Alexandr Karelin

Alexandr Karelin
Osobní informace
Rodné jménoАлександр Александрович Карелин
Datum narození19. září 1967 (55 let)
Místo narozeníNovosibirsk Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
StátSovětský svaz
Rusko
Výškacca 190 cm
Hmotnostcca 120 kg
Přezdívka„Saša
San Sanyč (Сан Саныч)“
Sportovní informace
KlubBurevestnik Novosibirsk
FSO Dinamo (vrch.)
TrenéřiViktor Kuzněcov (osob.)
Kategoriedo 130 kg (supertěžká váha)
Zápasnický stylřecko-římský
Účast na LOH1988, 1992, 1996, 2000
Údaje v infoboxu aktuální k září 2018
Přehled medailí
Olympijské kruhy Zápas na LOH
zlatoLOH 1988řecko-římský do 130 kg
zlatoLOH 1992řecko-římský do 130 kg
zlatoLOH 1996řecko-římský do 130 kg
stříbroLOH 2000řecko-římský do 130 kg
Mistrovství světa v zápasu řecko-římském
zlatoMS 1989supertěžká váha
zlatoMS 1990supertěžká váha
zlatoMS 1991supertěžká váha
zlatoMS 1993supertěžká váha
zlatoMS 1994supertěžká váha
zlatoMS 1995supertěžká váha
zlatoMS 1997supertěžká váha
zlatoMS 1998supertěžká váha
zlatoMS 1999supertěžká váha
Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském
zlatoME 1988supertěžká váha
zlatoME 1989supertěžká váha
zlatoME 1990supertěžká váha
zlatoME 1991supertěžká váha
zlatoME 1992supertěžká váha
zlatoME 1993supertěžká váha
zlatoME 1994supertěžká váha
zlatoME 1995supertěžká váha
zlatoME 1996supertěžká váha
zlatoME 1998supertěžká váha
zlatoME 1999supertěžká váha
zlatoME 2000supertěžká váha

Alexandr Alexandrovič Karelin (* 19. září 1967 Novosibirsk) je bývalý sovětský a ruský zápasníkklasik, trojnásobný olympijský vítěz z let 1988, 1992 a 1996.

Osobní život

Narodil se do rodiny profesionálního řidiče a úřednice. V dětství se vedle zápasu věnoval boxu, basketbalu a v rodném Novosibirsku populárnímu běhu na lyžích.[1]

Má vystudovanou střední školu dopravní, obor automechanik. Vystudoval vysokou školu tělesné kultury v Omsku – v roce 1998 obhájil diplomovou práci a v roce 2002 disertační práci.[2]

Od roku 1999 je členem ruského parlamentu (Státní duma) za stranu Jednotné Rusko.[3]

Je ženatý s manželkou Olgou má tři děti. S manželkou je partnerem několika nadací.[4]

Sportovní kariéra

Zápasu řecko-římském se věnoval od svých 14 let v rodném Novosibirsku v místním klubu elektrotechnické vysoké školy Burevestnik. Jeho osobním trenérem byl po celou sportovní kariéru Viktor Kuzněcov.[5] V sovětské mužské reprezentaci se pohyboval od roku 1987 v nejtěžší váze do 130 kg. V roce 1988 uspěl v sovětské olympijské nominaci pro start na olympijských hrách v Soulu na úkor tehdejší jedničky Igora Rostorockého. Bez většího zaváhání postoupil do finále proti Bulharu Rangelu Gerovskému. Vyrovnané finále vyhrál 5:3 na body, když minutu před koncem otočil bodové skóre svým pověstným kladivem. Získal zlatou olympijskou medaili.

Po svém prvním triumfu začal své váhové kategorii dominovat. V roce 1992 obhájil zlatou olympijskou medaili na olympijských hrách v Barceloně, když zvítězil ve finále nad Švédem Tomasem Johanssonem 6:0 na body. Jeho dominance pokračovala i v dalších letech. Na olympijské hry v Atlantě v roce 1996 přijel výborně připraven, byť několik týdnů nemohl zápasit kvůli operaci pravého ramene.[6] Získal třetí zlatou olympijskou medaili, když ve finále porazil nejmenším možným výsledkem 1:0 na body domácího Američana Matta Ghaffariho.

Od roku 1997 se soustředil na více činností. Měl mladou rodinu. Založil nadaci na podporu talentovaných sportovců. V roce 1998 dokončil vysokoškolská studia a začal se aktivně věnovat politice. V roce 1999 nastoupil k exhibičnímu zápasu v profesionálním ringu proti Japonci Akiru Maedovi, za který měl obdržet částku v milionech dolarů. V olympijském zápasu si nadále udržoval výbornou formu, ale jeho dominance z dřívějších let nabývala trhlin. Na spadnutí byla jeho první porážka od roku 1987. Mezi hlavní kandidáty patřil Sergej Murejko, Giorgi Saldadze nebo Héctor Milián.

Na olympijské hry v Sydney v roce 2000 odjížděl s cílem získat jako první zápasník čtyři zlaté olympijské medaile. Od prvního kola však musel zápasit naplno. V základní skupině porazil Sergeje Murejka reprezentujícího Bulharsko a postoupil do čtvrtfinále, kde mu další síly sebral Giorgi Saldadze reprezentující Ukrajinu. V semifinále porazil Bělorusa Dmitrije Děbelku a postoupil do finále proti Američanu Rulonu Gardnerovi. Od první minuty se snažil dostat do chvatu proti takticky zápasícímu Američanovi. Po minutě poslal rozhodčí Američana za jeho pasivitu do parteru. Jeho pověstné kladivo "Karelin lift" však nečekaně neúřadovalo. Další minuty zápasu pokračovaly v boji o úchop bez náznaku akce. Rozhodčí proto po první půli nařídil klinč, při kterém chyboval, rozpojil při držení své ruce a dostal Gardnera do vedení 0:1 na body.[7] Další minuty marně hledal recept na Američana, který byl na jeho boj o úchop výborně připraven. V posledních sekundách zápasu již neměl síly na zvrat a způsobil tak jedno z největších překvapení zápasnických soutěží v celé historii olympijských her. Získal stříbrnou olympijskou medaili a vzápětí ukončil sportovní kariéru.

Výsledky

TurnajSovětský svazRusko
1985198619871988198919901991199219931994199519961997199819992000
18192021222324252627282930313233
-130
Olympijské hry1.1.1.2.
Mistrovství světa1.1.1.1.1.1.1.1.1.
Mistrovství Evropy1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.
MS nadějí1.1.
ME nadějí1.

Olympijské hry

RokVáhaskup., 1. záp.skup., 2. záp.skup., 3. záp.skup., 4. záp.skup., 5. záp.v-pKBTBfinále
1988−130 kgvýhra – pasiv.
Švédsko T. Johansson
výhra – pasiv.
Maďarsko L. Klauz
výhra – 10:4
Rakousko A. Neumüller
výhra – 15:0
USA D. Koslowski
4-014:025:4výhra – 5:3
Bulharská lidová republika R. Gerovski
1992−130 kgvýhra – 5:0
Kanada A. Borodow
výhra – 7:0
Kuba C. Mesa
výhra – 8:1
Finsko J. Ahokas
volný losvýhra – 3:0
Rumunsko I. Grigoraș
5-015:123:1výhra – 6:0
Švédsko T. Johansson
RokVáha1. kolo2. kolo3. kolo4. kolofinále
1996−130 kgvýhra – 10:0
Tunisko O. Ayari
výhra – 2:0
Moldavsko S. Murejko
výhra – lopatky
Finsko J. Ahokas
výhra – lopatky
Řecko P. Pojkilidis
výhra – 1:0
USA M. Ghaffari
RokVáhaskup., 1. záp.skup., 2. záp.skup., 3. záp.v-pKBTBfinálesemifinálečtvrtfinále
2000−130 kgvýhra – 3:0
Bulharsko S. Murejko
výhra – lopatky
Maďarsko M. Deák-Bárdos
volný los2-07:06:0prohra – 0:1
USA R. Gardner
výhra – 3:0
Bělorusko D. Děbelka
výhra – 4:0
Ukrajina G. Saldadze

Mistrovství světa

RokVáhafinále
1989−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Maďarsko L. Klauz
1990−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Švédsko T. Johansson
1991−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
USA M. Ghaffari
1993−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Moldavsko S. Murejko
1994−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Kuba H. Milián
1995−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Moldavsko S. Murejko
RokVáha1. kolo2. kolo3. kolo4. kolofinále
1997−130 kgvolný losvýhra – lopatky
Jižní Korea Jang J.-č.
výhra – 2:0
Bulharsko S. Murejko
výhra – 6:0
USA R. Gardner
výhra – 13:0
Maďarsko M. Deák-Bárdos
1998−130 kgvýhra – lopatky
Finsko J. Ahokas
výhra – 8:0
Izrael J. Jevsejčyk
volný losvýhra – 4:0
Ukrajina G. Saldadze
výhra – lopatky
USA M. Ghaffari
RokVáhaskup., 1. záp.skup., 2. záp.skup., 3. záp.v-pKBTBfinálesemifinále2. kolo1. kolo
1999−130 kgvolný losvýhra – 10:0
Litva M. Mizgaitis
výhra – vzdal
Itálie G. Giunta
2-08:010:0výhra – 3:0
Kuba H. Milián
výhra – 2:0
Bulharsko S. Murejko
výhra – 5:1
Ukrajina G. Saldadze
výhra – lopatky
Švédsko E. Bengtsson

Mistrovství Evropy

RokVáhafinále
1988−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Bulharská lidová republika K. Radoev
1989−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Polsko S. Zrobek
1990−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Bulharská lidová republika R. Gerovski
1991−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Švédsko T. Johansson
1992−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Rumunsko I. Grigoraș
1993−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Ukrajina P. Kotok
1994−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Maďarsko G. Kékes
1995−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Turecko Ş. Donat
1996−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozicivýhra – ?
Ukrajina P. Kotok
RokVáha1. kolo2. kolo3. kolo4. kolofinále
1997−125 kgnestartoval
1998−130 kgvýhra – 11:0
Bělorusko D. Děbelka
výhra – lopatky
Bulharsko S. Murejko
výhra – 3:0
Izrael J. Jevsejčyk
výhra – 14:0
Ukrajina G. Saldadze
RokVáhaskup., 1. záp.skup., 2. záp.skup., 3. záp.v-pKBTBfinálesemifinále1. kolo
1999−130 kgvýhra – 4:0
Maďarsko M. Deák-Bárdos
výhra – 4:1
Bělorusko D. Děbelka
volný los2-08:010:0výhra – 7:1
Řecko A. Sofianidis
výhra – 7:0
Itálie G. Giunta
výhra – 3:0
Izrael J. Jevsejčyk
2000−130 kgkompletní výsledky nejsou k dispozici???výhra – ?
Bulharsko S. Murejko
??

Odkazy

Reference

  1. Archivovaná kopie. www.karelin.ru [online]. [cit. 2018-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-18. 
  2. Archivovaná kopie. www.karelin.ru [online]. [cit. 2018-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-18. 
  3. Archivovaná kopie. er.ru [online]. [cit. 2018-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-18. 
  4. Archivovaná kopie. manygoodtips.com [online]. [cit. 2018-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-18. 
  5. Archivovaná kopie. www.karelin.ru [online]. [cit. 2018-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-18. 
  6. Archivovaná kopie. www.sport-express.ru [online]. [cit. 2018-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-18. 
  7. Neuvěřitelné: zápasník Karelin prohrál [online]. iDNES, 2000-09-27 [cit. 2007-12-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Olympic rings.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Olympic rings without rims.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Flag of Bulgaria (1971-1990).svg
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1971-1990). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1971.
Flag of Bulgaria (1971–1990).svg
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1971-1990). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1971.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg
Flag of Hungary from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
Flag of the Soviet Union 1955.svg
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
Schematic of the flag as adopted in 1955.
Flag of the Soviet Union (dark version).svg
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
Schematic of the flag as adopted in 1955.
Olympic flag.svg
Olympijská vlajka
Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Iran.svg
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Alexander Karelin RN 09-2013.jpg
Autor: A.Savin, Licence: CC BY-SA 3.0
Alexander Karelin, Russian politician, and former wrestling champion. Taken at Press center of RIAN, Moscow.
Flag of Hungary (1867-1918).svg
Flag of Hungary from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.