Alexij (Buj)

Svatý Alexij
Biskup urazovský Vikář voroněžské eparchie
Církev	Ruská pravoslavná církev
Diecéze	Voroněž
Jmenování	13. července 1927
Emeritura	27. ledna 1928
Předchůdce	Sinězij (Zarubin)
Zasvěcený život
Sliby	29. září 1915
Svěcení
Jáhenské svěcení	11. října 1915
Kněžské svěcení	4. dubna 1917
Biskupské svěcení	1. ledna 1924
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Biskup bugulminský a vikář samarské eparchie (1924–1924) Biskup petropavlský a vikář omské eparchie (1924–1925) Biskup semipalatinský a vikář omské eparchie (1925–1925) Biskup věližský a vikář vitebské eparchie (1925–1926) Biskup kozlovský a vikář tambovské eparchie (1926–1927)
Osobní údaje
Rodné jméno	Semjon Vasiljevič Buj (Семён Васи́льевич Буй)
Země	RSFSR RSFSR
Datum narození	1892
Místo narození	Xenijevskij, Ruské impérium
Datum úmrtí	3. listopadu 1937
Místo úmrtí	Sandarmoh, Ruská sovětská federativní socialistická republika
Národnost	ruská
Alma mater	Tomský duchovní seminář
Svatořečení
Kanonizace	1981 kanonizoval Ruská pravoslavná církev v zahraničí
Svátek	21. říjen
Uctíván církvemi	Ruská pravoslavná církev v zahraničí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Alexij (světským jménem: Semjon Vasiljevič Buj; 1892, Xenijevskij – 3. listopadu 1937, Sandarmoh) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, biskup urazovský a vikář voroněžské eparchie, mučedník.

Narodil se roku 1892 v sídle Xenijevskij (dnes město Asino v Tomské oblasti) v rodině rolníků, kteří se na Sibiř přestěhovali z Vitebské gubernie.

Navštěvoval duchovní učiliště v Tomsku. Poté působil na farní škole a v Krasnojarském Znamenském monastýru.

Dálkové studoval na Krasnojarském duchovním semináři, kde roku 1915 složil zkoušky za čtyři ročníky. Ve studiu nemohl z finančních důvodů dále pokračovat

Začátkem září 1915 se stal kelejníkem arcibiskupa tomského a irkutského Anatolije (Kamenského). Stejného roku se stal studentem Tomského duchovního semináře.

Dne 29. září 1915 byl postřižen na monacha se jménem Alexij a 11. října byl rukopoložen na hierodiakona. Dne 4. dubna 1917 byl rukopoložen na jeromonacha.

Roku 1918 se stal učitelem a inspektorem Bijského katechetického učiliště. Na podzim roku 1919 byl jmenován osobním sekretářem arcibiskupa Anatolije.

Roku 1920 odešel po převedení arcibiskupa Anatolije na irkutskou katedru do monastýru svatého Vladimíra v Irkutsku, kde se 27. června 1922 stal představeným.

Na podzim roku 1922 byl pravděpodobně z důvodu neuznání renovační správy zatčen, obviněn z kontrarevoluční činnosti a o tři měsíce později propuštěn a předvolán do Moskva. Zde byl zbaven viny, ale byl nucen opustit Irkutsk.

Dne 21. dubna 1923 byl přijat do samarské eparchie, kde jej arcibiskup Anatolij (Hrysjuk) jmenoval představeným Bugulminského monastýru s povýšením na archimandritu.

Arcibiskup Anatolij jej plánoval učinit svým vikářem, ale z důvodu zatčení tak neučinil.

Dne 1. ledna 1924 byl jmenován biskupem bugulminským a vikářem samarské eparchie. Stejného dne proběhla jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli biskup ufský Boris (Šipulin), biskup davlekanovský Ioann (Pojarkov), biskup stěrlitamakský Mark (Bogoljubov) a biskup bajkinský Veniamin (Frolov).

Vysvěcení bylo provedeno bez předchozího souhlasu patriarchy Tichona, navzdory jeho telegramu. Stejného roku bylo jeho vysvěcení patriarchou uznáno a 13. března jej jmenoval biskupem petropavlským a vikářem omské eparchie.

Dne 12. dubna 1925 podepsal akt o předání nejvyšší církevní moci metropolitovi Petru (Poljanskému). Brzy na to byl jmenován biskupem semipalatinským a vikářem omské eparchie. Dva měsíce také spravoval jekatěrinburskou eparchii.

V říjnu 1925 byl ustanoven biskupem věližským a dočasným správcem vitebskou eparchii.

Od února 1926 sloužil jako biskup kozlovský a vikář tambovské eparchie. Na jaře téhož roku byl zatčen a vězněn šest měsíců v moskevské věznici Butyrka.

Dne 13. července 1927 byl ustanoven biskupem urazovským, vikářem a dočasným správcem voroněžské eparchie. Po svém příjezdu do eparchie jmenoval exilové kněze do nejlepších farností ve městě. Vůči místním autoritám se choval vzdorovitě.

Po krátké době byly metropolitu a patriarchálnímu locum tenens Sergiju (Stragorodskému) zasílány stížnosti. Metropolita a členové prozatímního synodu stížnosti na biskupa Alexije brali vážně a zvažovalo se zbavení úřadu nebo dokonce kněžství.

Zpočátku přijal deklaraci metropolity Sergia, v lednu se však jeho pozice změnila. Za nejvyššího církevního představitelé uznal metropolitu Iosifa (Petrovycha).

Dne 27. ledna 1928 byl metropolitou Sergijem a synodem zbaven své funkce se zákazem vykonávání kněžské činnosti. Toto rozhodnutí Alexij neuznal a získal podporu významné části své eparchie. Celkem zůstalo pod jurisdikcí biskupa Alexije více než 80 farností a centrem „josefitského“ hnutí se stal Alexejevo-Akatov monastýr.

Po vyhoštění z Voroněže žil od 20. května 1928 v Jeleci, kde vedl všechny josefitské farnosti jižního Ruska a Ukrajiny, současné sloužil jako exarcha Ukrajiny.

Dne 7. března 1929 byl zatčen. Při prohlídce se podle svědectví úředníků choval drze a používal všechny možné prostředky ironie. Dne 17. května 1929 byl odsouzen ke třem letům vězení. Byl umístěn do Soloveckého tábora zvláštního určení. V únoru 1930 bylo zatčeno 134 lidí, obviněných z účasti v kontrarevoluční církevně-monarchistické organizaci, kterou údajně vedl. V táboře byl znovu zatčen a odvezen do Voroněže. Odmítl přiznat vinu, ale po přiznání viny některých duchovních svou vinu částečně přiznal. Dne 28. července 1930 bylo 12 lidí v tomto případu odsouzeno k trestu smrti. Rozsudek nad biskupem Alexijem byl odložen.

Alexij byl spojen s dalším případem a 3. září 1931 odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl však změněn na deset let vězení. Byl vězněn ve Svirském a Soloveckém táboře.

V lednu 1932 zaslal dopis Josifu Stalinovi, ve kterém vyjádřil sympatie dělnicko-rolnické vládě a požádal o milost. Jeho žádosti nebylo vyhověno.

V Soloveckém táboře byl obviněn z dalších kontrarevolučních činností. Dne 25. prosince 1932 sepsal dopis, kde uznal svou vinu, vyjádřil změnu pohledu na sovětskou vládu a slíbil, že v budoucnosti se nebude zapojovat do podobných činností.

Na podzim roku 1937 byl převezen do vězení. Dne 9. října byl Trojkou NKVD Leningradské oblasti odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 3. listopadu 1937 na místě Sandarmohu města Medvežjegorsk.

Roku 1981 byl Ruskou pravoslavnou církví v zahraničí zahrnut do seznamu Sboru všech novomučedníků a vyznavačů ruských. Tento seznam se jménem biskupa Alexije byl zveřejněn až koncem 90. let.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Алексий (Буй) na ruské Wikipedii.

• (rusky) Ruské pravoslaví