Alfons Bohumil Šťastný
Alfons Bohumil Šťastný | |
---|---|
Narození | 30. července 1866 Praha Rakouské císařství |
Úmrtí | 24. března 1922 (ve věku 55 let) Praha-Vršovice Československo |
Povolání | spisovatel, překladatel a učitel |
Témata | cestopisná literatura, detektivní literatura a překlad |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Alfons Bohumil Šťastný, křtěný Bohumil Václav (30. července 1866 Praha[1] – 24. března 1922, Praha-Vršovice[2]) byl český spisovatel a překladatel, autor skautských příběhů a pravděpodobný autor detektivních příběhu s Léonem Cliftonem, které jsou také připisovány Jaroslavu Puldovi.
Život
Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině řezníka Karla Šťastného. V roce 1900 se oženil[3] s Josefou Knotkovou. Původním povoláním byl učitel, ale kvůli chorobě se musel učitelství vzdát a věnoval se literatuře pro mládež.
Národní knihovna uvádí na 380 dobrodružných knih od A. B. Šťastného, označuje ho za pravděpodobného autora cliftonek, avšak totéž tvrdí i o Jaroslavu Puldovi, kterému cliftonky ve svém fondu připisuje. Na stranu Šťastného se přiklání portál detektivní literatury. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky cliftonky digitalizuje a zveřejňuje, avšak otázku autorství neřeší. Každopádně se jedná o zajímavý fenomén české literatury, i když se knihy tváří jako překlady z angličtiny.
Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Díla podepsaná jménem A. B. Šťastný
- Alpský lovec
- Americká královna stád
- Australský poustevník
- Bětuščin Pozorek
- Bezhlavý rytíř
- Bílá paní sicilská
- Bílý duch
- Blaničtí rytíři
- Bloudící pochodeň
- Bobrař ve dvou osobách
- Boje mezi indiány a bělochy
- Burský hrdina
- Cesta nad Austrálií
- Čarodějník a víla
- Černí otroci v Zanzibaru
- Dcera zálesákova
- Doly v pustině
- Hloupý Honza králem
- Hrad pod mořem
- Vychovatelka, dívčí román
Dostupné online
- ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. Veselý život trpaslíků. [Praha]: E. Šolc, 1916. Dostupné online.
- ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. Z říše trpaslíků. Praha: Šolc a Šimáček, 1921. Dostupné online.
Překlady
- Maria Rodziewiczówna: Zápas o život v Sibiři (1900)
- Richard Savage: Z říše bílého cara (1901)
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Haštala na Starém Městě pražském
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích
- ↑ Matriční záznam o sňatku Bohumila Šťastného s Josefou Knotkovou farnosti při kostele sv. Apolináře na Novám Městě pražském
Literatura
- Ottův slovník naučný, sv. XXIV, str. 764
Externí odkazy
- Autor Alfons Bohumil Šťastný ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alfons Bohumil Šťastný
- Digitalizovaná díla Alfonse Bohumila Šťastného v Národní digitální knihovně.
- Alfons Bohumil Šťastný v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Šťastný Bohumil *1866
- Alfons Bohumil Šťastný v Databázi knih
- Portál detektivek, který autorství cliftonek připisuje A. B. Šťastnému
- Šťastný, Alfons Bohumil – Digitalizované knihy dostupné online
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“