Alejandro Davidovich Fokina

Alejandro Davidovich Fokina
Davidovich Fokina na US Open 2023
Přezdívka	Ale, Davi, Foki[1]
Stát	Španělsko Španělsko
Datum narození	5. června 1999 (25 let)
Místo narození	Málaga, Španělsko[2]
Bydliště	Fuengirola, Španělsko[2]
Výška	183 cm[2]
Hmotnost	80 kg[2]
Profesionál od	2015
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	6 534 568 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	64–69
Tituly	0 ATP, 2 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění	21. místo (21. srpna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2020, 2022, 2023, 2024)
French Open	čtvrtfinále (2021)
Wimbledon	3. kolo (2023)
US Open	4. kolo (2020, 2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	3. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	9–13
Tituly	1 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění	196. místo (21. února 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2022)
French Open	1. kolo (2021)
Wimbledon	2. kolo (2023)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	1. kolo (2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230906a6. září 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alejandro Davidovich Fokina (* 5. června 1999 Málaga) je španělský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal tři tituly ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.^[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2023 na 21. místě a ve čtyřhře v únoru 2022 na 196. místě. Trénuje ho Jorge Aguirre.^[2]

V juniorském tenise zvítězil ve Wimbledonu 2017 po finálové výhře nad Argentincem Axelem Gellerem. Stal se tak druhým španělským šampionem po Manuelu Orantesovi z roku 1967.^[4]

Narodil se roku 1999 v jihošpanělské Málaze do rodiny rusko-švédského boxera Eduarda Marka Davidoviche a Rusky Taťány Fokinové. Vyrostl v přibližně deset kilometrů vzdáleném přímořském letovisku La Cala del Moral, části Rincónu de la Victoria.^[5] Má bratra Marka Fokinu Davidoviche. K tenisu jej přivedl otec před třetím rokem života. Od pěti let trénoval s Manolem Rubialesem na dvorcích v Calaflores a později v Serramaru. Během roku 2010 navázal spolupráci s koučem Jorgem Aguirrem v Racket Clubu ve Fuengirole.^[1]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červnu 2015, když se zúčastnil turnaje v baskickém Bakiu. Ve druhém kole podlehl krajanu Juanu-Samuelovi Arauzo-Martínezovi ze sedmé světové stovky žebříčku.^[3] Premiérový singlový titul v této úrovni si odvezl během března 2018 z portugalské Quinty do Lago, kde ve finále zdolal krajana ze čtvrté stovky klasifikace Roberta Ortegu Olmeda ve třech setech. První challengerovou trofej pak vybojoval na Copa Sevilla v září 2019. V závěrečném utkání turnaje porazil Španěla Jaumeho Munara, jemuž patřila 112. příčka žebříčku.^[6]

V kvalifikaci okruhu ATP Tour debutoval po obdržení divoké karty na dubnovém Barcelona Open Banco Sabadell 2017. Do hlavní soutěže však nepronikl, když nezvládl kvalifikační kolo s Kolumbijcem Santiagem Giraldem. Dvouhru si poprvé zahrál na dubnovém Grand Prix Hassan II 2019 v Marrákeši po průchodu kvalifikačním sítem. Na úvod jej vyřadil Němec Philipp Kohlschreiber z páté desítky klasifikace. O dva týdny později postoupil na svém druhém turnaji ATP, portugalském Estoril Open 2019, z kvalifikace až do semifinále. Mezi poslední osmičkou singlistů poprvé přehrál člena elitní světové dvacítky, osmnáctého hráče klasifikace Gaëla Monfilse. Před branami finále jej zastavil Uruguayec Pablo Cuevas. V devatenácti letech se tak stal nejmladším Španělem v této fázi turnaje ATP Tour od tehdy 19letého Rafaela Nadala na Barcelona Open 2006. Navazující týden debutoval v sérii Masters na Mutua Madrid Open 2019 časnou porážkou od Francouze Richarda Gasqueta.^{[6] [1]}

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2019, přestože prohrál poslední zápas v tříkolové kvalifikaci s Němcem Yannickem Madenem. Do pařížské dvouhry však prošel jako šťastný poražený. V jejím úvodním kole nenašel recept na Australana ze sedmé světové desítky Jordana Thompsona. Po semifinále na challengeru v čínském Ning-po se 21. října 2019 poprvé posunul do elitní světové stovky žebříčku ATP, když postoupil ze 101. na 93. místo. Na závěrečném Next Generation ATP Finals 2019 pro nejlépe postavené tenisty do 21 let prohrál všechny duely základní skupiny, s australskou světovou osmnáctkou Alexem de Minaurem, Norem Casper Ruudem i Srbem Miomirem Kecmanovićem.^[6][1]

Do Australian Open 2020 vstoupil pětisetovou výhrou nad Slovákem Norbertem Gombosem, představující první vítězný zápas v rámci grandslamu. Ukončil tím také sérii deseti porážek na túře ATP, táhnoucí se od semifinálové účasti na Estoril Open 2019. Ve druhém melbournském kole jej zastavila argentinská světová čtrnáctka Diego Schwartzman. Z únorového Rio Open 2020 odjel poražen v úvodní fázi, když proti Brazilci Thiagovi Seybothu Wildovi nevyužil tři mečboly.^[7] Svou vůbec první účast ve čtyřhře na okruhu ATP Tour proměnil v titul. Ve finále santiagského Chile Open 2020 zdolali s krajanem Robertem Carballésem Baenou druhý nasazený, salvadorsko-britský pár Marcelo Arévalo a Jonny O'Mara.^[8] Po pětiměsíčním koronavirovém přerušení sezóny se probojoval do osmifinále zářijového US Open 2020, v němž uhrál jen pět gemů na sedmého hráče pořadí a pozdějšího finalistu Alexandra Zvereva. Ve dvaceti jedna letech se stal nejmladším Španělem ve čtvrtém kole majoru od tehdy 21letého Nadala na US Open 2007. Podzimní French Open 2020 opustil ve druhém kole po prohře s ruskou světovou dvanáctkou Andrejem Rubljovem.^[6][1]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	17. dubna 2022	Monte Carlo, Monako	antuka	Stefanos Tsitsipas	3–6, 6–7(3–7)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeř ve finále	výsledek
vítěz	1.	1. března 2020	Santiago, Chile	antuka	Roberto Carballés Baena	Marcelo Arévalo Jonny O'Mara	7–6(7–3), 6–1

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	červen 2017	Palma del Río, Španělsko	tvrdý	Matteo Viola	6–7(0–7), 5–7
Finalista	2.	červenec 2017	Bakio, Španělsko	tvrdý	Roberto Ortega Olmedo	6–0, 2–6, 1–6
Finalista	3.	září 2017	San Sebastián, Španělsko	antuka	Eduard Esteve Lobato	7–5, 0–6, 1–6
Vítěz	1.	březen 2018	Quinta do Lago, Portugalsko	tvrdý	Roberto Ortega Olmedo	7–5, 4–6, 6–1
Finalista	1.	září 2018	Štětín, Polsko	antuka	Guido Andreozzi	4–6, 6–4, 3–6
Finalista	2.	únor 2019	Bangkok, Thajsko	tvrdý	James Duckworth	4–6, 3–6
Finalista	3.	září 2019	Janov, Itálie	antuka	Lorenzo Sonego	2–6, 6–4, 6–7(6–8)
Vítěz	1.	září 2019	Sevilla, Španělsko	antuka	Jaume Munar	2–6, 6–2, 6–2
Vítěz	2.	říjen 2019	Liou-čou, Čína	tvrdý	Denis Istomin	6–3, 5–7, 7–6(7–5)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	říjen 2016	Lagos, Nigérie	tvrdý	Alexis Klégou	Karol Drzewiecki Maciej Smoła	6–4, 6–1
Finalista	1.	září 2017	San Sebastián, Španělsko	antuka	Alexis Klégou	Iñigo Cervantes Huegun Daniel Gimeno-Traver	6–4, 5–7, [6–10]

Stav	rok	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	2017	Wimbledon	tráva	Axel Geller	7–6(7–2), 6–3

Přehled

Vítězství

Č.	hráč	ATP	turnaj	povrch	fáze	skóre	ADF
2021
1.	Matteo Berrettini	10.	Monte Carlo, Monako	antuka	2. kolo	7–5, 6–3	58.
2022
2.	Novak Djoković	1.	Monte Carlo, Monako	antuka	2. kolo	6–3, 6–7(5–7), 6–1	46.
3.	Hubert Hurkacz	10.	Wimbledon, Londýn, Spojené království	tráva	1. kolo	7–6(7–4), 6–4, 5–7, 2–6, 7–6(10–8)	37.
2023
4.	Holger Rune	7.	Madrid, Španělsko	antuka	3. kolo	7–6(7–1), 5–7, 7–6(7–5)	35.
5.	Casper Ruud	5.	Toronto, Kanada	tvrdý	3. kolo	7–6(7–4), 4–6, 7–6(7–4)	37.
výhra nad úřadující světovou jedničkou

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alejandro Davidovich Fokina na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alejandro Davidovich Fokina na Wikimedia Commons
• Alejandro Davidovich Fokina na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Alejandro Davidovich Fokina na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Alejandro Davidovich Fokina v databázi Olympedia (anglicky)
• Alejandro Davidovich Fokina na X (dříve Twitteru)