Aleš Pohorský

Aleš Pohorský
Narození	28. dubna 1953 (70 let) Praha
Povolání	romanista, literární historik, vysokoškolský pedagog, překladatel
Národnost	česká
Stát	Československo Československo Česko Česko
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	literární věda, literární historie, francouzská literatura, francouzsky psaná poezie, překlady z francouzštiny a překlady do francouzštiny
Ocenění	rytíř Řádu akademických palem
Rodiče	Miloš Pohorský, literární historik
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Aleš Pohorský (* 28. dubna 1953, Praha) je český romanista, literární historik, vysokoškolský pedagog a překladatel z francouzštiny a do francouzštiny.^[1]

Život

Narodil se roku 1953 v Praze. Jeho otec, Miloš Pohorský, byl rovněž literární historikem.^[2] Po maturitě roku 1971 začal studovat francouzštinu, češtinu a později i dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1974–1975 absolvoval jednoleté studium na prestižní École normale supérieure v Paříži. Roku 1977 se stal asistentem v Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd a roku 1978 získal titul PhDr. za práci Rutebeuf a jeho význam ve středověkém básnictví. V letech 1982–1983 absolvoval vědecký pracovní pobyt na Ecole Normale Supérieure.^[3]

Roku 1984 se stal kandidátem věd za práci Guillaume Apollinaire – dobrodružství a řád básnického vidění reality. V tom samém roce se stal vědeckým pracovníkem v Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd, roku 1990 odborným asistentem na katedře romanistiky (nyní Ústav románských studií) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Roku 1997 získal titul docenta obhajobou habilitační práce Prokletí poezie a od roku 2000 je ředitelem Ústavu.^[3]

Zabývá se francouzskou literaturou (především středověkou) a překládá poezii a prózu z francouzštiny do češtiny, ale také z češtiny do francouzštiny (například Vančura, Fuks, Hrabal, Skácel, Holub, Mikulášek, Wernisch, Orten a další). Jako hostující profesor přednášel v Paříži na École normale supérieure a na École pratique des hautes études. Napsal celou řadu studii a doslovů týkajících se francouzské literatury.^[1] Roku 2013 obdržel od Ministerstva školství Francouzské republiky titul Rytíř Řádu akademických palem (Chevalier dans l’Ordre des Palmes académiques), vyznamenání za zásluhy ve vzdělání, vědě a kultuře.^[4]

V lednu 2024 byl odsouzen za krádež 26 cenných knih z knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy k peněžitému trestu 100 tisíc korun.^[5]

Dílo

Vlastní práce

• Guillaume Apollinaire: Dobrodružství a řád básnického vidění reality. Praha: Ústav pro českou a světovou literaturu 1985.
• Pásmo. in Poetika české meziválečné literatury. Praha: Československý spisovatel 1987.
• Prokletí básnící. Praha: Garamond 2000.
• Jarry a Apollinaire. in Alfred Jarry a česká kultura. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta 2008.
• Apollinairův důvěrný deník in. Guillaume Apollinaire: Deník, Praha: Akropolis 2013.
• Apollinairovo Pásmo a sedmero českých překladů. in Naše Francie (francouzská poezie v českých překladech a ilustracích 20. století). Praha: Památník národního písemnictví 2018.

Sestavené antologie

• 1985 – Arthur Rimbaud: Doušek jedu.
• 1987 – François Villon: Šibeničník.
• 1990 – MaXimuM poezie (antologie současné francouzské poezie).

Překlady

• 1977 – Nicolas Boileau: Umění básnické. in: O umění básnickém a dramatickém.
• 1977 – Pierre Corneille: Druhá rozprava o tragédii a prostředcích, jak ji pojednat podle pravděpodobnosti a nutnosti. in: O umění básnickém a dramatickém.
• 1977 – Pierre Corneille: Třetí rozprava o třech jednotách děje, času, místa. in: O umění básnickém a dramatickém.
• 1981 – Guillaume Apollinaire: Hudebník ze Saint-Merry, spolupřekladatel.
• 1982 – Luis Buñuel: Do posledního dechu, společně s Renatou Pohorskou.
• 1987 – Pierre Petitfils: Verlaine.
• 1990 – MaXimuM poezie (antologie současné francouzské poezie).
• 2000 – Arthur Rimbaud: Sezóna v pekle; Iluminace
• 2001 – Jean Favier: François Villon.
• 2004 – Arthur Rimbaud: Sezóna v pekle; Iluminace; Dopisy vidoucího.
• 2011 – François René de Chateaubriand: Paměti ze záhrobí.
• 2015 – Marcel Beaujard: Odstíny mlhy.
• 2020 – Emmanuel de Las Cases: Memoriál ze Svaté Heleny.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Aleš Pohorský
• doc. PhDr. Aleš Pohorský, CSc. – Ústav románských studií FFUK
• Aleš Pohorský v informačním systému abART
• Aleš Pohorský v Databázi knih