá ájurvéda.
  • Pralátka (latinsky materia prima) - je výchozí látkou Velkého Díla (Opus Magnum), jehož vyjádření spočívá v tezi, že vše je v jednom. Znamená také prvotní princip světa, původní látka, z níž svět povstal a z níž může změnou formy vzniknout nekonečná řada těl. Je nazývána semenem, chaosem, univerzální substancí. Protože alchymista není zásluhou své nedokonalosti schopen pracovat s materii prima, volí jiné výchozí látky.

Seznam alchymistů podle původu

Rosenkruciánský výklad Smaragdové desky

Alchymisté řecko-římského Egypta

Hermes Trismegistos na mozaikové podlaze v katedrále v Sieně

Alchymisté řecko-římského Egypta žili v době po smrti posledního egyptského faraona Nachthareheba po vyhnání Peršanů makedonským vojevůdcem Alexandrem Velikým. Ten založil město Alexandrie a sám se nechal korunovat za nového faraona. Po smrti Alexandra Velikého získali vládu nad Egyptem Ptolemaiovci s podporou Řecka a posléze i Římanů. Poslední vládkyně této dynastie Kleopatra VII. se pokoušela Egyptu navrátit jeho někdejší slávu, a tak se spojila s Juliem Cesarem. Úmysl Kleopatře nevyšel, nakonec spáchala sebevraždu.

Toto období je považováno za počátek alchymie, neboť právě Alexandrem Velikým byla objevena Smaragdová deska (latinsky Tabula Smaragdina), která je obvykle připisována Hermu Trismegistovi (řecké jméno egyptského boha Thovta). Její text tvoří filozofický základ hermetismu a měl význačný vliv na alchymii. Text Smaragdové desky se skládá z několika vět (zásad, pravd), přičemž nejčastěji je citována první věta: „To, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole“, což má znázornit spojení materiálního a duchovního světa, vztah mezi mikrokosmem a makrokosmem.

Čínští alchymisté

Taoismus - symbol dvojice protikladů jin a jang s osmi hexagramy

V Číně byla alchymie součástí náboženského taoismu. Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filozofie - myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života. Základní silou vesmíru je tao, pralátka vesmíru, jeho prapříčina.

V některých čínských filozofických směrech se věřilo, že lidé mohou dosáhnout sedmi stupňů vývoje: bohové, spravedliví, nesmrtelní, lidé Tao, mudrci, ctnostní, obyčejní lidé a otroci. První tři fáze jsou nesmrtelné. Každý může vylézt po tomto žebříku z otroka na božského. Avšak skok ze čtvrtého stále smrtelného stádia (lidé Tao) do prvního nesmrtelného stádia lidstva (bohové) se nemůže uskutečnit sám od sebe, ale vyžaduje alchymii.

Fang Siao-žu
  • Wei Boyang (kolem 200 n. l.) - autor nejstaršího čínského alchymistického pojednání Zhouyi cantong qi (O sjednocení korespondence).
  • Ge Hong (284 - 364 n. l.) - autor spisu Baopuzi (Ten, kdo objímá neotesaný blok nebo Mistr, který přijímá jednoduchost). Šang-čchingská škola později převzala některé z jeho technik.
  • Lü Dongbin (796 - 1016 n. l.) - jeden z osmi nesmrtelných, byl prý jedním z prvních, kdo se obrátil výhradně na vnitřní alchymii (neidan).
  • Liou Chaj-čan nebo Čang Boduan (987 - 1082 n. l.) byl žákem Lü Dongbina. Napsal spis Wuzhen pian (O porozumění skutečnosti). Jeho cílem bylo vytvoření shengtai (duchovního embrya nesmrtelnosti). Po jeho smrti bylo založeno mnoho škol a jeho žáci založili jižní větev Školy dokonalé reality (doslova Cesta realizace pravdy).
  • Fang Siao-žu (také Fangshi, 1357–1402) - byl čínský konfuciánský učenec a je považován za prvního specialistu na umění nesmrtelnosti. Nabízel šamanistické praktiky a byl navštěvován císaři a šlechtici.

Arabští alchymisté

Symboly používané starověkými filozofy: 1 - oheň, 2 - země, 3 - voda, 4 - vzduch

V řecko-arabské alchymii byly prapůvodními principy: země, voda, vzduch a oheň (doktrína čtyř prvků), které definoval Empedoklés jakožto základní látky všeho bytí. Jako hnací sílu všeho dění označil dvě prasíly, pod jejichž vlivem svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení:

  • láska (filotés) - síla sjednocující
  • svár (neikos) - síla oddělující
Geber - arabský alchymista

V arabském světě se od 9. století staly obzvláště důležitými prvky síra a rtuť, které převzaly roli principů při transformaci látek. Princip síry byl přiřazen ohni a vzduchu (hořlavé), princip rtuti byl přiřazen zemi a vodě (nehořlavé).

  • Morienus (7. století)
  • Chálid ibn Jazíd (cca 655–704)
  • Geber (arabské jméno Abú Músa Džábir ibn Hajján, asi 721–815) - je považován za otce arabské chemie
  • Abú Bakr Muhammad ibn Zakaríja ar-Rází také Rhazes (asi 860 – asi 930)
  • Ibn Umail (asi 900–960)
  • Maslama al-Majriti (zemřel 1007)
  • Avicenna (980–1037) - je považován za jednu z nejvýznamnějších postav zlatého věku islámu.
  • al-Tughraj (1061–1121)

Evropští alchymisté

Paracelsus

Ve středověké Evropě byla většina alchymistů duchovními nebo ve službách vládců. Alchymisté měli povinnost mlčet o svých znalostech před cizími lidmi a používali kódovaný jazyk. Mnohá tajemství byla svěřena pouze ústně nejdůvěryhodnějším žákům.

Alchymisté se také často zabývali astrologii a kovům přiřazovali nebeská tělesa: zlato pro Slunce (latinský sol), stříbro pro Měsíc (latinsky luna), železo pro Mars, rtuť pro Merkur, cín pro Jupiter, měď pro Venuši, olovo pro Saturn.

John Dee

Alchymistické myšlenky byly založeny na tehdy běžných a závazných přírodních filozofiích. I když se některé myšlenky té doby mohou zdát absurdní, tvorba teorií vedla k laboratorní práci, experimentům a následně k moderní vědě. Přechod od alchymie k chemii, metalurgii, farmacii nebo medicíně byl plynulý proces po několik staletí.

Literární alchymisté

Literární alchymisté se od svých historických doložených kolegů liší většinou tím, že se jim v jejich dílech skutečně podaří vynalézt to, o co oni neúspěšně usilovali.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Alchemie na německé Wikipedii a List of alchemists na anglické Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Pakua with frame.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Pakua with frame, 文王八卦、後天八卦
John Dee Ashmolean.jpg
According to Charlotte Fell Smith, this portrait was painted when Dee was 67. It belonged to his grandson Rowland Dee and later to Elias Ashmole, who left it to Oxford University.
Jabir ibn Hayyan.jpg
The alchemist Jabir ibn Hayyan, from a 15th century European portrait of Geber, Codici Ashburnhamiani 1166
Joseph Wright of Derby The Alchemist.jpg
Full title: The Alchymist, In Search of the Philosopher’s Stone, Discovers Phosphorus, and prays for the successful Conclusion of his operation, as was the custom of the Ancient Chymical Astrologers, by Joseph Wright of Derby, now in Derby Museum and Art Gallery, Derby, U.K.
ElementeAltphilosophen.svg
Autor: MaEr [date=25.07.2008 (Roland1952), 30 August 2008 (MaEr)], Licence: CC BY-SA 3.0
Element symbols used by the ancient philosophers (see Classical element)
1 fire, 2 earth, 3 water, 4 air
Rosicrucian Rose.jpg
Rosicrucian Rose -- circular diagram of alchemical symbolism with seven planets at top, and Latin "VITRIOL" acronym around the circumference .
Paracelsus.jpg
PORTRAIT PRESUME DU MEDECIN PARACELSE (1493-1541)
une des nombreuses copies anomymes du XVIIe siècle
Hermes Mercurius Trismegistus.jpg
Hermes geeft met zijn rechterhand een (wet)boek aan de licht nijgende Mozes, terwijl zijn linkerhand rust op een bord waarop van het goddelijke woord sprake is : onder Hermes staat : Hermis Mercurius Trismegistus contemporaneus Moysi
Fang-xiaoru.jpg
Fang-xiaoru
HermesTrismegistusCauc.jpg
Hermes Trismegistus.

From English Wikipedia: en:Image:HermesTrismegistusCauc.jpg, stating: "It is obvious that this is one of many, many pictures from the Middle Ages or Renaissance of this subject. It has been scanned and put on the Internet by someone, who is not credited on the site this was received from. This same image appears more than once on the first page in Google's image search under "hermes trismegistus". Seeing as the author, being mortal, certainly died centuries ago, there should be no problem with copyright infringement.

Further research indicates that the image is 'Engraving of Mercurius Trismegistus from Pierre Mussard, Historia Deorum fatidicorum, Venice, 1675.' This information was obtained from Adam McLean's Alchemy website: http://www.levity.com/alchemy/amclglr9.html.
Edward Kelley. Stipple engraving by R. Cooper. Wellcome V0003198.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY 4.0

Edward Kelley. Stipple engraving by R. Cooper.

Iconographic Collections
Keywords: portrait prints; stipple prints; Edward Kelley

ElementeAlchemisten.svg
Autor: MaEr, Licence: CC BY-SA 3.0
Chemical symbols used by alchimists. 1 — tin; 2 — lead; 3 — gold; 4 — sulfur; 5 — mercury; 6 — silver; 7 — iron.