Alexa Guarachiová
Alexa Guarachiová | |
---|---|
Alexa Guarachiová na French Open 2019 | |
Stát | Spojené státy americké (2005 – květen 2015) Chile (od června 2015) |
Datum narození | 17. listopadu 1990 (32 let) |
Místo narození | Fort Walton Beach, Florida, USA[1] |
Bydliště | Destin, Florida, USA |
Výška | 173 cm[1] |
Profesionál od | 2006 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 717 161 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 134–122 |
Tituly | 0 WTA, 1 ITF |
Nejvyšší umístění | 347. místo (2. listopadu 2015) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 258–184 |
Tituly | 5 WTA, 20 ITF |
Nejvyšší umístění | 11. místo (20. září 2021) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2021, 2022) |
French Open | finále (2020) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2022) |
US Open | semifinále (2021) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2022) |
French Open | čtvrtfinále (2021) |
Wimbledon | 2. kolo (2021) |
US Open | čtvrtfinále (2021) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 6. května 2022
Alexa Guarachiová, celým jménem Alexa Guarachi Mathison (* 17. listopadu 1990 Fort Walton Beach, Florida), je chilská profesionální tenistka narozená ve Spojených státech, které reprezentovala do května 2015. Drží americké a chilské občanství. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět deblových turnajů. V rámci okruhu ITF získala jeden titul ve dvouhře a dvacet ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2015 na 347. místě a ve čtyřhře pak v září 2021 na 11. místě. Trénují ji Craig Veal a Fernando Guarachi.[3][1]
V chilském fedcupovém týmu debutovala v roce 2018 základním blokem 1. skupiny Americké zóny proti Paraguayi, v němž prohrála dvouhru s Montserrat Gonzálezovou a po boku Daniely Seguelové i čtyřhru. Chilanky odešly poraženy 1:2 na zápasy. Do roku 2021 v soutěži nastoupila k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 2–2 ve dvouhře a 6–3 ve čtyřhře.[4]
V letech 2010–2013 vystudovala bakalářský obor public relations na Alabamské univerzitě, za niž hrála univerzitní tenis.[3]
Tenisová kariéra
V rámci událostí okruhu ITF debutovala v lednu 2006, když na turnaj v rodném Fort Walton Beach s dotací 25 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla Britce Jane O'Donoghueové z třetí světové stovky.[2][5]
Na okruh WTA Tour vstoupila říjnovým Hong Kong Tennis Open 2017.[3] Do hlavní soutěže prošla po výhře v kvalifikačním kole nad Jil Teichmannovou. Na úvod dvouhry však prohrála s šedesátou čtvrtou hráčkou žebříčku Naomi Ósakaovou. V hongkongské čtyřhře skončila se spoluhráčkou Kaitlyn Christianovou také v první fázi. Premiérovou kvalifikaci WTA odehrála již na Cachantún Cupu 2008 ve Viña del Mar po udělení divoké karty.[3] V prvním kvalifikačním kole ji vyřadila Španělka ze čtvrté světové stovky Arantxa Parraová Santonjaová.[5]
Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře antukového Ladies Championship Gstaad 2018. Po boku Američanky Desirae Krawczykové ve finále zdolaly španělsko-švýcarskou dvojici Lara Arruabarrenová a Timea Bacsinszká.[6] Dalších pět deblových finále však prohrála. Z washingtonského Citi Open 2018 odešla poražena s Novozélanďankou Erin Routliffeovou od čínsko-chorvatské dvojice Chan Sin-jün a Darija Juraková.[7] V boji o titul na Istanbul Cupu 2019 ji s Američankou Sabrinou Santamariovou deklasovaly turnajové jedničky Tímea Babosová s Kristinou Mladenovicovou.[8]
Na kantonském Guangzhou International Women's Open 2019 v závěrečném utkání neuspěla s Mexičankou Giulianou Olmosovou proti čínsko-německému duu Pcheng Šuaj a Laura Siegemundová.[9] Ve finále BGL Luxembourg Open 2019 pak po boku Christianové nenašla recept na americké teenagerky Coco Gauffovou s Caty McNallyovou.[10] Rovněž ze závěrečné klání na St. Petersburg Ladies Trophy 2020 odešla s Christianovou poražena od Japonek Šúko Aojamové a Eny Šibaharaové.[11][12]
Debut v nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském deblu Wimbledonu 2018 s Erin Routliffeovou, když zvládly kvalifikaci. V úvodním kole čtyřhry je však vyřadily třetí nasazené Češky a pozdější vítězky Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou.[5]
Finále na Grand Slamu
Ženská čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2020 | French Open | antuka | Desirae Krawczyková | Tímea Babosová Kristina Mladenovicová | 4–6, 5–7 |
Finále na okruhu WTA Tour
Legenda | |
---|---|
Grand Slam (0–1 Č) | |
Turnaj mistryň (0) | |
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (1–0 Č) | |
Premier / WTA 500 (1–2 Č) | |
International / WTA 250 (3–4 Č) |
Čtyřhra: 12 (5–7)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 22. července 2018 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Desirae Krawczyková | Lara Arruabarrenová Timea Bacsinszká | 4–6, 6–4, [10–6] |
Finalistka | 1. | 5. srpna 2018 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Erin Routliffeová | Chan Sin-jün Darija Juraková | 3–6, 2–6 |
Finalistka | 2. | 28. dubna 2019 | Istanbul, Turecko | antuka | Sabrina Santamariová | Tímea Babosová Kristina Mladenovicová | 1–6, 0–6 |
Finalistka | 3. | 21. září 2019 | Kanton, Čína | tvrdý | Giuliana Olmosová | Pcheng Šuaj Laura Siegemundová | 2–6, 1–6 |
Finalistka | 4. | 20. října 2019 | Lucemburk, Lucembursko | tvrdý (h) | Kaitlyn Christianová | Coco Gauffová Caty McNallyová | 2–6, 2–6 |
Finalistka | 5. | 16. února 2020 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Kaitlyn Christianová | Šúko Aojamová Ena Šibaharaová | 6–4, 0–6, [3–10] |
Vítězka | 2. | 13. září 2020 | Istanbul, Turecko | antuka | Desirae Krawczyková | Ellen Perezová Storm Sandersová | 6–1, 6–3 |
Finalistka | 6. | 11. října 2020 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Desirae Krawczyková | Tímea Babosová Kristina Mladenovicová | 4–6, 5–7 |
Vítězka | 3. | 27. února 2021 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Desirae Krawczyková | Hayley Carterová Luisa Stefaniová | 6–7(4–7), 6–4, [10–3] |
Vítězka | 4. | 13. března 2021 | Dubaj, SAE | tvrdý | Darija Juraková | Sü I-fan Jang Čao-süan | 6–0, 6–3 |
Vítězka | 5. | 29. května 2021 | Štrasburk, Francue | antuka | Desirae Krawczyková | Makoto Ninomijová Jang Čao-süan | 6–2, 6–3 |
Finalistka | 7. | 6. srpna 2023 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Monica Niculescuová | Laura Siegemundová Věra Zvonarevová | 4–6, 4–6 |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
WTA 125 (0–1 Č) |
Čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | červenec 2019 | Båstad, Švédsko | antuka | Danka Kovinićová | Misaki Doiová Natalja Vichljancevová | 5–7, 7–6(7–4), [7–10] |
Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 3 (1–2)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | květen 2014 | Antalya, Turecko | tvrdý | Océane Dodinová | 6–4, 4–6, 3–6 |
Vítězka | 1. | červenec 2014 | Vancouver, Kanada | tvrdý | Juka Higučiová | 6–3, 1–6, 7–6(8–6) |
Finalistka | 2. | září 2015 | Monterrey, Mexiko | tvrdý | Tereza Mrdežová | 0–6, 7–6(7–2), 3–6 |
Čtyřhra (20 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | květen 2014 | Antalya, Turecko | tvrdý | Kate Turvyová | Barbara Bonićová Ximena Hermosová | 6–3, 7–6(10–8) |
2. | říjen 2014 | Oslo, Norsko | tvrdý (h) | Nina Stojanovićová | Maryna Kolbová Nadija Kolbová | 6–4, 7–6(9–7) |
3. | listopad 2014 | Oslo, Norsko | tvrdý (h) | Darja Lodikovová | Maryna Kolbová Nadija Kolbová | 6–3, 2–6, [10–6] |
4. | prosinec 2014 | Santiago, Chile | tvrdý | Lauren Albaneseová | Fernanda Britová Eduarda Piaiová | 6–4, 6–1 |
5. | leden 2015 | Fort-de-France, Francie | tvrdý | Shérazad Reixová | Rosie Johansonová Gloria Liangová | 6–2, 6–1 |
6. | leden 2015 | Saint Martin, Francie | tvrdý | Ajaka Okunová | Lena Litvaková Sonja Molnarová | 7–5, 6–3 |
7. | duben 2015 | Jackson, Spojené státy | antuka | Caitlin Whoriskeyová | Kateřina Kramperová Jessica Mooreová | 6–7(4–7), 6–3, [11–9] |
8. | červenec 2015 | El Paso, Spojené státy | tvrdý | Jennifer Bradyová | Robin Andersonová Maegan Manasseová | 3–6, 6–3, [10–7] |
9. | únor 2017 | Manacor, Španělsko | antuka | Lauren Embreeová | Jaeda Danielová Quinn Gleasonová | 6–1, 7–5 |
10. | březen 2017 | Tampa, Spojené státy | antuka | Hsu Chieh-yu | Emina Bektasová Sanaz Marandová | 6–3, 4–6, [10–4] |
11. | květen 2017 | Charleston, Spojené státy | antuka | Emina Bektasová | Kaitlyn Christianová Sabrina Santamariová | 5–7, 6–3, [10–5] |
12. | květen 2017 | Naples, Spojené státy | antuka | Emina Bektasová | Sophie Changová Ulrikke Eikeriová | 6–3, 6–1 |
13. | červenec 2017 | Auburn, Spojené státy | tvrdý | Emina Bektasová | Ellen Perezová Luisa Stefaniová | 4–6, 6–4, [10–5] |
14. | listopad 2017 | Toronto, Kanada | tvrdý | Erin Routliffeová | Ysaline Bonaventureová Victoria Rodríguezová | 7–6(7–4), 3–6, [10–4] |
15. | leden 2018 | Daytona Beach, Spojené státy | tvrdý | Usue Maitane Arconadová | Ulrikke Eikeriová Ilona Kremenová | 6–3, 6–4 |
16. | březen 2018 | Irapuato, Mexiko | tvrdý | Erin Routliffeová | Desirae Krawczyková Giuliana Olmosová | 4–6, 6–2, [10–6] |
17. | duben 2018 | Pelham, Spojené státy | antuka | Erin Routliffeová | Maria Mateasová María José Portillo Ramírezová | 6–1, 6–2 |
18. | duben 2018 | Dothan, Spojené státy | antuka | Erin Routliffeová | Sofia Keninová Jamie Loebová | 6–4, 2–6, [11–9] |
19. | květen 2018 | Charleston, Spojené státy (2) | antuka | Erin Routliffeová | Louisa Chiricová Allie Kiicková | 6–1, 3–6, [10–5] |
20. | květen 2019 | Bonita Springs, Spojené státy | antuka | Erin Routliffeová | Usue Maitane Arconadová Caroline Dolehideová | 6–3, 7–6(7–5) |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexa Guarachi na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Alexa Guarachiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 15. března 2021
- ↑ a b Alexa Guarachiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 15. března 2021
- ↑ a b c d Alexa Guarachi Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alexa Guarachiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 14. srpna 2020
- ↑ a b c Alexa Guarachi Matches [online]. WTA Tennis [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Maiden title in Gstaad for college grads Guarachi and Krawczyk [online]. WTA Tour, Inc., 2018-07-23 [cit. 2018-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Guarachi’s and Routliffe’s Run Ends in Citi Open Finals [online]. WASHINGTON, D.C.: University of Alabama, 2018-08-05 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ İstanbul Cup'ta çiftler şampiyonu Timea Babos-Kristina Mladenovic! [online]. Fanatik, 2019-04-28 [cit. 2019-04-28]. Dostupné online. (turecky)
- ↑ von Henrike Maas. Laura Siegemund: Ein Wasserschlauch und die Doppel als Highlights [online]. My Tennis, 2019-11-27 [cit. 2019-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-14. (německy)
- ↑ Gauff, McNally win second doubles title in Luxembourg [online]. WTA Tour, Inc., 2019-10-19 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Back-to-back: Bertens rolls to second straight St. Petersburg title [online]. WTA Tour, Inc., 2020-02-17 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Аояма и Сибахара выиграли турнир WTA в Петербурге в парах. РИА Новости [online]. 2020-02-16 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexa Guarachiová na Wikimedia Commons
- Alexa Guarachiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Alexa Guarachiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Alexa Guarachiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Alexa Guarachiová na Twitteru
- Alexa Guarachiová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Autor: Keith Allison from Hanover, MD, USA, Licence: CC BY-SA 2.0
2018 Citi Open Tennis