Alexandr Nikolajevič Radiščev

Alexandr Nikolajevič Radiščev
Narození	20.jul. / 31. srpna 1749greg. Moskva
Úmrtí	12.jul. / 24. září 1802greg. (ve věku 53 let) Sankt Petersburg
Příčina úmrtí	nitric acid poisoning
Místo pohřbení	Volkovský hřbitov
Povolání	prozaik, filozof, básník
Stát	Ruské impérium Ruské impérium
Literární hnutí	preromantismus
Významná díla	Cesta z Petrohradu do Moskvy
Rodiče	Nikolay Radishchev
Vlivy	Jean-Jacques Rousseau
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Nikolajevič Radiščev (rusky Алексaндр Николaевич Радищев; 31. srpna 1749 Moskva – 24. září 1802 Petrohrad) byl ruský prozaik, básník, filozof a sociální myslitel období osvícenství a preromantismu. Vstoipil do dějin hlavně jako první ruský revolucionář, ideový předchůdce děkabristů a ruských revolučních demokratů.^[1][2][3]

Život

Radiščev se narodil roku 1749 v zámožné šlechtické rodině. Základní vzdělání získal v Moskvě a od roku 1762 studoval na kadetské škole v Petrohradě. Po jejím absolvování jej carevna Kateřina II. vyslala roku 1766 společně s dalšími mladíky na univerzitu do Lipska, kde se do roku 1771 věnoval studiu práva, literatury, přírodních věd, lékařství a jazyků. Jeho vzdělání bylo na tehdejší dobu skvělé, výrazně ho oslovily zejména osvícenské myšlenky francouzských filozofů 18. století (což se mu nakonec stalo osudným).

Po návratu z Lipska roku 1771 vstoupil Radiščev do státní služby, v níž vynikl svojí nestranností a mírností vůči podřízeným. Krátce sloužil ve vojsku jako vojenský prokurátor a v roce 1785 se stal ředitelem petrohradské celnice. Dobře přitom poznal nevolnické vztahy, osudy vojenských zběhů i problematiku kupectva. Brzy si uvědomil rozpor mezi carevnou hlásaným osvícenstvím a realitou ruského života, a došel k názoru, že jediným východiskem je zrušení nevolnictví. Tou dobou se také začal zabývat literaturou. Jeho prvními důležitějšími pracemi byla óda Volnost (1783, Вольност) a autobiografická próza vzpomínek na svého přítele z Lipska Život Fjodora Vasiljeviče Ušakova) (1789, Житие Фёдорa Васильевичe Ушаковa).

Na sklonku roku 1789 si Radiščev založil vlastní tiskárnu, v níž nejprve anonymně vydal svůj Dopis příteli žijícímu v Tobolsku (1790, Письмo к другу, жительствующему в Тобольске), který napsal již roku 1782 a ve kterém vyzdvihl zásluhy cara Petra I., a poté své vrcholné dílo, intelektuální cestopis Cesta z Petrohradu do Moskvy (1790 Путешествие из Петербурга в Москву), obsahující smělé úvahy o nevolnictví, samoděržaví a jiných jevech společenského i státního života tehdejšího Ruska. Kniha měla obrovský úspěch a sama Kateřina II. si knihu přečetla. Byla jí tak pobouřena, že přikázala náklad zabavit a zničit a proti Radiščevovi zahájit trestní stíhání. Radiščev byl brzy zatčen a následně odsouzen k smrti. Tento trest mu byl milostí carevny změněn na desetileté vyhnanství na Sibiři v Ilimsku, kde napsal filozofický traktát O člověku, o jeho smrtelnosti a nesmrtelnosti (1792—1795, О человеке, о его смертности и бессмертии), který byl však také zabaven.

Krutý Radiščevův osud vzbudil všeobecnou účast, takže již roku 1796 mu nový car Pavel I. dovolil usadit se pod policejním dozorem na svém statku v kalužské gubernii. Plné svobody však Radiščev dosáhl teprve až za dalšího cara Alexandra I., který ho roku 1797 opět přijal do státní služby a roku 1801 jej jmenoval do Komise pro sestavování zákonů. Když ale Radiščev ve svých projektech právních reforem opět vystoupil proti nevolnictví, přivedla jej roku 1802 hrozba nového pronásledování k sebevraždě.

Dílo

Filozofické a literárně-kritické práce

• Úvahy o řecké historii (Размышления о греческой истории, 1771), překlad knihy francouzského filozofa Gabriela Bonnota de Mablyho doplněný o Radiščevovy vlastní společensky kritické poznámky.
• Slovo o Lomonosovovi (Слово о Ломоносове, 1780), filozofická stať zařazená později do autorovy knihy Cesta z Petrohradu do Moskvy.
• Beseda o tom, kdo je synem vlasti (Беседа о том, что есть сын Отечества, 1789), filozofická stať,
• O člověku, o jeho smrtelnosti a nesmrtelnosti (О человеке, о его смертности и бессмертии), filozofický traktát napsáný v letech 1792—1795 v sibiřském vyhnanství a vydaný až roku 1809, v němž se Radiščev zabývá vývojem člověka a jeho vztahem k říši živočišné i rostlinné, dále rozebírá vlastnosti a pohyb hmoty, otázku času a prostoru i otázku smrtelnosti člověka a jeho duše (zde nakonec dochází k názoru, že nesmrtelnost duše je vědecky nedokazatelná a že je možno v ni pouze věřit).
• Pomník daktylotrochejskému bohatýrovi (Памятник дактилохореическому витязю), literárně-kritické dílo napsané roku 1801 a vydané až roku 1811, shrnující Radiščevovy názory na básnictví (inspirace v lidové poezii a v hrdinských obrazech ze staroruské minulosti).

Poezie

• Stvoření světa (Творение мира, kolem 1779 až 1782), poema,
• Volnost (Вольност), óda, napsaná roku 1783, podávající ve zkratce historii lidského zápasu za právo, pravdu a svobodu, částečně byla publikována roku 1790 v autorově knize Cesta z Petrohradu do Moskvy, v úplnosti vydána až roku 1906.
• menší básně Chceš vědět, kdo jsem? (Ты хочешь знать кто я?, napsáno 1791, publikováno až 1884) a Modlitba (Молитва, 1792),
• Bova (Бова, napsáno 1799, vydáno až 1807), poema, bohatýrská zkazka ve verších,
• menší básně Jeřábi (Журавли, 1799), Idyla (Идиллия, 1800), Óda na mého přítele (Ода к другу моему, 1800) a Sapfické sloky (Сафические строфы, 1801).
• Osmnácté století (Осьмнадцатое столетие, napsáno 1802, vydáno 1807), báseň vyjadřující rozčarování z výsledků revolučního dění ve světě.
• Písně zpívané o závodech pro čest starých slovanských bohů (Песни, петые на состязаниях в честь древним славянских божествам, nedokončeno, publikováno až 1807), poema útočící proti únikovému sentimentalismu i proti lživědeckým názorům o historické úloze Slovanstva.
• Historická píseň (Песнь историческа, publikováno 1807), poema,

Próza

• Deník jednoho týdne (Дневник одной недели, napsáno 1773, vydáno až 1811, jedna z prvních sentimentálních próz v ruské literatuře a zároveň pokus o kritiku Jeana-Jacquese Rousseaua.
• Život Fjodora Vasiljeviče Ušakova (Житие Фёдорa Васильевичe Ушаковa, 1789), autobiografická povídka líčící pětiletý pobyt skupiny ruských studentů v Lipsku, jejímž hlavním hrdinou je Radiščevův přítel a nadějný filozof F. V. Ušakov, pod jehož vedením poznává Radiščev francouzské osvícence a roste v něm touha změnit společenské poměry v Rusku.
• Dopis příteli žijícímu v Tobolsku (Письмo к другу, жительствующему в Тобольске, 1790), dopis, který Radiščev napsal již roku 1782 při příležitosti odhalení pomníku cara Petra I. v Petrohradě a ve kterém vyzdvihl carovy zásluhy o modernizaci Ruska.
• Cesta z Petrohradu do Moskvy (Путешествие из Петербурга в Москву, 1790), Radiščevovo nejvýznamnější dílo, intelektuální cestopis obsahující ve formě různých alegorií, črt a úvah o životě v rozlehlé ruské říši tvrdou kritiku nevolnictví i samoděržaví.
• Zápisky z cesty na Sibiř (Записки путешествия в Сибирь, publikováno až 1906), autorův deník,
• Zápisky z cesty ze Sibiře (Записки путешествия из Сибири, publikováno až 1907), autorův deník.

Česká vydání

• Výbor z díla I., Slovanské nakladatelství, Praha 1952, přeložili Nataša Musiolová a Luděk Kubišta, obsahuje prózy Život Fjodora Vasiljeviče Ušakova, Cesta z Petrohradu do Moskvy, Deník jednoho týdne, Dopis příteli žijícímu v Tobolsku, Beseda o tom, kdo je synem vlasti a Nepřekročitelná hráz nás dělí.
• Výbor z díla II., Nakladatelství československo-sovětského institutu, Praha 1952, přeložili Luděk Kubišta a Josef Zumr, obsahuje autorovy menší básně, ódu Volnost, báseň Osmnácté století, poemy Bova a Písně zpívané o závodech pro čest starých slovanských bohů a filozofický traktát O člověku, o jeho smrtelnosti a nesmrtelnosti.
• Cesta z Petrohradu do Moskvy, SNKLHU, Praha 1954, přeložili Nataša Musiolová a Luděk Kubišta.

Odkazy

Reference

Literatura

• MAKAROV, Alexej, 1972. Stručné dějiny filosofie (původním názvem: Историко-философское введение к курсу марксистско-ленинской философии, Istoriko-filosofskoje vveděnije k kursu marksistsko-leninskoj filosofii). Překlad Stanislav Kučera; ilustrace Josef Týfa (autor obálky). 1. vyd. Praha: Mladá fronta. 226 s. (Most, svazek 7). Kapitola „Materialistická filosofie v Rusku XVIII. století”, s. 125–132. 
• ŠČIPANOV, I. J., 1976. Filosofické a sociologické názory A. N. Radiščeva. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 232–236.
• Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 21. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1072 s. cnb000277218. [Článek „Radiščev" je na str. 35–36.] Dostupné online
• , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „RADIŠČEV Alexandr Nikolajevič”, s. 422–423. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Nikolajevič Radiščev na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Nikolajevič Radiščev
• Cesta z Petrohradu do Moskvy - rusky,
• Vybrané básně - rusky,