Alena Mornštajnová

Mgr. Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová (2022)
Alena Mornštajnová (2022)
Narození24. června 1963 (60 let)
Valašské Meziříčí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka
Alma materOstravská univerzita
Témataliteratura, překlad a lektorství
Manžel(ka)vdaná
Děti2[1]
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alena Mornštajnová (* 24. června 1963 Valašské Meziříčí) je česká spisovatelka a překladatelka,[2] členka PEN klubu.[3] K jejím nejvýznamnějším dílům patří romány Hana (2017), za nějž získala několik ocenění, a Tiché roky (2019).

Život

Narodila se v Hranicích,[rozpor] ale celý život žije ve Valašském Meziříčí. Vystudovala gymnázium ve Valašském Meziříčí;[4] poté se pokusila dostat na překladatelský a tlumočnický obor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, na školu však před revolucí nebyla přijata.[3] Rozhodla se pro roční pomaturitní studium, v rámci kterého vykonala všeobecnou státní zkoušku z anglického a ruského jazyka. Znovu se přihlásila ke studiu, opět však nebyla přijata. Během mateřské dovolené vystudovala dvouleté pomaturitní studium. Po skončení mateřské dovolené jí na škole, kde studovala, byla nabídnuta práce učitelky anglického jazyka; při této práci zahájila vysokoškolské studium angličtiny a češtiny.[4] Na vysokou školu nastoupila až po revoluci.[3] Překládat začala až po dokončení školy.[3] Spolu s překladatelskou činností stále vyučovala a vedla soukromé jazykové kurzy.[4] V roce 2007 dostala nabídku práce na jazykové škole. Zde následně učila do roku 2013, kdy vydala svou prvotinu Slepá mapa.

Od roku 2018 se věnuje pouze psaní knih.

Ocenění

  • 2017 Hana – Kniha roku
  • 2018 Hana – Cena poroty, Cena studentů, Česká kniha
  • 2019 Tiché roky – vítěz hlavní kategorie Český bestseller, Kniha roku[5]
  • 2019 Tiché roky – vítěz ankety Čtení tě mění v kategorii próza i v hlavní kategorii kniha roku
  • 2019 Tiché roky – třetí místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2019
  • 2022 Listopád – Cena Česká kniha

Dílo

Psát začala v roce 2000, první kniha Slepá mapa vyšla roku 2013 v nakladatelství Host.[4][6]

  • Slepá mapa (2013) – románová prvotina, kterou autorka psala od roku 2000; vyšla v červnu roku 2013. Vypráví příběh tří generací žen, Anny, Alžběta a Anežky, a vlivu dějinných událostí na jejich životy a reakce tří rozdílných mentalit od rakousko-uherské ženské podřízenosti přes prvorepublikovou emancipaci až po tragickou rozpolcenost dvou sester, z nichž jedna se provdala za Němce, který narukoval do války a druhá se cítila být opuštěna německým Židem, který emigroval do Ameriky a poslal jí v dopise letenku, kterou její sestra nevědomky zničila, a proto se ona z pragmatismu provdala za kamaráda z dětství, aby oba nemuseli odejít na nucené práce do Říše. Tato prvotina byla velmi příznivě přijata čtenáři i kritiky, a proto se dostala do užší nominace na cenu Cena Česká kniha 2014.[7][8]
  • Hotýlek (2015) – Příběh druhé poloviny dvacátého století. Václav Mánes je obrazem člověka, který se dokáže přizpůsobit každému režimu, všem okolnostem.
  • Hana (2017) – V pořadí třetí a nejznámější román autorky. Pojednává o epidemii břišního tyfu ve Valašském Meziříčí v roce 1954 a promítá tematiku holocaustu. Tato kniha též existuje v audio verzi, namluvila ji Lenka Vlasáková. Do roku 2022 byla práva na překlad knihy prodána do 23 zemí.[7] Připravuje se filmové zpracování.
  • Strašidýlko Stráša (2018) – kniha pro děti.[3] O stašidýlku, které se bojí i zvuku svého jména.[4]
  • Tiché roky (2019) – kniha o vztazích a důležitosti komunikace, o síle slov.[7]
  • Listopád (2021) – román označovaný také jako alternativní historie. Snaží se nalézt odpověď na otázku, jak by vypadaly naše životy, kdyby události roku 1989 neproběhly tak, jak proběhly.
  • Kapka Ája (2022) – kniha pro děti.
  • Teribear: Tajemství modré krabice (2022) – kniha pro děti napsaná pro Nadaci Terezy Maxové.
  • Les v domě (2023) – mrazivý román o dívce, která vyrostla v rodině, kde o ni nikdo nestál. Kromě děsivého lesa.

Knihy Slepá mapa[9], Hotýlek, Hana, Listopád, Strašidýlko Stráša a Tiché roky byly načteny pro Český rozhlas Dvojka v pořadech Četba na pokračování a Hajaja.[10][11][12] Všechny knihy vyšly zároveň jako audioknihy péčí nakladatelství OneHotBook.

Její knihy vycházejí v nakladatelství Host a Albatros, prodej práv do zahraničí Dana Blatná Literary Agency.

Všechny knihy vycházejí i v zahraničí.

Povídky

Autorka přispívá povídkami do povídkových souborů nakladatelství Listen a do literárních časopisů.

  • Mladý pošetilec, povídka v knize Krvavý Bronx, 2020
  • Domů, povídka, která vyšla v knihách Co se stane dál, 2022 a Povídky na doma, 2022

Odkazy

Reference

  1. Muže mám ráda, ale ženy jsou mi bližší, říká spisovatelka Mornštajnová. iDNES.cz [online]. 2019-08-12 [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  2. HORÁKOVÁ, Michaela. V nové knize se v ději vracím do Meziříčí padesátých let. Valašský deník [online]. 2015-09-05 [cit. 2016-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-18. 
  3. a b c d e Český rozhlas. Až na dřeň! Spisovatelka Alena Mornštajnová: Jsem ráda, že mě psaní neživí [online]. Česká republika, Český rozhlas, 2018. Český rozhlas, 19. 11. 2018. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=wOHZIyD-TF4
  4. a b c d e Český rozhlas Dvojka. Noční mikrofórum. Alena Mornštajnová: Jaké to je psát svoji prvotinu jedenáct let a nezbláznit se u toho? [online]. Česká republika, Český rozhlas Dvojka, 2020. Český rozhlas Dvojka, 16. 2. 2020. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=ZtpiumnV3zw
  5. Alena Mornštajnová, vítěz hlavní kategorie Český bestseller za knihu Tiché roky
  6. Čtenáři: Nevěděla jsem, jak trnitá bude cesta k mé práci, říká spisovatelka Mornštajnová | TN.cz. tn.nova.cz [online]. 2023-10-02 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. 
  7. a b c JANDOVÁ, Lucie, Právo. Alena Mornštajnová: Slovo je silná zbraň, dá se jím velmi ublížit i pomoci [online]. In: Novinky.cz, 28. 7. 2019 08:39 [cit. 20.3.2021]. Dostupné z https://www.novinky.cz/zena/styl/clanek/alena-mornstajnova-slovo-je-silna-zbran-da-se-jim-velmi-ublizit-i-pomoci-40291325
  8. Četba na pokračováníː Účinkovala: Petra Kocmanová, připravila: Eva Lenartová, režie: Tomáš Soldán; premiéra: 11. 6. 2023; https://www.mujrozhlas.cz/cetba-na-pokracovani/alena-mornstajnova-slepa-mapa-nestastne-stoleti-jedne-rodiny-v-zivotnich?_gl=1*dpl8bf*_up*MQ..*_ga*MjAyMDQ2MTM1OS4xNjg3MDIyNzkx*_ga_6Z9P2DCK5G*MTY4NzA0NjY1Ni4zLjA
  9. NYITRAYOVÁ, Simona. Alena Mornštajnová: Slepá mapa. Český rozhlas Dvojka [online]. 2023-06-012 [cit. 2023-05-29]. Dostupné online. 
  10. NYITRAYOVÁ, Simona. Alena Mornštajnová: Hotýlek. Český rozhlas Dvojka [online]. 2019-01-25 [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. 
  11. Alena Mornštajnová: O strašidýlku Strášovi. Český rozhlas Dvojka [online]. 2020-05-29 [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. 
  12. Alena Mornštajnová: Tiché roky. Český rozhlas Dvojka [online]. 2019-10-09. Dostupné online. 

Literatura

  • DVOŘÁK, Stanislav. Je nová Mornštajnová plagiát? Internet ovládly emoce. Kultura. Právo. Borgis, 4. květen 2023, ročník 33, čís. 103, s. 20. Dostupné online. ISSN 1211-2119.
  • DVOŘÁK, Stanislav. Alena Mornštajnová: Zla a lží je teď víc. Kultura. Právo. Borgis, 6. květen 2023, ročník 33, čís. 105, s. 21. Dostupné online. ISSN 1211-2119.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Alena Mornštajnová autogram.jpg
Autor: Líbacíkrtek, Licence: CC BY-SA 4.0
Autogram Aleny Mornštajnové z 15. 10. 2021
Alena Mornštajnová (2022).jpg
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 4.0
Alena Mornštajnová (2022)