Alessandro Nesta

Alessandro Nesta
Trenér Miami FC (2016)
Osobní informace
Datum narození	19. března 1976 (48 let)
Místo narození	Řím, Itálie
Výška	187 cm
Hmotnost	79 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový obránce (1993–2014) Fotbalový trenér (2015–2021)
Současná funkce	Fotbalový trenér Monza
Mládežnické kluby
1985–1993 Lazio
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1993–2002 2002–2012 2012–2013 2014 Lazio Milán Montreal Impact Chennaiyin 19300(1) 22400(7) 03100(0) 00300(0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1994–1995 1994–1996 1996 1996–2006 Itálie U18 Itálie U21 Itálie (olympijská) Itálie 0200(0) 0600(1) 0300(0) 7800(0)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2015–2017 2018–2019 2019–2021 2023–2024 2024– Miami FC Perugia Frosinone Reggiana Monza
Úspěchy
Mistrovství světa 2006 Itálie Mistrovství Evropy 2000 Itálie Mistrovství Evropy do 21 let 1996 Itálie U21 Liga mistrů UEFA 2002/03 Milán 2004/05 Milán 2006/07 Milán Evropská liga UEFA 1997/98 Lazio Pohár vítězů pohárů 1998/99 Lazio Superpohár UEFA 1999 Lazio 2003 Milán 2007 Milán Mistrovství světa klubů 2007 Milán 1. italská fotbalová liga 1999/00 Lazio 2003/04 Milán 2010/11 Milán Italský fotbalový pohár 1997/98 Lazio 1999/00 Lazio 2002/03 Milán Italský superpohár 2000 Lazio 2004 Milán 2011 Milán
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. *** Trenérské působení aktuální k srpnu 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alessandro Nesta (19. březen 1976, Řím, Itálie) je italský fotbalový trenér a bývalý fotbalový obránce, který ukončil kariéru v MLS klubu Montreal Impact. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.^[1]

V roce 2015 začal trenérskou kariéru a vedl americký tým Miami FC a pak italskou Perugii. V letech 2019 až 2021 byl trenérem druholigového Frosinone. Od sezony 2024/25 vede italskou Monzu.

Nesta vyrostl v římské čtvrti Cinecittà. Jeho otec Giuseppe byl příznivcem Lazia, kde se Nesta věnoval fotbalu od svých 10 let.^[2]

Nestovo fotbalové dospívání bylo provázáno s Laziem Řím. Za římský velkoklub poprvé nastoupil 13. března 1994 proti Udinese, to vedl Římany legendární hráč a i kouč Dino Zoff.^[3] Během tréninku v dubnu 1994 omylem zranil svého spoluhráče Paula Gascoigneho.^[2] Průlom nastal v ročníku 1995/96, kdy klub vedl Zdeněk Zeman. Český kouč vyznávající útočnou hru svěřil Nestovi roli tzv. protagonisty, kdy byl útok budován už ze zadních řad.^[3] Nesta nastoupil do 23 zápasů Serie A. V roce 1997 se stal kapitánem, tuto roli mu svěřil švédský trenér Sven-Göran Eriksson. Nesta a spol. se dokázali probojovat do finále Poháru UEFA na jaře 1998, kde na Lazio čekal milánský Inter. Ani Nesta ani jeho tradiční partner ve stoperské dvojici Paolo Negro neubránili útočné duo soupeře v podobě Ronaldo–Zamorano, kteří po jedné brance zařídili vysokou výhru 3:0 na trávníku pařížského stadionu Parc des Princes.^[4]

V ročníku 1998/99 Lazio málem získalo Scudetto (ligový titul), skončilo jediný bod za vítězným AC Milán. Pomyslnou náplastí byl triumf v evropském Poháru vítězů pohárů, pro Nestu vůbec první evropská trofej.

Mistrem Itálie se stal v ročníku 1999/00. V tomto období tvořil stoperskou dvojici se Sinišou Mihajlovićem.

Finanční potíže Lazia dovedly klubového prezidenta Sergia Cragnottiho k rozhodnutí prodat hvězdy včetně 26letého Nesty. Sám Nesta netoužil odejít a předtím několik větších klubů odmítl,^[5] přesto nakonec k přestupu došlo a Lazio za Nestu inkasovalo 21 milionů liber.^[6] Nestovým zaměstnavatelem se stal AC Milán Silvia Berlusconiho, v jehož obraně působili Paolo Maldini či Roque Júnior. Podepsal kontrakt na pět let, tedy do roku 2007.^[6]

Debutové ligové utkání ve dresu Rossoneri odehrál v září na hřišti Modeny již v 1. kole Serie A.^[7]

Společně se zkušenými italskými zadáky Maldinim a Costacurtou pomohl Milánu dosáhnout semifinále Ligy mistrů. První utkání proti Interu dopadlo bezbrankovou remízou, odveta pak remízou 1:1. Pravidlo venkovních gólů posunulo dále AC, přestože se obě střetnutí hrála na stejném stadionu. Finálové klání s Juventusem bylo vyrovnané a skončilo i po prodloužení 0:0, v penaltovém rozstřelu pak uspělo milánské mužstvo.^[8]

Začátek dalšího běhu odstartovali Rossoneri prohrou v italském superpoháru s Juventusem, kdy Nesta nastoupil tradičně po boku Paola Maldiniho s krajními obránci v podobách Kaladzeho a Cafú. Nerozhodnuté prodloužení vyústilo v penaltový rozstřel, kde uspěli poměrem 6:5 Bianconeri. Nesta svoji penaltu proměnil.^[9] Na konci srpna Nesta odehrál celé utkání evropského superpoháru proti Portu, tentokráte AC Milán vyhrál 1:0.^[10] AC Milán se v lize rozjel a porážku zaznamenal až 21. prosince doma proti Udinese. Projevila se Nestova důležitost pro defenzívu, neboť tentokráte chyběl a na jeho místo se postavil Laursen, později nahrazený Costacurtou.^[11] Zranění jej připravilo též o prosincové utkání Interkontinentálního poháru 2003 proti Boca Juniors, kde AC Milán opět neuspělo v penaltovém rozstřelu. Na začátku ledna ještě zameškal ligový souboj s AS Řím,^[12] ale jeho mužstvo si poradilo a vyhrálo 2:1. V únoru si zahrál v derby proti Interu Milán a jeho tým navázal na podzimní výhru 3:1 nad městským rivalem, tentokráte vyhrál 3:2. Přibližně v 75. minutě Nesta nuceně střídal kvůli zranění, odcházel však jako jeden z nejlepších na trávníku.^[13] Byl nucen vynechat následující ligové kolo proti Laziu (výhra 1:0). Ve čtvrtfinále Ligy mistrů se Nestův tým utkal s Deportivem La Coruña a po domácí výhře 4:1 vše směřovalo k postupu dále. Na Riazoru ale Italové narazili a v prvním poločase prohrávali již 0:3 (za tohoto stavu postupoval španělský klub). Nesta těsně před přestávkou podcenil dlouhý nákop Moliny a Albert Luque se nemýlil.^[14] Ve druhém poločase završil výhru 4:0 Fran a AC Milán se připravil o možnost obhájit.^[15] Na domácí scéně už AC Milán nezaváhal a získal Scudetto poprvé od roku 1999.

Italský mistr načal další sezónu výhrou 3:0 nad Laziem Řím v italském superpoháru. Nesta odehrál celé utkání ve stoperské dvojici s Jaapem Stamem.^[16] Ve třetím kole Serie A se obraně Milána nepovedlo domácí utkání s Messinou, která na San Siru vyhrála 2:1.^[17] Na konci října v derby proti Interu Nesta zvládl pokrýt soupeřova útočníka Adriana a utkání tak skončilo nerozhodně 0:0.^[18]

První tři skupinová utkání v Lize mistrů proti Šachtaru Doněck, Celticu a Barceloně dospěla k vítěznému konci. Přes prohru 1:2 na Camp Nou se hráči AC Milán probojovali do osmifinále, kde změřili síly s Manchesterem United. Kanonýra Ševčenka na Old Trafford zastoupil Hernán Crespo, který zařídil cenné vítězství 1:0. Nesta obdržel v prvním poločase žlutou kartu po zákroku na Ryana Giggse.^[19] Odvetu milánská obrana znovu zvládla a gól Crespa rozhodl i tento zápas. Čtvrtfinále přineslo další derby proti Interu. První klání dopadlo lépe pro AC, které si do odvety vytvořilo dvougólový náskok.^[20] V tom druhém se vrátil obávaný Adriano, který Nestovi působil další obtíže, ale Nestův partner ve stoperské dvojici Stam dokázal jeho úsilí bránit.^[21] Zápas provázely sporné situace a kontroverzní rozhodnutí, nakonec byl ukončen okolo 75. minuty, když byla např. hozena pyrotechnika na hřiště, která gólmana Didu minula jen těsně. UEFA tak zápas ukončila s výsledke 0:0 a AC Milán tak postoupil do semifinále.^[21] Úvodní zápas proti PSV Eindhoven Nesta nemohl odehrát kvůli obdržené žluté kartě v odvetě s Interem. Do odvety již nastoupil a přes jeho přítomnost se PSV podařilo doma zvítězit 3:1. AC Milán postoupil do finále jen kvůli pravidlu venkovních gólů.^[22] Finálové utkání se konalo v Istanbulu. Trenér Carlo Ancelotti spároval Nestu se Stamem, na levém kraji obrany zahrál Maldini, vpravo Cafú a už v první minutě vedl AC Milán nad Liverpoolem 1:0.^[23] Ve 38. minutě se Luis Garcia dostal ke střele a trefil Nestovu ruku anebo loket, což fotbalisty Liverpoolu přimělo dožadovat se penalty. Následný milánský protiútok byl zakončen Crespovým gólem na 2:0.^[23][24] Po poločase milánský celek vedl již 3:0, ale Liverpool otočil výsledek na 3:3 a zápas dospěl do prodloužení, ve kterém gól nepadl. Nesta, Stam i Maldini patřili k lepším hráčům na hřišti a poradili si s útočníky Barošem i Cissém (Cissé vystřídal Baroše),^[25] tým ale ve druhém poločase „zradila“ záložní řada.^[23] V penaltovém rozstřelu uspěli fotbalisté anglického klubu, poté co klíčovou penaltu neproměnil Ševčenko.^[23] Ani v italské lize se nepodařilo vyhrát, tým skončil druhý za Juventusem.

• z Lazia do Milána za 31 milionů eur (21 milionů liber)^[6][26]

Už v průběhu působení v Laziu se stal jedním z elitních obránců Serie A a jedním z nejlepších obránců na světě.^[27]

S národním týmem U21 vyhrál ME U21 1996 1996.

První utkání za reprezentaci Itálie hraje 5. října 1996 proti Moldavii (3:1). ^[29] Alessandro se okamžitě stal pilířem reprezentace a se spoluhráčem Cannavarem vytvořil na téměř deset let vynikající středovou řadu.

Za reprezentaci odehrál celkem 78 utkání. Ani v jednom utkání nevstřelil branku. Zúčastnil se tří ME (1996, 2000 – stříbro a 2004) a tří MS (1998, 2002 a 2006 – zlato).

Jeho poslední utkání za reprezentaci byl 11. října 2006 proti Gruzii (3:1).^[30] Oficiálně ukončil reprezentační kariéru 1. srpna 2007.^[31]

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	ME 1996	Neodehrál žádné ze 3 utkání
	MS 1998	1 zápas ve skupině	11. 6.	Chile	90	0	2:2[32]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	Kamerun	90	0	3:0[33]
		3 zápas ve skupině	23. 6.	Rakousko	4	0	2:1[34]
	ME 2000	1 zápas ve skupině	11. 6.	Turecko	90	0	2:1[35]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Belgie	90	0	2:0[36]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	Švédsko	49	0	2:1[37]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Rumunsko	90	0	2:0[38]
		Semifinále	29. 6.	Nizozemsko	120	0	3:1 na (pen.)[39]
		Finále	2. 7.	Francie	103	0	1:2 v (prodl.)[40]
	MS 2002	1 zápas ve skupině	3. 6.	Ekvádor	90	0	2:0[41]
		2 zápas ve skupině	8. 6.	Chorvatsko	24	0	1:2[42]
		3 zápas ve skupině	13. 6.	Mexiko	90	0	1:1[43]
	ME 2004	1 zápas ve skupině	14. 6.	Dánsko	90	0	0:0[44]
		2 zápas ve skupině	18. 6.	Švédsko	90	0	1:1[45]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Bulharsko	90	0	2:1[46]
	MS 2006	1 zápas ve skupině	12. 6.	Ghana	90	0	2:0[47]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	USA	90	0	1:1[48]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Česko	17	1	2:0[49]

Trenérskou kariéru započal 1. září 2015 v roli kouče amerického floridského týmu Miami FC, spoluvlastněného Paolem Maldinim. Nově vzniklý tým začal působit ve druhé nejvyšší ligové soutěži NASL (North American Soccer League).^[50] Na podzim 2017 rezignoval.

V půlce května 2018 byl jmenován do funkce kouče druholigové italské Perugie pro play-off o prvoligovou příslušnost.^[51] Tým ale neuspěl proti Benátkám a prohrál 0:3.^[52] V další nové sezóně 2018/19 skončil tým na osmém místě a opět neuspěl v play-off.^[53] Poté na svou funkci rezignoval.^[54]

V červnu 2019 oznámilo čerstvě druholigové Frosinone, že bude Nesta novým koučem týmu. Bývalý hráč podepsal dvouletý kontrakt.^[55] Z funkce hlavního trenéra byl 22. března 2021 odvolán.^[56] Klub trénoval do 22. března 2021, když byl propuštěn za špatné výsledky.

Sezóna	Klub	Liga						Ligové poháry						Kontinentální poháry						Celkem
		Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Umístění	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Úspěch	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Úspěch	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry
2016	Miami	NASL	32	10	10	12	7. místo	AP	1	0	0	1	-	-	0	0	0	0	-	33	10	10	13
2017		NASL	33	22	6	5	1. místo	AP	5	4	0	1	-	-	0	0	0	0	-	38	26	6	6
Celkem za Miami			65	32	16	17	-	-	6	4	0	2	-	-	0	0	0	0	-	71	35	17	19
2018	Perugia	Serie B	1+1[57]	0	0	1+1	nastoupil v kvě., 8. místo	IP	0	0	0	0	-	-	0	0	0	0	-	2	0	0	2
2018/19		Serie B	36+1[57]	14	8	14+1	8. místo	IP	1	0	0	1	-	-	0	0	0	0	-	38	14	8	16
Celkem za Perugii			39	14	8	17	-	-	1	0	0	1	-	-	0	0	0	0	-	40	14	8	18
2019/20	Frosinone	Serie B	38+5[57]	14+3	12	12+2	8. místo	IP	3	2	0	1	-	-	0	0	0	0	-	46	19	12	15
2020/21		Serie B	30	9	11	10	propuštěn v bře.	IP	1	0	0	1	-	-	0	0	0	0	-	31	9	11	11
Celkem za Frosinone			73	26	23	24	-	-	4	2	0	2	-	-	0	0	0	0	-	77	28	23	26
2023/24	Reggiana	Serie B	38	10	17	11	11. místo	IP	3	2	0	1	-	-	0	0	0	0	-	41	12	17	12
2024/25	Monza	Serie A	?	?	?	?	?. místo	IP	?	?	?	?	-	-	0	0	0	0	-	?	?	?	?
Celkově			215	82	64	69	-	-	14	8	0	6	-	-	0	0	0	0	-	229	90	64	75

• 3× vítěz italské ligy (1999/00, 2003/04, 2010/11)
• 3× vítěz italského poháru (1997/98, 1999/00, 2002/03)
• 4× vítěz italského superpoháru (1998, 2000, 2004, 2011)
• 1× vítěz kanadského turnaje (2013)
• 2× vítěz Ligy mistrů (2002/03, 2006/07)
• 1× vítěz Poháru PVP (1998/99)
• 3× vítěz evropského superpoháru (1999, 2003, 2007)
• 1× vítěz mistrovství světa klubů (2007)

• 3× na MS (1998, 2002, 2006 – zlato)
• 3× na ME (1996, 2000 – stříbro, 2004)
• 1× na OH (1996)
• 1× na ME 21 (1996 – zlato)

• 4× nejlepší obránce ligy (1999/00, 2000/01, 2001/02, 2002/03)
• 1× talent roku (1997/98)
• 1× nejlepší obránce UEFA (2003)
• Tým roku Serie A – 2010/11^[58]
• All Stars Team UEFA (2002, 2003, 2004, 2007)^[59]
• All Stars Team FIFpro (2005, 2007)
• All Stars Team ESM (2000/01)
• All Stars Team ME (2000)
• člen síně slávy italského fotbalu (2021)

Řád zásluh o Italskou republiku (2000)^[60]

Řád zásluh o Italskou republiku (2006)^[61]

Zlatý límec za sportovní zásluhy (2006)^[62]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alessandro Nesta na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alessandro Nesta na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu (anglicky)
• Profil trenéra na Transfermarktu (anglicky)
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Profil hráče na World Football (anglicky)

• Seznam italských fotbalových reprezentantů