Alejandro Tabilo

Alejandro Tabilo
Alejandro Tabilo v kvalifikaci French Open 2023
Přezdívka	Jano[1]
Stát	Chile Chile
Datum narození	2. června 1997 (26 let)[2]
Místo narození	Toronto, Kanada
Výška	188 cm[2]
Hmotnost	75 kg[2]
Profesionál od	2015[2]
Držení rakety	levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 494 460 USD
Tenisová raketa	Yonex
Dvouhra
Poměr zápasů	31–29
Tituly	1 ATP, 5 challengerů, 3 ITF
Nejvyšší umístění	49. místo (15. ledna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2020)
French Open	3. kolo kvalifikace (2021, 2023)
Wimbledon	2. kolo (2022)
US Open	2. kolo (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů	12–12
Tituly	0 ATP, 5 ITF
Nejvyšší umístění	249. místo (22. února 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open	1. kolo (2022)
Wimbledon	1. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240215a15. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alejandro Tabilo Álvarez (* 2. června 1997 Toronto, Ontario) je chilský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal osm titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.^[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2024 na 49. místě a ve čtyřhře v únoru 2022 na 249. místě. Trénuje ho Guillermo Gómez.^[1][2]

V chilském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 utkáním skupiny finálového turnaje proti Německu, v němž s Barriosem Verou prohráli rozhodující čtyřhru s Krawietzem a Miesem. Němci tak zvítězili 2–1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 5–3 ve dvouhře a 4–6 ve čtyřhře.^[4]

Soukromý život

Narodil se roku 1997 chilským emigrantům Ricardu a Márii Tabilovým v kanadském Torontu, kde se rodiče vlastnící úklidovou firmu poznali. Má bratra Sebastiana Tabila. Ve třinácti letech odjel trénovat do bradentonské IMG Academy.^[5][6][1] Za preferovaný úder uvedl kraťas, jako oblíbený povrch antuku a z turnajů Wimbledon.^[1]

Tenisová kariéra

Na grandslamu debutoval jako 22letý v singlu Australian Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Zapata Miralles, Stachovskyj a Viola. V úvodním kole dvouhry zvládl pětisetovou bitvu s kolumbijským kvalifikantem Danielem Elahim Galánem,^[7] než jej vyřadila americká světová devatenáctka John Isner.^[8] Po skončení se poprvé posunul do elitní světové dvoustovky žebříčku, z 208. na 172. místo.^[9]

V hlavní soutěži okruhu ATP Tour debutoval únorovým Chile Open 2020, do něhož obdržel divokou kartu. Po výhře nad Italem z druhé stovky Paolem Lorenzim jej na santiagské antuce zastavil druhý nasazený Nor a pozdější finalista Casper Ruud.^[10] Účast ve druhém kole zopakoval o rok později, když na Chile Open 2021 nejdříve porazil Slováka Jozefa Kovalíka, aby jeho cestu soutěží ukončil chilský dvaadvacátý muž klasifikace a pozdější vítěz Cristian Garín.^[11]

Do série Masters premiérově zasáhl na březnovém Miami Open 2021 po výhře v kvalifikačním kole nad Damirem Džumhurem. Časnou porážku v miamské dvouhře mu přivodil devadesátý pátý muž pořadí Mikael Ymer ze Švédska.^[12] První výhry v mistrovské sérii dosáhl na říjnovém BNP Paribas Open 2021 v Indian Wells, v jehož úvodu přehrál rovněž devadesátého pátého hráče žebříčku, Američana Denise Kudlu. Ve dvou setech pak nestačil na světovou sedmičku Mattea Berrettiniho. Proti Italovi tak odehrál první střetnutí s příslušníkem světové desítky.^[13]

Po prohře s jedenatřicátým mužem klasifikace Carlosem Alcarazem na Australian Open 2022 si na únorovém Córdoba Open 2022 poprvé zahrál čtvrtfinále, semifinále i finále turnaje ATP Tour. Jako 144. hráč žebříčku musel projít kvalifikací. Mezi poslední osmičkou vyřadil Argentince Sebastiána Báeze a poté nejvýše nasazenou světovou čtrnáctku Diega Schwartzmana, čímž zaznamenal debutové vítězství na hráčem z první dvacítky.^[14] V souboji o titul nenašel recept na 34letého Španěla Alberta Ramose-Viñolase, přestože získal úvodní sadu. Ve druhém setu navíc ztratil náskok jednoho a ve třetím dvou prolomených podání.^[15] O dva týdny později postoupil přes Garína a Miomira Kecmanoviće do semifinále Chile Open 2022, v němž byl nad jeho síly Španěl Pedro Martínez z osmé desítky.^[16] Čtvrtfinále si zahrál na mnichovském BMW Open 2022, kde jej zastavil Němec Oscar Otte.^[17] Stejný soupeř jej vyřadil o týden dříve i na Serbia Open. Přes Jordana Thompsona se probojoval do osmifinále BNP Paribas Open 2023. V něm však podlehl americké světové šestnátce Francesi Tiafoeovi.^[18][9]

První kariérní trofej na túře ATP získal na lednovém ASB Classic 2024 v Aucklandu. Z pozice 82. muže klasifikace musel projít kvalifikací. Jediný set na turnaji mu na úvod dvouhry odebral Chorvat Borna Gojo. Ve druhém kole přehrál Nizozemce z šesté desítky Botice van de Zandschulpa a v semifinále pětatřicátého hráče žebříčku, francouzského teenagera Arthura Filse. V souboji o titul zdolal o čtyři roky staršího Japonce Tara Daniela po dvousetovém průběhu. Bodový zisk jej poprvé v kariéře posunul do první padesátky, na 49. místo. Stal se tak prvním chilským vítězem turnaje na tvrdém povrchu od Fernanda Gonzáleze na China Open 2007 a třetím aktivním chilským šampionem po Garínovi a Jarrym. Představoval také prvního kvalifikanta od Juana Manuela Cerúndola na Córdoba Open 2021, jenž vybojoval titul.^[19][20]

Finále na okruhu ATP Tour

Dvouhra: 2 (1–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	únor 2022	Córdoba, Argentina	antuka	Albert Ramos-Viñolas	6–4, 3–6, 4–6
Vítěz	1.	leden 2024	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Taró Daniel	6–2, 7–5

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Dvouhra (8 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	prosinec 2016	Santiago, Chile	antuka	Genaro Olivieri	6–4, 4–6, 6–3
2.	prosinec 2018	Santo Domingo, Dominikánská republika	tvrdý	José Olivares	6–3, 6–3
3.	únor 2019	Aktobe, Kazachstán	tvrdý (h)	Niels Lootsma	6–3, 6–4
4.	listopad 2021	Guayaquil, Ekvádor	antuka	Jesper de Jong	6–1, 7–5
5.	květen 2023	Francavilla al Mare, Itálie	antuka	Benoît Paire	6–1, 7–5
6.	červenec 2023	Karlsruhe, Německo	antuka	Giulio Zeppieri	2–6, 1–0skreč
7.	listopad 2023	Guayaquil, Ekvádor	antuka	Daniel Elahi Galán	6–2, 6–2
8.	listopad 2023	Brasília, Brazílie	tvrdý	Román Burruchaga	6–3, 7–6(8–6)

Čtyřhra (5 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	prosinec 2016	Santiago, Chile	antuka	Jorge Montero	Jorge Aguilar Víctor Núñez	6–3, 6–4
2.	říjen 2017	Antalya, Turecko	antuka	Domagoj Biljesko	Riccardo Bonadio Federico Maccari	7–6(7–5), 4–6, [10–3]
3.	říjen 2017	Antalya, Turecko	antuka	Domagoj Biljesko	Alexandr Boborykin Timur Kijamov	6–3, 6–4
4.	listopad 2017	Curicó, Chile	antuka	Matías Franco Descotte	Mariano Kestelboim Matías Zukas	6–2, 6–3
5.	červen 2019	Bacău, Rumunsko	antuka	Juan Pablo Varillas	Alexander Merino Manuel Peña Lopez	7–6(7–5), 7–6(7–4)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alejandro Tabilo na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alejandro Tabilo na Wikimedia Commons
• Alejandro Tabilo na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Alejandro Tabilo na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Alejandro Tabilo na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Alejandro Tabilo na Instagramu