Alexej Čepička

Armádní generál JUDr. Alexej Čepička
Předseda MNV Kroměříže
Ve funkci: 1945 – 1946
Předchůdce	Antonín Ševčík
Nástupce	Josef Plíhal
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci: 1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1948 – 1960
Čs. ministr vnitřního obchodu
Ve funkci: 3. prosince 1947 – 25. února 1948
Předchůdce	Antonín Zmrhal
Nástupce	František Krajčír
Čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci: 25. února 1948 – 25. dubna 1950
Předchůdce	Prokop Drtina
Nástupce	Štefan Rais
Čs. ministr národní obrany
Ve funkci: 25. dubna 1950 – 25. dubna 1956
Předchůdce	Ludvík Svoboda
Nástupce	Bohumír Lomský
Náměstek čs. vlády
Ve funkci: 31. ledna 1953 – 14. září 1953
První náměstek čs. vlády
Ve funkci: 14. září 1953 – 25. dubna 1956
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Československa (1929–1963)
Rodné jméno	Aleksej (Josef) Čepička
Narození	18. srpna 1910 Kroměříž Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. září 1990 (ve věku 80 let) Dobříš Československo Československo
Choť	Marta Čepičková
Příbuzní	Klement Gottwald (tchán) Marta Gottwaldová (tchyně)
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	politik a advokátní koncipient
Ocenění	Řád 25. února (1948) Řád Klementa Gottwalda (1955)
Commons	Alexej Čepička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexej Čepička (18. srpna 1910^{[1][2][pozn. 1]} Kroměříž – 30. září 1990 Dobříš) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, zeť Klementa Gottwalda, ministr.

Život

Politické začátky

Původně byl advokátním koncipientem v Ostravě. Hned po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1929,^[5] kdy byl přijat na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, vstoupil do KSČ. V letech 1942–1945 byl vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Po válce se stal v letech 1945–1946 předsedou MNV v Kroměříži.

„Velká kariéra“

Svou politickou kariéru odstartoval až sňatkem s jedinou dcerou Klementa Gottwalda Martou.

V letech 1947–1956 zastával vysoké stranické i státní funkce. Od 3. prosince 1947 byl ministrem vnitřního obchodu v první vládě Klementa Gottwalda. Funkci zastával do 25. února 1948, kdy v nové druhé vládě Klementa Gottwalda zaujal post ministra spravedlnosti. Ten si udržel i v následující vládě Antonína Zapotockého až do 25. dubna 1950. Toho dne přešel na pozici ministra národní obrany. Od 31. ledna 1953 do 14. září 1953 byl navíc náměstkem předsedy vlády (místopředsedou vlády), od 14. září 1953 až do konce funkčního období této vlády (od března 1953 pod předsednictvím nového premiéra Viliama Širokého), tedy do 12. prosince 1954 byl pak prvním náměstkem vlády. Ministrem národní obrany a prvním náměstkem předsedy vlády byl i v druhé vládě Viliama Širokého. Obě funkce ztratil 25. dubna 1956.

Kromě toho zastával v letech 1949–1950 post předsedy Státního úřadu pro věci církevní. IX. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil X. sjezd KSČ. Od září 1951 do června 1954 byl členem předsednictva ÚV KSČ, a od září 1951 do června 1954 též členem politického sekretariátu ÚV KSČ. Od června 1954 do dubna 1956 zastával funkci člena politického byra ÚV KSČ.^[6]

Měl značnou odpovědnost za nezákonnosti a zločiny páchané státní správou v letech 1948–1955. Spolu s Klementem Gottwaldem a Rudolfem Slánským byl hlavním architektem plánů KSČ na likvidaci římskokatolické církve, osobně řídil politické procesy s odpůrci komunistů.^[7]

Zasedal i v zákonodárných sborech. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.^[8] V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Olomouc.^[9] Mandát získal i ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební kraj Kroměříž I).^[10]

Konec kariéry

Jeho moc upadla po smrti jeho tchána a v roce 1956 byl odvolán z významných stranických funkcí. Poté několik let vykonával funkci předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci. V roce 1963 byl z KSČ vyloučen za nezákonnosti, kterých se dopustil v padesátých letech. Byl mu odňat Řád Klementa Gottwalda, psychicky se zhroutil a utrpěl srdeční infarkt. V pozdějším věku se u něj vyvinula Alzheimerova choroba. Dožil zapomenut v pečovatelském domě, zemřel necelý rok po sametové revoluci ve věku 80 let.^[11]

Státní vyznamenání

• Řád 25. února
• Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti, udělen 7.5.1955, č. 0012
• Československý válečný kříž 1939
• Československá medaile za zásluhy, I. stupeň
• Pamětní odznak druhého národního odboje
• Pamětní kříž Za věrnost 1939–1945^[12]

Odraz v kultuře

Jméno Alexeje Čepičky použil Miloslav Švandrlík v názvu svého humoristicko-satirického dokumentárního románu Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky.^[13]

V české dokumentární minisérii Generálové (2021) mu byl věnován 4. díl „Z maršála vězeň, z vojína generál“. Tento díl popisuje simultánně životní dráhu Karla Janouška, československého legionáře, organizátora čs. jednotek v RAF a jediného československého leteckého maršála RAF, který byl nedlouho po komunistickém převratu zatčen, následně degradován na vojína a odsouzen na několik let do vězení, a Alexeje Čepičky, komunistického funkcionáře, který krátce před Mnichovem ze strachu z nasazení ani nedokončil základní výcvik, simuloval zdravotní problémy, ačkoliv byl v dobré fyzické kondici, načež byl propuštěn s modrou knížkou v hodnosti vojín-aspirant a následně, po komunistickém převratu, byl po šplhání po stranickém žebříčku a zejména díky vmíšení se do rodiny Klementa Gottwalda povýšen do nejvyšší generálské hodnosti (armádní generál) a jmenován ministrem národní obrany.

V praxi se na těchto dvou mužích demonstruje to, co o personální strategii v československé poválečné armádě prohlásil prezident Gottwald: „Nebudeme dělat z generálů komunisty, ale z komunistů generály.“

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• PERNES, Jiří; POSPÍŠIL, Jaroslav; LUKÁŠ, Antonín. Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu. Brána : Praha, 2008. ISBN 978-80-7243-382-7.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 195. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 588–589. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexej Čepička na Wikimedia Commons
• Osoba Alexej Čepička ve Wikicitátech
• Autor Alexej Čepička ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexej Čepička
• Alexej Čepička – video z cyklu České televize Historický magazín
• Alexej Čepička^{[nedostupný zdroj]} v cyklu Portréty Archivováno 24. 8. 2010 na Wayback Machine. ČRo
• Rodný dům Alexeje Čepičky v Kroměříži