Alexander Peya
Alexander Peya | |
---|---|
Alexander Peya na French Open 2016 | |
Stát | Rakousko |
Datum narození | 27. června 1980 (44 let) |
Místo narození | Vídeň, Rakousko |
Bydliště | Vídeň, Rakousko |
Výška | 182 cm |
Hmotnost | 76 kg |
Profesionál od | 1998 |
Držení rakety | pravou rukou, jednoručný bekhend |
Výdělek | 4 428 635 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 22–51 |
Nejvyšší umístění | 92. místo (30. dubna 2007) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
French Open | 1. kolo (2004, 2007) |
Wimbledon | 2. kolo (2004) |
US Open | 3. kolo (2004) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 368–266 |
Tituly | 17 ATP |
Nejvyšší umístění | 3. místo (13. srpna 2013) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2014) |
French Open | semifinále (2013, 2016, 2018) |
Wimbledon | semifinále (2011) |
US Open | finále (2013) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | semifinále (2013) |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2016) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2015) |
French Open | čtvrtfinále (2015, 2018) |
Wimbledon | vítěz (2018) |
US Open | 2. kolo (2013) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 13. března 2020
Alexander Peya (* 27. června 1980 Vídeň) je rakouský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour sedmnáct turnajů ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře a třicet šest ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2007 na 92. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2013 na 3. místě. Trénují ho Scott Davidoff a Michael Oberleitner.[2]
Ve dvouhře nejvyšší grandslamové úrovně se nejdále probojoval do třetího kola US Open 2004. V mužské čtyřhře skončil jako poražený finalista na US Open 2013, když s Brazilcem Brunem Soaresem nestačili na indicko-českou dvojici Leander Paes a Radek Štěpánek. Ve smíšené soutěži si první grandslamové finále zahrál po boku Maďarky Tímey Babosové ve Wimbledonu 2015. Z boje o titul odešli poraženi od páru Leander Paes a Martina Hingisová.[3] Ve 38 letech si pak odvezl trofej z Wimbledonu 2018, kde startoval s Američankou Nicole Melicharovou. V závěrečném duelu přehráli bělorusko-britskou dvojici Viktoria Azarenková a Jamie Murray.[4]
V rakouském daviscupovém týmu debutoval v roce 1999 utkáním 1. kola Světové skupiny Švédsku, v němž po boku Jürgena Melzera prohrál čtyřhru s párem Kulti a Tillström. Do dubna 2020 v soutěži nastoupil k dvaceti dvěma mezistátním utkáním s bilancí 4–6 ve dvouhře a 7–10 ve čtyřhře.[5]
Rakousko reprezentoval na Hrách XXX. olympiády v Londýně, kde do mužské čtyřhry nastoupil s Jürgenem Melzerem. Soutěž opustili ve druhém kole po prohře od Španělů Davida Ferrera a Feliciana Lópeze. Zúčastnil se také Letních olympijských her 2016 v Riu de Janeiru. V deblové soutěži prošel s Oliverem Marachem do čtvrtfinále, v němž je vyřadili pozdější olympijští vítězové Marc López s Rafaelem Nadaem.
Do manželství s Nataschou Peyovou se v červnu 2012 narodil syn Noah.
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2013 | US Open | tvrdý | Bruno Soares | Leander Paes Radek Štěpánek | 1–6, 3–6 |
Smíšená čtyřhra: 2 (1–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2015 | Wimbledon | tráva | Tímea Babosová | Leander Paes Martina Hingisová | 1–6, 1–6 |
Vítěz | 2018 | Wimbledon | tráva | Nicole Melicharová | Viktoria Azarenková Jamie Murray | 7–6(7–1), 6–3 |
Finále na okruhu ATP Tour
|
Čtyřhra: 46 (17–29)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 27. července 2003 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Jürgen Melzer | Martin Damm Cyril Suk | 4–6, 4–6 |
Finalista | 2. | 7. května 2006 | Mnichov, Německo | antuka | Björn Phau | Andrei Pavel Alexander Waske | 4–6, 2–6 |
Finalista | 3. | 12. října 2008 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | Philipp Petzschner | Max Mirnyj Andy Ram | 1–6, 5–7 |
Finalista | 4. | 27. února 2011 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý | Christopher Kas | Scott Lipsky Rajeev Ram | 6–4, 4–6, [3–10] |
Finalista | 5. | 1. května 2011 | Bělehrad, Srbsko | antuka | Oliver Marach | František Čermák Filip Polášek | 5–7, 2–6 |
Vítěz | 1. | 24. července 2011 | Hamburk, Německo | antuka | Oliver Marach | František Čermák Filip Polášek | 6–4, 6–1 |
Finalista | 6. | 31. července 2011 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Christopher Kas | František Čermák Filip Polášek | 3–6, 6–7(7–9) |
Finalista | 7. | 27. srpna 2011 | Vítězston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Christopher Kas | Jonatan Erlich Andy Ram | 6–7(2–7), 4–6 |
Vítěz | 2. | 14. ledna 2012 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Oliver Marach | František Čermák Filip Polášek | 6–3, 6–2 |
Finalista | 8. | 15. července 2012 | Båstad, Švédsko | antuka | Bruno Soares | Robert Lindstedt Horia Tecău | 3–6, 6–7(5–7) |
Vítěz | 3. | 30. září 2012 | Kuala Lumpur, Malajsie | tvrdý (h) | Bruno Soares | Colin Fleming Ross Hutchins | 5–7, 7–5, [10–7] |
Vítěz | 4. | 7. října 2012 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Bruno Soares | Leander Paes Radek Štěpánek | 6–3, 7–6(7–5) |
Vítěz | 5. | 28. října 2012 | Valencie, Španělsko | tvrdý (h) | Bruno Soares | David Marrero Fernando Verdasco | 6–3, 6–2 |
Vítěz | 6. | 17. února 2013 | São Paulo, Brazílie | antuka (h) | Bruno Soares | František Čermák Michal Mertiňák | 6–7(5–7), 6–2, [10–7] |
Vítěz | 7. | 28. dubna 2013 | Barcelona, Španělsko | antuka | Bruno Soares | Robert Lindstedt Daniel Nestor | 5–7, 7–6(9–7), [10–4] |
Finalista | 9. | 12. května 2013 | Madrid, Španělsko | antuka | Bruno Soares | Bob Bryan Mike Bryan | 2-6, 3-6 |
Finalista | 10. | 16. června 2013 | Queen's Club – Londýn, Spojené království | tráva | Bruno Soares | Bob Bryan Mike Bryan | 6–4, 5–7, [3–10] |
Vítěz | 8. | 21. června 2013 | Eastbourne | tráva | Bruno Soares | Colin Fleming Jonathan Marray | 3–6, 6–3, [10–8] |
Vítěz | 9. | 11. srpna 2013 | Montréal, Kanada | tvrdý | Bruno Soares | Andy Murray Colin Fleming | 6–4, 7–6(7–4) |
Finalista | 12. | 7. září 2013 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Leander Paes Radek Štěpánek | 1–6, 3–6 |
Vítěz | 10. | 27. října 2013 | Valencie, Španělsko | tvrdý (h) | Bruno Soares | Bob Bryan Mike Bryan | 7–6(7–3), 6–7(1–7), [13–11] |
Finalista | 13. | 3. listopadu 2013 | Paříž, Francie | tvrdý (h) | Bruno Soares | Bob Bryan Mike Bryan | 3–6, 3–6 |
Finalista | 14. | 3. ledna 2014 | Dauhá, Katar | tvrdý | Bruno Soares | Tomáš Berdych Jan Hájek | 2–6, 4–6 |
Finalista | 15. | 11. ledna 2014 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Bruno Soares | Julian Knowle Marcelo Melo | 6–4, 3–6, [5–10] |
Finalista | 16. | 16. března 2014 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Bob Bryan Mike Bryan | 4–6, 3–6 |
Vítěz | 11. | 15. června 2014 | Queen's Club, Londýn, Spojené království | tráva | Bruno Soares | Jamie Murray John Peers | 4–6, 7–6(7–4), [10–4] |
Finalista | 17. | 21. června 2014 | Eastbourne, Spojené království | tráva | Bruno Soares | Treat Conrad Huey Dominic Inglot | 5–7, 7–5, [8–10] |
Finalista | 18. | 20. července 2014 | Hamburk, Německo | antuka | Bruno Soares | Marin Draganja Florin Mergea | 4–6, 5–7 |
Vítěz | 12. | 10. srpna 2014 | Toronto, Kanada | tvrdý | Bruno Soares | Ivan Dodig Marcelo Melo | 6–4, 6–3 |
Vítěz | 13. | 3. května 2015 | Mnichov, Německo | antuka | Bruno Soares | Alexander Zverev Mischa Zverev | 4–6, 6–1, [10–5] |
Finalista | 19. | 14. června 2015 | Stuttgart, Německo | tráva | Bruno Soares | Rohan Bopanna Florin Mergea | 5–7, 6–2, [10–7] |
Finalista | 20. | září 2015 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Julian Knowle | Treat Huey Henri Kontinen | 5–7, 3–6 |
Vítěz | 14. | 1. listopadu 2015 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | Bruno Soares | Jamie Murray John Peers | 7–5, 7–5 |
Finalista | 21. | leden 2016 | Dauhá, Katar | tvrdý | Philipp Petzschner | Feliciano López Marc López | 4–6, 3–6 |
Finalista | 22. | únor 2016 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | Philipp Petzschner | Nicolas Mahut Vasek Pospisil | 6–7(2–7), 4–6 |
Finalista | 23. | únor 2016 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Philipp Petzschner | Treat Huey Max Mirnyj | 6–7(5–7), 3–6 |
Vítěz | 15. | 19. června 2016 | Halle, Německo | tráva | Raven Klaasen | Łukasz Kubot Rajeev Ram | 7–6(7–5), 6–2 |
Finalista | 25. | 24. července 2016 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Łukasz Kubot | Daniel Nestor Édouard Roger-Vasselin | 6–7(3–7), 6–7(4–7) |
Finalista | 26. | . dubna 2017 | Barcelona, Španělsko | antuka | Philipp Petzschner | Florin Mergea Ajsám Kúreší | 4–6, 3–6 |
Vítěz | 15. | 1. října 2017 | Šen-čen, ČLR | tvrdý | Rajeev Ram | Nikola Mektić Nicholas Monroe | 6–3, 6–2 |
Finalista | 27. | 11. února 2018 | Sofie, Bulharsko | tvrdý (h) | Nikola Mektić | Robin Haase Matwé Middelkoop | 7–5, 4–6, [4–10] |
Finalista | 28. | 25. února 2018 | Rio de Janeiro, Brazílie | antuka | Nikola Mektić | David Marrero Fernando Verdasco | 7–5, 5–7, [8–10] |
Vítěz | 16. | 14. dubna 2018 | Marrákeš, Maroko | antuka | Nikola Mektić | Benoît Paire Édouard Roger-Vasselin | 7–5, 3–6, [10–7] |
Finalista | 29. | 6. května 2018 | Mnichov, Německo | antuka | Nikola Mektić | Ivan Dodig Rajeev Ram | 3–6, 5–7 |
Vítěz | 17. | 13. května 2018 | Madrid, Španělsko | antuka | Nikola Mektić | Bob Bryan Mike Bryan | 5–3skreč |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Peya na anglické Wikipedii.
- ↑ Alexander Peya na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 13. března 2020
- ↑ Alexander Peya na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 13. března 2020
- ↑ Wimbledon 2015: Hingis and Paes win mixed doubles title. BBC [online]. 2015-07-12 [cit. 2015-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Melichar and Peya win Wimbledon mixed for first major title [online]. WIMBLEDON, Great Britain: WTA Tour, Inc., 2018-07-15 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alexander Peya na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 13. března 2020
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander Peya na Wikimedia Commons
- Alexander Peya na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Alexander Peya na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Alexander Peya na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Finská vlajka
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |