Alexander Okolicsányi

Alexander Okolicsányi
Erb rodu Okolicsányiů
Rakousko-uherský vyslanec v Nizozemí
Ve funkci: 26. října 1894 – 30. května 1905
Předchůdce	Otto Walterskirchen
Nástupce	Otto Brandis
Rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku
Ve funkci: 26. května 1889 – 26. října 1894
Předchůdce	Gabriel von Herbert-Rathkeal
Nástupce	Theodor Zichy
Narození	31. ledna 1838 Strážske
Úmrtí	30. května 1905 (ve věku 67 let) Haag
Profese	diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Okolicsányi von Okolicsna (maďarsky okolicsnai Okolicsányi Sándor) (31. ledna 1838 Strážske – 30. května 1905 Haag) byl uherský šlechtic a rakousko-uherský diplomat. Od mládí působil ve službách ministerstva zahraničí a zastával nižší posty v různých evropských zemích, nakonec byl vyslancem v Nizozemí.^[1][2]

Pocházel ze starého šlechtického rodu Okoličianských z Horních Uher, který se na svém nejstarším sídle v Okoličném připomíná od 13. století. Alexander se narodil na zámku Strážske v Zemplínské župě. Od mládí působil ve státních službách, v éře ministra zahraničí Gyuly Andrássyho a zvýšené participace uherské šlechty v rakousko-uherské diplomacii přešel na ministerstvo zahraničí. Na pozici ministerského tajemníka patřil k blízkým spolupracovníkům ministra Andrássyho.^[3] Po Andrássyho rezignaci začal zastávat funkce na zahraničních ambasádách, od roku 1879 byl vyslaneckým radou v Haagu, od roku 1883 v Drážďanech, kde mu byl udělen titul legačního rady II. kategorie.^[4]

Od roku 1887 pobýval v Římě, kde byl u Svatého stolce velvyslaneckým radou, respektive legačním radou I. kategorie a zároveň diplomatickým agentem pro církevní záležitosti.^[5] V letech 1889–1894 byl vyslancem ve Stuttgartu, kde byl diplomatickým zástupcem pro Württemberské království a Bádenské velkovévodství.^[6] Nakonec byl v letech 1894–1905 rakousko-uherským vyslancem v Nizozemí a zároveň v Lucembursku.^[7][8] Sídlil v Haagu, kde také zemřel.^[9]

Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1872 jmenován c. k. komořím^[10] a v roce 1898 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[11] Během působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí.^[12][13]

• rytířský kříž Leopoldova řádu (1880)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)

• velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
• velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
• velkokříž Řádu zähringenského lva (Bádensko)
• velkokříž Řádu Filipa Velkomyslného (Hesensko)
• komtur Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
• komtur Řádu Karla III. (Španělsko)
• komtur Řádu Albrechtova (Sasko)
• Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
• Řád červené orlice III. třídy (Německo)
• rytíř Řádu nizozemského lva (Nizozemsko)
• rytíř Řádu polární hvězdy (Švédsko)
• Řád Medžidie III. třídy (Osmanská říše)