Alexander Matuška

PhDr. Alexander Matuška, DrSc.
Busta Alexandera Matušky
poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci: ??? – 1971
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci: 1969 – 1971
Stranická příslušnost
Členství	bezpartijní
Narození	26. února 1910 Vlkanová Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. dubna 1975 1. dubna 1975 (ve věku 65 let) Bratislava Československo Československo
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	politik, spisovatel, literární kritik, literární historik a kritik
Ocenění	národní umělec (1969)
Commons	Alexander Matuška
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Matuška (26. února 1910 Vlkanová – 1. dubna 1975 Bratislava^[1]) byl slovenský a československý literární vědec, literární kritik a bezpartijní politik, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na přelomu 60. a 70. let.

Biografie

Jeho otec byl hospodářským úředníkem na statku v rodné obci. Ve věku 10 let přesídlil s rodiči do Banské Bystrice. Maturoval na tamním gymnáziu Andreje Sládkoviče a v letech 1928-1935 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval klasickou filologii, filozofii, francouzštinu a „československý“ jazyk. Během studií ho ovlivnil František Xaver Šalda a jeho kritický styl. Angažoval se ve studentském spolku Detvan a založil generační skuponu R 10. Publikoval v tisku. Působil pak jako středoškolský učitel na Slovensku. V roce 1944 se zapojil do Slovenského národního povstání (působil jako zástupce tiskového odboru povstalecké Slovenské národní rady). Po válce přesídlil do Bratislavy. V letech 1945-1947 pracoval na pověřenectví informací, v letech 1947-1948 byl redaktorem listu Národná obroda. V období let 1948-1951 působil jako lektor francouzské literatury v nakladatelství Pravda, v letech 1951-1952 pracoval na pověřenectví školství a v letech 1955-1958 byl šéfredaktorem Slovenských pohľadov. Do své smrti působil jako vědecký pracovník Ústavu slovenské literatury při Slovenské akademii věd.^[2]

Šlo zakladatele a tvůrce moderní slovenské esejistiky. V esejistických studiích společenského, estetického a literárního zaměření (Profily, Nové profily, Vavríny nevädnúce) kladl vysoká umělecká kritéria na domácí i zahraniční tvorbu. Psal eseje např. o A. Sládkovičovi, J. Kráľovi, Jánu Bottovi či Pavlu Országu Hviezdoslavovi. V kritikách vyjadřoval porozumění jak pro moderní literární proudy (Vítězslav Nezval, Laco Novomeský) tak i pro klasickou literární tvorbu (Štúrovci). Vytvořil rovněž monografii o Karlu Čapkovi Človek proti skaze, o R. Jašíkovi a J. C. Hronském. V roce 1969 obdržel titul národní umělec.

V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém převládaly výrazně kritické referáty ohledně kulturní a politické situace v Československu. Matuška ale spolu s některými dalšími umělci podepsal prohlášení, ve kterém vyzval, aby se na sjezdu neřešily politické záležitosti.^[3]

Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění jako bezpartijní poslanec. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada. Ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971.^[4] Do roku 1971 rovněž zasedal v Slovenské národní radě.

Cena

Spolek slovenských spisovatelů každoročně uděluje Cenu Alexandra Matušky za esejistiku a literární vědu.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander Matuška na Wikimedia Commons
• Alexander Matuška v parlamentu