Alfréd Ressel

Alfréd Ressel
Alfred.Ressel.(1900-1983).Tablo.1934.gif
Narození9. června 1900
Valašské Meziříčí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. listopadu 1983 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníBubenečský hřbitov
NárodnostČeši
Povolánípublicista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfréd Ressel (9. června 1900, Valašské Meziříčí[1] – 1. listopadu 1983, Praha[2])[3] byl československý odbojář, generálmajor ve výslužbě.[4] Od roku 1940[5] příslušník československých jednotek ve Francii,[5] Anglii[6] a poté příslušník 1. čs. armádního sboru v SSSR. V letech 1929 až 1933 a v roce 1939 byl topografem-fotogrammetrem ve Vojenském zeměpisném ústavu.[7] Jeho válečná anabáze začala útěkem z Němci okupované Prahy v roce 1940.[3]

Život

Důstojníkem dělostřelectva z povolání byl Alfréd Ressel od roku 1919.[3] Mezi léty 1919 až 1934 prošel v prvorepublikové československé armádě řadou velitelských funkcí.[3] V roce 1934 ukončil studia na pražské Válečné škole, [p 1] jejíž absolvování mu umožnilo působit v různých funkcích na Hlavním štábu československé branné moci.[3] Spolu se svou rodinou odešel Alfréd Ressel v roce 1940 přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Francie.[3] Tady vykonával funkci náčelníka štábu dělostřelectva 1. československé divize.[3] Po napadení Francie hitlerovským Německem (a po její kapitulaci) odjel Alfréd Ressel do Velké Británie.[3] Tady působil ve funkci vedoucího studijní skupiny ofenzivního oddělení zpravodajského odboru československého Ministerstva národní obrany (MNO) v Londýně.[3] Od roku 1943 pracoval ve Štábu pro vybudování branné moci při MNO.[3] Na vlastní žádost byl Alfréd Ressel v listopadu 1944 převelen do Sovětského svazu jako posila velitelského sboru československých jednotek v SSSR.[3] Nejprve mu byla svěřena funkce zástupce velitele dělostřelectva 1. československého armádního sboru v SSSR.[3] Od 2. února 1945 se Alfréd Ressel stal velitelem dělostřelectva 1. československého armádního sboru v SSSR.[3] Do osvobozeného Československa se Alfréd Ressel vrátil v hodnosti plukovníka generálního štábu.[3] Po skončení druhé světové války se významnou měrou podílel na budování nové poválečné československé armády.[3] Poté, co absolvoval v Moskvě Nejvyšší vojenskou akademii Klimenta Jefremoviče Vorošilova, byl povýšen do hodnosti brigádního generála a ustavoven do funkce náčelníka pražské Vysoké školy válečné.[3]

V roce 1951 (ve svých jedenapadesáti letech) byl Alfréd Ressel z armády propuštěn. Aby uchránil rodinu, pracoval pak jeden a půl roku v ostravských dolech. Po návratu do Prahy našel zaměstnání jako právník v automobilových opravnách, nakonec se stal ředitelem. Podnik zanikl a Alfréd Ressel přešel do reklamní firmy sídlící na Václavském náměstí v Praze. I tam se vypracoval až do nejvyšší funkce. Po odchodu do starobního důchodu se věnoval zahrádce a dělal průvodce na zámcích. Nakonec se nechal přesvědčit, aby své vzpomínky sepsal v knize Mé cesty válkou. Ta vyšla v několika jazycích, ale kvůli cenzuře pouze jako upravená verze, kde některé části životopisu chybějí.[8] Za svou bojovou činnost na frontách druhé světové války obdržel celou řadu vyznamenání.[3]

Vyznamenání

a další řády a medaile:

Dílo

  • RESSEL, Alfred. Mé cesty válkou. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1975. 377 s. Edice: Boje, svazek 170; Resume: Autor vypráví o své válečné anabázi, počínající útěkem z okupované Prahy a pokračující přes Maďarsko, Jugoslávii, Francii, Anglii do SSSR, a o vítězném návratu se Svobodovou armádou do Prahy. 
  • RESSEL, Alfred. Šestnástimi krajinami za slobodou. 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1978. 319 s. (slovensky) Edice: Memoáre, Členská knižnica: Pravda. 

Barvitou historku ze života nositele Zlaté hvězdy hrdiny Sovětského svazu Antonína Sochora uvádí generál Ressel ve svých pamětech Mé cesty válkou:

Kteréhosi dne v létě roku 1950 jsme seděli se Sochorem u kávy v mé kanceláři velitele Vysokého vojenského učiliště v Praze a vzpomínali. Hlavním tématem naší rozpravy nebyla válečná minulost, ale nedávná havárie československého vojenského letounu, který se zřítil se Sochorem na palubě nad mimoňským vojenským táborem a pohřbil ve svých troskách pilota. Mezi ohořelými zbytky letounu mělo být i Sochorovo tělo. Ale nebylo. Sochor byl živ a zdráv. Bylo to neuvěřitelné a skutečně mnoho lidí v té době nevěřilo v takový zázrak. Měli pravdu. Sochor se nezachránil zázrakem, ale díky své fantastické chladnokrevnosti. Ve zlomku vteřiny si vypočetl, že během pádu letounu k zemi má podle jistého počtu pravděpodobnosti možnost záchrany. Vyprávěl mi tehdy toto: Létal jsem s pilotem nad prostorem vojenského výcvikového tábora, když se letoun dostal náhle do vývrtky. Veškeré úsilí pilota dostat ho z ní bylo marné. ...Seděl jsem v mašině bez padáku. Musel jsem se rozhodnout teď... Pode mnou v rozptýlené sestavě leželo několik stanových táborů. ...vyskočím-li, je tu pravděpodobnost jedna ku x milionům, že dopadnu na stan, a jsem zachráněn. Když jsem dospěl v několika málo vteřinách k tomuto závěru, vyskočil jsem. ...Padl jsem na stan. Napjatá plachtovina mne jednou, dvakrát vymrštila do výše, než jsem dopadl na tvrdou zem. ...Prostě — pokračoval jsem v zaměstnání.

—Alfred Ressel, Mé cesty válkou[9]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V úvodním info–boxu je na fotografii Alfréd Ressel v hodosti kapitána na tablu absolventů pražské Válečné školy, (třída) ročník XIII. (1931 až 1934)

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Valašské Meziříčí
  2. ↑ Alfréd Ressel [online]. isabart.org [cit. 2014-09-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w BROŽ, Miroslav; KOPECKÝ, Milan; FILIP, Jiří. Československé vojenské jednotky na východě: svědectví dokumentů, fotografií a věcných exponátů o vzniku a bojové činnosti 1. čs. armádního sboru v SSSR.. Redakce Pavlová Zuzana (jazyková redakce); Charfreitag Jiří (technická redakce); Mojžíš Milan (technická redakce); Rak Michal (technická redakce); ilustrace Štysová Anna (grafický návrh a zpracování). 1. vyd. Praha: Československá obec legionářská; Nakladatelství Epocha, 2019 (2019 tisk). 494 s., ilustrace (převážně barevné), portréty, faksimile. Dostupné online. ISBN 978-80-7557-200-4, ISBN 978-80-87919-59-0. Kapitola Generálmajor ve výslužbě Alfréd Ressel (* 9. 6. 1900, Valašské Meziříčí – † 1. 11. 1983, Praha), s. 261. 
  4. ↑ ŠTRUPL, Vladimír; ŠTRUPL, Jan. Hrob Alfred Ressel [online]. Praha 6, Antonína Čermáka, hřbitov Bubeneč (střed hřbitova: N50°06'28.83 E14°23'57.42): Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2010-02-14 [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/64465
  6. ↑ Historie Geografické služby AČR 1918 - 2008. Redakce Jaroslav Roušar (pověřen řízením redakce), Eva Kašáková (odpovědná redaktorka); ilustrace Libora Schulzová (výtvarné řešení a zlom). 1. vyd. Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6, tisk: TRIANGL, Praha 9: Ministerstvo obrany - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), Redakce účelové tvorby, c2008 ( tisk). 198 s. ISBN 978-80-7278-463-9. Kapitola Historie vzniku, vývoj a úkoly Vojenské zeměpisné služby v letech 1918-1950; Působení československých zeměměřičů za protektorátu, s. 19. Neprodejné. 
  7. ↑ Plukovník ve výslužbě Ing. Zdeněk Karas, CSc. a kolektiv. Vojenský zeměpisný ústav – historie, tradice a odkaz [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005-10-24 [cit. 2017-02-25]. Kapitola Vojenský zeměpisný ústav v období od října 1938 do osvobození v roce 1945. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online. 
  8. ↑ Paměť národa: Milan Ressel
  9. ↑ RESSEL, Alfred. Mé cesty válkou. 1. vyd. vyd. Svazek 170. Praha: Mladá fronta, 1975. 377 s. (Boje). 

Související články

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
TCH CS Medaile Za chrabrost pred nepritelem (2x) BAR.svg
Stužka: Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem – vyznamenání 2 krat – Československo.
Alfred.Ressel.(1900-1983).Tablo.1934.gif
Alfréd Ressel v hodosti kapitána na dolní části tabla absolventů Válečné školy, (třída) ročník XIII. (1931 až 1934), Praha. Fotografie z roku 1934. Autorem této fotografie je neznámá osoba. Snímek nalezený v pozůstalosti po synech Josefa Churavého. Alfréd Ressel (* 1900 – 1983) byl československý odbojář, generálmajor ve výslužbě. Od roku 1940 příslušník československých jednotek ve Francii, Anglii a poté příslušník 1. čs. armádního sboru v SSSR. V letech 1929 až 1933 a v roce 1939 byl topografem-fotogrammetrem ve Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ).
Order of the Slovak National Uprising 1 kl.png
Планка Чехословацкого ордена Словацкого Национального восстания 1 степени
TCH CS voj med Za zasluhy hvezda ribbon.svg
Stužka: Československá vojenská medaile "Za zásluhy" prvního stupně.
TCH CS voj pametni medaile (F-VB-SSSR) BAR.svg
Autor: Mboro, Licence: CC0
Stužka: Československá vojenská pamětní medaile se štítky: "F", "VB" a "SSSR" (Francie, Velká Británie a Sovětský svaz).
Czechoslovak War Cross 1939-1945 (2x) Bar.png
Stužka: Československý válečný kříž 1939 – vyznamenání 2 krat.
Order of the Red Star Rib.png
Планка ордена Красной Звезды (ЧССР)
POL Order Krzyża Grunwaldu 3 Klasy BAR.svg
Ribbon bar: Order of the Gruwald Cross (3rd class)
CS Dukielski Medal Pamiatkowy.jpg
Autor: Smat, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bars Commemorative medal Dukla
Stuha Medaile Za osvobození Prahy.png
Autor: Samuel15, Licence: CC BY-SA 4.0
Stuha Medaile Za osvobození Prahy