Alexei Popyrin

Alexei Popyrin
Alexei Popyrin na French Open 2019
Alexei Popyrin na French Open 2019
PřezdívkaPop[1]
StátAustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození5. srpna 1999 (25 let)
Místo narozeníSydney, Austrálie[1]
BydlištěSydney, Austrálie[1]
Výška196 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Profesionál od2017[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 756 218 USD
Tenisová raketaHEAD
Dunlop
Dvouhra
Poměr zápasů85–105
Tituly3 ATP, 2 challengery, 1 ITF
Nejvyšší umístění23. místo (12. srpna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2019, 2020, 2023)
French Open2. kolo (2019)
Wimbledon2. kolo (2019)
US Open3. kolo (2019, 2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů10–27
Nejvyšší umístění235. místo (27. června 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2019)
French Open2. kolo (2023)
Wimbledon2. kolo (2021)
US Open1. kolo (2021)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2019)
Týmové soutěže
Davis Cupfinále (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240821a21. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexei Popyrin (* 5. srpna 1999 Sydney) je australský profesionální tenista, vítěz juniorky na French Open 2017. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři singlové turnaje včetně Canada Masters 2024. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal tři tituly ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2024 na 23. místě a ve čtyřhře v červnu 2022 na 235. místě. Trénují ho Neville Godwin a Xavier Malisse. Dříve tuto roli plnil Philipp Wagner.[1]

V australském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 adelaidským kvalifikačním kolem proti Bosně a Hercegovině, v němž vyhrál dvouhru nad Fatićem.[3] Australané zvítězili 4:0 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 2–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Soukromý život

Narodil se roku 1999 v jihoaustralském Sydney do rodiny ruských imigrantů Jeleny a Alexe Popyrinových.[5] Tenis začal hrát jako čtyřletý v tenisové akademii Kima Warwicka, která sídlí v Hornsby.[6][7] Jeho tenisovým vzorem byl Juan Martín del Potro.[1] Byl v hledišti při památném utkání mezi Lleytonem Hewittem a Marcosem Baghdatisem ve třetím kole Australian Open 2008.[8]

Kvůli otcovým pracovním závazkům se v osmi letech s rodinou přestěhoval na dva roky do Dubaje. Pak rodina přesídlila do španělského Alicante, kde trénoval také Australan Alex de Minaur.[9] Část mládí strávil i ve francouzském přímořském městě Nice,[10] ale většinu evropského pobytu prožil v Marbelle.[11] Hovoří anglicky, rusky a španělsky.[12][1] Z jeho tří sourozenců hrají tenis také dvojčata Anthony a Sonia.[1]

Tenisová kariéra

Na mezinárodní okruh juniorského tenisu vstoupil v roce 2013. Do semifinále juniorské čtyřhry Australian Open 2017 postoupil v páru s Polákem Kacperem Żukem.[13] Následovala série 22 vítězných zápasů na čtyřech turnajích. První tři z nich byly juniorské: Mediterranee Avenir – Club Olympic Casablancais v Casablance, Trofeo Bonfiglio – Tennis Club Milano v Miláně a grandslam French Open 2017, na němž ve finále přehrál Španěla Nicolu Kuhna. Jednalo se o jeho jubilejní stou výhru mezi juniory. Šňůru neporazitelnosti završil na mužské události ITF v květnu 2017, první profesionální trofejí z polského Mrągowa. Ve finále zdolal Litevce Laurynase Grigelise. Bodový zisk jej posunul do první tisícovky tenistů žebříčku ATP. V juniorské kombinované klasifikaci ITF pak v červnu 2017 vystoupal na 2. příčku a rozhodl se zaměřit na mužský profesionální tenis.[14]

Forhend na vítězném challengeru v Bordeaux, 2022

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v únoru 2016, když na turnaj v australském Port Pirie obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl krajanu Gregu Jonesovi.[2] Již o měsíc dříve si na divokou kartu zahrál dva challengery. Na prvním z nich v Canbeře prohrál v prvním utkání s Argentincem Diegem Schwartzmanem. Sezónu 2018 rozehrál na 622. pozici a během ní si dvacet pěkrát vylepšil pozici až na listopadové maximum, 147. příčku.[1]

V hlavní soutěži okruhu ATP Tour debutoval lednovým Sydney International 2018, kde získal divokou kartu do kvalifikace. V ní porazil Nicolase Mahuta a Federica Delbonise, než v prvním kole dvouhry nenašel recept na krajana Johna Millmana.[1] V témže měsíci si premiérově zahrál také hlavní soutěž nejvyšší grandslamové kategorie v mužském singlu Australian Open 2018. Z pozice startujícího na divokou kartu[15] však odešel poražen od Američana Tima Smyczka.[1][2]

Ze srpnového Jinan International Open 2018 v čínském Ťi-nanu si odvezl debutový titul z challengerů, když ve finále zdolal Brita Jamese Warda. Stal se tak třetím nejmladším vítězem profesionálního turnaje sezóny.[16][17] Bodový zisk jej v témže měsíci posunul do první světové dvoustovky. Druhou soutěž túry ATP odehrál na říjnovém Stockholm Open, kde jej opět vyřadil John Millman. Navazující týden si premiérově zahrál událost z kategorie ATP 500, basilejský Swiss Indoors 2018, na němž prošel kvalifikačním sítem přes Benoîta Paira a Mackenziho McDonalda. Vůbec první vyhraný zápas na túře ATP dosáhl v basilejské dvouhře, když vyřadil krajana Matthewa Ebdena.[18] Ve druhém kole však nestačil na Němce Alexandra Zvereva.[1]

Podání na Libéma Open 2024

Debutová výhra na grandslamu přišla během Australian Open 2019, kde zdolal Mischu Zvereva a osmého hráče žebříčku Dominica Thiema. Rakušan po dvou ztracených sadách duel v úvodu třetí skrečoval. Ve třetím kole však Popyrin nestačil na Francouze Lucase Pouilleho po pětisetové bitvě. Čtvrtfinále si zahrál na letním BB&T Atlanta Open 2019, kde jej zastavil Brit Cameron Norrie. Do třetího kola se probojoval na US Open 2019, kde ve čtyřech vyrovnaných setech podlehl Italu Matteu Berrettinimu.[1][2]

První dvě trofeje na okruhu ATP Tour vybojoval v kategorii ATP 250. Do finále únorového Singapore Tennis Open 2021 prošel přes třetího nasazeného Marina Čiliće. V něm pak zdolal Kazachstánce Alexandra Bublika po třísetovém průběhu, přestože ztratil úvodní sadu.[19] Antukový Croatia Open Umag 2023 ovládl po závěrečném vítězství nad Švýcarem Stanem Wawrinkou, když opět prohrál první finálový set. Bodový zisk jej v červenci 2023 poprvé posunul do elitní světové šedesátky žebříčku.[20] Finálovou neporazitelnost udržel i na montréalském National Bank Open 2024. V soutěži vyřadil pět členů Top 20 včetně tří z Top 10. Zdolat pět členů světové dvacítky na jediném turnaji se naposledy předtím podařilo Novaku Djokovićovi během Turnaje mistrů 2022. Na prahu vyřazení se ocitl ve třetím kole, když odvrátil tři mečboly desátému muži pořadí Grigoru Dimitrovovi. Poté jej nezastavili ani světová šestka Hubert Hurkacz, osmnáctka Sebastian Korda a ve finále osmička Andrej Rubljov. Debutovou trofejí na Mastersech se stal prvním australským šampionem této mistrovské kategorie od Lleytona Hewitta na Indian Wells Masters 2003 a celkově čtvrtým australským vítězem od založení kategorie v roce 1990. Jako 62. hráč žebříčku představoval druhého nejníže postaveného šampiona Canadian Open, po triumfu 95. muže klasifikace Mikaela Pernforse v roce 1993. Po skončení se 12. srpna 2024 posunul na kariérní maximum, 23. místo.[21][22]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–0 D)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (2–0 D)

Dvouhra: 3 (3–0)

Stavč.datumturnajkategoriepovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.28. února 2021SingapurATP 250tvrdý (h)Kazachstán Alexandr Bublik4–6, 6–0, 6–2
Vítěz2.30. července 2023Umag, ChorvatskoATP 250anutkaŠvýcarsko Stan Wawrinka6–7(5–7), 6–3, 6–4
Vítěz3.12. srpna 2024Montréal, KanadaMasters 1000tvrdý Andrej Rubljov6–2, 6–4

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (2–0 D)
ITF (1–1 D)

Dvouhra: 4 (3–1)

Stavč.datumturnajokruhpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.červen 2017Mrągowo, PolskoFuturesantukaLitva Laurynas Grigelis6–3, 3–6, 6–3
Finalista1.listopad 2017Jakarta, IndonésieFuturestvrdýJaponsko Renta Tokuda7–6(7–4), 2–6, 5–7
Vítěz1.srpen 2018Ťi-nan, ČínaChallengertvrdýSpojené království James Ward3–6, 6–1, 7–5
Vítěz2.květen 2022Bordeaux, FrancieChallengerantukaFrancie Quentin Halys2-6, 7-6(7–5), 7-6(7–4)

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)

Výsledekč.datum a místo konáníspoluhráčisoupeřiskóre
Finalista1.Davis Cup 2023
26. listopadu 2023
Málaga, Španělsko
tvrdý (hala), Martin Carpena Arena		Austrálie Alex de Minaur
Austrálie Jordan Thompson
Austrálie Max Purcell
Austrálie Matthew Ebden		Itálie Itálie0–2
Itálie Jannik Sinner
Itálie Lorenzo Musetti
Itálie Matteo Arnaldi
Itálie Lorenzo Sonego
Itálie Simone Bolelli

Finále na juniorském Grand Slamu

Dvouhra juniorů: 1 (1–0)

Stavrokturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz2017French OpenantukaŠpanělsko Nicola Kuhn7–6(7–5), 6–3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexei Popyrin na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Alexei Popyrin na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240821a21. srpna 2024
  2. ↑ a b c d Alexei Popyrin na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240821a21. srpna 2024
  3. ↑ Bound for Madrid: Aussies win Davis Cup tie against Bosnia and Herzegovina [online]. The Age, 02-02-2019. Dostupné online. 
  4. ↑ Alexei Popyrin na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240228a28. února 2024
  5. ↑ No more junior tournaments for Aussie teen star [online]. Sunshine Coast Daily, 18-06-2017. Dostupné online. 
  6. ↑ New Aussie emerges [online]. The Australian, 11 June 2017. Dostupné online. 
  7. ↑ Tennis Australia Player Profiles: Alexei Popyrin [online]. Tennis Australia [cit. 2019-01-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ Popyrin on the brink of Open breakthrough [online]. Newcastle Herald, 18-01-2019. Dostupné online. 
  9. ↑ Aussie French Open junior champion Alexei Popyrin ready to take talents to professional ranks [online]. Herald Sun, 18-06-2017. Dostupné online. 
  10. ↑ Australian Open 2019: Teen star Alexei Popyrin keen to add to historic achievement [online]. nine.com.au, 17-01-2019. Dostupné online. 
  11. ↑ Local Teens Highlight Marbella's Challenger Return [online]. ATP Tour, 30-03-2018. Dostupné online. 
  12. ↑ Australian Alexey Popyrin wins French Open junior [online]. 11-0-2017 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ ENORME. Duarte Vale está na FINAL de pares juniores do Australian Open 2017 [online]. bolamarela, 26-01-2017 [cit. 2019-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-09-2017. (portugalsky) 
  14. ↑ POPYRIN CONTINUES RISE WITH POLISH TITLE [online]. Tennis Australia, 10-07-2017 [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ Alexei Popyrin and Jason Kubler secure Australian Open wildcards [online]. Herald Sun, 06-01-2018 [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ Aussie Teen Popyrin Reflects On First Challenger Title [online]. ATP, 18-08-2018 [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 
  17. ↑ POPYRIN CLAIMS FIRST ATP CHALLENGER TITLE [online]. Tennis Australia, 13-08-2018 [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. 
  18. ↑ BASEL: POPYRIN STUNS EBDEN, MILLMAN BEATEN [online]. Tennis Australia, 24 -10-2018 [cit. 2018-10-26]. Dostupné online. 
  19. ↑ Australan Popyrin si v Singapuru došel pro první titul na okruhu ATP. TenisPortal.cz [online]. LiveSport [cit. 2024-08-22]. Dostupné online. 
  20. ↑ Alexei Popyrin Beats Stan Wawrinka For Umag Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-07-30 [cit. 2023-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Alexei Popyrin overpowers Andrey Rublev in Montreal final. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-08-13 [cit. 2024-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Alexei Popyrin stuns Andrey Rublev in Montreal to end 21-year drought. The Guardian [online]. 2024-08-13 [cit. 2024-08-21]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.