Aleš Podhorský

Aleš Podhorský
Aleš Podhorský
Aleš Podhorský
Rodné jménoAntonín Pasáček
Narození19. dubna 1900
Holešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. srpna 1964 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aleš Podhorský, vlastním jménem Antonín Pasáček, (19. dubna 1900 Holešov[2] – 19. srpna 1964 Praha) byl český divadelní režisér, herec, pedagog a odborný publicista.

Život

Po studiu na gymnáziu se v roce 1923 připojil k divadelní společnosti O. Alferiho jako herec a režisér, od roku 1924 do roku 1926 pak působil u divadelní společnosti J. Burdy, přičemž s ní od roku 1925 vystupoval v Kladně. V herecké tvorbě se školil soukromě od roku 1924 u herce a režiséra ND Jaroslava Hurta (1877–1959).[3]

V letech 1926 až 1928 byl v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde vykonával i funkci šéfa činohry. Následně (1928) přešel jako režisér (činný též herecky) do Zemského divadla v Brně, v letech 1935 až 1936 byl paralelně šéfem činohry, 1936–1937 jejím šéfrežisérem.[4]

Začátkem roku 1937 odešel do Prahy, do činohry Národního divadla. Zde byl angažován až do července 1951,[5] režii se však věnoval jen do roku 1949. Na scénách ND inscenoval téměř 60 her. Rovněž zde vytvořil přes 40 menších hereckých rolí, především v hrách, které sám režíroval.

Současně ve válečných letech 1941 až 1944 pohostinsky pracoval jako vrchní režisér Lidového divadla Uranie v Praze.[6] Ještě v době, kdy byl členem ND, byl jmenován v lednu 1949 ředitelem Státního divadla v Brně (1949–1950),[7] v tomto období zároveň vykonával funkce uměleckého šéfa a režiséra činohry.[4] Od srpna 1950 působil jako režisér v Divadle na Vinohradech, v sezóně 1950–1951 i jako umělecký šéf.[8] Po odchodu z ND zůstal i nadále v Divadle na Vinohradech a to až do července 1953. Následně se vrátil do Brna na místo uměleckého šéfa a režiséra činohry Státního divadla.[4] V roce 1958 z Brna odešel zpět do Prahy, do Divadla S. K. Neumanna, kde působil až do své smrti.[5]

Zabýval se i pedagogickou činností, za okupace učil na pražské konzervatoři, po osvobození na Divadelní fakultě AMU a Janáčkově Akademii múzických umění v Brně.[5]

Citát

„Podhorského jsem prostě jako režiséra miloval od prvního setkání. Báječně jsem mu rozuměl. Neměl ve zvyku moc teoretizovat. Býval stručný, jeho výklad prostý, ale pokaždé seděl. Svými inscenacemi dosahoval mimořádného účinu a proto je obecenstvo mělo rádo. Od Aleše Podhorského jsem si dodnes uchoval několik ryze praktických jevištních rad. Patří k nim i ta, že pro herce je nejdůležitější první vstup na jeviště. "Jak vstoupíš, už musíš udělat dojem". Měl pravdu. Mockrát se mi to potvrdilo.“
— František Filipovský[9]

Ocenění

Vybrané divadelní režie

Vybrané divadelní role

  • 1932 J. W. Goethe: Faust, Mefisto, Státní divadlo Brno, režie R. Walter
  • 1937 F. A. Šubert: Jan Výrava, Maršálek, Rychtář Matouš, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1937 Frank Tetauer: Svět, který stvoříš, Václav Linhart, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1938 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Pavel Kožený, Karel Kudrlička, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1938 Vilém Werner: Noví lidé, Vojta Závora, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1939 A. N. Ostrovskij: Les, Karp, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka
  • 1939 Jiří Mahen: Janošík, Gajdoščík, Prozatímní divadlo, režie Jan Bor
  • 1941 Zdeněk Štěpánek: Nezbedný bakalář, Pan Václav Běšina z Běšin, Prozatímní divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1942 Manfred Hausmann: Lilofee, Kulle, Prozatímní divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1943 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Matěj Šumbal, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1943 bratří Mrštníkové: Maryša, Strouhal, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1945 Jan Drda: Hrátky s čertem, Belzebub, Omnimor, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1946 N. F. Pogodin: Kremelský orloj, Hodinář, Duchovní, Starší dělník, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1947 A. V. Suchovo-Kobylin: Svatba Krečinského, Fedor, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1948 N. V. Gogol: Revisor, Abdulin, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1948 A. N. Ostrovskij, Les, Evžen Apollonovič Milonov, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský

Filmografie

Filmové role

  • 1953 Kavárna na hlavní třídě (policejní úředník)
  • 1953 Komedianti (četník)
  • 1947 Jan Roháč z Dubé (Menhart)

Filmové režie

  • 1959 Ze života hmyzu (TV divadelní představení)
  • 1934 Hříchy mládí

Odkazy

Reference

  1. ↑ hrob Aleše Podhorského na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-28. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 377.
  4. ↑ a b c Aleš Podhorský [online]. Národní divadlo Brno. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ a b c Český biografický slovník XX. století II, s. 593.
  6. ↑ Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 505.
  7. ↑ Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 348.
  8. ↑ Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 115–116.
  9. ↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 216–7

Literatura

  • Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 33, 47, 50, 103–105
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 20, 27
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 89, 93–4, 98, 113, 120–1, 124–5, 127, 129, 137, 140–1, 143, 159, 178, 251–3, 277, 331
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 131, 136, 188-9
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 212–3, 220, 249, 251, 286, 288, 312
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 221, 229
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 208, 253–4, 359, 361–2, 367, 393, 411, 414
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 47, 82–3, 99, 114, 159, 161, 187, 229, 231, 253–4, 256, 291–2, 317, 350, 356, 372, 411, 465, 480, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 9, 30, 94, 115–116, 130, 135, 282, 324–325, 348, 350–351, 468, 505, 527.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 73, 76, 97–8, 100–2, 137, 212, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 448.
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 47–8, 67, 81, 89, ISBN 80-204-0493-7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 114, 161, 173, 177
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 122, 174, 178, 181, 257, 277, 351, 357, 360, 378, 382, 385, 466–9, 498–9, 502, 512, 515–6, 525, 588, 597, 620, 625, 628–9, 650, 652, 658–660, 664, 666
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 377–8
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 261, 279, 290
  • Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 122–3, ISBN 80-86182-61-4
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 13, 230, 239, 264
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 154, 158, 166, 168, 190, 195, 200, 201, 204, 259
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 65–67.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 83, 180–1, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 593. 
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 7, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 189, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 158, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Aleš Podhorský.jpg
Aleš Podhorský, český divadelní režisér, herec, pedagog a odborný publicista