Alex de Minaur

Alex de Minaur
Alex de Minaur na Monte-Carlo Masters 2023
Alex de Minaur na Monte-Carlo Masters 2023
PřezdívkaDemon[1]
StátAustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození17. února 1999 (25 let)[1]
Místo narozeníSydney, Austrálie[1]
BydlištěMonte Carlo, Monako[1]
Výška183 cm[1]
Hmotnost69 kg[1]
Profesionál od2015
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek12 487 731 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů202–134
Tituly8 ATP, 1 challenger, 1 Futures
Nejvyšší umístění9. místo (19. února 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2022, 2023, 2024)
French Open2. kolo (2019, 2021, 2023)
Wimbledon4. kolo (2022)
US Openčtvrtfinále (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů34–51
Tituly1 ATP, 2 Futures
Nejvyšší umístění58. místo (12. října 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2017, 2021)
French Open2. kolo (2020, 2021)
Wimbledon2. kolo (2021)
US Open2. kolo (2019)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon2. kolo (2023)
Týmové soutěže
Davis Cupfinále (2022, 2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240304a4. března 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alex de Minaur (španělsky: Álex de Miñaur, * 17. února 1999 Sydney) je australský profesionální tenista španělsko-uruguayského původu. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál osm turnajů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal tři tituly ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2024 na 9. místě a ve čtyřhře v říjnu 2020 na 58. místě. V lednu 2024 se stal jedenáctým Australanem v Top 10 a prvním po osmnácti letech, když naposledy před ním byl jejím australským členem Hewitt v roce 2006.[3] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval během února 2016 na 2. místě. Trénují ho Adolfo Gutierrez a Lleyton Hewitt.[1]

Po boku krajana Blakea Ellise vyhrál juniorskou čtyřhru Australian Open 2016. Jako poražený finalista pak odešel z chlapecké juniorky ve Wimbledonu 2016, kde nestačil na Kanaďana Denise Shapovalova.

V australském daviscupovém týmu debutoval jako 18letý v roce 2018 prvním kolem Světové skupiny proti Německu, v němž prohrál zahajovací dvouhru se světovou pětkou Alexandrem Zverevem. V rozhodující páté sadě přitom ztratil vedení 3–0 na gamy a výhodu na druhý brejk.[4] Australané odešli poraženi 1:3 na zápasy. Na finálovém turnaji 2022 odehrál pět ze šesti mezistátních zápasů. V závěrečném utkání o titul podlehl Félixi Augeru-Aliassimemu a Kanada získala salátovou mísu po výhře 2:0 na zápasy. Členem týmu poražených finalistů se stal i v roce 2023, kdy Australané nestačili na Itálii. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 15–7 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[5]

Asociace tenisových profesionálů jej vyhlásila nováčkem roku pro sezónu 2018.

Tenisová kariéra

Počáteční fáze

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2015, když na antukový turnaj ve španělské Denii obdržel divokou kartu. Ve čtvrtfinále podlehl Španělu Miguelu Semmlerovi.[2]

V hlavní soutěži dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na lednovém Brisbane International 2017 po kvalifikačních výhrách nad Kazachem Michailem Kukuškinem a Američanem Francesem Tiafoem. V úvodním kole singlu podlehl Němci Mischovi Zverevovi. Následující týden obdržel divokou kartu na Apia International Sydney 2017, kde zaznamenal premiérový vyhraný zápas kariéry. V první fázi vyřadil čtyřicátého šestého hráče žebříčku Benoîta Paireho z Francie. Po úvodní sadě druhého kola však skrečoval Andreji Kuzněcovovi.[2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017, do něj získal divokou kartu. Kvalifikaci majoru odehrál poprvé již rok předtím na Australian Open 2016, ale nepřešel brány úvodní fáze po porážce od Belgičana Kimmera Coppejanse. Na melbournském grandslamu 2017 zdolal v prvním kole Rakušana Geralda Melzera po pětisetové bitvě. Během čtvrtého dějství přitom odvrátil mečbol.[6] Následně nenašel recept na amerického hráče Sama Querreyho.[1][2]

2018: První dvě finále ATP Tour, průlom do Top 100 a nováček roku

Sezónu otevřel druhou účastí na Brisbane International, kam získal divokou kartu do hlavní soutěže.[7] Poprvé v kariéře postoupil na okruhu ATP Tour do čtvrtfinále i semifinále. Na jeho raketě postupně dohráli Američan Steve Johnson, dvacátý čtvrtý muž klasifikace Milos Raonic[8] a mezi poslední osmičkou americký kvalifikant Michael Mmoh. V semifinálové fázi jej zastavil další zástupce amerického tenisu Ryan Harrison.[9] De Minaur se tak jako 208. hráč žebříčku stal nejníže postaveným i nejmladším semifinalistou brisbaneského turnaje za předchozích deset ročníků.[10] Do navazujícího Sydney International získal zvláštní výjimku a pokračoval na vítězné vlně, když přešel přes Fernanda Verdasca, světovou třicítku Damira Džumhura a Feliciana Lópeze do druhého semifinále v řadě. Stal se tak nejmladším tenistou túry ATP od roku 2005 a Rafaela Nadala, který se probojoval do semifinále na dvou navazujících turnajích.[11] V něm vyřadil Francouze Benoîta Paireho, což znamenalo premiérovou účast ve finálovém souboji. Z něho však odešel poražen od Rusa Daniila Medveděva, ačkoli získal úvodní set.[12][13]

Pozápasový rozhovor na washingtonském Citi Open, kde se probojoval do prvního finale v kategorii ATP 500

První major roku, Australian Open, znamenal časné vypadnutí v úvodní fázi od dvacátého muže žebříčku Tomáše Berdycha. Po únorovém debutu v Davis Cupu proti Německu, si během března zahrál první dvě akce v kariéře ze série ATP Masters. Nejdříve jej ve druhém kole BNP Paribas Open v Indian Wells vyřadil pozdější argentinský šampion Juan Martín del Potro. O dva týdny později na Miami Open v Key Biscayne podlehl v první fázi Japonci Jošihitu Nišiokovi.[1] V dubnu prošel do svého třetího challengerového finále, JC Ferrero Challenger Open v Alicante, kde jej zdolal španělský antukář Pablo Andújar.[2]

Na pařížský French Open zavítal díky divoké kartě pořadatelů.[14] Na antukovém majoru však utržil rychlou porážku od šestnáctého nasazeného Brita Kylea Edmunda. Poté svedl dvě navazující travnatá finále challengerů. První na Fuzion 100 Surbiton Trophy v Surbitonu prohrál s Francouzem Jérémym Chardym. Po skončení poprvé pronikl mezi sto nejlepších tenistů světa, když mu 11. června 2018 na žebříčku ATP patřila 96. příčka.[1] Naopak z druhého na nottinghamském Nature Valley Open vyšel vítězně a získal premiérový titul v této úrovni tenisu. Ve finále přehrál britského hráče Dana Evanse.[15][16] Debutově do třetí fáze grandslamu postoupil ve Wimbledonu po výhrách nad dvacátým devátým hráčem klasifikace a čerstvým semifinalistou French Open Marcem Cecchinatem i Pierrem-Huguesem Herbertem. Ve třetím zápase jej vyřadila světová jednička Rafael Nadal.[1][2]

Letní túra na amerických betonech začala postupem do druhého kariérního finále a prvního v kategorii ATP 500. Cestou do něj na washingtonském Citi Open postupně zdolal Vaska Pospisila, jedenáctého nasazeného Steva Johnsona, turnajovou osmičku a semifinalistu Australian Open Čonga Hjona. Po odstoupení Andyho Murrayho v semifinále čelil ruskému hráči Andreji Rubljovovi, jemuž dokázal v tiebreaku druhé sady odvrátit za stavu 2:6 čtyři mečboly v řadě. Dalšími dvěma vítěznými fiftýny a výhrou 8:6 si vynutil rozhodující set, který zvládl. Ve finálovém duelu pak podruhé v roce nenašel recept na světovou trojku Alexandra Zvereva. Bodový zisk jej poprvé posunul do elitní světové padesátky na 43. příčku.[1] Na Winston-Salem Open přijížděl jako patnáctý nasazený. Na úvod však podlehl Rusu Daniilu Medveděvovi. Na druhém grandslamu za sebou se probojoval do třetího kola, když během US Open vyřadil Tara Daniela a Francese Tiafoea. Dohrál však na raketě chorvatské světové sedmičky Marina Čiliće po pětisetové bitvě. Do semifinále se podíval na zářijovém ATP Shenzhen Open, v němž jej zastavil Francouz ze sedmé desítky klasifikace Pierre-Hugues Herbert. V osmifinále vypadl na Shanghai Rolex Masters s Alexandrem Zverevem a na úvod již z pařížského Rolex Paris Masters po prohře od Feliciana Lópeze. V říjnu se stal poprvé mužskou australskou jedničkou, když na této pozici vystřídal Nicka Kyrgiose. Sezónu zakončil na 31. příčce.[17] Asociace tenisových profesionálů jej v závěru sezóny vyhlásila nováčkem roku.

V listopadu se kvalifikoval na exhibiční Next Generation ATP Finals do Milána pro osm nejlepších hráčů sezóny do 21 let. Bez porážky v základní skupině prošel do semifinále, v němž vyřadil Španěla Jaume Munara. V boji o titul podlehl nejvýše nasazenému 20letému Řekovi a světové patnáctce Stefanosi Tsitsipasovi po čtyřsetovém průběhu.[18]

2019: První tituly ATP

Sezónu rozehrál čtvrtfinálem na Brisbane International, které mu o dva týdny později zajistilo první nasazení na grandslamu. Ve svém rodišti pak získal první kariérní titul ATP, když ovládl Sydney International. Na cestě do finále na jeho raketě bez získaného setu dohráli Dušan Lajović, Reilly Opelka, Jordan Thompson a Gilles Simon. V závěrečném duelu pak zdolal italskou turnajovou osmičku Andrease Seppiho po zvládnutých koncovkách obou setů. V devatenácti letech vyhrál v Sydney jako nejmladší šampion od roku 2001, kdy akci ovládl také devatenáctiletý Lleyton Hewitt.[19] Melbournské Australian Open znamenalo postup do třetího kola, v němž nenašel recept na světovou dvojku Rafaela Nadala.[1]

Pařížské Roland Garros opustil jako dvacátý první nasazený ve druhé fázi po hladké porážce od španělského antukáře Pabla Carreña Busty. Ve Wimbledonu pak v téže fázi nezvládl pětisetovou bitvu proti Američanu Stevu Johnsonovi. Druhou trofej na túře ATP si odvezl z letního BB&T Atlanta Open, když ve finále zdolal amerického tenistu Taylora Fritza.[20] Ve 20 letech se stal nejmladším šampionem turnaje. Od zavedení zápasových statistik ATP v roce 1991 představoval teprve třetího vítěze dvouhry, jenž v celém turnaji nečelil ani jednomu brejkbolu. Ve čtyřech utkáních na servisu získal všech 42 gemů. V tomto rekordu navázal na Haase z Memphisu 2007 a Isnera z Newportu 2017.[21][22]

Na newyorském majoru US Open poprvé vyřadil člena elitní světové desítky. Ve třetím kole přehrál japonskou světovou sedmičku Keie Nišikoriho. V debutovém osmifinále grandslamu však vypadl s Bulharem Grigorem Dimitrovem, figurujícím na sedmdesáté osmé příčce žebříčku.[23][1]

Soukromý život

Narodil se roku 1999 v australském Sydney do rodiny španělské matky Ester a uruguayského otce Anibala de Minaurových. Má tři mladší sourozence, Daniela, Cristinu a Saru de Minaurovi.[24] Tenis začal hrát ve čtyřech letech. Do pěti let žil v Austrálii, než se rodina přestěhovala do španělského Alicante. V roce 2012 se vrátil s rodiči na australský kontinent a ti po čtyřech letech odcestovali zpět do Španělska. Podle tenistova vyjádření začal obě bydliště střídat. V roce 2017 deníku Sydney Morning Herald sdělil: „Dříve jsem reprezentoval Španělsko, ale vždycky jsem se cítil být Australanem. Jakmile jsme se sem vrátili, první věcí kterou jsem chtěl udělat bylo — hrát za Austrálii.“[25]

Hovoří anglicky, španělsky a francouzsky.[26]

Partnerský vztah s britskou tenistkou Katie Boulterovou navázal v roce 2020.[27] Dvojice jej poprvé veřejně medializovala na Mezinárodní den žen 2021.[28] Jako spoluhráči poprvé nastoupili do smíšené čtyřhry ve Wimbledonu 2023.[29]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D; 1–0 Č)
ATP Tour 500 (2–3 D)
ATP Tour 250 (6–4 D)

Dvouhra: 16 (8–8)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.13. ledna 2018Sydney, AustrálietvrdýRusko Daniil Medveděv6–1, 4–6, 5–7
Finalista2.5. srpna 2018Washington, D.C., Spojené státytvrdýNěmecko Alexander Zverev2–6, 4–6
Vítěz1.12. ledna 2019Sydney, AustrálietvrdýItálie Andreas Seppi7–5, 7–6(7–5)
Vítěz2.28. července 2019Atlanta, Spojené státytvrdýUSA Taylor Fritz6–3, 7–6(7–2)
Vítěz3.29. září 2019Ču-chaj, ČínatvrdýFrancie Adrian Mannarino7–6(7–4), 6–4
Finalista3.27. října 2019Basilej, Švýcarskotvrdý (h)Švýcarsko Roger Federer2–6, 2–6
Finalista4.25. října 2020Antverpy, Belgietvrdý (h)Francie Ugo Humbert1–6, 6–7(4–7)
Vítěz4.13. ledna 2021Antalya, TureckotvrdýKazachstán Alexandr Bublik2–0skreč
Vítěz5.26. června 2021Eastbourne, Spojené královstvítrávaItálie Lorenzo Sonego4–6, 6–4, 7–6(7–5)
Vítěz6.31. července 2022Atlanta, Spojené státy (2)tvrdýUSA Jenson Brooksby6–3, 6–3
Vítěz7.únor 2023Acapulco, MexikotvrdýUSA Tommy Paul3–6, 6–4, 6–1
Finalista5.25. června 2023Queen's Club, Londýn, Spojené královstvítrávaŠpanělsko Carlos Alcaraz4–6, 4–6
Finalista6.5. srpna 2023Los Cabos, MexikotvrdýŘecko Stefanos Tsitsipas3–6, 4–6
Finalista7.13. srpna 2023Toronto, KanadatvrdýItálie Jannik Sinner4–6, 1–6
Finalista8.18. února 2024Rotterdam, Nizozemskotvrdý (h)Itálie Jannik Sinner5–7, 4–6
Vítěz8.2. března 2024Acapulco, Mexiko (2)tvrdýNorsko Casper Ruud6–4, 6–4

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.29. srpna 2020New York, Spojené státytvrdýŠpanělsko Pablo Carreño BustaSpojené království Jamie Murray
Spojené království Neal Skupski
6–2, 7–5

Finále Next Gen ATP Finals

Dvouhra: 2 (0–2)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.10. listopadu 2018Milán, Itálietvrdý (h)Řecko Stefanos Tsitsipas4–2, 1–4, 3–4(3–7), 3–4(3–7)
Finalista2.9. listopadu 2019Milán, Itálietvrdý (h)Itálie Jannik Sinner2–4, 1–4, 2–4

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (1–4 D; 0–0 Č)
Futures (1–2 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 8 (2–6)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.20160201aúnora 2016Murcia, ŠpanělskoantukaKanada Steven Diez3–6, 4–6
Finalista2.květen 2016Vic, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Jaume Munar6–7(5–7), 5–7
Finalista3.listopad 2016Eckental, Německokoberec (h)Belgie Steve Darcis4–6, 2–6
Vítěz1.červenec 2017Póvoa de Varzim, PortugalskotvrdýPortugalsko Frederico Ferreira Silva6–1, 2–6, 6–2
Finalista4.srpen 2017Segovia, ŠpanělskotvrdýŠpanělsko Jaume Munar3–6, 4–6
Finalista5.duben 2018Alicante, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Pablo Andújar6–7(5–7), 1–6
Finalista6.červen 2018Surbiton, Spojené královstvítrávaFrancie Jérémy Chardy4–6, 6–4, 2–6
Vítěz2.červen 2018Nottingham, Spojené královstvítrávaSpojené království Dan Evans7–6(7–4), 7–5

Čtyřhra: 3 (2–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.20160401adubna 2016Madrid, ŠpanělskotvrdýŠpanělsko Carlos Boluda-PurkissŠpanělsko Carlos Gómez-Herrera
Japonsko Akira Santillan
6–4, 6–4
Finalista1.20160501akvětna 2016Saint-Dizier, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Carlos Boluda-PurkissIndie Ramkumar Ramanathan
Španělsko David Vega Hernández
3–6, 1–6
Vítěz2.20170701ačervence 2017Póvoa de Varzim, PortugalskotvrdýŠpanělsko Roberto Ortega OlmedoAustrálie Edward Bourchier
Austrálie Daniel Nolan
6–2, 6–1

Finále soutěží družstev: 2 (0–2)

Výsledekč.datum a místo konáníspoluhráčisoupeřiskóre
Finalista1.Davis Cup 2022
27. listopadu 2022
Málaga, Španělsko
tvrdý (hala), Martin Carpena Arena
Austrálie Thanasi Kokkinakis
Austrálie Max Purcell
Austrálie Jordan Thompson
Austrálie Matthew Ebden
Kanada Kanada0–2
Kanada Félix Auger-Aliassime
Kanada Denis Shapovalov
Kanada Vasek Pospisil
Kanada Alexis Galarneau
Kanada Gabriel Diallo
Finalista2.Davis Cup 2023
26. listopadu 2023
Málaga, Španělsko
tvrdý (hala), Martin Carpena Arena
Austrálie Alexei Popyrin
Austrálie Max Purcell
Austrálie Jordan Thompson
Austrálie Matthew Ebden
Itálie Itálie0–2
Itálie Jannik Sinner
Itálie Lorenzo Musetti
Itálie Matteo Arnaldi
Itálie Lorenzo Sonego
Itálie Simone Bolelli

Finále na juniorském Grand Slamu

Dvouhra juniorů: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista2016WimbledontrávaKanada Denis Shapovalov6–4, 1–6, 3–6

Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz2016Australian OpentvrdýAustrálie Blake EllisSlovensko Lukáš Klein
Česko Patrik Rikl
3–6, 7–5, [12–10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alex de Minaur na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n Alex de Minaur na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240220a20. února 2024
  2. a b c d e f Alex de Minaur na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240220a20. února 2024
  3. Alex de Minaur celebrates Top 10 breakthrough: 'It's an extremely special moment'. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-01-08 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Davis Cup: Zverev triumphs over fighting De Minaur [online]. Tennis Australia, 2018-02-02 [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Alex de Minaur na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240109a9. ledna 2024
  6. Alex De Minaur wins through to second round on Australian Open debut [online]. The Guardian, 16-01-2017 [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Australian Associated Press. In-form De Miñaur dealt Brisbane wildcard [online]. 29-12-2017 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. JOHNSON, Paul. Alex de Minaur blasts Milos Raonic out of Brisbane International [online]. News Corp Australia, 03-01-2018 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BAYNES, Valkerie. Alex De Minaur falls agonisingly short against Ryan Harrison in Brisbane International semi-final [online]. News Corp Australia, 06-01-2018 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Nick Kyrgios through to Brisbane International final, Australian teen Alex De Minaur falls just short [online]. ABC, 06-01-2017 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. BUCKLEY, James. Alex de Minaur the youngest player to make Sydney International final since Lleyton Hewitt [online]. Fairfax Media Media, 13-01-2018 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. PANDARAM, Jamie. Alex De Minaur v Benoit Paire: Aussie ‘Demon’ into Sydney International final [online]. News Corp Australia, 12-01-2018 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. KEMP, Emma. Australian Alex de Minaur loses Sydney International final but wins fans after gutsy display [online]. Seven West Media, 13-01-2018 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. #RG18: Wild-cards announced ! - Roland-Garros - the 2018 French Open official site [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Dan Evans beaten by Alex de Minaur in Nature Valley Open in Nottingham [online]. BBC Sport, 2018-06-17 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 
  16. Dan Evans beaten by Alex de Minaur in Nature Valley Open in Nottingham [online]. BBC Sport, 2018-06-17 [cit. 2018-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. DE MINUAR LEADS AUSSIE CHARGE IN SHANGHAI [online]. Tennis Australia, 06-10-2018 [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Tsitsipas ve finále porazil de Minaura a ovládl letošní Next Gen ATP Finals [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-10 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. 
  19. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Mladík De Minaur v rodném Sydney vyhrál semifinále i finále a slaví premiérový titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-12 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online. 
  20. Alex De Minaur Defeats Taylor Fritz To Win Atlanta Title | ATP Tour | Tennis [online]. ATP Tour. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Serve To Clinch Atlanta Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-28 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. De Minaur Climbs ATP Rankings, Mover Of The Week [online]. ATP Tour, 29-07-2019 [cit. 2019-07-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. De Minaur Dashes Into US Open Fourth Round With First Top 10 Win [online]. ATP, 30-08-2019 [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. MY FAMILY [online]. [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Aussie prodigy Alex De Miñaur taking advice from Nick Kyrgios and Bernard Tomic [online]. Sydney Morning Herald, 08-01-2017 [cit. 2018-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Alex de Minaur: Five Facts About Australia's Latest Tennis Star [online]. UBI tennis, 16-01-2017 [cit. 2018-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. SONMALI, Nikhil. Katie Boulter teases boyfriend Alex de Minaur with a sassy comment after reaching the Queen's Club final. FirstSportz [online]. 2023-06-25 [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. British tennis star Katie Boulter's boyfriend Alex De Minaur gives the sweetest shout-out after Wimbledon win. HELLO! [online]. 2022-07-01 [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ANDERSON, Jess. Couple Boulter & De Minaur through in mixed doubles. BBC Sport [online]. 2023-07-07 [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Žebříček ATPŽebříček WTA
Mužská dvouhra20240318a18. března 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Srbsko Novak Djoković (SRB)9 725
2.Španělsko Carlos Alcaraz (ESP)8 805
3.Itálie Jannik Sinner (ITA)8 310
4. Daniil Medveděv7 765
5.Německo Alexander Zverev (GER)5 060 1
6. Andrej Rubljov4 970 1
7.Dánsko Holger Rune (DEN)3 875
8.Norsko Casper Ruud (NOR)3 560 1
9.Polsko Hubert Hurkacz (POL)3 370 1
10.Austrálie Alex de Minaur (AUS)3 300
Ženská dvouhra20240318a18. března 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Polsko Iga Świąteková (POL)10 715
2. Aryna Sabalenková8 195
3.USA Coco Gauffová (USA)7 150
4.Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ)5 848
5.USA Jessica Pegulaová (USA)5 035
6.Tunisko Ons Džabúrová (TUN)4 118
7.Čína Čeng Čchin-wen (CHN)4 050 1
8.Česko Markéta Vondroušová (CZE)4 015 1
9.Řecko Maria Sakkariová (GRE)3 825
10.Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT)3 493
Mužská čtyřhra20240318a18. března 2024
Poř.tenistabodyposun
1.USA Austin Krajicek (USA)7 140 2
2.Indie Rohan Bopanna (IND)7 080 1
3.Austrálie Matthew Ebden (AUS)7 080 1
4.Nizozemsko Wesley Koolhof (NED)6 780 3
5.Chorvatsko Ivan Dodig (CRO)6 630 1
6.Spojené království Joe Salisbury (GBR)6 540 1
7.USA Rajeev Ram (USA)6 540 1
8.Argentina Horacio Zeballos (ARG)6 397 2
9.Španělsko Marcel Granollers (ESP)6 397 1
10.Mexiko Santiago González (MEX)5 670 1
Ženská čtyřhra20240318a18. března 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE)8 369 1
2.Belgie Elise Mertensová (BEL)8 345 1
3.Austrálie Storm Hunterová (AUS)7 730
4.Kanada Gabriela Dabrowská (CAN)5 950 1
5.Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL)5 695 1
6.Německo Laura Siegemundová (GER)5 670 1
7.USA Nicole Melichar-Martinezová (USA)5 590
8.Austrálie Ellen Perezová (AUS)5 470
9. Věra Zvonarevová5 075
10.USA Jessica Pegulaová (USA)5 050

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
De Minaur MCM23 (39) (52883527200).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
de Minaur MCM23 (39)
Alex De Minaur (42066669460).jpg
Autor: Keith Allison from Hanover, MD, USA, Licence: CC BY-SA 2.0
2018 Citi Open Tennis Finals