Alice Jeruzalémská

Alice Jeruzalémská
Narození1110
Edessa
Povolánípolitička
Nábož. vyznáníkřesťanství
ChoťBohemund II. z Antiochie (od 1126)[1]
DětiKonstancie Antiochijská
RodičeBalduin II. Jeruzalémský a Morfie Arménská
RodRethelové
PříbuzníIoveta Jeruzalémská, Hodierna Jeruzalémská a Melisenda Jeruzalémská (sourozenci)
Bohemund III. Antiošský[2], Marie z Antiochu[2], Filipa z Antiochu[2], Balduin z Antiochu[2], Rajmund z Antiochu[2], Anežka ze Châtillonu[2] a Jana z Antiochu[2] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alice Jeruzalémská (1108, Edessa – po 1136, Latákie)[3] byla kněžna z Antiochie, která se opakovaně marně pokoušela získat vládu nad Antiochií do svých rukou.

Život

Levanta roku 1135

Alice byla jednou ze čtyř dcer jeruzalémského krále Balduina II. a arménské princezny Morphie. Roku 1126[3] byla provdána za Bohemunda z Antiochie, dědice normanského dobrodruha Bohemunda z Tarentu. Mladík do Svaté země připlul v říjnu 1126, aby se ujal otcova dědictví.

„... A když přicházel do Antiochie, všickni radostně ho uvítali. A král vyšel slavnostně mu v ústrety s velikým průvodem a chvalami lidu a vroucně ho přivítal. A po spěšné domluvě král ihned odevzdal mu všecku svou zemi a z dcer svých jednu dal mu za manželku. Přistrojena byla svatba a zákonitě slavena. I zasedl Bohemond na svoje křeslo jakožto kníže a oděv se přestkvoucím pláštěm, svolal všecky velmože, i přísahali mu za přítomnosti královy a s jeho úchvalou, že od toho dne na vždy zachovají mu poddanskou věrnost...“
— Fulcher ze Chartres[4]

Z manželství se narodila pouze dcera Konstancie a roku 1130 Bohemund padl na Poli krve. Ctižádostivé Alici se podařilo získat vládu, prohlásila se regentkou nezletilého děcka a odrazila pokus nespokojených normanských rytířů o palácový převrat. V touze po získání podpory nabídla slib poslušnosti vládci Aleppa Zengímu. U moci se udržela až do příchodu svého otce Balduina Jeruzalémského a švagra Fulka, kterým se při tažení na sever podařilo Alicina posla chytit a pověsit. Samotnou Alici, jenž před nimi nechala zavřít brány města, po vyjednávání sesadili a vykázali do vdovského údělu v Latakii. Balduin sám se jmenoval regentem a zástupcem jmenoval Joscelina z Edessy.[5]

Po králově a Joscelinově smrti roku 1131 se situace v Antiochii změnila. Antiochijští baroni se nechtěli smířit s hrozícím regentstvím Joscelina mladšího a vyzvali Alici k návratu k moci. Za podpory Joscelina a Ponse z Edessy se Alice vrátila do města a převzala vládu za stále nezletilou dceru.[6] Nový jeruzalémský král Fulko byl nucen vzpurné křižácké pány, kteří se nechtěli podrobit jeho vládě, přivést k rozumu. Vytáhl na sever a jen díky vojenské převaze a několika šarvátkám si vynutil omluvu obou odbojných pánů a Alicin opětovný odchod do Latakie.[7] Zapuzená Alice se však nevzdala a roku 1135 vyslala posly na konstantinopolský dvůr s nabídkou na sňatkové spojení mezi Konstancií a Manuelem, synem císaře. Tato snaha příliš nenadchla francké rytíře a ani latinské duchovní, kteří, jen aby předešli vládě Byzantinců, raději požádali krále Fulka o vyhledání vhodného ženicha pro Konstancii. Fulko dědičku a vládu v Antiochii nabídl Raimondovi z Poitiers, mladšímu synovi akvitánského vévody. Ten lákavou nabídku přijal, v převlečení putoval na Východ a v Antiochii přistál na jaře 1136. Za pomocí lsti se oženil nikoli s Alicí, která na něj čekala ve svém paláci, ale v katedrále s její malou dcerou Konstancií. Tím se za Fulkovy pomoci stal vládcem v antiochijském knížectví a Alice definitivně odešla do Latakie, kde i zemřela.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. ↑ a b c d e f g Charles Cawley: Medieval Lands. Prosopography of medieval European noble and royal families. Dostupné online.
  3. ↑ a b www.mittelalter-genealogie.de
  4. ↑ CHARTRESSKÝ, Fulcher. Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská čili děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě. Praha: Družstvo přátel studia, 1920. 158 s. S. 158. Dále jen Historie Jerusalémská. 
  5. ↑ DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha: Orbis, 1973. 214 s. S. 85. Dále jen Křižácké výpravy . 
  6. ↑ a b Křižácké výpravy , str. 86
  7. ↑ HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2. S. 97. 

Literatura

  • PERNOUDOVÁ, Regine. Kobieta w czasach wypraw krzyżowych. Gdańsk: Marabut, 2002. 301 s. ISBN 83-916703-3-3. (polsky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Map Crusader states 1135-fr.svg
Autor: Odejea, Licence: CC BY-SA 3.0
Politická mapa Blízkého východu v roce 1135.