Alexandre Arnoux
Alexandre Arnoux | |
---|---|
Rodné jméno | Alexandre Paul Arnoux |
Narození | 27. února 1884 Digne-les-Bains |
Úmrtí | 5. ledna 1973 (ve věku 88 let) Boulogne-Billancourt, Paříž |
Místo pohřbení | Cimetière de Bagneux |
Povolání | básník, prozaik, dramatik, scenárista a překladatel |
Národnost | francouzská |
Stát | Francie |
Témata | literatura, drama, filmová scenáristika, překlad a žurnalistika |
Ocenění | Renaissance de la Nouvelle (1921), Grand prix national des Lettres (1956), |
Rodiče | Jules Arnoux |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Paul-Alexandre Arnoux (27. února 1884 Digne-les-Bains – 5. ledna 1973 Boulogne-Billancourt, Paříž) byl francouzský básník, prozaik, dramatik, scenárista a překladatel, od roku 1947 člen Goncourtovy akademie.[1]
Život
Narodil se v rodině učitele a školního inspektora. Během studií práv v Lyonu se roku 1904 se seznámil s hercem, režisérem a později učitelem na Pařížské konzervatoři Charlesem Dullinem, který se stal jeho celoživotním přítelem i spolupracovníkem. Od roku 1906 pracoval na seinské prefektuře. Roku 1913 se oženil se Španělkou Amálií Isabelou Enetovou, která zemřela roku 1938.[2]
Debutoval roku 1906 sbírkou básní L'allée des mortes (Alej mrtvých), známější se stal sbírkou povídek Le Cabaret (1919, Kabaret) a románem Indice 33 (1920, Index 33) inspirovaných první světovou válkou. Jeho dílo je žánrově velmi bohaté, inspirované romantismem, mýty, středověkými pověstmi a legendami a také moderní fantastikou. Vyznačuje se vybroušeným stylem a autor v něm spojuje sen se skutečností.[3]
Od roku 1922 pracoval jako filmový scenárista, byl šéfredaktorem filmového magazínu Pour vous. Za druhé světové války působil jako válečný korespondent. Od roku 1946 spolupracoval s rozhlasem. Roku 1947 se stal členem Goncourtovy akademie a roku 1956 obdržel za své dílo cenu Grand prix national des Lettres. Jako překladatel přeložil z němčiny druhý díl Goethova Fausta a ze španělštiny Calderónovu hru Život je sen. Zemřel roku 1973 na krvácení do mozku.[4]
Dílo (výběr)
Poezie
Povídky
Romány
- Didier Flaboche (1912).
- Abisag (1918).
- Indice 33 (1920, Index 33).
- La Nuit de Saint-Barnabé (1921, Noc svatého Barnabáše).
- Écoute s'il pleut (1923, Poslouchej, zda prší).
- Le Règne du bonheur (1924, Vláda štěstí).
- Carnet de route du juif errant (1930, Cestovní zápisník věčného Žida).
- Merlin l'enchanteur! (1931, Kouzelník Merlin).
- Le Rossignol napolitain (1937, Neapolský slavík).
- À l'autre bout de l'arc-en-ciel (1940, Na druhém konci duhy).
- Rêveries d'un policier amateur (1945, Snění detektiva amatéra).
- Le chemin de l'étoile (1946, Cesta hvězdy).
- Algorithme (1948, Algoritmus).
- Roi d’un jour (1956, Jednodenní král).
- Double chance ou Le gros lot (1959, Dvojí šance aneb Hlavní výhra).
- Zulma l'infidèle (1960, Nevěrnice Zulma).
- Visite à Mathusalem (1961, Návštěva u Metuzaléma).
Eseje
- Romancero moresque (1921).
- La Légende du Cid campeador (1922, Legenda o Cidu Campeadorovi).
- Haute Provence (1926).
- Rencontres avec Richard Wagner (1927, Setkání s Richardem Wagnerem).
- Tristan Corbière (1929).
- Journal d'exil (1944).
- Contacts allemands (1950, Německé kontakty).
Divadelní hry
- La Belle et la Bête (1913, Kráska a zvíře), tato hra částečně ovlivnila režiséra Jeana Cocteaua při práci na filmu Kráska a zvíře z roku 1946.
- Huon de Bordeaux (1922), zpracování stejnojmenné chanson de geste ze 13. století.[3]
- Petite lumière et l'ourse (1923, Světélko a medvědice).
- Les Taureaux (1947, Býci).
- L’Amour des trois oranges (1947, Láska ke třem pomerančům).
- Une aventure de Don Juan (1956, Dobrodružství Dona Juana).
- Flamenca (1965).
Vzpomínky
- Paris sur Seine (1939, Paříž na Seinou).
- Rhône mon fleuve (1944, Moje řeka Rhôna).
- Paris ma grand'ville (1949, Moje velkoměsto Paříž)
Filmové scénáře a adaptace
- Tillers of the Soil (1923, Ohniště), francouzský němý film, režie Robert Boudrioz.
- Maldone (1928), francouzský němý film, režie Jean Grémillon.
- L'Atlantide (1932), francouzský fantasy film, režie Georg Wilhelm Pabst.
- Die Herrin von Atlantis (1932, Královna Atlantidy), německý fantasy film, režie Georg Wilhelm Pabst.
- Don Quichotte (1933, Don Quijote), film ve francouzské a německé verzi, režie Georg Wilhelm Pabst.
- Dans les rues (1933, V ulicích), francouzský film, režie Victor Trivas,
- La voix sans visage (1933, Hlas bez tváře), francouzský film, režie Leo Mittler, Arnoux je rovněž spoluautorem hudby k filmu.
- Le tunnel (1933, Tunel), francouzský sci-fi film, režie Curtis Bernhardt, Arnoux si ve filmu zahrál epizodní roli.
- Sous la terreur (1936, Pod terorem), francouzský historický film, režie Marcel Cravenne a Giovacchino Forzano.
- Le drame de Shanghaï (1838, Drama v Šanghaji), francouzský film, režie Georg Wilhelm Pabst.
- Ultimatum (1938, Ultimátum), francouzský film, režie Robert Wiene a Robert Siodmak.
- Frères corses (1939, Korsičtí bratři), francouzský film podle Alexandra Dumase, režie Géo Kelber a Robert Siodmak.
- La loi du nord (1939, Zákon severu), francouzský film, režie Jacques Feyder.
- La charrette fantôme (1939, Vozka smrti), francouzský fantasy film podle Selmy Lagerlöfové, režie Julien Duvivier.
- Premier de cordée (1944, Závrať), francouzský film, režie Louis Daquin.
- La Dame de Haut-le-Bois (1947, Paní z Haut-le-Bois), francouzský film, režie Jacques Daroy.
- Les derniers jours de Pompei (1950, Poslední dny Pompejí), francouzsko-italský film, režie Marcel L'Herbier a Paolo Moffa.
- Le chemin de l'étoile (1955, Hvězdná cesta), francouzský film podle Arnouxovy povídky, režie Jean Mousselle.
- Abisag (1958), francouzský televizní film podle Arnouxova románu, režie Jean Vernier.
- L'amour des trois oranges (1961, Láska ke třem pomerančům), francouzský televizní film podle Arnouxovy divadelní hry, režie Pierre Badel.
Libreta
- Sextuor (1923, Sextet), libreto k baletu Alexandra Tansmana.[5]
Česká vydání a inscenace
- Světélko a medvědice, představení Národního divadla Brno, premiéra roku 1926, přeložil Vilém Skoch.[6]
- Huon z Bordeaux, inscenace Národního divadla v Praze, premiéra roku 1926, přeložil Jindřich Hořejší.[7]
- Legenda o Cidu Campeadorovi, Marta Florianová, Stará Říše na Moravě, přeložil Josef Florian.
- Neapolský slavík, Karel Voleský, Praha 1938, přeložila Milada Pochová.
Odkazy
Reference
- ↑ FRYČER, Jaroslav, a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 760 s. ISBN 80-7277-130-2. S. 85.
- ↑ Amalia Isabel Enet - Biographical Summaries of Notable People
- ↑ a b ŠRÁMEK, Jiří. Panorama francouzské literatury II. 1. vyd. Praha: Host, 2012. 718 s. ISBN 978-80-7294-565-8. S. 459.
- ↑ Alexandre Arnoux - Bibliothèque nationale de France
- ↑ Klassika - Alexandre Tansman
- ↑ Archiv Národního divadla Brno. www.ndbrno.cz [online]. [cit. 2017-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-09.
- ↑ Arhciv Národního divadla v Praze
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandre Arnoux
- (francouzsky) Alexandre Arnoux – Babelio
- (francouzsky) Alexandre Arnoux – UQAC