Algirdas
| Algirdas | |
|---|---|
| litevský velkokníže | |
.jpg) ilustrace ze Sarmatiae Europeae descripti (1578) | |
| Doba vlády | 1320-1345 |
| Narození | 1296/1304? |
| Úmrtí | 24. května 1377 |
| Předchůdce | Jaroslav z Vitebska |
| Nástupce | Juliana Tverská |
| Manželky | Maria z Vitebska († před 1349) Juliana Tverská (Uljana) († 1391) |
| Potomci | Vladislav II. Jagello Skirgaila Korybut Dymitrij Švitrigaila |
| Dynastie | Gediminovci |
| Otec | Gediminas |
| Matka | Jewna |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Algirdas (litevsky Algirdas, polsky Olgierd, bělorus. Альгерд, rus. Ольгерд, 1296/1304 – 1377) byl litevský velkokníže, syn Gediminase z dynastie Gediminovců.
Život
Dne 1. listopadu 1338 v Rize spolu s otcem a bratrem Narymontem uzavřel smír s křižáckým řádem. Po otcově smrti roku 1341, obdržel v dědictví Aukštaitiju, horní Litvu a vládl společně s bratrem Kęstutisem, trockým knížetem, který obdržel Žmuď. V roce 1346 po vítězství nad křižáky získal vliv ve Pskovu a Velikém Novgorodu. Obsazením území pod vlivem Polska vyvolal polsko-litevskou válku v letech 1349 až 1351. Roku 1351 začal konflikt s Mongoly, vítězně zakončený v roce 1363 bitvou na Sinných Vodách a připojením Kyjeva k Litvě. V letech 1368 a 1370 podnikal válečné výpravy proti Moskvě na obranu svého švagra, velkoknížete tverského Michala II., kdy podvakrát obnovil jeho vládu a poplenil oblast Moskvy. Naposled a neúspěšně se pokusil zaútočit na Moskvu roku 1373. Během panování vyjednával jak s katolickou církví, tak i s pravoslavím o přijetí křtu. Roku 1375 přemluvil patriarchu Konstantinopole k vytvoření na Rusku nezávislé metropole „Kyjeva, Rusi a Litvy“. Po své smrti odkázal moc synovi Jogailovi.
Manželství a potomci
Ze dvou manželství měl 23 dětí. Politicky významní byli tito synové:
- Skirgaila Ivan (ok. 1354 – 23. prosince 1394 Kyjev), kníže trocký 1382–1392 a kyjevský 1394,
- Korybut Dymitrij (ok. 1355 – po 1404), kníže novgorodský 1386 – 1392/93,
- Vladislav II. Jagello (kol. 1362 – 1. června 1434 (v Grodku Jagellonském)), velký kníže litevský 1377–1381, 1382–1392, král Polska od r. 1386 – odtud polské jméno Vladislav II.,
- Švitrigaila (kol. 1373 – 10. února 1452 v Lucku), kníže vitebský v letech 1392–1393 a 1430–1436, podolský 1400–1402, novgorodský 1404–1408 a 1420–1438, černihivský 1419–1430, velkokníže litevský 1430–1432, pán Volyně 1437–1452.
Další děti:
- Hedvika, manželka Jana III. Osvětimského[1]
Ohlas v české literatuře
- Julius Zeyer oslavil Algirdase formou veršovaného hrdinského eposu Olgerd Gejštor, který souzněl s českým národním obrozením, vyvolal pochopitelný ohlas a opakovaná knižní vydání, naposledy v edici školní četby SNDK s ilustracemi Jana Zrzavého z roku 1958.
Odkazy
Reference
- ↑ JIRÁSEK, Zdeněk, a kol. Slezsko v dějinách českého státu I. Od pravěku do roku 1490. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 708 s. ISBN 978-80-7422-168-2. S. 582.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Algirdas na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Jaunutis |  | Litevský velkokníže 1345–1377 | | Nástupce: Jogaila |
Média použitá na této stránce
Coat of Arms of Zaslauje, Belarus. Герб города Заславль, Белоруссия.
Coat of arms of the Grand Duchy of Lithuania from "Stemmata Polonica", XVI ct. One of the few CoA created in Lithuania with survived historical colors. The horse rider is carrying a shield with the Double Cross of the Jagiellonian dynasty.
.svg)
Autor: Alex Tora, Licence: CC BY 3.0
Flags of Ruthenian lands in the battle of Tannenberg, 1410.