Alfred Königsegg-Aulendorf

Alfred hrabě Königsegg-Aulendorf
Nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty
Ve funkci: 1862 – 1868
Předchůdce	Johann Nobili
Nástupce	Ferenc Nopcsa
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	generálmajor (1862)
Narození	30. června 1817 Aulendorf
Úmrtí	27. října 1898 (ve věku 81 let) Vídeň
Titul	hrabě
Choť	Pauline von Königsegg
Rodiče	František Karel Alois z Königsegg-Aulendorfu
Děti	Franz Xaver Graf zu Konigsegg-Aulendorf
Příbuzní	Alžběta z Königsegg-Aulendorfu, Franziska zu Königsegg-Aulendorf a Georgine Clementine Gräfin von Königsegg-Aulendorf (sourozenci) Pauline Gräfin von Konigsegg-Aulendorf[1], Margareta Gräfin zu Konigsegg-Aulendorf[1] a Anna Bertha Königsegg (vnoučata)
Profese	důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred Antonín hrabě Königsegg-Aulendorf (německy Alfred Anton Graf von und zu Königsegg-Aulendorf) (30. června 1817 Aulendorf – 27. října 1898 Vídeň) byl německý šlechtic, rakouský generál a dvořan. V rakouské armádě sloužil od roku 1838, zúčastnil se několika válečných tažení a dosáhl hodnosti generálmajora (1862). V letech 1862–1868 zastával u vídeňského dvora funkci nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty. Vlastnil statky ve Württembersku a Uhrách.

Pocházel ze starého německého šlechtického rodu, narodil se na hlavním rodovém sídle zámku Aulendorf v Bádensku jako mladší syn hraběte Františka Xavera Königsegg-Aulendorfa (1787–1863) a jeho manželky Marie Anny, rozené hraběnky Károlyiové (1793–1848).^[2][3] Alfred začal v roce 1835 studovat na ženijní akademii ve Vídni a do armády vstoupil v roce 1838 jako podporučík, v roce 1843 byl již nadporučíkem. Zúčastnil bojů v Itálii během revoluce v letech 1848–1849. V roce 1851 byl rytmistrem u kyrysnického pluku č. 4^[4] a téhož roku získal titul c. k. komořího.^[5] V roce 1854 byl v hodnosti majora jmenován pobočníkem císaře Františka Josefa, o dva roky později byl již podplukovníkem. Poté byl jako plukovník velitelem 7. kyrysnického pluku^[6] a zúčastnil se války se Sardinií. Mezitím se díky sňatku dostal do bezprostřední blízkosti císařského dvora a v roce 1862 byl jmenován nejvyšším hofmistrem císařovny Alžběty (jednalo se o poslední případ, kdy personální obsazení Alžbětina dvora řídila císařova matka arcivévodkyně Žofie). Zároveň získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence a obdržel čestnou hodnost generálmajora,^[7][8] před prusko-rakouskou válkou byl k 1. červnu 1866 převeden do aktivní služby. Ve funkci císařovnina nejvyššího hofmistra setrval do roku 1868, v armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1869,^[9] poté žil v soukromí. Jako majitel velkostatků v Uhrách byl dědičným členem uherské Sněmovny magnátů, po starším bratru Gustavovi (1813–1882) převzal také dědičné členství v horní komoře zemského sněmu Württemberského království.^[10]

Během služby v armádě a působení u dvora císařovny Alžběty získal řadu vyznamenání. Za aktivity na bojištích v letech 1848–1849 byl držitelem Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací (1850), při odchodu do výslužby obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1868). Od cizích panovníků získal ruský Řád sv. Anny II. třídy, Řád sv. Stanislava II. třídy a Řád sv. Vladimíra IV. třídy, dále byl nositelem velkokříže Záslužného řádu bavorské koruny, rytířem pruského Řádu červené orlice, komandérem řeckého Řádu Spasitele, nositelem sicilského Řádu Františka I., hannoverského Řádu Guelfů a saského Albrechtova řádu a Ernestinského řádu.^[11]

Kromě kmenových rodových majetků ve Württembersku vlastnil statky v Uhrách. V Trenčínské župě mu patřil velkostatek Ilava s rozlohou 6 500 hektarů půdy. K velkostatku patřily zámky Pruské a Klobušice.^[12]

V roce 1857 se ve Vídni oženil s hraběnkou Paulinou Bellegardovou (1830–1912), dcerou generála Augusta Bellegarda. Paulina patřila od mládí k nejbližšímu okruhu císařovny Alžběty a její osobnost byla ztvárněná i v životopisných filmech (Sissi). Byla c. k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže a čestnou dámou Maltézského řádu.^[13] Z jejich manželství se narodil jediný syn František Xaver (1858–1927).

• Alfred Königsegg-Aulendorf in: Österreichisches Biographisches Lexikon