Alessandro Salucci

Alessandro Salucci
Konstantinův oblouk, Řím
Konstantinův oblouk, Řím
Narození1590
Florencie, Itálie
Úmrtíkolem 1655-60
Řím
Národnostitalská
Povolánímalíř
HnutíCech svatého Lukáše
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alessandro Salucci (Florencie, Itálie, 1590 – Řím, Itálie, kolem 1655-60) byl italský malíř, který hrál důležitou roli ve vývoji žánru římských městských vedut. Vytvořil styl capricci, tj. styl imaginárních obrazů městské architektury a přístavů, kde kompozici vytváří často sám umělec.[1]

Životopis

O mládí Alessandra Salucciho je známo jen málo. Předpokládá se, že se narodil ve Florencii v roce 1590. První písemná zmínka o umělci pochází z roku 1628, kdy je zmiňován v souvislosti s dalšími umělci pracujícími v Římě. Salucci spolupracoval na různých zakázkách jiných malířů.

V roce 1628 vytvořil fresky na zámku rodiny Sacchetti v Castelfusanu. Na výzdobě spolupracoval s Andreou Sacchim a Pietrem da Cortonou.[2] V roce 1634 se Salucci stal členem římské spolku vlámských a holandských malířů pracujících v Římě, spolku Cech Svatého Lukáše (Accademia di San Luca).

V roce 1635 pracoval v kostele Santa Maria in Vallicella (také známém jako „Chiesa Nuova“), kde v kapli Obětování Panny Marie namaloval na klenbu kaple fresky ukazující příběh Hannah, Elkana a mladého Samuela (podle Starého zákona byla Hannah jednou z manželek Elkana a matkou proroka Samuela. Fresky byly namalovány nad dekoracemi Domenica de Coldie v roce 1590.[3]

S vlámským malířem Janem Mielem začal spolupracovat kolem roku 1535. Mnoho jejich společných obrazů se dodnes zachovalo, většinou v soukromých sbírkách. Podobným způsobem spolupracoval s Michelangelo Cerquozzim.[2] Na několika zakázkách spolupracoval s Johannesem Lingelbachem[4] a s malířem Vivianem Codazzim, který tehdy také pracoval v Římě.[5] V letech 1647-48 namaloval velký cyklus fresek v kostele Sant’Elisabetta dei Fornari, který byl zničen v roce 1889.[2]

Salucci zemřel pravděpodobně v Římě po roce 1650.[6]

Dílo

Architektonické capriccio s jónským portikem, fontánou, dvoupodlažní lodžií, gotickým palácem a postavami na nábřeží, výška: 165,1 cm; Šířka: 236,8 cm, olej na plátně, spolupráce s Janem Mielem

Vlastní práce

Alessandro Salucci je považován za jednoho z významných raných malířů vedut. Tento styl, který Salucci svým uměním proslavil, se stal populární v Římě v polovině 17. století.[6] Umělečtí historici vysvětlují rostoucí popularitu stylu capriccio v Itálii v 17. století jako důsledek přechodu od malby na zakázku, tedy od malby na zakázku k malbě na pro otevřený trh. Obrazy v tomto stylu byly populární hlavně v 17. století, kdy bylo žádáno mít stěny zcela pokryty obrazy stylů a velikostí. Capriccio dodávalo těmto souborům rozmanitost zdůrazněním vertikál a horizontál na obrazech.[7]

Počátky tohoto stylu ze nalézt v malbě vedut v 16. století, zejména v tam, kde byly veduty malovány jako rozsáhlé fresky a stropní dekorace známých jako quadrature (optická iluze v nástropní malbě vytvořená prací s perspektivou, italsky nazývaná "Di sotto in sù" (viděno zdola). Rozvinutí stylu v baroku umožnila složitější konstrukce architektonického prostoru, označovaného jako "Quadratura"). V 17. století se tento styl začal používat nejen na freskách ale i na malířských plátnech.

V tomto stylu tvořila řada umělců. Jedním z nich byl i významný italský barokní malíř Viviano Codazzi, jehož práce Salucciho ovlivnila. Codazziho veduty byly realističtější než veduty Salucciho, který do svých obrazů vložil více kreativity. S elegancí a fantazií si upravil mnoho římských památek.[8] Upřednostňoval světlejší tóny, jeho díla tak ztrácejí jistou dramatičnost.[9]

Na rozdíl od vlámských a nizozemských umělců působících v Římě, kteří usilovali o realismus při zobrazování římských městských scenérií, mnoho Salucciho pohledů na město a přístav nemá za cíl poskytnout realistické ztvárnění objektů. Ve svých kompozicích umisťuje skutečné římské památky vedle objektů vytvořených jen vlastní fantazií, jsou to architektonické iluze, capriccia.[8] Objekty v jeho kompozicích nejsou ukázány s archeologickými detaily, Salucci je používá jako efektní dekoraci. Jeho kompozice obvykle obsahují římské arkády, ty dominují levému středu obrazu, v dálce pak pohled na vodní plochu a postavy umísťuje do popředí. Někdy obměňuje kompozici různými sloupy a dvoupodlažní lodžií.

Capriccio Alessandra Salucci

Salucci se inspiroval také klasickými pohledy na moře Clauda Lorraina, který působil v Římě ve 40. a 50. letech 16. století. Claudeovo teplé, zlaté světlo a vyvážená kompoziční struktura lze vidět v Salucciho obrazu Fantasy view with figures (Busiri-Vici collection, Řím), který byl pravděpodobně inspirován Claudeovými pohledy na přístav jako je Seaport with the Embarkation of the Queen of Sheba (Přístav s naloděním královny ze Sáby) z roku 1648. (Národní galerie, Londýn).[6]

Spolupráce s jinými umělci

Alessandro Salucci často spolupracoval s krajináři. Například spolupracoval s Janem Mielem, Michelangelem Cerquozzim a Johannesem Lingelbachem.[2] Všichni tři malovali stylem bamboccianti, jehož průkopníkem byl nizozemský malíř Pieter van Laer. Bamboccianti přinesli do Itálie styl holandské a vlámské renesanční malby. Na svých plátnech zobrazovali prosté Římany či venkovany.[10]

Pohled na přístav s vítězným obloukem, spolupráce s Janem Mieleml

Jan Miel byl Salucciho nejčastějším spolupracovníkem, spolupráce, která byla zahájena v roce 1635 a skončila, když Miel v roce 1658 odešel z Říma do Turína, kde pracoval u dvora savojského vévody Karla Emmanuela II.[6] Jediným datovaným příkladem spolupráce obou umělců je Imaginary Seaport (Muzeum umění v Cincinnati), datovaný rokem 1656.[11]

Miel vynikal v zobrazování příběhů, pro které velké otevřené prostory v Salucciho obrazech poskytovaly vhodné prostředí. Často vložil do jednoho díla více témat. To je patrné v architektonickém capriccio s iontovým portikem, fontánou, dvoupodlažní lodžií, gotickým palácem a postavami na nábřeží (Christie's, Sale 1708, Lot 56), kde vidíme elegantní pár vlevo dole na schodech sloupoví, jiné postavy jsou u studny a hráči karet tvoří jinou, také samostatnou skupinu postav.[6] Mielovy postavy byly typicky farmáři, žebráci, hráči morra, hostinští a nosiči, často smíchaní s elegantně oblečenými muži a ženami, kde architektonické prostředí vytvořené Saluccim ukazovalo všehochuť každodenního římského života.[12]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alessandro Salucci na anglické Wikipedii.

  1. 17th century Capriccio by Alessandro Salucci Archivováno 28. 8. 2016 na Wayback Machine. at Brans Antiques and Art. Web. 23 April 2016
  2. a b c d Alessandro Salucci (Florence 1590 - Rome? shortly after 1650) at Banca d'Italia
  3. Peter Gillgren, Siting Federico Barocci and the Renaissance Aesthetic, Ashgate Publishing, Ltd., 1 Jan 2011, p. 262
  4. Paolo Gangem, 'Piccolo libro delle curiosità sul mondo', Sironi Editore, 2012, p. 122
  5. Alessandro Salucci in collaborazione con Jan Miel Archivováno 7. 5. 2016 na Wayback Machine. at Antonina casa d'asta in Roma. Web. 23 April 2016
  6. a b c d e Alessandro Salucci (Florence 1590-1655/60 Rome) and Jan Miel (Beveren-Waes 1599-1664 Turin), An architectural capriccio with an ionic portico, a fountain, a two story loggia, a Gothic palace and figures on a quay at Christie's
  7. David R. Marshall, The Roman Baths Theme from Viviano Codazzi to G. P. Panini: Transmission and Transformation, in" Artibus et Historiae, Vol. 12, No. 23 (1991), pp. 129-159
  8. a b Importante architettura di Alessandro Salucci (Firenze 1590-Roma dopo il 1650) Archivováno 8. 8. 2016 na Wayback Machine. at Antiquares
  9. Jan Miel and Alessandro Salucci, Capriccio with Roman Architecture at Hampel Auctions
  10. Francis Haskell,Patrons and Painters: Art and Society in Baroque Italy. Yale University Press, 1993, p. 132–134
  11. Alessandro Salucci (Florence 1590- Rome c. 1660), A Seaport with Figures at the Royal Collection
  12. Annalia Delneri, Andrea Emiliani, Anna Orlando, Francesco Petrucci, Mary Newcome Schleier, Angela Tecce, Old Masters 2011: Capolavori da prestigiose collezioni europee per la mostra Tefaaf Maastricht 2011 - Galleria Cesare Lampronti, Gangemi Editore spa, 2011, p. 17

Externí odkazy

Média použitá na této stránce