Alexandr Poljakov

Alexandr Poljakov
Narození27. září 1945 (77 let)
Moskva
Alma materKatedra obecné a aplikované fyziky na Moskevském fyzikálně-technickém institutu
Landau Institute for Theoretical Physics
Povolánífyzik, profesor a teoretický fyzik
ZaměstnavateléPrincetonská univerzita (od Desetiletí od 1990)
Landau Institute for Theoretical Physics
OceněníDiracova medaile Mezinárodního centra teoretické fyziky (1986)
Cena Dannie Heinemana za matematickou fyziku (1986)
Lorentzova medaile (1994)
medaile Oskara Kleina (1996)
Harveyho cena (2010)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alexandr Markovič Poljakov (* 27. září 1945) je ruský teoretický fyzik, působící na Landauově institutu, později na Princetonské univerzitě. [1]

Důležité objevy

Poljakov je znám pro celou řadu zásadních příspěvků v oblasti kvantové teorie pole. včetně práce nyní nazývané 't Hooftův-Poljakovův monopól v neabelovské kalibrační teorii. Na tento objev přišel nezávisle na 't Hooftovi. [2][3] Jeho způsob základní formulace teorie strun měl trvalý a hluboký vliv na koncepční a matematické pochopení této teorie. [4] Jeho práce s názvem nekonečná konformní symetrie ve dvourozměrné kvantové teorii pole, kterou napsal společně s Alexandrem Beljavinem a Alexandrem Zamolodčikovem a která založila dvourozměrnou konformní teorii pole je již klasická. [5] Hrál také důležitou roli při objasnění koncepčního rámce práce Kennetha Wilsona Formuloval průkopnické nápady ohledně kalibračně strunové duality dlouho předtím než přišla teorie AdS/CFT. Patří mu i další významné objevy v teorii strun a představách o turbulencích.

Velmi brzy v rámci své kariéry, v rámci studentské práce v roce 1965, navrhl existenci Higgsova mechanismu, mírně později, avšak nezávisle na ostatních pracích Petera Higgse a dalších. [6] Publikace byla mírně zpožděna redakcí a vyšla v roce 1966. [7]

Ocenění

V roce 1994 obdržel Lorentzovu medaili.

Byl zvolen do Sovětské akademie věd v roce 1984 [8] a do Americké akademie věd v roce 2005. [9][10]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Markovich Polyakov na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Princeton celebrates Polyakov's 60th. CERN Courier. 2006, s. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 09-07-2011. (anglicky) 
  2. ↑ Belavin AA; POLYAKOV AM; SCHWARTZ AS; TYUPKIN YS. Pseudoparticle solutions of the Yang-Mills equations. Phys. Lett. B. 1975, s. 85–7. DOI 10.1016/0370-2693(75)90163-X. Bibcode 1975PhLB...59...85B. (anglicky) 
  3. ↑ Polyakov AM. Quark confinement and topology of gauge theories. Nucl. Phys. B. 1977, s. 429–58. DOI 10.1016/0550-3213(77)90086-4. Bibcode 1977NuPhB.120..429P. (anglicky) 
  4. ↑ Polyakov AM. Quantum geometry of bosonic strings. Phys. Lett. B. 1981, s. 207–10. DOI 10.1016/0370-2693(81)90743-7. Bibcode 1981PhLB..103..207P. (anglicky) 
  5. ↑ Belavin AA; POLYAKOV AM; ZAMOLODCHIKOV AB. Infinite conformal symmetry in two-dimensional quantum field theory. Nucl. Phys. B. 1984, s. 333–80. DOI 10.1016/0550-3213(84)90052-X. Bibcode 1984NuPhB.241..333B. (anglicky) 
  6. ↑ A.M. Polyakov, A View From The Island, 1992
  7. ↑ A. A. Migdal and A. M. Polyakov, "Spontaneous Breakdown of Strong Interaction Symmetry and Absence of Massless Particles" Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine., Soviet Physics JETP, July 1966
  8. ↑ Alexander M. Polyakov. Site of RAS
  9. ↑ Polyakov, Alexandre. NAS Section: Physics
  10. ↑ Dirac Medalist Elected to NAS Archivováno 16. 8. 2007 na Wayback Machine.. ICTP News. 9/5/2005