Aleksander Brückner

Aleksander Brückner
Narození	29. ledna 1856 Ternopil
Úmrtí	24. května 1939 (ve věku 83 let) Berlín, Německá říše Německá říše
Místo pohřbení	Berlín
Povolání	lexikograf, jazykovědec, literární historik, profesor, slavista a vysokoškolský učitel
Alma mater	Vídeňská univerzita Univerzita Friedricha Wilhelmse v Berlíně Faculty of Philosophy in the Lviv University Lvovská univerzita
Témata	filologie a slavistika
Ocenění	Zlatý Akademický vavřín velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska City of Łódź Award
Rodiče	Aleksandr Gustavovič Brikner[1]
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aleksander Brückner (29. ledna 1856, Berežany – 24. května 1939, Berlín, Německo) byl polský jazykovědec zabývající se slovanskými jazyky a literaturou (slavistika), filolog, lexikograf a historik literatury. Patří mezi nejvýznačnější učence konce 19. století a počátku 20. století. Byl prvním, který připravil kompletní monografii historie polského jazyka a kultury. Vydal více než 1 500 titulů.

Životopis

Narodil se v Berežany v Haliči, tehdy v rakouském císařství (dnes na Ukrajině) do rakousko-polské rodiny, která sídlila na východě. Studoval ve Lvově u Omeliane Ohonovského, ve Vídni u France Miklošiče a v Berlíně u Vatroslava Jagiće. Nejprve vyučoval na univerzitě ve Lvově). V roce 1876 získal doktorát na vídeňské univerzitě a v roce 1878 habilitoval za studii slovanského osídlení v okolí Magdeburgu (Die slawischen Aussiedlungen in der Altmark und im Magdeburgischen). V roce 1881 začal učit v Berlíně, kde byl dlouhodobým vedoucím (1881–1924) katedry slovanské filologie. Byl členem mnoha učených společností, včetně Polské akademie učení v Krakově, Petrohradské akademie věd, Ševčenkovy vědecké společnosti ve Lvově a Bulharské akademie věd, stejně jako akademií v Praze a Bělehradě.

Brückner psal především polsky a německy o historii slovanských jazyků a literatury, především polské, o folklóru, starověké slovanské a baltské mytologii a o historii polské a ruské literatury. Jeho nejvýznamnější díla zahrnují historii polského jazyka (Lemberg, 1906), několik historií polské literatury v polštině a němčině, historii ruské literatury, etymologický slovník polského jazyka (Slownik etymologiczny jezyka polskiego, 1927), díla o slovanské a baltské mytologii, encyklopedii starého Polska, čtyřdílnou historii polské kultury (Krakov, 1930-46). Brückner byl specialistou na starší období polské a slovanské kultury a byl objevitelem, interpretem a vydavatelem nejstaršího známého rukopisu v polštině "Svatá křížová kázání/Kazania Swietokrzyskie". Měl neporovnatelné znalosti středověké polské literatury, kterou znal z původních rukopisů a byl expertem na renesanční a raně moderní polskou literaturu.

Všeobecně se snažit zvýšit prestiž staroslověnské kultury jak v očích svých kamarádů Němců, tak v očích Poláků. Byl kritikem ruské autokracie a centralistického ruského státu té doby, včetně ruských liberálů (kadeti), kteří centralistický stát podporovali a stáli v opozici proti buď federalismu, nebo národní autonomii neruských občanů ruské říše. Během první světové války podporoval centrální mocnosti, ale byl proti brestlitovskému míru, který byl podle něho namířen hodně proti ožívajícímu Polsku a co víc, povolil hluboké ústupky Ukrajinců v jeho rodné východní Haliči. Nicméně to bylo studium, nikoliv politika, co vždy zůstalo jeho hlavním zájmem.

Co se týká nejcentrálnější otázky slovanského bádání, domníval se, že ve starověku měli slovanské a baltské jazyky jednoho původce a vždy zdůrazňoval toto baltsko-slovanské spojení. Původní domovinu Slovanů umístil daleko západněji než většina Slovanů, na území dnešního Polska. Věřil, že slovanští věrozvěsti, Cyril a Metoděj, přišli na myšlenku své mise sami od sebe a ne na pozvání z Moravy; a konečně, ve sporu s ukrajinským historikem Mychajlem Hruševským, převzal normanskou pozici původu Rusi, zdůrazňoval jazykové a historické záznamy o skandinávském spojení.

V roce 1924 odešel z univerzity a většinu svého času trávil psaním o polské kultuře a jazyku, zvláště o období starého Polska. Po jeho smrti v Berlíně nebyla jeho poslední kniha, krátká syntetická historie o polské kultuře v němčině, nikdy vydána.

V roce 1939 zemřel, pochován je na hřbitově 'Tempelhofer Parkfriedhof' v Berlíně. Hřbitov je do roku 2027 nepřístupný.^[2]

Dílo

• Litu-Slavische Studien, Die Slavischen Fremdwörter im Litauischen Alexander Brückner, Výmar 1877
• Randglossen zur kaschubischen Frage, Archiv für slavische Philologie 1899
• Geschichte der russischen Litteratur, Lipsko 1905
• Russische Literaturgeschichte, 2 Bd., Berlín/Lipsko1919
• Polnische Literaturgeschichte, Berlín/Lipsko1920
• Geschichte der polnischen Literatur, Lipsko1922
• Die Slaven. Religionsgeschichtliches Lesebuch, Tübingen 1926

Odkazy

Reference

Literatura

• Władysław Berbelicki: Aleksander Brückner, 1856–1939, Warschau 1989
• Witold Kosny (Hg.): Aleksander Brückner, ein polnischer Slavist in Berlin, Wiesbaden 1991
• Alicja Nagórko (Hg.): Aleksander Brückner zum 60. Todestag. Beiträge der Berliner Tagung 1999, Frankfurt am Main 2001
• Reinhold Olesch, Hans Rothe: Fragen der polnischen Kultur im 16. Jahrhundert. Vorträge und Diskussionen der Tagung zum ehrenden Gedenken an Alexander Brückner, Bonn 1978. Band 1
• Reinhold Olesch, Hans Rothe, Hans B. Harder: Fragen der polnischen Kultur im 20. Jahrhundert. Vorträge und Diskussionen der Tagung zum ehrenden Gedenken an Alexander Brückner, Bonn 1978. Band 1

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aleksander Brückner na Wikimedia Commons
• Gusowski, Adam. Heslo: Aleksander Brückner. In: Porta-Polonica.de
• Subik, Piotr. Profesor Brückner zapomniany przez MSZ. In: Dziennikpolski24.pl, 2013-11-07.