Alfred Wilm
| Dr. Alfred Wilm | |
|---|---|
| Narození | 25. června 1869 Zachełmie |
| Úmrtí | 6. srpna 1937 (ve věku 68 let) Podgórzyn |
| Povolání | chemik, inženýr a metalurg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Alfred Wilm (25. června 1869 Niederschellenberg, Slezsko – 6. srpna 1937[1] Saalberg) byl německý chemik a metalurg.
V roce 1903 objevil při výzkumu slitin pro armádní účely v laboratoři v Neubabelsbergu[2], jihovýchodně od Berlína, jev vytvrzování hliníkových slitin. Zjistil, že slitina s obsahem 4 % mědi po zchlazení a následném ponechání při normální teplotě pomalu vytvrzovala. V roce 1906 slitinu s dnes užívaným názvem dural náhodně objevil. Vzorek zchlazené slitiny, ponechaný přes víkend v laboratoři, měl po návratu téměř dvakrát vyšší pevnost. Její jméno pochází z latinského durus – tvrdý a aluminum. Může ale také jít o počátek názvu města Düren[3], sídla Dürener Metallwerke AG, kde pracoval.[4] Dále vyvíjený materiál si nechal v roce 1909 patentovat pod názvem Duralumin. Duralumin našel využití nejprve při stavbě vzducholodí a později letadel.
Po roce 1910 slitinu s obsahem 3,5-5,5 % mědi s ochrannou známkou duralumin (DURAL®) vyráběla německá firma Dürener Metallwerke AG, později britská společnost Vickers plc i francouzská Societé du Duralumin.
Alfred Wilm po roce 1919 své výzkumy i zaměstnání opustil a až do své smrti v roce 1937 se věnoval zemědělství. Zemřel na své farmě v Saalbergu 6. srpna 1937.[5][6]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfred Wilm na německé Wikipedii.
- ↑ http://www.schlesische-handarbeit.de/index.php?page=11&jahr=2006&artikel_id=8 www.schlesische-handarbeit.de
- ↑ http://www.edpsciences.org/articles/metal/abs/2004/05/P353/P353.html[nedostupný zdroj] www.edpsciences.org
- ↑ http://www.iw.uni-hannover.de/88.0.html?&L=1 Archivováno 12. 12. 2007 na Wayback Machine. www.iw.uni.hannover.de
- ↑ http://cat.inist.fr/?aModele=afficheN&cpsidt=16711855 www.cat.inist.fr
- ↑ Saalberg, nyní Zachełmie, je obcí gminy Podgórzyn.
- ↑ Walther Pahl, Weltkampf um Rohstoffe. Leipzig 1941, S. 126.
