Alfons I. d'Este

Alfons I. d'Este
Vévoda z Ferrary, Modeny a Reggia
Portrét
Alfons, opírající se o dělo a držící meč, Tizian
Narození21. července 1476
Subiaco, Papežský stát
Úmrtí31. října 1534
Ferrara, Ferrarské vévodství
ManželkyAnna Marie Sforza
Lucrezia Borgia
Laura Dianti
PotomciAlexandr d'Este
Herkules II. d'Este
Hipolyt II. d'Este
Alexandr d'Este
Eleonora d'Este
František d'Este
Isabela Marie d'Este
Alfons d'Este
RodEstenští
OtecHerkules I. Estenský
MatkaEleonora Neapolská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfons I. d'Este (21. července 1476, Subiaco31. října 1534) byl vévodou z Ferrary během války ligy z Cambrai.

Život

Alfons d'Este, Dosso Dossi
Anna Marie Sforza
Lucrezia Borgia, Dosso Dossi, 1518

Alfons se narodil jako syn Herkula I. Estenského a Eleonory Neapolské. Vévodou se stal po smrti svého otce v roce 1505. V prvním roce své vlády odhalil spiknutí svého bratra Ferranta a nevlastního bratra Gulia namířené proti němu a jeho dalšímu bratrovi Hipolytovi. V září 1506 se konal soud za urážku majestátu a velezradu a podle očekávání byl vynesen rozsudek smrti, ale právě když se Ferrante a Giulio chystali vyjít k šibenici, byli informováni, že vévoda změnil svůj trest na doživotí. Byli odvedeni pryč do dvou cel v Torre dei Leoni. Ferrante zemřel ve své cele po 34 letech věznění, zatímco Gulio v té své zůstal až o svého omilostnění v roce 1559, po 53 letech věznění. Po propuštění byl Giulio v ulicích Ferrary zesměšňován kvůli zastaralému oblečení a zemřel v roce 1561.

V italských válkách si Alfonso zachoval svou nejistou pozici mezi soupeřícími mocnostmi díky flexibilitě a bdělosti a bezkonkurenčnímu opevnění Ferrary; vstoupil do ligy z Cambrai proti Benátkám a zůstal spojencem francouzského krále Ludvíka XII. i poté, co papež Julius II. uzavřel mír s Benátkami. Když se Boloňští vzbouřili proti Juliovi a svrhli Michelangelovu bronzovou sochu papeže z výšky brány, Alfons přijal střepy a přepracoval je jako dělo La Giulia, které postavil na hradby hradu: v roce 1510 jej Julius exkomunikoval a prohlásil, že jeho léna propadají, čímž se Ferrara připojila k Papežskému státu; Alfons poté úspěšně bojoval proti Benátkám a papežské armádě, zvítězil v bitvě u Poleselly, získal Bolognu a sehrál hlavní roli ve francouzském vítězství v bitvě u Ravenny (1512). Tyto úspěchy byly založeny na Ferrarském dělostřelectvu vyrobeném v jeho vlastní slévárně, která byla nejlepší své doby. Na obou portrétech od Tiziana pózuje s rukou přes ústí jednoho ze svých děl.

V letech 1526–1527 se účastnil výpravy Karla V., císaře Svaté říše římské a krále španělského, proti papeži Klementovi VII. a v roce 1530 jej papež znovu uznal jako vlastníka ztracených vévodství Modena a Reggio.

Manželství a potomci

V lednu 1491 se čtrnáctiletý Alfons oženil s Annou Marií Sforzou, neteří milánského vévody Lodovica. Svatba, řízená Leonardem da Vinci, byla dvojitá; Alfonsova sestra Beatrice se vdávala za vévodu Lodovica.

Politicky sjednané sňatky měly utužit vztahy mezi oběma rodinami. 3. ledna 1497 však Beatrice zemřela a 30. listopadu téhož roku ji následovala také Anna Marie, což znamenalo konec dobrých vztahů.

V roce 1502 se Alfons podruhé oženil s Lucrezií Borgiou, dcerou papeže Alexandra VI. Měl s ní několik potomků:

  • Alexandr d'Este (*/† 1505)
  • Herkules II. d'Este (5. dubna 1508 – 3. října 1559), vévoda z Ferrary, Modeny a Reggia, ⚭ 1528 Renata Francouzská (25. října 1510 – 12. června 1574)
  • Hipolyt II. d'Este (25. srpna 1509 – 1. prosince 1572), kardinál
  • Alexandr d'Este (1514–1516)
  • Eleonora d'Este (3. července 1515 – 15. července 1575), jeptiška
  • František d'Este (1. listopadu 1516 – 2. února 1578)
  • Isabela Marie d'Este (*/† 14. června 1519)

Po Lucreziině smrti 24. června 1519 se oženil se svou milenkou Laurou Dianti, se kterou měl nemanželského syna, jenž byl později legitimizován:

  • Alfonso (10. března 1527 – 1. listopadu 1587),
    ⚭ 1549 Giulia della Rovere (1531–1563)
    ⚭ 1584 Violante Signa (1546–1609)

Alfons I. d'Este zemřel 31. října 1534 ve věku 58 let ve Ferraře.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Obizzo III. d'Este
 
 
Albert d'Este
 
 
 
 
 
 
Lippa Ariosti
 
 
Niccolò III. d'Este
 
 
 
 
 
 
Alberto Albaresani
 
 
Isotta Albaresani
 
 
 
 
 
 
 
 
Herkules I. Estenský
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. ze Saluzza
 
 
Tomáš III. ze Saluzza
 
 
 
 
 
 
Beatrix ze Ženevy
 
 
Ricciarda ze Saluzza
 
 
 
 
 
 
Hugo II. z Roncy
 
 
Markéta z Pierrepontu
 
 
 
 
 
 
Blanka ze Coucy-Montmirail
 
Alfons I. d'Este
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Aragonský
 
 
Alfons V. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Eleonora z Alburquerque
 
 
Ferdinand I. Ferrante
 
 
 
 
 
 
 
 
Giraldona Carlino
 
 
 
 
 
 
 
 
Eleonora Neapolská
 
 
 
 
 
 
 
 
Tristan de Clermont
 
 
 
 
 
 
 
 
Isabella z Chiaromonte
 
 
 
 
 
 
Raimondo Del Balzo Orsini
 
 
Kateřina z Taranta
 
 
 
 
 
 
Marie z Enghienu
 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfonso I d'Este, Duke of Ferrara na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Předchůdce:
Herkules I.
Znak z doby nástupuVévoda z Ferrary, Modeny a Reggia
Alfons
15051534
Znak z doby konce vládyNástupce:
Herkules II.

Média použitá na této stránce

Dossi dossi, lucrezia borgia, 1518 circa02.jpg

Možná Portrét Lucrezia Borgia

The recent identification of the subject of this painting as Lucrezia Borgia (1480–1519) answered a long-running mystery. Borgia married Alfonso d’Este, heir to the duchy of Ferrara, in 1502. In doing so, she farewelled the tumultuous affairs of the Borgia papacy, and settled into the highly cultured environment of Renaissance Ferrara. This portrait is flush with references to classical Antiquity: it contains symbolic references to Venus and the ancient Roman heroine Lucretia, and is thematically united by its Latin inscription, ‘brighter [than beauty] is the virtue reigning in this beautiful body’, a sophisticated adaptation of a verse from Virgil’s Aeneid.
Santa Barbara che legge, attribuito a Bernardino Luini.jpg
Reading Santa Barbara (black pencil, charcoal, watercolor and white lead on dark pink paper, glued on canvas and on a sheet of plexiglas, by Luini, Bernardino (c.1480-1532) (attr. to); Veneranda Biblioteca Ambrosiana, Milan, Italy; Attributed to Bernardino Luini (ab.1520-1525). mm 465x380. Inv. F 290 inf. sheet 9.