Alexandr Nikolajevič Radiščev

Alexandr Nikolajevič Radiščev
Narození20.jul. / 31. srpna 1749greg.
Moskva
Úmrtí12.jul. / 24. září 1802greg. (ve věku 53 let)
Sankt Petersburg
Příčina úmrtínitric acid poisoning
Místo pohřbeníVolkovský hřbitov
Povoláníprozaik, filozof, básník
StátRuské impériumRuské impérium Ruské impérium
Literární hnutípreromantismus
Významná dílaCesta z Petrohradu do Moskvy
RodičeNikolay Radishchev
VlivyJean-Jacques Rousseau
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Nikolajevič Radiščev (rusky Алексaндр Николaевич Радищев; 31. srpna 1749 Moskva24. září 1802 Petrohrad) byl ruský prozaik, básník, filozof a sociální myslitel období osvícenství a preromantismu. Vstoipil do dějin hlavně jako první ruský revolucionář, ideový předchůdce děkabristů a ruských revolučních demokratů.[1][2][3]

Život

Radiščev se narodil roku 1749 v zámožné šlechtické rodině. Základní vzdělání získal v Moskvě a od roku 1762 studoval na kadetské škole v Petrohradě. Po jejím absolvování jej carevna Kateřina II. vyslala roku 1766 společně s dalšími mladíky na univerzitu do Lipska, kde se do roku 1771 věnoval studiu práva, literatury, přírodních věd, lékařství a jazyků. Jeho vzdělání bylo na tehdejší dobu skvělé, výrazně ho oslovily zejména osvícenské myšlenky francouzských filozofů 18. století (což se mu nakonec stalo osudným).

Po návratu z Lipska roku 1771 vstoupil Radiščev do státní služby, v níž vynikl svojí nestranností a mírností vůči podřízeným. Krátce sloužil ve vojsku jako vojenský prokurátor a v roce 1785 se stal ředitelem petrohradské celnice. Dobře přitom poznal nevolnické vztahy, osudy vojenských zběhů i problematiku kupectva. Brzy si uvědomil rozpor mezi carevnou hlásaným osvícenstvím a realitou ruského života, a došel k názoru, že jediným východiskem je zrušení nevolnictví. Tou dobou se také začal zabývat literaturou. Jeho prvními důležitějšími pracemi byla óda Volnost (1783, Вольност) a autobiografická próza vzpomínek na svého přítele z Lipska Život Fjodora Vasiljeviče Ušakova) (1789, Житие Фёдорa Васильевичe Ушаковa).

Na sklonku roku 1789 si Radiščev založil vlastní tiskárnu, v níž nejprve anonymně vydal svůj Dopis příteli žijícímu v Tobolsku (1790, Письмo к другу, жительствующему в Тобольске), který napsal již roku 1782 a ve kterém vyzdvihl zásluhy cara Petra I., a poté své vrcholné dílo, intelektuální cestopis Cesta z Petrohradu do Moskvy (1790 Путешествие из Петербурга в Москву), obsahující smělé úvahy o nevolnictví, samoděržaví a jiných jevech společenského i státního života tehdejšího Ruska. Kniha měla obrovský úspěch a sama Kateřina II. si knihu přečetla. Byla jí tak pobouřena, že přikázala náklad zabavit a zničit a proti Radiščevovi zahájit trestní stíhání. Radiščev byl brzy zatčen a následně odsouzen k smrti. Tento trest mu byl milostí carevny změněn na desetileté vyhnanství na Sibiři v Ilimsku, kde napsal filozofický traktát O člověku, o jeho smrtelnosti a nesmrtelnosti (17921795, О человеке, о его смертности и бессмертии), který byl však také zabaven.

Krutý Radiščevův osud vzbudil všeobecnou účast, takže již roku 1796 mu nový car Pavel I. dovolil usadit se pod policejním dozorem na svém statku v kalužské gubernii. Plné svobody však Radiščev dosáhl teprve až za dalšího cara Alexandra I., který ho roku 1797 opět přijal do státní služby a roku 1801 jej jmenoval do Komise pro sestavování zákonů. Když ale Radiščev ve svých projektech právních reforem opět vystoupil proti nevolnictví, přivedla jej roku 1802 hrozba nového pronásledování k sebevraždě.

Dílo

Socha Alexandra Nikolajeviče Radiščeva v Moskvě

Filozofické a literárně-kritické práce

  • Úvahy o řecké historii (Размышления о греческой истории, 1771), překlad knihy francouzského filozofa Gabriela Bonnota de Mablyho doplněný o Radiščevovy vlastní společensky kritické poznámky.
  • Slovo o Lomonosovovi (Слово о Ломоносове, 1780), filozofická stať zařazená později do autorovy knihy Cesta z Petrohradu do Moskvy.
  • Beseda o tom, kdo je synem vlasti (Беседа о том, что есть сын Отечества, 1789), filozofická stať,
  • O člověku, o jeho smrtelnosti a nesmrtelnosti (О человеке, о его смертности и бессмертии), filozofický traktát napsáný v letech 17921795 v sibiřském vyhnanství a vydaný až roku 1809, v němž se Radiščev zabývá vývojem člověka a jeho vztahem k říši živočišné i rostlinné, dále rozebírá vlastnosti a pohyb hmoty, otázku času a prostoru i otázku smrtelnosti člověka a jeho duše (zde nakonec dochází k názoru, že nesmrtelnost duše je vědecky nedokazatelná a že je možno v ni pouze věřit).
  • Pomník daktylotrochejskému bohatýrovi (Памятник дактилохореическому витязю), literárně-kritické dílo napsané roku 1801 a vydané až roku 1811, shrnující Radiščevovy názory na básnictví (inspirace v lidové poezii a v hrdinských obrazech ze staroruské minulosti).

Poezie

  • Stvoření světa (Творение мира, kolem 17791782), poema,
  • Volnost (Вольност), óda, napsaná roku 1783, podávající ve zkratce historii lidského zápasu za právo, pravdu a svobodu, částečně byla publikována roku 1790 v autorově knize Cesta z Petrohradu do Moskvy, v úplnosti vydána až roku 1906.
  • menší básně Chceš vědět, kdo jsem? (Ты хочешь знать кто я?, napsáno 1791, publikováno až 1884) a Modlitba (Молитва, 1792),
  • Bova (Бова, napsáno 1799, vydáno až 1807), poema, bohatýrská zkazka ve verších,
  • menší básně Jeřábi (Журавли, 1799), Idyla (Идиллия, 1800), Óda na mého přítele (Ода к другу моему, 1800) a Sapfické sloky (Сафические строфы, 1801).
  • Osmnácté století (Осьмнадцатое столетие, napsáno 1802, vydáno 1807), báseň vyjadřující rozčarování z výsledků revolučního dění ve světě.
  • Písně zpívané o závodech pro čest starých slovanských bohů (Песни, петые на состязаниях в честь древним славянских божествам, nedokončeno, publikováno až 1807), poema útočící proti únikovému sentimentalismu i proti lživědeckým názorům o historické úloze Slovanstva.
  • Historická píseň (Песнь историческа, publikováno 1807), poema,

Próza

Česká vydání

  • Výbor z díla I., Slovanské nakladatelství, Praha 1952, přeložili Nataša Musiolová a Luděk Kubišta, obsahuje prózy Život Fjodora Vasiljeviče Ušakova, Cesta z Petrohradu do Moskvy, Deník jednoho týdne, Dopis příteli žijícímu v Tobolsku, Beseda o tom, kdo je synem vlasti a Nepřekročitelná hráz nás dělí.
  • Výbor z díla II., Nakladatelství československo-sovětského institutu, Praha 1952, přeložili Luděk Kubišta a Josef Zumr, obsahuje autorovy menší básně, ódu Volnost, báseň Osmnácté století, poemy Bova a Písně zpívané o závodech pro čest starých slovanských bohů a filozofický traktát O člověku, o jeho smrtelnosti a nesmrtelnosti.
  • Cesta z Petrohradu do Moskvy, SNKLHU, Praha 1954, přeložili Nataša Musiolová a Luděk Kubišta.

Odkazy

Reference

Literatura

  • MAKAROV, Alexej, 1972. Stručné dějiny filosofie (původním názvem: Историко-философское введение к курсу марксистско-ленинской философии, Istoriko-filosofskoje vveděnije k kursu marksistsko-leninskoj filosofii). Překlad Stanislav Kučera; ilustrace Josef Týfa (autor obálky). 1. vyd. Praha: Mladá fronta. 226 s. (Most, svazek 7). Kapitola „Materialistická filosofie v Rusku XVIII. století”, s. 125–132. 
  • ŠČIPANOV, I. J., 1976. Filosofické a sociologické názory A. N. Radiščeva. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 232–236.
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 21. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1072 s. cnb000277218. [Článek „Radiščev" je na str. 35–36.] Dostupné online
  • , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „RADIŠČEV Alexandr Nikolajevič”, s. 422–423. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Alexander Radischev state.jpg
Autor: Kopchiowski O.P., Licence: CC BY 2.5
Alexander Radischev_state in Moscow.jpg