Alice Prinová
Alice Prinová | |
---|---|
Man Ray: Kiki Noire et Blanche (Alice Prinová, 1920) | |
Rodné jméno | Alice Ernestine Prin |
Narození | 2. října 1901 Châtillon-sur-Seine |
Úmrtí | 23. března 1953 (ve věku 51 let) 7. obvod |
Místo pohřbení | Cimetière parisien de Thiais (1953–1974) Hřbitov Montparnasse |
Povolání | herečka, malířka, modelka, zpěvačka, tanečnice a modelka |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alice Ernestine Prinová, řečená Kiki z Montparnassu (2. října 1901 – 29. dubna 1953), byla modelka pařížských umělců, zpěvačka v nočních klubech, herečka a malířka.
Život
Alice Prinová se narodila ve městě Châtillon-sur-Seine v departementu Côte-d'Or. Jako nemanželské dítě žila v bídě a chudobě a starala se o ní její babička. Ve věku dvanácti let byla poslána za svou matkou do Paříže, aby si tam našla práci. Nejprve pracovala v obchodech a pekárnách, ale ve čtrnácti letech začala stát modelem pro sochaře, který se nepohodl s její matkou.
Kiki z Montparnassu stala symbolem společenské scény Montparnassu, byla populární umělkyní a modelkou pro desítky umělců, mezi jinými byli například i Chajim Soutine, Julian Mandel, Tsuguharu Foujita, Francis Picabia, Jean Cocteau, Arno Breker, Alexander Calder, Per Krohg, Hermine David, Pablo Gargallo, Mayo a Tono Salazar. Moise Kisling namaloval portrét Kiki z Montparnassu s názvem Nu assis, který se stal jedním z jeho nejznámějších děl.
Společníkem a souputníkem Prinové po většinu dvacátých let byl fotograf Man Ray, který nasnímal několik stovek jejích portrétů. Kiki z Montparnassu je na některých jeho nejlepších a nejznámějších obrazech, včetně pozoruhodného surrealistického díla Le violon d'Ingres[1] a Noire et blanche.[2]
„ | ...‚ta Kiki‘, slavná montparnasská Múza, jež stála modelem pro řadu Man Rayových fotografií včetně světoznámého ‚ingresovského aktu‘ s dvěma houslovými ‚f‘ na zádech...[3] | “ |
— Lucie Vonková |
Alice Prinová zemřela v roce 1953 v Paříži ve věku padesát jedna let, zřejmě po komplikacích s alkoholismem nebo kvůli drogové závislosti. Jejího pohřbu se zúčastnil velký zástup umělců a jejích obdivovatelů.
Dílo
Jako malířka malovala Alice Prinová portréty, autoportréty, společenské aktivity, fantaskní zvířata a zasněné krajiny v lehkém expresionistickém stylu, který byl odrazem jejího snadného způsobu života a nekonečného optimismu.[4]
Její autobiografie byla vydána v roce 1929 pod názvem Kiki's Memoirs ve spolupráci Ernestem Hemingwayem a Tsuguharu Foujitou, kteří napsali úvodní slovo.
Filmografie
Alice Prinová se objevila v devíti krátkých a často experimentálních filmech bez jakéhokoliv honoráře.
- 1923 L'Inhumaine (režie Marcel L'Herbier)
- 1923 Le Retour à la raison (Man Ray) – krátkometrážní
- 1923 Ballet mécanique (Fernand Léger) – krátkometrážní
- 1923 Entr'acte (René Clair) – krátkometrážní
- 1923 La Galerie des monstres (Jaque Catelain)
- 1926 Emak Bakia (Man Ray) – krátkometrážní
- 1928 L'Étoile de mer (Man Ray)
- 1928 Paris express / Souvenirs de Paris (Pierre Prévert) a (Marcel Duhamel) – krátkometrážní
- 1930 Le Capitaine jaune (Anders Wilhelm Sandberg)
- 1933 Cette vieille canaille (Anatol Litvak)
Odkazy
Reference
- ↑ Le violon d'Ingres, Getty Museum
- ↑ Noire et blanche, Getty Museum
- ↑ VONKOVÁ, Lucie. Modigliani aneb Jak by neměla vypadat výstava. Ateliér – čtrnáctideník současného výtvarného umění. 2011, čís. 4, s. 6. ISSN 1210-5236.
- ↑ "Kiki of Montparnasse" Archivováno 27. 7. 2009 na Wayback Machine., Zabrieski Gallery
Literatura
- Catel & Bocquet, Kiki de Montparnasse, Bruxelles: Casterman 2007 (francouzsky)
- Frederick Kohner, Kiki of Montparnasse, London: Cassell 1968, ISBN 0-304-93242-6 (anglicky)
- Lou Mollgaard, Kiki: Reine de Montparnasse, Paris: Laffont, 1988 (francouzsky)
- Kiki's Memoirs, 1996 (anglicky)
- Kiki's Paris, 1989 (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alice Prinová na Wikimedia Commons
- Galerie Alice Prinová na Wikimedia Commons
- Výběr z díla Alice Prin (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor: Tim Evanson from Cleveland Heights, Ohio, USA, Licence: CC BY-SA 2.0
The photograph "Kiki, Noire et Blanche", on display as part of the "Jazz Age" exhibit at the Cleveland Museum of Art in Cleveland, Ohio, in the United States.
Man Ray (1890-1976) was born Emmanuel Radnitzky in Philadelphia, Pennsylvania. The family changed their last name to Ray in 1912 due to anti-Semitic prejudice, and "Manny" shortened his name to "Man" shortly thereafter. As a teenager, he trained as a tailor in his father's garment business, which left an indelible stylistic impression on him. He learned drafting and basic art skills in high school, and became a commercial artist and technical illustrator. Enrolling in adult art classes at the Ferrer School in 1912 and deeply influence by the 1913 Armory Show of contemporary European art, he rapidly began developing a unique style of painting, collage, and photography. He became loosely associated with the Dadaist and Surrealist movements. With Marcel Duchamp, he helped invent kinetic art. He emigrated to France in 1921, where he fell in love with actress, model, singer and muse Kiki de Montparnasse (born Alice Prin; 1901-1953). He produced primarily photographs for the next two decades. He later had a relationship with photographer Lee Miller, during which time he invented the "rayograph". He fled France in 1940 to avoid the Nazi invasion, and lived in the U.S. until 1951, focusing on painting again.
This 1920 black and white photograph depicts Kiki de Montparnasse next to a black African mask owned by photography stylist Georges Sakier. Art Deco artisans were fascinated by African art, much of which was finally making its way to Europe as art (rather than the spoils of colonialism). Art Deco commonly juxtaposed urban/rural, modern/ancient, black/white, and rich/poor, as this photograph does.
- CMAJazzAge
Gustaw Gwozdecki - Kiki de Montparnasse, 1920 (Kiki z Montparnasse I lub Glowa dziewczyny)
- wymiary: 20x16
- technika: olej/deska
- prawa: wl.: Wojciech Borzobohaty, Paryz
Kiki de Montparnasse (1928) by Pablo Gargallo (1881 - 1934). Bronze. Front view. Musée de Louvre.