Alexandr Kuprin

Alexandr Ivanovič Kuprin
Narození	7. září 1870 Narovtšat
Úmrtí	25. srpna 1938 (ve věku 67 let) Leningrad
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Litěratorskije mostki
Povolání	spisovatel, pilot, romanopisec, scenárista, básník, autor dětské literatury a prozaik
Alma mater	Второй Московский кадетский корпус Alexandrovské vojenské učiliště
Žánr	povídka, novela, črta, fejeton, publicistika a spekulativní fikce
Témata	próza
Významná díla	The Duel
Ocenění	Puškinova cena (1909)
Manžel(ka)	Liza Heinrich (od 1907)
Děti	Ksenia Kuprina
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн ( 26. srpna^jul. / 7. září^greg. 1870 – 25. srpna 1938, Leningrad) byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room.

Život a dílo

Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší".

Česky vyšel soubor jedenácti povídek Manéž světa, jsou to příběhy ztracených existencí, podivínů a lidí, kterými společnost opovrhovala (cirkusoví artisté, vysloužilí herci, starci).

Ve výboru devatenácti povídek Podzimní květy dominuje příběh Sulamit - láska moudrého krále Šalamouna k mladičké dívce a také povídka Olesja, milostný příběh dívky nařčené z čarodějnictví.

Nástup bolševiků roku 1917 vnímal Kuprin rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další.

Je pochován v Sankt-Petěrburgu.

Fotogalerie

• 

  Alexandr Ivanovič Kuprin (1910)

• 

  Alexander Ivanovič Kuprin v uniformě (1914)

• 

  Zleva: Fjodor Ivanovič Šaljapin (sedící) a Alexandr Ivanovič Kuprin

• 

  Hrob v Sankt-Petěrburgu (Volkovský hřbitov)

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Ivanovič Kuprin na Wikimedia Commons
• Galerie Alexandr Ivanovič Kuprin na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Kuprin
• (rusky) Heslo 'Alexandr Ivanovič Kuprin' na portále Lib.ru
• Alexandr Ivanovič Kuprin v Databázi knih