Alexander Križka

JUDr., PhDr. Alexander Križka
Narození26. února 1903
Ružomberok
Úmrtí9. prosince 1955 (ve věku 52 let)
Košice
Povoláníspisovatel
Manžel(ka)Matilda Križková, rod. Loyková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Hrob Alexandra Križku a jeho manželky v evangelickém hřbitově v Banské Bystrici

Alexander Križka (známý také pod pseudonymy John Thompson, nebo Ypsilon) (26. února 1903, Ružomberok, Rakousko-Uhersko[1] – 9. prosince 1955, Košice, ČSR) byl slovenský spisovatel, pedagog, režisér a dramaturg. Do dějin literatury se zapsal především jako divadelní kritik a propagátor moderního dramatu.[2]

Alexander se narodil v rodině Matěje Křížka a jeho manželky Adély, rozené Neumannové. Studoval na gymnáziu v Ružomberku, v letech 1921-1925 na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a poté na pařížské Sorbonně. Ve francouzské metropoli studoval dále na Vysoké škole sociálních věd (1925-1926). Své zážitky z pobytu ve Francii popsal v knize V Paříži 1925 - 1927, která vyšla v roce 1927. V kontextu této sociograficko-urbanistické knihy (což je její přínos) Křižka popisuje fenomény modernizace a komercionalizace, postavení společenských tříd, zaměstnání a popis prostoru; a to z pozice tzv. flanérství. Je zajímavé, že Křižka v Paříži osobně poznal avantgardního výtvarníka a poeta Lajose Kassáka a spisovatele Sándora Máraia.[3][2]

nakonec svá studia zakončil na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1928 získal titul PhDr. a v roce 1938 titul JUDr. Po skončení studia působil jako pedagog na gymnáziu v Prešově a Košicích. Působil v ochotnických divadlech, ve kterých inscenoval hry od Palárika, Stodolu či Tajovského. Podle Slovenského biografického slovníku[1] byl tajemníkem Divadelního sdružení v Košicích, režisérem Jánošíkovy družiny a ve 30. letech autorem literárních a divadelních přednášek v Radiojournale. V kontextu divadla spolupracoval také s Místní oborem Matice slovenské v Prešově.[2] V roce 1944 se aktivně účastnil protifašistického odboje.

Pokračoval také jako redaktor v Praze, státní úředník v Banské Bystrici (1938-1945), později byl také redaktorem časopisu Vatra a Zpravodajské agentury v Banské Bystrici.

Kromě toho byl členem spolku Svojeť, spoluzakladatelem Volného sdružení studentů socialistů ze Slovenska (1922) a DAV-u (1924). V prvním čísle časopisu DAV napsal článek Boj za svobodu tisku s cílem kritizovat dobovou cenzuru. V dalším čísle byl však z projektu vyloučen pro zneužití značky X10, kterou používal Okáli, a to v kontextu osočování časopisu Avantgarda.

Byl autorem povídek, článků o divadle a překladů dramatických a literárních děl z francouzského a italského jazyka.

Kromě DAV-u publikoval v periodikách Elán, Dělnické noviny, Nový rod, Mladé Slovensko, Slovenský východ, Divadelní svět, Za oponou a Šariš.

Křižka napsal symbolismem, novoromantismem a dekadencí inspirovanou knihu Smutný chlapec, kterou on sám představuje jako své první literární pokusy bez vyšších ambicí.[3] Dílo, protkané proletářskými tématy, obsahuje konfrontace vypravěče se sociálně vyloučenými postavami prostitutek, invalidy a žebráky.

Jak uvádí Slovník divadelních kritiků a publicistů, Křižka je autorem state Myšlenky o podstatě dramatu (1927), v níž konstatuje, že drama napodobuje život jako ostatní umění kromě hudby a stavitelství.[4] V článku o Příčinách stagnace slovenského dramatu konstatuje spolu s Obtulovičem, že na Slovensku je nedostatek "centrifugálnosti městské kultury a moderního velkého divadla". Příčinu tohoto nedostatku autoři našli v nedostatečném zpracování sociální otázky, dělnictví, úpadku měšťanstva a ženské otázky v dosavadní dramatické tvorbě. Podle Encyklopedie slovenských spisovatelů své četné novinářské a odborné práce Křižka knižně nevydal, ale jeho významnějším přínosem do slovenské literatury je právě divadelní publicistika, kterou klesnil cestu k modernímu divadlu (k tomu sloužily i jeho překlady moderních dramat).[5]

Reflexi Křižkové tvorby se věnovali Michał Burdziński[6], Radovan Passia[3] a Lukáš Perný.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Križka na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b Slovenský biografický slovník : od roku 833 do roku 1990. III. zväzok, K – L. Martin : Matica slovenská, 1989, s. 266. ISBN 80-7090-019-9.
  2. ↑ a b c d PERNÝ, Lukáš. Obmedzenie slobody slova – dôkaz neschopnosti panujúceho režimu. Alexander Križka – spoluzakladateľ DAV-u, kritik cenzúry a divadelný teoretik, ktorý kliesnil cestu k modernému divadlu [online]. 2023-03-21 [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ a b c PASSIA, R.: Alexander Križka a mesto v jeho prózach z dvadsiatych rokov 20. storočia = Alexander Križka and the City in His 20s Prose. In: Kontakty literatúry. Modely, identity, reprezentácie. Bratislava: Veda, 2020, s. 277-290.
  4. ↑ KRIŽKA, Alexander – Slovník divadelných kritkov a publicistov [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. ↑ ROSENBAUM, K. a kol: Encyklopédia slovenských spisovateľov. 2. zv. Bratislava: Obzor, 1984.
  6. ↑ BURDZIŃSKI, Michał: Słowackie tętno Europy Centralnej i zakurzony Paryż międzywojnia. In: KRIŽKA, A.: W Paryżu 1925-1926. V Paríži 1925-1926. Przekład i opracowanie Michał Burdziński. Warszawa: Wydział Polonistyki Uniwersytetu Warszawskiego, 2016, s. 9 – 32

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Banská Bystrica - Alexander Križka.jpg
Autor: Ladislav Luppa, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrob Alexandra Križku a jeho manželky v banskobystrickom evanjelickom cintoríne