Alexandre Vinet
| Alexandre Vinet | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. června 1797 Lausanne |
| Úmrtí | 4. května 1847 (ve věku 49 let) Clarens |
| Místo pohřbení | Clarens |
| Povolání | teolog, filozof, novinář, spisovatel, literární kritik, historik a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Lausannská univerzita |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandre Rodolphe Vinet (17. června 1797, Ouchy, dnes Lausanne – 4. května 1847, Clarens u Vevey) byl švýcarský reformovaný teolog a literární historik. Je považován za klasického přívržence odluky církve od státu.
Životopis
Po ukončení studia v Lausanne od roku 1817 vyučoval francouzštinu a literaturu na basilejském gymnáziu na Münsterplatz, od roku 1835 působil také na basilejské univerzitě a v roce 1837 se stal profesorem teologie na lausanské akademii. Kvůli společensko-politickým změnám vystoupil v roce 1840 z církve a v roce 1845 se vzdal profesorského místa. Spolu s Charlesem Monnardsem založil, od státu odloučenou, Église libre évangélique, a stal se duchovním otcem ve Waadtu.
Dílo
- Dějiny literatury
- Chrestomathie française (1829)
- Études sur la littérature française au XIXe siècle (1840-51)
- Histoire de la littérature française au XVIIe siècle
- Études sur Pascal
- Études sur les moralistes aux XVe et XVIe siècles
- Histoire de la prédication parmi les Réformes de France
- Teologie
- Mémoire en faveur de la liberté des cultes (1826)
- Essai sur la conscience (1829)
- Essai sur la manifestation des convictions religieuses (1842)
- Discours sur quelques sujets religieux (1831) und Nouveaux discours (1841)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexandre Vinet na německé Wikipedii.
Literatura
- J.-J. Maison: "La direction spirituelle d'A. Vinet", 1989, Vol. 1, p. 124-141, Ed. Ouverture Le Mont sur Lausanne, 1989
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandre Vinet na Wikimedia Commons - Článek na téma: "Gottesdienst in der Oper - Verdis «Stiffelio» als Reflex des Pietismus"
