Alexander von Koller

Alexander von Koller
Alexander von Koller na kresbě z r. 1872
Ministr války Rakousko-Uherska
Ve funkci: 14. června 1874 – 21. června 1876
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Franz Kuhn von Kuhnenfeld
Nástupce	Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt
8. český místodržitel
Ve funkci: 1871 – 1874
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Bohuslav Chotek z Chotkova
Nástupce	Philipp Weber von Ebenhof
Správce Českého místodržitelství
Ve funkci: 1868 – 1870
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Ernst Leopold von Kellersperg (jako místodržitel)
Nástupce	Alexandr Mensdorff-Pouilly (jako místodržitel)
Zemský velitel v Českém království
Ve funkci: 1871 – 1874
Předchůdce	Johann Karl Huyn
Nástupce	Josip Filipović
Člen Panské sněmovny
Ve funkci: 1876 – 1890
Stranická příslušnost
Členství	Ústavní strana
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva (1873), polní podmaršál (1866), generálmajor (1859)
Narození	3. června 1813 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	29. května 1890 (ve věku 76 let) Baden Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Titul	svobodný pán
Choť	Augusta Reimer
Rodiče	František Koller
Děti	Alexandr, August, Johanna
Profese	politik
Ocenění	Čestné občanství města Liberec
Commons	Alexander von Koller
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander svobodný pán von Koller (3. června 1813 Praha – 29. května 1890 Baden) byl rakousko-uherský generál a politik. V rakouské armádě sloužil od roku 1829 a zúčastnil se několika válečných tažení, poté byl posádkovým velitelem na různých místech monarchie. V letech 1868–1870 a 1871–1874 byl místodržitelem v Čechách, kde tvrdě vystupoval proti české národní opozici. V armádě dosáhl v roce 1873 hodnosti generála jezdectva a nakonec byl v letech 1874–1876 rakousko-uherským ministrem války.

Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí generála a diplomata napoleonských válek Františka Kollera (1767–1826) a jeho manželky Johanny, rozené Grätzlerové z Gräzensteinu (1787–1866). Studoval na Vojenské ženijní akademii a v roce 1829 vstoupil do armády jako kadet k 9. husarskému pluku. O dva roky později byl povýšen na poručíka a v roce 1835 na nadporučíka. Později sloužil v Itálii, kde byl od roku 1845 v hodnosti rytmistra ordonančním důstojníkem u 1. armádního sboru.^[1] V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii, bojoval mimo jiné v bitvě u Custozzy). Rychle postupoval v hodnostech (major 1849, podplukovník 1850) a od roku 1851 byl jako plukovník velitelem 12. husarského pluku.^[2], v roce 1854 převzal velení 5. husarského pluku hraběte Radeckého.^[3]

K datu 5. ledna 1859 byl povýšen do hodnosti generálmajora a u 5. armádního sboru byl velitelem pěší brigády.^[4] Zapojil se do války se Sardinií (1859) a byl účastníkem bitev u Magenty a Solferina. V letech 1860–1866 byl velitelem brigády v Prešpurku^[5] a v květnu 1866 byl jmenován pobočníkem velitele 10. armádního sboru. Zúčastnil se prusko-rakouské války a bojoval v bitvě u Trutnova. K datu 16. července 1866 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení 9. divize v Praze.^[6]

V období let 1868–1870 a 1871–1874 zastával funkci místodržitele v Čechách (nejvyšší představitel státní správy v této korunní zemi).^[7][8][9] Politicky byl centralisticky orientován (odpůrce autonomistických a státoprávních aspirací neněmeckých národností).^[9][8] Do místodržitelské funkce usedl poprvé roku 1868 v době, kdy po rakousko-uherském vyrovnání v českých zemích gradovalo táborové hnutí a projevy občanské neposlušnosti. Po nástupu vlády Alfreda Potockiho byl z Prahy odvolán a přeložen jako velitel 14. divize v Prešpurku^[10]Podruhé se místodržícím stal roku 1871, kdy zase mezi českou populací vrcholila frustrace z nenaplněného projektu česko-rakouského vyrovnání (takzvané fundamentální články), které chystala neúspěšně Hohenwartova vláda. V obou případech byla jeho rolí pacifikace Čech. Vláda Adolfa von Auersperga (liberálně, centralisticky a německorakousky zaměřená), která vystřídala Hohenwartův kabinet, provedla jmenování Kollera do Prahy roku 1871 jako svůj první krok.^[11] Současně převzal funkci zemského velitele v Českém království^[12][13][14] a dne 23. dubna 1873 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva.^[15][16] I ve svém druhém funkčním období českého místodržitele pokračoval v perzekuci české opozice, s pomocí korupce ovlivnil výsledky zemské volby v roce 1872, za své aktivity byl podroben kritice i na půdě říšské rady.

Od 14. června 1874 do 21. června 1876 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).^[17][18] V tomto úřadu se zasloužil o modernizaci dělostřelectva, prosadil zavedení ocelových děl s příměsí bronzu. Po odvolání z funkce ministra byl v roce 1876^[7] byl jmenován doživotním členem v Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady), kde se připojil k Ústavní straně.^[9][8] Od roku 1876 až do smrti zastával čestnou funkci kapitána jedné z císařských gard (Capitän des k. und k. Erste Arcieren-Leibgarde).^[19]

Od narození užíval šlechtický titul svobodného pána, který jeho otec získal v roce 1810.^[20][21] Ve funkci místodržitele v Čechách obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1869). Během svého působení v Čechách získal čestné občanství v několika českých městech (Žatec, Liberec,^[22] Litomyšl, Jáchymov), v řadě měst byl čestným hejtmanem střeleckých spolků. Za vojenskou službu získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[23] Od roku 1875 byl čestný majitelem 8. husarského pluku.^[24]

• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1859)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1866)
• Řád železné koruny I. třídy (1869)
• velkokříž Leopoldova řádu (1872)
• velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1876)

• rytíř Řádu černé orlice (Německo)
• velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
• Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
• Řád svatého Vladimíra II. třídy (Rusko)
• Řád sv. Stanislava III. třídy (Rusko)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
• velkokříž Řádu Jindřicha Lva (Brunšvicko)

Oženil se v Praze v roce 1846 s Augustou von Raymann (1815–1900). Z manželství se narodily tři děti.^[25] Starší syn August (1850–1915) byl státním úředníkem, mladší August (1856–1908) sloužil v armádě, z níž byl propuštěn kvůli užívání morfia. Dcera Johanna se provdala za kontradmirála barona Friedricha von Haan.

Alexander měl tři starší sourozence. Nejstarší bratr August (1805–1883) působil v diplomacii a nakonec byl státním podsekretářem na ministerstvu zahraničí, další bratr Wilhelm (1811–1866) dosáhl v armádě hodnosti generálmajora. Jejich sestra Johanna (1809–1891) byla manželkou generála hraběte Karla Thun-Hohensteina.

• KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Národní archiv, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020; s. 333–334 (heslo Alexander Koller) ISBN 978-80-88304-18-0
• MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A-M. Praha : Argo, 2010. 664 stran; cit.s. 479. ISBN 978-80-257-0294-9
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2024; Praha, 2015; s. 216–218 (heslo Koller) ISBN 978-80-905324-6-5

• Alexander von Koller in: Österreichisches Biographisches Lexikon
• Alexander von Koller na webu Rakouského parlamentu
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander von Koller na Wikimedia Commons