Alfred North Whitehead

Alfred North Whitehead
Narození15. února 1861
Ramsgate, Kent
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí30. prosince 1947 (ve věku 86 let)
Massachusetts
USAUSA USA
Místo pohřbeníTrinity College Chapel (52°12′27″ s. š., 0°7′2″ v. d.)
Alma materTrinity College
Sherborne School
Univerzita v Cambridgi
Povolánífilozof, matematik, fyzik, teolog, spisovatel a logik
ZaměstnavateléHarvardova univerzita (1924–1937)
University College London
Imperial College London
Oceněníspolečník Královské společnosti (1903)
James Scott Prize Lectureship (1922)
Sylvesterova medaile (1925)
Butler Medal (1930)
Řád Za zásluhy (1945)
… více na Wikidatech
ChoťEvelyn Ada Maud Rice Willoughby-Wade
DětiThomas North Whitehead
PříbuzníHenry Whitehead (sourozenec)
John Henry Constantine Whitehead (synovec)
PodpisAlfred North Whitehead – podpis
Citát
Úkolem filozofie je obnova celku zatemněného selekcí.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred North Whitehead (15. února 1861 Ramsgate, Kent, Spojené království – 30. prosince 1947 Cambridge, Massachusetts, USA) byl filozof, fyzik a matematik, který se zabýval logikou, matematikou, filozofií vědy a metafyzikou. Teprve v druhé polovině 20. století začal být uznáván jako jeden z nejvýznamnějších anglo-amerických filozofů.

Život

Narodil se v Ramsgate v hrabství Kent v rodině anglikánského duchovního. Vystudoval na Trinity College v Camdridgi, kde po ukončení studií sám působil jako profesor matematiky. V letech 1911–1924 vyučoval aplikovanou matematiku a fyziku v Londýně a poté se na dalších 12 let stal profesorem filozofie na Harvardu. Od roku 1924 žil trvale v USA a plně se věnoval filozofii.

Myšlení a dílo

„Posláním vědy je hledat ta nejjednodušší vysvětlení složitých skutečností. Snadno podléháme omylu, že skutečnosti jsou jednoduché, protože jednoduchost je to, co hledáme. Vůdčím mottem každého filozofa přírody by tedy mělo být „Hledej jednoduchost – a nedůvěřuj jí“.“
— The Concept of Nature (1926)
Principia Mathematica

Whiteheadův myšlenkový vývoj bývá rozdělován do tří období. V prvním (do první světové války) se věnoval především matematice. Vedle Pojednání o obecné algebře (1890) napsal se svým bývalým studentem Bertrandem Russellem slavné Principia Mathematica (1910), na jejich druhém vydání (1925) se však už nepodílel.

V druhém, londýnském období se Whitehead zabýval především fyzikou a filozofií vědy v dialogu s Einsteinovou teorií relativity a kvantovou teorií. Zároveň se věnoval také filozofii výchovy a napsal Cíle výchovy (1919). Kritizoval zejména mechanistické pojetí vzdělávání jako nabývání vědomostí. Mezi jeho nejvýznamnější filozofická díla patří Věda a moderní svět (1925).

„Asi nejhlouběji lze definovat mládí jako život ještě nedotčený tragédií.“
—  Adventures of Ideas, kap. 20.
„Obecná definice civilizace: civilizovaná společnost vykazuje pět kvalit pravdy, krásy, dobrodružství, umění a míru.“
— The Adventures of Ideas, kap. 19.

Jeho nejznámější dílo, Proces a realita (1929), již spadá do třetího období, kdy Whitehead usiloval o syntézu vědeckého, etického a estetického pohledu na svět. Jedním z hlavních pojmů této procesuální filozofie, kterou označoval jako „spekulativní“, je událost. Tvrdí, že celý vesmír je tvořen předivem událostí, jež neustále vznikají a zanikají. Událost je jakési dynamické kvantum časoprostoru. Whiteheadovo kumulativní pojetí vesmíru zpětně ovlivnilo některé zakladatele kvantové mechaniky, např. Nielse Bohra.

„Nejlepší obecná charakteristika evropské filozofické tradice je, že je to řada poznámek k Platónovi.“
— Process and Reality, II.1.1.
„Kultura je v nejlepším rozkvětu dokud nezačne analyzovat sebe samu.“
— Dialogues, 17.8.1941

Po emeritování roku 1937 Whitehead pokračoval v pravidelných neformálních seminářích pro studenty, které se konaly u něho doma. Sbírka jeho výroků, zaznamenaných při těchto setkáních, vyšla roku 1954 pod názvem Dialogy. Po celý život se Whitehead věnoval také filozofii náboženství. Až do první světové války se sám pokládal spíše za agnostika, pak – i pod vlivem své irské ženy – inklinoval spíše ke katolictví, nebyl však církevně organizován.

„Náboženství je loajalita ke světu.“
— Religion in the Making, kap. II.

Význam

Whiteheadovo originální myšlení se těžko prosazovalo, nakonec však mělo značný vliv na filozofii vědy, výchovy i náboženství. Jeho důraz na pohyblivou a „živou“ povahu skutečnosti, inspirovaný Henrim Bergsonem, vedl ke změně pohledu na společnost i vesmír. Jeho pedagogické myšlenky zůstávají stále aktuální a jeho „procesuální teologie“ ovlivnila řadu myslitelů ve světě, z Čechů zejména Ladislava Hejdánka.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfred North Whitehead na anglické Wikipedii.


Literatura

  • A. N. Whitehead, Dobrodružství idejí. Praha: Oikúmené 2000
  • A. N. Whitehead, Matematika a dobro a jiné eseje. Praha: Mladá fronta 1970
  • A. N. Whitehead, Symbolismus. Praha: Panglos 1998
  • A. N. Whitehead, Veda a moderný svet. Bratislava: Pravda 1989
  • A. N. Whitehead, Funkce Rozumu, v: Teorie vědy XXXII/2 (Časopis pro mezioborová zkoumání vědy), Praha 2010
  • M. Andrle, Whiteheadova filozofie přírody. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2010
  • M. Kaplický, O estetických motivech v díle A.N. Whiteheada. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta 2005
  • Ladislav, Hejdánek, předmluva ke knize Matematika a dobro a jiné eseje, Praha: Mladá fronta, 1970, s. 119–121 (Výbor z anglického originálu „Essays on Science and Philosophy“), elektronicky zde.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce