Alexander Zverev

Alexander Zverev
Alexander Zverev na French Open 2023
Přezdívka	Sascha[1]
Stát	Německo Německo
Datum narození	20. dubna 1997 (27 let)[1]
Místo narození	Hamburk, Německo[1]
Bydliště	Monte Carlo, Monako
Výška	198 cm[1]
Hmotnost	90 kg[1]
Profesionál od	2013
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	43 181 394 USD
Tenisová raketa	HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů	413–184
Tituly	22 ATP, 2 challengery
Nejvyšší umístění	2. místo (13. června 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2020, 2024)
French Open	finále (2024)
Wimbledon	4. kolo (2017, 2021, 2024)
US Open	finále (2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů	vítěz (2018, 2021)
Olympijské hry	zlato (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	66–74
Tituly	2 ATP
Nejvyšší umístění	68. místo (18. března 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open	1. kolo (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	čtvrtfinále (2020)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry	1. kolo (2024)
Týmové soutěže
Davis Cup	čtvrtfinále (2018)
Hopman Cup	finále (2018, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240610a10. června 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na LOH
zlato	2020 Tokio	mužská dvouhra

Alexander Zverev (* 20. dubna 1997 Hamburk) je německý profesionální tenista ruského původu a vítěz mužské dvouhry z tokijské olympiády. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour dvacet dva singlových turnajů včetně Turnaje mistrů 2018 a 2021 i šesti Mastersů. K nim přidal dvě deblové trofeje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dva tituly ve dvouhře.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2022 na 2. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2019 na 68. místě.^[1] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl nejvýše klasifikován mezi říjnem 2013 až červnem 2014, kdy mu patřila 1. příčka. Trénuje ho otec Alexandr Zverev. Mezi srpnem 2018 a červencem 2019 byl součástí trenérského týmu Čechoameričan Ivan Lendl.^[2] Od léta 2017 do ledna 2018 spolupracoval se Španělem Juanem Carlosem Ferrerem a do května 2023 jej vedl Sergi Bruguera.

Na nejvyšší grandslamové úrovni si zahrál finále US Open 2020, v němž proti Rakušanu Dominicu Thiemovi ztratil vedení 2–0 na sety a nakonec prohrál v tiebreaku páté sady. Ve 23 letech se stal nejmladším grandslamovým finalistou od Djokoviće na US Open 2010.^[3] Podruhé odešel z finále grandslamu poražen po pětisetovém souboji naFrench Open 2024, kde jej přehrál Španěl Carlos Alcaraz.^[4] Ve finále ATP Finals 2018 zdolal světovou jedničku Novaka Djokoviće a stal se třetím německým šampionem Turnaje mistrů.^[5] Druhý triumf na závěrečné události sezóny přidal v roce 2021.

V německém daviscupovém týmu debutoval v březnu 2016 singlovým utkáním světové skupiny proti České republice, v němž podlehl v pěti setech Tomáši Berdychovi. Za stavu 2:2 na zápasy nastoupil do rozhodující dvouhry proti Lukáši Rosolovi, ve které mu hladce podlehl. Do září 2024 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 9–5 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.^[6]

V roce 2015 jej Asociace tenisových profesionálů vyhlásila Hvězdou zítřka, do roku 2012 kategorie známé jako „nováček roku“.

Pochází z rodiny ruských tenisových trenérů otce Alexandra Zvereva a matky Ireny Zverevové.^[1] Otec je bývalý profesionální tenista, který reprezentoval Sovětský svaz. V roce 1991 se s manželkou Irenou odstěhoval do Německa a je osobním trenérem syna.^[1] Jeho starší bratr Mischa je také profesionálním tenistou.^[1] Tenis začal hrát v pěti letech.^[1] Když vyrůstal, byl jeho idolem švýcarský tenista Roger Federer.^[1] Je basketbalový fanoušek, jehož oblíbeným klubem je americký tým Miami Heat.^[1] Hovoří německy, anglicky a rusky.^[1]

Přes zimu žije s rodinou na Floridě, kde trénuje v tenisovém centru Saddlebrook. Během léta bydlí v rodném Hamburku.^[7]

V říjnu 2020 ho jeho bývalá přítelkyně Olga Šarypovová obvinila z fyzického i psychické týrání během trvání jejich vztahu.^[8][9] Zverev veškerá obvinění odmítl. Po policejním vyšetřování nebylo získáno dostatek důkazů a případ byl uzavřen.^[10] Druhé obvinění z napadení proti němu vznesla jeho další bývalá přítelkyně Brenda Pateaová, se kterou má dceru, když uvedla, že ji Němec během hádky držel u zdi škrtil. V říjnu 2023 německý soud rozhodl, že musí Pateaové zaplatil v přepočtu 11 miliónů korun.^[11] Zverev se proti trestnímu příkazu odvolal, což vyústilo v veřejnému projednání případu, které začalo na konci května 2024 během grandslamového French Open.^[12][13] 7. června soudní řízení skončilo mimosoudním vyrovnáním, když Zverev souhlasil s tím, že zaplatí 200 000 eur, z čehož 150 000 eur připadne státu a 50 000 eur charitativním organizacím. Zverev v mimosoudním urovnání nepřiznal svoji vinu a nebude tak mít záznam v trestním rejstříku.^[14][15]

Sezónu zahájil na turnaji smíšených družstev Hopman Cupu, kde po boku Sabine Lisické reprezentoval Německo. V australském Perthu prohrál ve dvouhrách s Nickem Kyrgiosem a Andym Murraym, nicméně dokázal přehrát francouzského tenistu Kennyho de Scheppera.^[16] Na úvodním grandslamu sezóny Australian Open podruhé v sezóně nestačil na Andyho Murrayho, když mu v úvodním kole podlehl ve třech setech.^[17]

Následně startoval na francouzském turnaji Open Sud de France v Montpellier, kde došel do semifinále, když třeba ve 2. kole dokázal porazit světovou třináctku Marina Čiliće z Chorvatska. V něm ale nestačil na domácího Paula-Henriho Mathieuho, s nímž neuhrál ani set.^[18] V tomto zápase za stavu 6–7 a 4–5 z jeho pohledu vyběhl za hlavním rozhodčím, který změnil výrok čárového a vulgárně mu vynadal, za což byl napomenut.^[19]

Další zastávkou byl turnaj kategorie ATP World Tour 500, nizozemský Rotterdam. Po zdolání Kanaďana Vaska Pospisila a světové patnáctky Francouze Gillese Simona, nestačil ve čtvrtfinále na dalšího Francouze Gaëla Monfilse. Na Open 13 v Marseille mu po vítězstvím nad domácím Julienem Benneteauem vystavil ve 2. kole stopku Tomáš Berdych, se kterým prohrál ve třech setech.^[20]

V březnu si připsal premiérový start v Davis Cupu za německý tým, když debutoval singlovým utkáním světové skupiny proti České republice, v němž podlehl v pěti setech Tomáši Berdychovi, a ani druhý vzájemný zápas v krátké době neovládl. Za stavu 2:2 na utkání nastoupil k rozhodujícímu zápasu, ve kterém mu ovšem nedal šanci Lukáš Rosol, a v utkání mu dovolil jen 6 gemů.^[21]

Na americkém BNP Paribas Open v Indian Wells, se přes chorvatského tenistu Ivana Dodiga, Bulhara Grigora Dimitrova a Gillese Simona dostal do čtvrtého kola, kde podlehl ve třech sadách Rafaelovi Nadalovi ze Španělska, přestože v posledním setě disponoval jedním mečbolem.^[22] Dalším americkým turnajem bylo Miami Open, kde v úvodním kole zdolal hráče startujícího na divokou kartu Michaela Mmoha, aby ho v dalším kole porazil domácí Steve Johnson.^[23]

Antukovou část sezóny zahájil monackým Monte-Carlo Rolex Masters. V prvním kole lehce přešel přes ruského hráče Andreje Rubljova. Následně podlehl Marcelu Granollersovi, jenž se do turnaje dostal jako lucky loser po odstoupení krajana Davida Ferrera.^[24]

Poté odcestoval do Barcelony, kde v úvodním kole porazil krajana Jana-Lennarda Struffa. Ve druhém kole přehrál ve třech sadách Brazilce Thomaze Bellucciho, a v turnaji ho zastavil Malek Džazírí, který mu nepovolil ani set.

Po turnaji Open Banco Sabadell odcestoval do Německa, kde startoval na mnichovském turnaji BMW Open. Na úvod si poradil s Malekem Džazírím a po výhře nad Lukášem Rosolem postoupil do čtvrtfinále. Tam porazil belgického tenistu Davida Goffina a postoupil semifinále, v němž ve třech setech nestačil na Rakušana Dominica Thiema.^[25]

Na turnaji Masters 1000 v Římě nejprve porazil Grigora Dimitrova, avšak ve 2. kole lehce podlehl Švýcarovi Rogeru Federerovi.^[26]

Další události pro něj byla francouzská Open de Nice Côte d'Azur, kde mu jako osmému nasazenému skrečoval za stavu 5–7 a 7–5 v 1. kole Kyle Edmund z Británie. V druhém kole ho čekal Marcel Granollers, jemuž oplatil dubnovou porážku. Ve čtvrtfinále ho čekal Gilles Simon, se kterým do té doby neprohrál. A bilanci si vylepšil i po tomto utkání. V zápase o finále přehrál Portugalce João Sousu, díky čemuž postoupil do svého prvního singlového finále na okruhu ATP.^[27] V něm byl nad jeho síly Dominic Thiem, který mu v rozhodujícím setu uštědřil kanára a zvítězil.^[28]

Na French Open prošel přes francouzské tenisty Pierra-Huguese Herberta a Stéphana Roberta do třetího kola, v němž ho z turnaje vyřadil po čtyřsetovém průběhu utkání Dominic Thiem, který si tak vylepšil s Němcem bilanci vzájemných zápasů na 3:0.^[29]

Prvním turnajem na trávě se pro něj stal domácí turnaj Gerry Weber Open v Halle, jenž se řadil do kategorie ATP 500. V úvodním kole zdolal Srba Viktora Troického, ve druhém kole mu za stavu 7–5 a 3–0 skrečoval krajan Benjamin Becker a ve čtvrtfinále nedal šanci ani kyperskému tenistovi Marcosi Baghdatisovi a postoupil do semifinále.^[30] V něm poprvé v kariéře porazil hráče z elitní světové desítky, když porazil obhájce titulu Švýcara Rogera Federera a postoupil do svého druhého finále na okruhu ATP.^[31] Tam si však svůj první titul nepřipsal a vítězem se stal jeho krajan Florian Mayer, který jej udolal ve třech setech.^[32]

Po úspěšném tažení na trávě ho čekal třetí grandslamový turnaj sezóny Wimbledon, kam přijížděl jako dvacátý čtvrtý nasazený. V úvodním kole si ve třech sadách poradil s francouzským hráčem Paulem-Henrim Mathieum, ve druhém pak po velké bitvě prošel dál přes Michaila Južnyjho, kterého udolal v pěti setech. Ve třetím kole jeho tažení ukončil po dvou hodinách a čtyřiceti minutách Tomáš Berdych, jemuž podlehl^[33] Po turnaji si odskočil na antukový domácí turnaj German Open, kde však jako čtvrtý nasazený skončil už v 1. kole na raketě Španěla Iñiga Cervantese Hueguna.^[34]

Následovala americká část sezóny na tvrdém povrchu, kterou zahájil washingtonským Citi Open. Jako sedmý nasazený a držitel divoké karty měl na úvod volný los. Následně se přes domácího Taylora Fritze, Maleka Džazírího a Francouze Benoîta Paireho dostal do semifinále, v němž podlehl jinému francouzskému tenistovi a pozdějšímu vítězi turnaje Gaëlu Monfilsovi.^[35] V kanadském Torontu pak neprošel přes úvodní kolo, když ho ve dvou setech vyřadil Lu Jan-sun z Tchaj-wanu.

Na konci července pak oznámil, že se nezúčastní olympiády v Riu de Janeiru, poněvadž se necítil zcela fit: „Při posledních zápasech v Torontu a Washingtonu jsem se necítil stoprocentně. Snad budu zpátky v plné formě na Masters v Cincinnati.“^[36] V srpnu pak opět nepřešel přes úvodní kolo, když na Masters v Cincinnati podlehl japonskému kvalifikantovi Jūiči Sugitovi. Na posledním Grand Slamu sezóny US Open skončil ve druhém kole, když jej ve čtyřech setech vyprovodil z turnaje Brit Daniel Evans.

Jako pátý nasazený startoval na petrohradském St. Petersburg Open, kde si na úvod poradil s domácím Karenem Chačanovem, který startoval na divokou kartu. V dalším kole porazil dalšího domácí hráče Daniila Medveděva a ve čtvrtfinále porazil do třetice ruského tenistu Michaila Južnyho, kterému povolil jen čtyři gemy.^[37] V semifinále pak na pátý pokus poprvé porazil Tomáše Berdycha, které ho zdolal dvakrát 6–4 a postoupil tak do svého třetího finále v sezóně i v kariéře.^[38] V něm ho čekala švýcarská turnajová jednička a světová trojka Stan Wawrinka, jehož za 2:24 hodin zdolal po třísetovém průběhu a získal první titul na okruhu ATP Tour. V devatenácti letech se zároveň stal prvním teenagerem, který ovládl singlovou událost od roku 2008, kdy na newhavenském turnaji triumfoval tehdy 19letý Marin Čilić. Ve světové klasifikaci se Zverev vrátil na srpnové kariérní maximum, když mu patřila 24. příčka.^[39]

Na Australian Open přijížděl jako dvacátý čtvrtý nasazený. V pětisetové bitvě dokázal otočit průběh s Nizozemcem Robinem Haasem, aby ve druhém kole vyřadil amerického kvalifikanta Fancese Tiafoea. Ve třetím zápase však nestačil na turnajovou devítku a pozdějšího finalistu Rafaela Nadala, když nevyužil vedení 2–1 na sety.

Druhý singlový titul kariéry z okruhu ATP Tour vybojoval na montpellierském Open Sud de France, kde ve finále zdolal obhájce titulu Richarda Gasqueta. Spolu s bratrem Mischou Zverevem ovládli i čtyřhru. Naposledy předtím se obě soutěže turnaje podařilo vyhrát Lleytonu Hewittovi na červencovém Hall of Fame Tennis Championships 2014 v Newportu. Sourozenecká dvojice pak na okruhu triumfoval před šesti sezónami na Rakuten Japan Open Tennis Championships 2011 v Tokiu, kde si trofej připsali bratři Murrayovi.^[40]

Na počátku května triumfoval na mnichovském BMW Open, když v závěrečném boji přehrál argentinského kvalifikanta a 158. hráče žebříčku Guida Pellu po dvousetovém průběhu. Dosáhl tak na premiérový titul z antukového povrchu.^[41] V druhé polovině téhož měsíce ovládl událost na římské antuce Internazionali BNL d'Italia. Ve finále zdolal srbskou světovou dvojku Novaka Djokoviće po dvousetovém průběhu, když nečelil žádné brejkové hrozbě. Ve 20 letech poprvé triumfoval v sérii Masters. Stal se tak nejmladším vítězem této kategorie od Miami Masters 2007, a tehdy 19letého Djokoviće, rovněž jako vůbec prvním šampionem série narozeným v 90. letech dvacátého století. Po turnaji se premiérově v kariéře posunul do elitní světové desítky, když ji uzavíral 10. místem.^[42]

Jako poražený finalista odešel z travnatého Gerry Weber Open, kde v závěrečném duelu uhrál čtyři gamy na světovou pětku Rogera Federera.^[43] Ve Wimbledonu mu v osmifinále stopku vystavil obhájce finálové účasti Milos Raonic po ztrátě vedení 2–1 na sety, tedy po stejném průběhu jako při vyřazení z melbournského majoru. Druhou kariérní trofej z kategorie ATP 500 si připsal v roli pátého nasazeného na washingtonském Citi Open, kde po semifinálovém vítězství nad Keiem Nišikorim zvládl i rozhodující zápas proti jihoafrické turnajové patnáctce Kevinu Andersonovi po dvousetovém průběhu a bez ztráty podání. Poměr vzájemných utkání navýšil na 3–0.^[44] Navazující týden ovládl svůj druhý vyhraný podnik v sérii Masters, když na montréalském Rogers Cupu oplatil červnovou finálovou prohru Federerovi. V probíhající sezóně si tak připsal pátý titul, čímž se posunul na první příčku po bok Federera. Výhra také znamenala jeho debutovou trofej ze série US Open. V následném vydání žebříčku ATP ze 14. srpna 2017 se poprvé posunul na 7. místo a o týden později na 6. příčku.^[45] Ve 20 letech se stal nejmladším vítězem Canada Masters od Novaka Djokoviće, jenž triumfoval v roce 2007 a také prvním německým šampionem od Borise Beckera a sezóny 1986.^[46]

Během jarních antukových turnajů z kategorie Masters se třikrát po sobě utkal v semifinálovém utkání s Tsitsipasem. V Monte-Carlu i v Římě odešel poražen, zatímco v Madridu potřetí postoupil do finále. Z něho odešel premiérově poražen, když ho zastavil Španěl 19letý Carlos Alcaraz.^[47] Na French Open oplatil madridskou porážku jednomu z největší favoritů turnaje Alcarazovi a poprvé tak na grandslamu poprvé porazil člena první světové desítky.^[48] Do semifinálového utkání proti Nadalovi vstoupil lépe a v tiebreaku první sady měl čtyři setbolové příležitosti v řadě, aby tiebreak prohrál poměrem míčů 8:10. Na vítězství podával i ve druhém dějství, než na začátku další zkrácené hry upadl a přivodil výron kotníku, pro který musel utkání trvající po nedohraných dvou setech více než tři hodiny, utkání skrečovat. Z dvorce byl odvezen na kolečkovém křesle.^[49] Po skončení turnaje se poprvé posunul na druhé místo hodnocení a v průběhu srpna jej dělilo i přes neúčast na okruhu ATP 125 bodů od prvního Medveděva. Pro dlouho rekonvalescenci absentoval na tůře do konce seźony, kterou ukončil poprvé od roku 2016 mimo první desítku.

Na kurty se vrátil na přelomu prosince a ledna premiérovým ročníkem United Cupu, kde prohrál singlové duely proti Jiřímu Lehečkovi a Tayloru Fritzovi. Prvního vyhrané utkání se dočkal na grandslamovém Australian Open, než ho ve druhém kole vyřadil Michael Mmoh z druhé světové stovky.^[50] První vítěznou šňůru zaznamenal na Dubai Tennis Championships, kde postoupil do semifinále a podlehl Rubljovovi.

Na French Open startoval jako 22. nasazený. Jenom dva sety – ve třetím kole proti Francesi Tiafoeovi a ve čtvrtfinále proti Tomási Martínovi Etcheverrymu ztratil ma cestě do druhého semifinále na pařížském grandslamu v řadě. Z něj odešel poražen od Nora Caspera Ruuda, který mu nadělil ve třetím setu kanára.^[51]

Prvního turnajového triumfu od návratu po zranění a celkově jubilejního dvacátého v kariéře se dočkal na Hamburg European Open, kde ve finále zdolal Srba Lasla Djereho.^[52] Jednadvacátý titul získal v září na Chengdu Open po výhře nad Romanem Safiullinem.^[53]

Po roční pauze se kvalifikoval na Turnaj mistrů.^[54] Přestože v základní skupině zvládl dva ze tří duelů, když porazil Alcaraze i Rubljova a prohrál jenom s Medveděvem, nepostoupil ze základní skupiny, když o tom rozhodl jeho horší poměr vyhraných setů.^[55]

Šestý kariérní titul z Masterů a druhý v Římě získal na Rome Masters, když ve finále zdolal Chilana Nicoláse Jarryho.^[56][57] Cestou pavoukem ztratil jediný set v semifinále proti dalšímu reprezentantovi z Chile Alejandru Tabilovi.

French Open otevřel výhrou v ostře sledovaném zápase proti Nadalovi, figurujícím v té době až na 275.  místě, když se Zverev stal teprve čtvrtým přemožitelem Španěla na pařížském grandslamu.^[58] Na pokraji vyřazení se ocitl ve třetím kole proti Nizozemci Tallonz Griekspoorovi, proti kterému prohrával v rozhodujícím pátém setu již 1–4 s dvěma ztracenými servisy, než ovládl konečně zkrácenou hru.^[59] Pět setu potřeboval také proti třináctému muži žebříčku Holgeru Runeovi, se kterým prohrál už 1–2 na sety.^[60] Ve čtvrtfinále přehrál Australana Alexe de Minaura a ve čtvrtém pařížském semifinále v řadě oplatil rok starou prohru se stejné fáze Casperu Ruudovi.^[61][62] Cestou do finále strávil na dvorci 19 hodin a 27 minut, nejdelší dobu ze všech finalistů od začátku počítání statistik v roce 1991. V souboji o titul, do kterého na French Open postoupil jako druhý Němec po Stichovi v roce 1996 a ve kterém usiloval o to, aby se stal první mužským grandslamovým vítězem ve dvouhře od Beckera na Australian Open 1996, byl nad jeho síly třetí muž žebříčku Carlos Alcaraz, který jej porazil po více než 4 hodinách v pětisetovém utkání.^[63][64]

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Soupeř ve finále	Výsledek
Finalista	2020	US Open	tvrdý	Dominic Thiem	6–2, 6–4, 4–6, 3–6, 6–7(6–8)
Finalista	2024	French Open	antuka	Carlos Alcaraz	3–6, 6–2, 7–5, 1–6, 2–6

Stav	rok	místo konání	povrch	soupeř	výsledek
Zlato	2020	Tokio, Japonsko	tvrdý	Karen Chačanov	6–3, 6–1

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	21. května 2016	Nice, Francie	ATP 250	antuka	Dominic Thiem	3–6, 6–3, 0–6
Finalista	2.	19. června 2016	Halle, Německo	ATP 500	tráva	Florian Mayer	2–6, 7–5, 3–6
Vítěz	1.	25. září 2016	Petrohrad, Rusko	ATP 250	tvrdý (h)	Stan Wawrinka	6–2, 3–6, 7–5
Vítěz	2.	12. února 2017	Montpellier, Francie	ATP 250	tvrdý (h)	Richard Gasquet	7–6(7–4), 6–3
Vítěz	3.	7. května 2017	Mnichov, Německo	ATP 250	antuka	Guido Pella	6–4, 6–3
Vítěz	4.	21. května 2017	Řím, Itálie	Masters 1000	antuka	Novak Djoković	6–4, 6–3
Finalista	3.	20170625a25. června 2017	Halle, Německo	ATP 500	tráva	Roger Federer	1–6, 3–6
Vítěz	5.	20170806a6. srpna 2017	Washington, D.C., Spojené státy	ATP 500	tvrdý	Kevin Anderson	6–4, 6–4
Vítěz	6.	13. srpna 2017	Montréal, Kanada	Masters 1000	tvrdý	Roger Federer	6–3, 6–4
Finalista	4.	1. dubna 2018	Miami, Spojené státy	Masters 1000	tvrdý	John Isner	7–6(7–4), 4–6, 4–6
Vítěz	7.	6. května 2018	Mnichov, Německo (2)	ATP 250	antuka	Philipp Kohlschreiber	6–3, 6–3
Vítěz	8.	13. května 2018	Madrid, Španělsko	Masters 1000	antuka	Dominic Thiem	6–4, 6–4
Finalista	5.	20. května 2018	Řím, Itálie	Masters 1000	antuka	Rafael Nadal	1–6, 6–1, 3–6
Vítěz	9.	5. srpna 2018	Washington, D.C., Spojené státy (2)	ATP 500	tvrdý	Alex de Minaur	6–2, 6–4
Vítěz	10.	18. listopadu 2018	Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království	Turnaj mistrů	tvrdý (h)	Novak Djoković	6–4, 6–3
Finalista	6.	3. března 2019	Acapulco, Mexiko	ATP 500	tvrdý	Nick Kyrgios	3–6, 4–6
Vítěz	11.	19. května 2019	Ženeva, Švýcarsko	ATP 250	antuka	Nicolás Jarry	6–3, 3–6, 7–6(10–8)
Finalista	7.	13. října 2019	Šanghaj, Čína	Masters 1000	tvrdý	Daniil Medveděv	4–6, 1–6
Finalista	8.	13. září 2020	US Open, New York, Spojené státy	Grand Slam	tvrdý	Dominic Thiem	6–2, 6–4, 4–6, 3–6, 6–7(6–8)
Vítěz	12.	18. října 2020	Kolín nad Rýnem, Německo	ATP 250	tvrdý (h)	Félix Auger-Aliassime	6–3, 6–3
Vítěz	13.	25. října 2020	Kolín nad Rýnem, Německo	ATP 250	tvrdý (h)	Diego Schwartzman	6–2, 6–1
Finalista	9.	8. listopadu 2020	Paříž, Francie	Masters 1000	tvrdý (h)	Daniil Medveděv	7–5, 4–6, 1–6
Vítěz	14.	20. března 2021	Acapulco, Mexiko	ATP 500	tvrdý	Stefanos Tsitsipas	6–4, 7–6(7–3)
Vítěz	15.	9. května 2021	Madrid, Španělsko (2)	Masters 1000	antuka	Matteo Berrettini	6–7(8–10), 6–4, 6–3
Vítěz	16.	1. srpna 2021	LOH – Tokio, Japonsko	Olympijské hry	tvrdý	Karen Chačanov	6–3, 6–1
Vítěz	17.	22. srpna 2021	Cincinnati, Spojené státy	Masters 1000	tvrdý	Andrej Rubljov	6–2, 6–3
Vítěz	18.	31. října 2021	Vídeň, Rakousko	ATP 500	tvrdý (h)	Frances Tiafoe	7–5, 6–4
Vítěz	19.	21. listopadu 2021	Turnaj mistrů, Turín, Itálie (2)	Turnaj mistrů	tvrdý (h)	Daniil Medveděv	6–4, 6–4
Finalista	10.	6. února 2022	Montpellier, Francie	ATP 250	tvrdý (h)	Alexandr Bublik	4–6, 3–6
Finalista	11.	8. května 2022	Madrid, Španělsko	Masters 1000	antuka	Carlos Alcaraz	3–6, 1–6
Vítěz	20.	30. července 2023	Hamburk, Německo	ATP 500	antuka	Laslo Djere	7–5, 6–3
Vítěz	21.	26. září 2023	Čcheng-tu, Čína	ATP 250	tvrdý	Roman Safiullin	6–7(2–7), 7–6(7–5), 6–3
Vítěz	22.	19. května 2024	Řím, Itálie (2)	Masters 1000	antuka	Nicolás Jarry	6–4, 7–5
Finalista	12.	9. května 2024	French Open, Paříž, Francie	Grand Slam	antuka	Carlos Alcaraz	3–6, 6–2, 7–5, 1–6, 2–6
Finalista	13.	21. července 2024	Hamburk, Německo	ATP 500	antuka	Arthur Fils	3–6, 6–3, 6–7(1–7)

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	3. května 2015	Mnichov, Německo	ATP 250	antuka	Mischa Zverev	Alexander Peya Bruno Soares	6–4, 1–6, [5–10]
Finalista	2.	7. února 2016	Montpellier, Francie	ATP 250	tvrdý (h)	Mischa Zverev	Mate Pavić Michael Venus	5–7, 6–7(4–7)
Vítěz	1.	12. února 2017	Montpellier, Francie	ATP 250	tvrdý (h)	Mischa Zverev	Fabrice Martin Daniel Nestor	6–4, 6–7(3–7), [10–7]
Finalista	3.	25. června 2017	Halle, Německo	ATP 500	tráva	Mischa Zverev	Łukasz Kubot Marcelo Melo	7–5, 3–6, [8–10]
Finalista	4.	24. června 2018	Halle, Německo (2)	ATP 500	tráva	Mischa Zverev	Łukasz Kubot Marcelo Melo	6–7(1–7), 4–6
Finalista	5.	28. října 2018	Basilej, Švýcarsko	ATP 500	tvrdý (h)	Mischa Zverev	Dominic Inglot Franko Škugor	2–6, 5–7
Vítěz	2.	3. března 2019	Acapulco, Mexiko	ATP 500	tvrdý	Mischa Zverev	Austin Krajicek Artem Sitak	2–6, 7–6(7–4), [10–5]
Finalista	6.	14. dubna 2024	Monte-Carlo, Monako	Masters 1000	antuka	Marcelo Melo	Sander Gillé Joran Vliegen	7–5, 3–6, [5–10]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	20121118a18. listopadu 2012	Bradenton, Spojené státy	antuka	Florian Reynet	0–6, 1–6
Vítěz	1.	20140705a5. července 2014	Braunschweig, Německo	antuka	Paul-Henri Mathieu	1–6, 6–1, 6–4
Vítěz	2.	20150517a17. května 2015	Heilbronn, Německo	antuka	Guido Pella	6–1, 7–6(9–7)

Stav	č.	datum	soutěž	povrch	spoluhráčka	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	6. ledna 2018	Hopman Cup Perth, Austrálie	tvrdý (h)	Angelique Kerberová	Belinda Bencicová Roger Federer	1–2
Vítěz	1.	7. ledna 2024	United Cup Sydney, Austrálie	tvrdý	Angelique Kerberová Laura Siegemundová Maximilian Marterer Tatjana Mariová Kai Wehnelt	Hubert Hurkacz Iga Świąteková Daniel Michalski Katarzyna Kawaová Jan Zieliński Katarzyna Piterová	2–1

Stav	rok	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	2013	French Open	antuka	Cristian Garín	4–6, 1–6
Vítěz	2014	Australian Open	tvrdý	Stefan Kozlov	6–3, 6–0

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Zverev na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander Zverev na Wikimedia Commons
• Alexander Zverev na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Alexander Zverev na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Alexander Zverev na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Alexander Zverev v databázi Olympedia (anglicky)
• Alexander Zverev na X (dříve Twitteru)
• Alexander Zverev na Instagramu

Žebříček ATP	Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20240826a26. srpna 2024 Poř. tenista body posun 1.  Jannik Sinner (ITA) 9 360 ▬ 2.  Novak Djoković (SRB) 7 460 ▬ 3.  Carlos Alcaraz (ESP) 7 360 ▬ 4.  Alexander Zverev (GER) 7 035 ▬ 5.   Daniil Medveděv 6 275 ▬ 6   Andrej Rubljov 4 805 ▬ 7.  Hubert Hurkacz (POL) 4 055 ▬ 8.  Casper Ruud (NOR) 3 855 ▬ 9.  Grigor Dimitrov (BUL) 3 655 ▬ 10.  Alex de Minaur (AUS) 3 435 ▬	Ženská dvouhra – 20240826a26. srpna 2024 Poř. tenistka body posun 1.  Iga Świąteková (POL) 10 695 ▬ 2.   Aryna Sabalenková 8 016 ▬ 3.  Coco Gauffová (USA) 6 743 ▬ 4.  Jelena Rybakinová (KAZ) 5 931 ▬ 5.  Jasmine Paoliniová (ITA) 5 168 ▬ 6.  Jessica Pegulaová (USA) 5 160 ▬ 7.  Čeng Čchin-wen (CHN) 3 980 ▬ 8.  Barbora Krejčíková (CZE) 3 571 ▬ 9.  Maria Sakkariová (GRE) 3 515 ▬ 10.  Jeļena Ostapenková (LAT) 3 428 ▬
Mužská čtyřhra – 20240826a26. srpna 2024 Poř. tenista body posun 1.  Marcel Granollers (ESP) 8 500 ▬  Horacio Zeballos (ARG) 8 500 ▬ 3.  Matthew Ebden (AUS) 7 360 ▬ 4.  Rohan Bopanna (IND) 7 210 ▬ 5.  Rajeev Ram (USA) 6 830 ▬ 6  Joe Salisbury (GBR) 6 740 ▬ 7.  Mate Pavić (CRO) 6 680 ▬ 8.  Marcelo Arévalo (ESA) 6 620 ▬ 9.  Andrea Vavassori (ITA) 5 015 ▬ 10.  Simone Bolelli (ITA) 4 725 ▬	Ženská čtyřhra – 20240826a26. srpna 2024 Poř. tenistka body posun 1.  Erin Routliffeová (NZL) 9 550 ▬ 2.  Kateřina Siniaková (CZE) 8 470 ▬ 3.  Gabriela Dabrowská (CAN) 8 270 ▬ 4.  Elise Mertensová (BEL) 6 760 ▬ 5.  Sie Šu-wej (TPE) 6 086 ▬ 6.  Laura Siegemundová (GER) 5 980 ▬ 7.  Desirae Krawczyková (USA) 5 125 ▬ 8.  Taylor Townsendová (USA) 4 948 ▬ 9.  Caroline Dolehideová (USA) 4 703 ▲ 1 10.  Ellen Perezová (AUS) 4 675 ▼ 1