Alena Bláhová

Alena Bláhová
Narození21. srpna 1954 (69 let)
Praha
Povolánípřekladatelka, publicistka
Národnostčeská
StátČeskoČesko Česko
OceněníCena Nadace Roberta Bosche (1999), Umělecká cena česko-německého porozumění (2015).
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alena Bláhová (* 21. srpna 1954, Praha) je česká publicistka a překladatelka z francouzštiny a němčiny.[1][2]

Život

Po maturitě na Akademickém gymnáziu Štěpánská roku 1973 navštěvovala pomaturitní kurzy jazyků. Pracovala ve Státním židovském muzeu v Praze, později jako lektorka jazyků. Od roku 1980 byla v domácnosti. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jí začaly v různých samizdatových edicích (například edice Alef zaměřená na judaismus) vycházet první překlady. Od roku 1990 je překladatelkou a publicistkou ve svobodném povolání.[1][2]

Kromě knižních překladů publikovala články, recenze a překlady (především s židovskou tematikou) v různých periodikách (například Literární noviny, Respekt, Věstník židovských náboženských obcí Roš Chodeš, Židovská ročenka, Souvislosti a další). Počátkem devadesátých let se také podílela na vydávání Revolver Revue. Roku 2012 doprovodila svým textem a překlady knihu fotografa Jana Jindry Vnitřní krajiny: Rainer Maria Rilke a jeho svět ve fotografii-[3]

Roku 1999 jí byla udělena cena Nadace Roberta Bosche a roku 2015 Umělecká cena česko-německého porozumění.[4][nedostupný zdroj]

Překlady (výběr)

Překlady z francouzštiny

  • 1993 - Charles Péguy: Eseje, společně s Janem Sokolem.
  • 1993 - André Neher: Studna exilu.
  • 1993 - Elie Wiesel: Talmud: portréty a legendy.
  • 1994 - Elie Wiesel: Bible: postavy a příběhy.
  • 1995 - André Chouraqui: Dějiny judaismu.
  • 1996 - Elie Wiesel: Svět chasidů.
  • 1999 - Gilles Lipovetsky: Soumrak povinnosti: bezbolestná etika nových demokratických časů, společně s Martinem Pokorným.
  • 1999 - Elie Wiesel: Noc.
  • 2000 - Elie Wiesel: Zlo a exil.
  • 2001 - Elie Wiesel: Příběhy o naději.
  • 2006 - Nicholas Schultz: Myšlenky z židovské moudrosti-
  • 2007 - Elie Wiesel: Šílená touha tančit.

Překlady z němčiny

  • 1990 - Martin Buber: Chasidská vyprávění.
  • 1992 - Paul Leppin: Severinova cesta do temnot.
  • 1993 - Else Lasker-Schülerová: Moje zázraky.
  • 1994 - Martin Buber: Život chasidů.
  • 1994 - Lou Andreas-Salomé: Rainer Maria Rilke.
  • 1995 - Ernest Wichner: Pražská německá literatura od expresionismu po exil a pronásledování.
  • 1995 - Gerhard Gershom Scholem: Davidova hvězda.
  • 1995 - Else Lasker-Schülerová: Můj modrý klavír.
  • 1995 - Alice Millerová: Dětství je drama.
  • 1996 - Michael Shashar: Hovory o Bohu a světě s Ješajahu Leibowitzem.
  • 1996 - Martin Buber: Názory.
  • 1996 - Alena Wagnerová: Milena Jesenská.
  • 1996 - Rainer Maria Rilke a Lou Andreas-Salomé: Korespondence 1897-1926.
  • 1996 - Lou Andreas-Salomé: Friedrich Nietzsche ve svých dílech.
  • 1996 - Helmut Kohlenberger: Dopisy o Německu.
  • 1997 - Marie von Thurn-Taxis: Rainer Maria Rilke v mých vzpomínkách.
  • 1997 - Peter Stephan Jungk: Franz Werfel: příběh života.
  • 1998 - Norbert Elias: O osamělosti umírajících v našich dnech.
  • 1998 - Eugen Drewermann: O nesmrtelnosti zvířat: naděje pro trpící stvoření.
  • 1998 - Sidonie Nádherná z Borutína: Kronika Vrchotových Janovic-
  • 1998 - Rainer Maria Rilke: Dopisy o Cézannovi.
  • 1999 - Brigitte Hamannová: Hitlerova Vídeň: diktátorova učednická léta.
  • 1999 - Donald A. Prater: Jak znějící sklo: život Rainera Marii Rilka.
  • 2000 - Oskar Kokoschka: Můj život.
  • 2000 - Paul Klee: Vzpomínky, deníky, esej-
  • 2000 - Oskar Schlemmer: Reálná (?) utopie, společně s Dagmar Magincovou.
  • 2000 - Friedrich Schiller: Marie Stuartovna.
  • 2001 - Lou Andreas-Salomé: Ohlédnutí za životem.
  • 2001 - Erich Hackl: Loučení se Sidonií.
  • 2001 - Alice Millerová: Opomíjený klíč.
  • 2006 - Brigitte Hamannová: Bertha von Suttner - život pro mír.
  • 2008 - Gutmann Klemperer: Pražský rabinát.
  • 2017 - Gerhard Gershom Scholem: Mesiášská idea v judaismu a další eseje o židovské spiritualitě, společně s Martinou Volfovou.
  • 2019 - Kurt Krolop: Studie o německé literatuře, spolupřekladatelka.
  • 2019 - Eva van de Rakt: Pod povrchy: básně.

Ostatní překlady

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“