Aleksandr Buryj
Aleksandr Buryj | |
---|---|
Aleksandr Buryj ve Wimbledonu 2015 | |
Stát | Bělorusko |
Datum narození | 14. září 1987 (35 let) |
Místo narození | Minsk, Sovětský svaz |
Výška | 203 cm[1] |
Hmotnost | 93 kg[1] |
Profesionál od | 2006 |
Výdělek | 239 960 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 2–1 |
Tituly | 0 ATP, 1 Futures |
Nejvyšší umístění | 366. místo (10. února 2014) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 27–37 |
Tituly | 1 ATP, 12 challengerů, 15 Futures |
Nejvyšší umístění | 59. místo (19. října 2015) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2016, 2017) |
Wimbledon | 2. kolo (2015) |
US Open | 2. kolo (2015) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2012, 2016) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 10. července 2017
Aleksandr Buryj, bělorusky Аляксандр Буры, Aljaksandr Bury, (* 14. září 1987 Minsk) je běloruský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do července 2017 jeden titul ve dvouhře a dvacet sedm ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2014 na 366. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2015 na 59. místě. Trénuje ho Igor Bobkov.[1]
Tenisová kariéra
V běloruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2009 baráží 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Makedonii, v němž k výhře 4:1 na zápasy přispěl, v páru s Maxem Mirným, bodem ze čtyřhry. Do září 2017 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 6–4 ve čtyřhře.[3]
Na Letní Univerziádě 2011 v Šen-čenu získal tři stříbrné medaile v družstvech, smíšené a mužské čtyřhře a také bronzový kov z dvouhry.
Bělorusko reprezentoval na londýnských Letních olympijských hrách 2012 spolu s Maxem Mirným v soutěži mužské čtyřhry. Účast si automaticky zajistili díky Mirného postavení v první desítce žebříčku ATP, když byl k datu zápisu světovou jedničkou. V úvodním kole však vypadli s indickými turnajovými sedmičkami Maheshem Bhupathim a Rohanem Bopannou.
Po boku krajana Sergeje Betova si zahrál semifinále čtyřhry halového PBZ Zagreb Indoors 2015, kde podlehli francouzsko-indickému páru Fabrice Martin a Purav Radža. Do semifinále se podíval také s uzbeckým reprezentantem Denisem Istominem na Geneva Open 2015, kde je přehráli pozdější kolumbijští vítězové Juan Sebastián Cabal a Robert Farah.
Premiérový titul na okruhu ATP tour vybojoval na srpnovém Swiss Open 2015 ve švýcarském letovisku Gstaad, když ve finále čtyřhry s Uzbekem Denisem Istominem porauli dvojici Oliver Marach a Ajsám Kúreší poměrem 3–6, 6–2 a [10–5].
Zúčastnil se také Her XXXI. olympiády v Riu de Janeiru. Spolu s Maxem Mirným v mužské čtyřhře skončili v úvodním kole na raketách rakouského páru Oliver Marach a Alexander Peya.
Finále na okruhu ATP World Tour
|
Čtyřhra: 1 (1–0)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 2. srpna 2015 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Denis Istomin | Oliver Marach Ajsám Kúreší | 3–6, 6–2, [10–5] |
Finále na challengerech ATP
Legenda – tituly |
---|
Challengery (0 D; 12 Č) |
Futures (1 D; 15 Č) |
Čtyřhra
Vítěz
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 23. listopadu 2013 | Ťumeň, Rusko | tvrdý (h) | Sergej Betov | Ivan Anikanov Ante Pavić | 6–4, 6–2 |
2. | 22. února 2014 | Nur-Sultan, Kazachstán | tvrdý (h) | Sergej Betov | Andrej Golubjev Jevgenij Koroljov | 6–1, 6–4 |
3. | 16. května 2014 | Samarkand, Uzbekistán | antuka | Sergej Betov | Šonigmatjon Šofajzijev Vaja Užakov | 6–4, 6–3 |
4. | 23. května 2014 | Karši, Uzbekistán | tvrdý | Sergej Betov | Kung Mao-sin Peng Hsien-yin | 7–5, 1–6, [10–6] |
5. | 14. června 2014 | Fargʻona, Uzbekistán | tvrdý | Sergej Betov | Nicolás Barrientos Stanislav Vovk | 6–7(6–8), 7–6(7–1), [10–3] |
6. | 13. července 2014 | Portorož, Slovinsko | tvrdý | Sergej Betov | Ilija Bozoljac Flavio Cipolla | 6–0, 6–3 |
7. | 9. listopadu 2014 | Ortisei, Itálie | tvrdý (h) | Sergej Betov | James Cluskey Austin Krajicek | 6–4, 5–7, [10–6] |
8. | 19. března 2016 | Kazaň, Rusko | tvrdý (h) | Igor Zelenay | Konstantin Kravčuk Philipp Oswald | 6–2, 4–6, [10–6] |
9. | 4. června 2016 | Prostějov, Česko | antuka | Igor Zelenay | Julio Peralta Hans Podlipnik-Castillo | 6–4, 6–4 |
10. | 20. srpna 2016 | Cordenons, Itálie | antuka | Andre Begemann | Roman Jebavý Zdeněk Kolář | 5–7, 6–4, [11–9] |
11. | 17. září 2016 | Štětín, Polsko | antuka | Andre Begemann | Johan Brunström Andreas Siljeström | 7–63, 6–77, [10–4] |
12. | 30. října 2016 | Budapešť, Maďarsko | tvrdý (h) | Andreas Siljeström | James Cerretani Philipp Oswald | 7–63, 6–4 |
Finalista
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | vítězové | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 25. září 2011 | Trnava, Slovensko | antuka | Andrej Vasiljevskij | Colin Ebelthite Jaroslav Pospíšil | 3–6, 4–6 |
2. | 9. října 2011 | Palermo, Itálie | antuka | Andrej Vasiljevskij | Tomasz Bednarek Mateusz Kowalczyk | 2–6, 4–6 |
3. | 4. února 2012 | Kazaň, Rusko | tvrdý (h) | Mateusz Kowalczyk | Sanchai Ratiwatana Sonchat Ratiwatana | 3–6, 1–6 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Bury na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Aleksandr Buryj na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 10. července 2017
- ↑ Aleksandr Buryj na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 10. července 2017
- ↑ Aleksandr Buryj na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 10. července 2017
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Aleksandr Buryj na Wikimedia Commons
- Aleksandr Buryj na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Aleksandr Buryj na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Aleksandr Buryj na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.