Alexandra Fjodorovna Ruská

Alexandra Fjodorovna Ruská
Ruská carevna
Portrét
carevna Alexandra Fjodorovna (1908)
Doba vlády18941917
Korunovace26. května 1896
Úplné jménoAlix Viktoria Helena Luise Beatrice
Křest1. července 1872
Narození6. června 1872
Darmstadt, Německé císařství
Úmrtí17. července 1918
(ve věku 46 let)
Jekatěrinburg, RSFSR
vražda
PohřbenaChrám svatého Petra a Pavla (Petrohrad)
PředchůdceMarie Sofie Dánská
ManželMikuláš II. Alexandrovič
PotomciOlga Nikolajevna
Taťána Nikolajevna
Marie Nikolajevna
Anastázie Nikolajevna
Alexej Nikolajevič
DynastieHesenští
OtecLudvík IV. Hesensko-Darmstadtský
MatkaAlice Sasko-Koburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Carská rodina na fotografii – Alexandra Fjodorovna, Mikuláš II. Alexandrovič a jejich děti v Livadijském paláci na Krymu
Alexandra a její dcera Anastázie v roce 1908

Svatá Alexandra Fjodorovna Hesenská (6. června 187217. července 1918), původním jménem německy Victoria Alix Helena Louise Beatrice von Hessen und bei Rhein (Alix) byla původem princezna hesenská a sňatkem poslední ruská carevna jako manželka cara Mikuláše II. Po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917 byla spolu s manželem a rodinou zavražděna ve vyhnanství.

Životopis

Dětství a mládí

Narodila se jako Victoria Alix Helena Louise Beatrice von Hessen und bei Rhein, jako čtvrtá z pěti dcer (šestá z celkem sedmi dětí) hesenského vévody Ludvíka IV. a jeho manželky, druhé nejstarší dcery britské královny Viktorie Alice. Když jí bylo šest let, zemřela jí matka, nakazivši se od svých dětí tyfem. Od té chvíle byly hesenské princezny vychovávány na britském královském dvoře u své babičky z matčiny strany, královny Viktorie. Alix náležela k oblíbeným vnučkám Viktorie, jež ji nazývala „Sunny“ (Sluníčko).

Manželství

Starší sestry se provdaly do britských, německých a ruských panovnických rodin. Jako dvanáctiletá odjela na svatbu své sestry Elly do Ruska a zde se poprvé setkala s šestnáctiletým carevičem Mikulášem, jenž se do ní prý zamiloval na první pohled. Až o deset let později se idylický příběh naplnil jejich sňatkem – Alix, třebaže careviče velmi milovala, dlouho váhala, neboť byla hluboce věřící luteránkou a konverze pro ni představovala velmi závažný krok; všechny neblahé peripetie svého života považovala za trest za tento krok. Ani Mikulášův otec, car Alexandr III., nebyl nakloněn tomuto sňatku a měl pro Mikuláše vyhlédnuté jiné nevěsty, i u nich však vyvstal problém s konverzí, především však byl Mikuláš stran výběru své životní partnerky zcela neústupný. Protože pravoslavné právo přikazovalo, aby carevič v okamžiku přijetí vlády byl ženat (s výjimkou, že by nebyl ještě plnoletý), svolil car v tušení blízké smrti (zemřel 1. listopadu roku 1894) ke svatbě.

Sňatek proběhl v pochmurném prostředí státního smutku – car Alexandr III. zemřel tři týdny před svatbou a čerstvý novomanžel se stal zároveň i novým panovníkem; jejich líbánky proběhly ve znamení tryzen za zemřelého monarchu. Počátek jejich panování byl však poznamenán velkou tragédií: v průběhu korunovace manželského páru 18. dubna roku 1896 vypukla na Chodynském poli panika, v jejímž důsledku zahynulo ušlapáním na 1400 osob, množství dalších bylo zraněno – na počest korunovace bylo vyhlášeno rozdávání almužen a obrovský dav, který se pro ně hrnul, nebylo možno zvládnout. Car a carevna chtěli na výraz smutku zrušit plánovaný program oslav, jejich okolí však mladého cara přesvědčilo program dodržet; veřejnost to ale chápala jako výraz povýšenosti a necitelnosti k utrpení lidu. Celá chodynská tragédie jako by předznamenala průběh Mikulášova panování a byla i jednou z námitek proti jeho kanonizaci v roce 2002.

Prvních deset let vlády a manželství bylo vcelku šťastných a Rusko spělo pomocí reforem k evropským standardům. Svým dílem přispěla ke změnám i mladá carevna, která přes okázalou zbožnost nezapomněla na svou výchovu v liberalizujícím britském prostředí. Také carský rodinný život byl vcelku šťastný, manželé se hluboce (a přes přísnou viktoriánskou výchovu i fyzicky vášnivě) milovali, spojovalo je i souznění povah. Po čtyřech dcerách přišel 12. srpna 1904 na svět vytoužený následník trůnu, carevič Alexej. Štěstí rodičů však bylo zkaleno jak válkou a nastupující revoluční situací v Rusku, tak i dědičnou hesenskou chorobou, hemofilií, kterou dlouho očekávaný syn trpěl.

Synova nemoc, Rasputin

Od propuknutí synovy choroby se carevnin život zcela proměnil, fakticky se zajímala pouze o záchranu malého Alexeje a její zbožnost se stupňovala až k hysterii. Snažila se vyprosit si buď zázrak, nebo zázračného léčitele. Na scéně se objevil ruský mužik Rasputin. Dodnes panují rozpory v jeho hodnocení: šarlatán, pijan, sexuální zvrhlík, nebo zázračný léčitel?[zdroj?] V každém případě dokázal, pravděpodobně díky svým hypnotickým schopnostem, zmírnit jak projevy carevičovy zhoubné choroby, tak i carevninu hysterii.[zdroj?] Jeho působení na carském dvoře jakoby korespondovalo se skvělými výsledky společenského i ekonomického vývoje v Rusku, kde byla revoluce eliminována Stolypinovými reformami.

Konec vlády a smrt

Související informace naleznete také v článku Zavraždění carské rodiny.

Roku 1913, při oslavách třístého výročí panování Romanovců, se zdálo, že před carskou rodinou i celým Ruskem leží perspektivní budoucnost. O rok později však přišla první světová válka a během dvou let byla elita ruské armády vybita na bojištích. Události se již hnaly mimo carskou rodinu a v únoru 1917 svrhla únorová revoluce cara a nastolila republiku. Carská rodina byla nejprve internována v Carském Selu a došlo k jednání o jejím odjezdu do Velké Británie, v létě 1917 však odjela do vyhnanství na Sibiř. Ve městě Tobolsku ji zastihl listopadový bolševický převrat, a v dubnu a květnu 1918 odvezli bolševici nejprve cara s carevnou a potom i jejich děti do uralského města Jekatěrinburgu, kde se stal jejich poručníkem bolševik Jakov Jurovskij. V tomto městě se bývalý panovník stal figurkou ve hře bolševické tajné služby, nechvalně proslulé Čeky. Její provokatér nabídl carské rodině útěk z bolševické internace, když se označil za výrazného člena monarchistického spiknutí. Mikuláš mu uvěřil, a tím byl nad ním i jeho rodinou prakticky podepsán rozsudek smrti.

V úterý 17. července 1918 přišlo popravčí komando, odvedlo carskou rodinu do suterénu domu a zahájilo palbu.[1] První zemřel Mikuláš, kterého odpravil osobně Jurovskij, Alexandra Fjodorovna byla smrtelně zasažená jako druhá. Dne 25. července 1918 osvobodily Jekatěrinburg jednotky československých legií spolu s Bělogvardějci; legie zde setrvaly zhruba rok.[2]

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Ludvík I. Hesenský
 
 
Ludvík II. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Karel Hesenský
 
 
 
 
 
 
Karel Ludvík Bádenský
 
 
Vilemína Luisa Bádenská
 
 
 
 
 
 
Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
Ludvík IV. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém II.
 
 
Vilém Pruský
 
 
 
 
 
 
Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Alžběta Pruská
 
 
 
 
 
 
Fridrich V. Hesensko-Homburský
 
 
Marie Anna Hesensko-Homburská
 
 
 
 
 
 
Karolína Hesensko-Darmstadtská
 
Alexandra Fjodorovna Ruská
 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Arnošt I. Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 
 
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
Augustus Sasko-Gothajsko-Altenburský
 
 
Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská
 
 
 
 
 
 
Luisa Šarlota Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
Alice Sasko-Koburská
 
 
 
 
 
 
Jiří III.
 
 
Eduard August Hannoverský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Meklenbursko-Střelická
 
 
královna Viktorie
 
 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 

Odkazy

Reference

  1. Z vraždy carské rodiny mrazí. Komornou a šlechtičny dobilo komando bajonety. Reflex [online]. 17. července 2018. Dostupné online. 
  2. Jekatěrinburg. [s.l.]: Československá obec legionářská Dostupné online.  Archivováno 26. 12. 2021 na Wayback Machine.

Literatura

  • ERICKSON, Carolly: Alexandra. Domino, Ostrava 2003. ISBN 80-7303-109-4.
  • KING, Greg: Poslední carevna: Život a doba poslední carevny Alexandry Fjodorovny. Melantrich, Praha 1997. ISBN 80-7023-259-5.
  • HERESCH, Elisabeth: Alexandra: tragédie poslední carevny. Knižní klub, Praha 1995. ISBN 80-7176-147-8.
  • SOKOLOV, Nikolaj Aleksejevič. Zavraždění carské rodiny. Překlad Jan Konstantin Kessler. Praha: Josef Šrámek, 1926. 298 s. Dostupné online. 
  • VEBER Václav: Carevna Alexandra a její "přítel" Rasputin. Historický obzor, 2000, 11(3/4), s. 56-62. ISSN 1210-6097.

Související články

Externí odkazy

Ruská carevna
Předchůdce:
Marie Sofie Dánská
18941917
Alexandra Fjodorovna Ruská
Nástupce:

Média použitá na této stránce

Alexandra Fyodorovna LOC 01137u.jpg
Tsaritsa Alexandra Fyodorovna (Alix of Hesse), seated.
Romanovsbreakfast1910.jpg
Autor: Romanov family, Licence: Attribution
Tsar Nicholas II and Tsarina Alexandra and their children at breakfast in 1909 after partaking of the Holy Mysteries at Livadia Palace. This photo is from the Beinecke Library and can be used with attribution. The correct credit line is Romanov Collection, General Collection, Beinecke Rare Book and Manuscript Library, Yale University.
AlexandraAnastasia1908.jpg
Autor: Romanov family, Licence: Attribution
This photograph of Tsarina Alexandra of Russia and her daughter Grand Duchess Anastasia Nikolaevna of Russia in about 1908 is from the Beinecke Library. It can be used with attribution. The correct credit line is Romanov Collection, General Collection, Beinecke Rare Book and Manuscript Library, Yale University. The address is http://beinecke.library.yale.edu/dl_crosscollex/SearchExecXC.asp