Alexander Van der Bellen

prof. Dr. rer. oec.
Alexander Van der Bellen
Alexander Van der Bellen (2021)
(c) European Union, 2024, CC BY 4.0
Alexander Van der Bellen (2021)
12. prezident Rakouska
Úřadující
Ve funkci od:
26. ledna 2017
KancléřChristian Kern
Sebastian Kurz
Brigitte Bierleinová
Sebastian Kurz
Alexander Schallenberg
Karl Nehammer
PředchůdceHeinz Fischer
Předseda Zelených
Ve funkci:
13. prosince 1997 – 3. října 2008
PředchůdceChristoph Chorherr
NástupceEva Glawischnig-Piesczeková
Stranická příslušnost
ČlenstvíSPÖ (do 1992)
GRÜNE (1992–2016)
nezávislý (od 2016)

Narození18. ledna 1944 (80 let)
Vídeň
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
ChoťBrigitte Van der Bellen (Desetiletí od 1960 – 2015)
Doris Schmidauerová (od 2015)
RodičeAlexander Van der Bellen a Alma Van der Bellen
Děti2 synové
SídloKaunertal a Vídeň
Alma materAkademisches Gymnasium Innsbruck (1954–1962)
Univerzita Innsbruck (do 1966)
University of Innsbruck. 1669 - Wissenschafft Gesellschaft (do 1970)
Profesepolitik, ekonom a vysokoškolský učitel
Náboženstvíluteránství
OceněníŘád bílého dvojkříže 1. třídy (2019)
rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky
velkohvězda čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku
velká kolana Řádu svatého Jakuba od meče
čestné občanství
… více na Wikidatech
Podpisprof. Dr. rer. oec. Alexander Van der Bellen, podpis
Webová stránkawww.vanderbellen.at
CommonsAlexander Van der Bellen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Van der Bellen (* 18. ledna 1944 Vídeň) je rakouský politik, vysokoškolský pedagog a ekonom, od roku 2017 prezident Rakouska. V letech 1997–2008 působil jako předseda rakouských Zelených.[1] V roce 2016 byl zvolen rakouským prezidentem, když v opakovaném druhém kole prezidentských voleb těsně porazil kandidáta Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norberta Hofera.[1]

Svůj prezidentský mandát obhájil 9. října 2022 už v prvním kole prezidentských voleb, když získal 56,69% hlasů a byl zvolen na další šestileté období.

Život a politická kariéra

Rodinné zázemí

Narodil se ve Vídni roku 1944 estonské matce a ruskému otci nizozemského původu, kteří uprchli z Estonska před stalinismem.[2] Jeho otec získal roku 1934 po útěku ze Sovětského svazu estonské občanství.[3] Ruštinu, první jazyk svých rodičů, se nikdy neučil.[4] Je ženatý, z předchozího manželství má dva syny.[5]

Vzdělání a profesionální kariéra

V roce 1962 vystudoval akademické gymnázium v Innsbrucku a poté studoval ekonomii na Univerzitě v Innsbrucku, kde získal v roce 1970 doktorát. V letech 1972 až 1974 pracoval v Západním Berlíně na Mezinárodním institutu pro management a správu (Internationales Institut für Management und Verwaltung). V roce 1975 se habilitoval a v letech 1976 až 1980 působil jako docent na Univerzitě Innsbruck.[6] V roce 1980 byl jmenován řádným profesorem v oboru ekonomie na Vídeňské univerzitě.[7] V letech 1990 až 1994 zastával funkci děkana fakulty sociálních věd a ekonomie na téže univerzitě.[6]

Prezidentské volby 2016

V dubnu roku 2016 se ucházel o post rakouského prezidenta. V prvním kole voleb 24. dubna získal 21,4 procenta hlasů a do dalšího kola postoupil společně s Norbertem Hoferem, vítězným kandidátem strany FPÖ. Druhé kolo 22. května vyhrál s výsledkem 50,3 % hlasů.[1][pozn. 1]

Úřadu se měl ujmout složením slibu 8. července 2016, avšak 1. července 2016 rakouský Ústavní soud kvůli početným přestupkům proti pravidlům sčítání korespondenčních hlasů zrušil platnost druhého kola voleb.[9] Od 8. července vykonávalo pravomoci prezidenta tříčlenné předsednictvo rakouské Národní rady.[1] Opakované druhé kolo 4. prosince vyhrál Bellen se ziskem 53,8 % hlasů.[10][11] Do úřadu spolkového prezidenta nastoupil složením přísahy 26. ledna 2017.[12]

Vítězství Van der Bellena v prezidentských volbách uvítali český premiér Bohuslav Sobotka i český ministr obrany Martin Stropnický.[13]

Zastávané postoje

Van der Bellen podporuje sňatky homosexuálů, ochranu životního prostředí a evropskou integraci. V souvislosti s evropskou migrační krizí kritizoval v roce 2016 tehdejší rakouskou vládu za „tvrdý postup vůči uprchlíkům“ a podporoval politiku německé kancléřky Angely Merkelové.[1]

Opakovaně se vyjádřil, že jako prezident by nejmenoval zástupce Svobodné strany Rakouska do čela vlády, a to i v případě, že by strana vyhrála příští parlamentní volby.[1]

Van der Bellen podporuje možnost dvojího občanství.[14]

V roce 2017 prohlásil, že jestli bude pokračovat šíření islamofobie, tak přijde den, kdy budou ženy vyzvány k nošení islámského šátku ze solidarity k obětem islamofobie.[15][16]

Odkazy

Poznámky

  1. Zvítězil ve spolkových zemích Vídeň, Vorarlbersko, Tyrolsko a Horní Rakousy. Rozhodné hlasy pro vítězství získal nakonec v korespondenční volbě.[8]

Reference

  1. a b c d e f V Rakousku mu říkají ‚zelený profesor.‘ Podívejte se, kdo je Van der Bellen. Český rozhlas [online]. 2016-12-04 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  2. Van der Bellen, Alexander [online]. Austria-Forum [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. 
  3. KERLES, Marek. Nová hlava sousedů: Rakouským prezidentem bude potomek uprchlíků z Ruska. Týden [online]. 2016-05-23 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. 
  4. HÖLLER, Herwig G. Alexander Van der Bellen: Ein Flüchtlingskind. Die Zeit. 2016-03-28. Dostupné online [cit. 2016-04-25]. ISSN 0044-2070. 
  5. Čeští politici o rakouských volbách: Laciný populismus, pomáhej pánbůh. Lidové noviny [online]. [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. 
  6. a b Dr. Alexander Van der Bellen [online]. Parlament, Republik Österreich, 2012-07-06 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. (německy) 
  7. Alexander Van der Bellen: Alle Fakten zum ehemaligen Bundessprecher der Grünen [online]. Vienna.at, 2016-04-11, rev. 2016-05-17 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  8. Bundespräsidentenwahl 2016 [online]. Bundesministerium für Inneres, Republik Österreich [cit. 2016-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-23. (německy) 
  9. Rakouský ústavní soud zrušil výsledky prezidentských voleb. Ceskenoviny.cz [online]. 2016-07-01, rev. 2016-07-01 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  10. Prezidentské volby v Rakousku vyhrál Van der Bellen. Ceskenoviny.cz [online]. 2016-12-04, rev. 2016-12-04 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  11. V Hofburgu usedne Van der Bellen. Hofer uznal porážku a pogratuloval mu. iDNES.cz [online]. 2016-12-04, rev. 2016-12-06 [cit. 2017-01-27]. Dostupné online. 
  12. Rakousko má nového prezidenta, Van der Bellen složil slib. V zemi vrcholí vládní krize. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2017-01-26]. Dostupné online. 
  13. Sobotka si chválí zvolení "proevropského" Van der Bellena. Týden [online]. 2016-12-05 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  14. Wie Hofer und Van der Bellen ihre Außenpolitik anlegen würden. Kurier [online]. 01.12.2016 [cit. 2016-1-12]. Dostupné online. 
  15. "Wir werden alle Frauen bitten müssen, ein Kopftuch zu tragen - aus Solidarität". DiePresse [online]. 26.4.2017 [cit. 26.4.2017]. Dostupné online. 
  16. Van der Bellens Tag, an dem alle Frauen Kopftuch tragen. Welt [online]. [cit. 26.4.2017]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Presidential Standard of Austria (-1984).svg
Štandarda prezidenta Rakúskej republiky
Alexander Van der Bellen (13-07-2021) (cropped).jpg
(c) European Union, 2024, CC BY 4.0
Visit of Alexander Van der Bellen, Federal President of Austria, to the European Commission.
Unterschrift Alexander Van der Bellen (2017).png
Signature of Alexander Van der Bellen