Alexandr Misurkin
| Alexandr Alexandrovič Misurkin | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut CPK | |
| Státní příslušnost | Rusko |
| Datum narození | 23. září 1977 (46 let) |
| Místo narození | Jeršiči, Smolenská oblast, RSFSR, SSSR |
| Předchozí zaměstnání | Vojenský pilot |
| Hodnost | Podplukovník (2009; od května/července 2012 v záloze) |
| Čas ve vesmíru | 346 dní, 7 hodin a 4 minuty |
| Kosmonaut od | 11. října 2006 |
| Mise | Expedice 35/36 (Sojuz TMA-08M/ISS) Expedice 53/54 (Sojuz MS-06/ISS) Sojuz MS-20/ISS |
| Znaky misí |     |
| Kosmonaut do | 31. března 2022 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Alexandrovič Misurkin (rusky Александр Александрович Мисуркин, * 23. září 1977 Jeršiči, Smolenská oblast, RSFSR, SSSR) je bývalý pilot ruského vojenského letectva a ruský kosmonaut, 528. člověk ve vesmíru. Členem oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů (CPK) je od října 2006. Od roku 2010 se připravoval na svůj první kosmický let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) jako člen Expedice 35 a 36, do vesmíru vzlétl 28. března 2013, po 166 dnech, 6 hodinách a 15 minutách letu přistál 11. září 2013. Podruhé na ISS pracoval od září 2017 do konce února následujícího roku jako člen Expedice 53/54. Třetí, dvanáctidenní let na ISS podnikl v prosinci 2021 v lodi Sojuz MS-20.
Život
Mládí
Alexandr Misurkin pochází ze západoruského města Jeršiči, ležícího ve Smolenské oblasti. Po střední škole byl roku 1994 přijat ke studiu na Kačinskou vojenskou vysokou leteckou školu (Качинское Высшее военное авиационное училище летчиков), v souvislosti s jeho zrušením roku 1998 přestoupil do Armavirského vojenského leteckého institutu (Армавирский военный авиационный институт), který absolvoval roku 1999 ve specializaci letec-inženýr. Poté sloužil v Tichorecku v gardovém učebním leteckém pluku Krasnodarského vojenského leteckého institutu.[1]
Kosmonaut
Přihlásil se k výběru kosmonautů a 11. října 2006 získal doporučení Státní meziresortní komise k zařazení do oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů (CPK) ve Hvězdném městečku. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a 9. června 2009 získal kvalifikaci zkušební kosmonaut.[1]
V prosinci 2010 vešlo ve známost jeho zařazení záložní posádky Expedice 33/34 (start v Sojuzu TMA-06M byl připravován na září 2012) a hlavní posádky Expedice 35/36 se startem v březnu 2013.[1]
V souvislosti s přechodem CPK od vojenského letectva k Roskosmosu byli kosmonauti-vojáci uvolňováni z armády, Misurkin odešel do zálohy v hodnosti podplukovníka v létě 2012.[1]
Do vesmíru vzlétl 28. března 2013 jako palubní inženýr lodi Sojuz TMA-08M společně s Pavlem Vinogradovem a Christopherem Cassidy, po šestihodinovém letu se připojili k posádce ISS. Na stanici pracoval jako palubní inženýr Expedic 35 a 36. Po půl roce vesmírného letu, 11. září 2013, se posádka Sojuzu TMA-08M vrátila na Zem.[2]
Na jaře 2015 byla sestavena posádka pro Sojuz MS-04 (start v dubnu 2017 v rámci Expedice 51/52) ve složení Misurkin, Nikolaj Tichonov a Mark Vande Hei, která od července 2015 zahájila přípravu k misi. Trojice současně působila jako záložní pro Sojuz MS-02 (start v říjnu 2016). V říjnu 2016 byli Misurkin a Vande Hei přeřazeni ze Sojuzu MS-04 na Sojuz MS-06, přičemž jako třetího dostali v březnu 2017 Josepha Acabá; s Norišigem Kanaim tvořili Misurkin a Vande Hei také zálohu pro Sojuz MS-05 (start v červenci 2017).[1]
Do vesmíru trojice Misurkin, Vande Hei, Acabá vzlétla 13. září 2017 na lodi Sojuz MS-06, po necelých šesti hodinách letu se připojili k posádce ISS. Na stanici Misurkin pracoval jako palubní inženýr Expedice 53 a velitel Expedice 54. Po půl roce vesmírného letu, 27. února 2018, se posádka Sojuzu MS-06 odpoutala od stanice a po 3 hodinách a 23 minutách letu 28. února 2018 v 02:31 UTC přistála v Kazachstánu, 146 km jihovýchodně od Džezkazganu.[1]
Třetí let – v roli velitele a současně jediného profesionálního kosmonauta na palubě – začal startem z kosmodromu Bajkonur 8. prosince 2021 v 07:38:15 UTC,[3] k ISS se loď připojila téhož dne v 13:40:44 UTC.[4] Dalšími členy posádky byli japonští vesmírní turisté Jusaku Maezawa a Jozo Hirano. Posádka se od stanice se svou lodí odpojila 19. prosince 2021 v 23:50:30 UTC a po brzdicím manévru (zapálení motoru 20. prosince 2021 v 02:18:56 UTC)[5] přistála v Kazachstánu v 03:13 UTC.[6]
Na konci března Roskosmos oznámil, že s posledním dnem měsíce končí působení Misurkina v oddílu kosmonautů CPK.[7]
Osobní život
Alexandr Misurkin je ženatý, má dceru a syna.[1]
Vyznamenání
- Hrdina Ruské federace (26. srpna 2016)[1]
- Letec-kosmonaut Ruské federace (26. srpna 2016)[1]
- Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy (25. března 2014)[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2010-12-11 [cit. 2010-12-21]. Kapitola Александр Александрович Мисуркин. Dostupné online. (rusky)
- ↑ RKK Eněrgija. Экспедиция МКС-35/36 [online]. Koroljov: RKK Eněrgija [cit. 2013-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-02. (rusky)
- ↑ Новости. Роскосмос возобновляет туристические полеты в космос. www.roscosmos.ru [online]. [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
- ↑ Новости. Космические туристы прибыли на МКС. www.roscosmos.ru [online]. [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
- ↑ News. Soyuz MS-20 tourist spacecraft completes its flight. en.roscosmos.ru [online]. [cit. 2021-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-20. (anglicky)
- ↑ CLARK, Stephen. Japanese space tourists return to Earth – Spaceflight Now [online]. [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Госкорпорация «Роскосмос». Telegram [online]. [cit. 2022-03-31]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Misurkin na Wikimedia Commons - НИИ ЦПК имени Ю.А.Гагарина. Биографии космонавтов СССР и РФ [online]. Звездный городок: НИИ ЦПК имени Ю.А.Гагарина, rev. 2013-9-11 [cit. 2013-09-12]. Kapitola Мисуркин Александр Александрович. Dostupné online. (rusky)
Média použitá na této stránce
The Expedition 53 crew insignia
- The International Space Station is our launch pad into the future of human space exploration. Collectively, our world stands at the cusp of incredible developments as a spacefaring species. Onboard the space station we continue to evolve the technologies vital to the sustainment and longevity of humans in the harsh realities of living without gravity or the protection of our atmosphere. These self-sustaining or regenerative technologies continually developed aboard the space station not only improve life here on Earth, but they are essential to human beings existence beyond low-Earth orbit (LEO).
- The space station is the linchpin for this next great phase of development and is instrumental in expanding the use of space, not only as a worldclass science laboratory, but also as a destination for next-generation space vehicles. This journey beyond LEO is depicted in the Expedition 53 patch as we, the crew, will endeavor to accomplish the work that allows future missions to further explore our solar system. This journey will only be accomplished as an international team, represented by our multinational crew as well as by the many countries depicted on the globe.
- The myriad of stars represent the untold number of passionate and supremely dedicated people that endeavor across the planet daily to make the space station the amazing vehicle it is as well as prepare us for the next great steps forward in space exploration.
Emblazoned with a bold 35 for the 35th expedition to the International Space Station (ISS), this patch portrays a natural moonlit view of the Earth from the ISS at the moment of sunrise, one of the sixteen that occur each day at orbital velocity, with glowing bands of Earth's atmosphere dispersing the sun's bright light into primary colors. The Earth is depicted as it often appears from space, without recognizable coastlines or boundaries - just as the international endeavor of living and working together in space blurs technical and cultural boundaries between nations. The ISS is the unseen central figure of the image, since the view is from a window of the Space Station itself, commemorating full use of the Space Station as a long-duration dwelling from which humans can develop techniques and technologies to further explore. The crew points out, "The arc of the Earth's horizon with the sun's arrows of light imply a bow shooting the imagination to Mars and the cosmos where our species may one day thrive."
The Expedition 54 crew insignia
- Orbiting the Earth continuously since 1998, the International Space Station (ISS) is one of our greatest engineering achievements. It is depicted in gold, symbolic of constancy and excellence. Flying toward a sunrise represents the ISS's contributions to a bright future. That sunrise uses blue, white, and red, the combined national colors of Japan, Russia, and the United States, symbolizing the crew's cohesiveness. Crewmember names are in blue symbolizing devotion and loyalty. The gold border represents the contant human presence in space onboard the ISS. Symbolic of new Russian and U.S. spacecraft that will further human exploration, the patch is shaped as a capsule. The number 54 is drawn as a path eventually leading to Mars. Finally, the stars symbolize the values of leadership, trust, teamwork, and excellence lived by mission control teams throughout the history of human space programs, as well as the global vigilance of those teams while operating the ISS.
Russian cosmonaut Alexander Misurkin, Expedition 35/36 flight engineer, is pictured during an emergency scenario training session in the Space Vehicle Mock-up Facility at NASA's Johnson Space Center.
The dynamic design of the Expedition 36 patch portrays the International Space Station's (ISS) iconic solar arrays. The slanted angles denote a kinetic energy leading from the Earth in the lower right to the upper left tip of the triangular shape of the patch, representing the infinite scientific research, education, and long-duration spaceflight capabilities the ISS provides with each mission, as well as our goal for future exploration beyond the Space Station. The numbers 3 and 6 harmoniously intertwine to form expedition number 36 and its gray coloration signifies the unity and neutrality among all of the international partners of the ISS. The blue and gold color scheme of the patch represents the subtle way the central gold orbit wraps around the number 36 to form a trident at its lower right tip. The trident also symbolizes the sea, air, and land, all of which make up the Earth from where the trident originates in the design.