Alicia Barnettová
| Alicia Barnettová | |
|---|---|
_(cropped).jpg) Alicia Barnettová (2021) | |
| Stát |  Spojené království |
| Datum narození | 18. října 1993 (30 let) |
| Místo narození | Gloucester, Spojené království |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 121 873 USD |
| Tenisová raketa | Wilson |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 136–142 |
| Nejvyšší umístění | 453. místo (13. května 2019) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 160–96 |
| Tituly | 1 WTA, 14 ITF |
| Nejvyšší umístění | 59. místo (24. října 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Wimbledon | 2. kolo (2022) |
| US Open | 1. kolo (2022) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Wimbledon | čtvrtfinále (2022) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 10. listopadu 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alicia Louisa Esme Evelyn Barnettová[1] (* 18. října 1993 Gloucester) je britská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden deblový turnaj. V rámci okruhu ITF získala čtrnáct titulů ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v květnu 2019 na 453. místě a ve čtyřhře v říjnu 2022 na 59. místě.[3]
Soukromý život
Narodila se roku 1993 v západoanglickém Gloucesteru do sportovně založené rodiny Nigela a Jennifer Barnettových.[4] Matka hrála pozemní hokej na univerzitě v Loughborough, sestra Jessica Barnettová provozovala kickbox na univerzitě v Cardiffu a bratr James Barnett nastupoval za fotbalový tým Manchesterské univerzity. Po stroudském gymnáziu vystudovala v letech 2012–2016 bakalářský obor politologie na illinoiské Severozápadní univerzitě (BA).[1][4] Tenis začala hrát v sedmi letech.[5]
Tenisová kariéra
Na okruhu WTA Tour debutovala březnovou čtyřhrou Lyon Open 2022. Přes norsko-britský pár Ulrikke Eikeriová a Samantha Murrayová Sharanová postoupila s krajankou Olivií Nichollsovou do finále. V něm však nestačily na německo-ruskou dvojici Laura Siegemundová a Věra Zvonarevová po dvousetovém průběhu.[6] V semifinále Istanbul Cupu 2022 je zastavily Natela Dzalamidzeová s Kamillou Rachimovovou.[7]
Do grandslamu premiérově zasáhla v ženském deblu Wimbledonu 2022, do něhož s Nichollsovou obdržely divokou kartu. V úvodním kole zdolaly Češku Renatu Voráčovou s Estonskou Kaiou Kanepiovou.[8] Poté jejich cestu soutěží ukončilo ukrajinsko-rumunské duo Nadija Kičenoková a Ioana Raluca Olaruová až v tiebreaku rozhodující sady.[7][2] Ve smíšené wimbledonské soutěži prošla s krajanem Jonnym O'Marou do čtvrtfinále přes Venus Williamsovou a Jamieho Murrayho. O postupujících rozhodl až nově zavedený 10bodový supertiebreak v závěru vyrovnané třetí sady. V dramatické koncovce měly oba páry po pěti mečbolech. Britové pak proměnili šestý z nich za stavu míčů 17–16.[9] Mezi poslední osmičkou skončili na raketách Australanů Matthew Ebdena a Samanthy Stosurové.[10]
Premiérový titul na túře WTA si odvezla s Nichollsovou ze čtyřhry srpnového Championnats Banque Nationale de Granby 2022 v québeckém Granby. Ve finálovém duelu přehrály britsko-nizozemskou dvojici Harriet Dartová a Rosalie van der Hoeková až ziskem závěrečného supertiebreaku.[11] Na úvod US Open 2022 odešly poraženy od třináctých nasazených Alexy Guarachiové a Andreji Klepačové.[7]
Finále na okruhu WTA Tour
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| Grand Slam (0) | |
| Turnaj mistryň (0) | |
| WTA 1000 (0) | |
| WTA 500 (0) | |
| WTA 250 (1–1 Č) | |
Čtyřhra: 2 (1–1)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | březen 2022 | Lyon, Francie | tvrdý (h) | Olivia Nichollsová |  Laura Siegemundová  Věra Zvonarevová | 5–7, 1–6 |
| Vítězka | 1. | srpen 2022 | Granby, Kanada | tvrdý | Olivia Nichollsová | Harriet Dartová  Rosalie van der Hoeková | 5–7, 6–3, [10–1] |
Tituly na okruhu ITF
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
| 50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
| 15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Čtyřhra (14 titulů)
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 23. září 2017 | Madrid, Španělsko | tvrdý | Olivia Nichollsová |  Marina Bassols Riberová Julia Payolová | 6–1, 6–2 |
| 2. | 17. března 2018 | Ramat ha-Šaron, Izrael | tvrdý | Olivia Nichollsová |  Charlotte Römerová Caroline Wernerová | 6–4, 7–6(7–4) |
| 3. | 24. března 2018 | Tel Aviv, Izrael | tvrdý | Olivia Nichollsová |  Mathilde Armitanová Elixane Lechemiová | 7–6(7–3), 6–3 |
| 4. | duben 2019 | Bolton, Spojené království | tvrdý | Jodie Burrageová |  Laura Ioana Paarová  Helène Scholsenová | 6–3, 6–3 |
| 5. | září 2019 | Sadžur, Izrael | tvrdý |  Chanel Simmondsová | Amandine Cazeauová  Noelly Nsimbová | 6–4, 6–4 |
| 6. | 29. února 2020 | Sunderland, Spojené království | tvrdý (h) | Olivia Nichollsová | Celia Cervino Ruizová Maria Gutierrez Carrascová | 6–4, 7–6(8–6) |
| 7. | březen 2021 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý |  Juriko Mijazakiová |  Ku Yeonwoo Raphaelle Lacasseová | 6–4, 6–1 |
| 8. | duben 2021 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý |  Lina Glušková | Elena-Teodora Cadarová  Olivia Gadecká | 6–4, 6–2 |
| 9. | květen 2021 | Jeruzalém, Izrael | tvrdý | Emily Appletonová |  Jenny Dürstová Nina Stadlerová | 6–4, 2–6, [11–9] |
| 10. | 19. června 2021 | Figueira da Foz, Portugalsko | tvrdý | Olivia Nichollsová |  Berfu Cengizová Anastasija Tichonovová | 6–3, 7–6(7–3) |
| 11. | srpen 2021 | Vigo, Španělsko | tvrdý | Olivia Gadecká | Conny Perrinová  Laura Pigossiová | 6–3, 6–2 |
| 12. | listopad 2021 | Funchal, Portugalsko | tvrdý |  Sie Šu-jing |  Inês Murtová  Daniela Vismaneová | 6–1, 3–6, [10–8] |
| 13. | 16. dubna 2022 | Bellinzona, Švýcarsko | antuka | Olivia Nichollsová | Xenia Knollová Oxana Selechmetěvová | 6–7(7–9), 6–4, [10–7] |
| 14. | 6. srpna 2022 | Grodzisk Mazowiecki, Polsko | tvrdý | Olivia Nichollsová | Vivian Heisenová  Katarzyna Kawaová | 6–1, 7–6(7–3) |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alicia Barnett na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Alicia Barnett - 2015-16 - Women's Tennis [online]. Northwestern Athletics, 2022 [cit. 2022-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-07. (anglicky)
- ↑ a b Alicia Barnettová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 10. listopadu 2022
- ↑ Alicia Barnettová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 10. listopadu 2022
- ↑ a b WHITTAKER, Nick. Alicia Barnett: Education, injuries and overcoming the mental barriers of tennis. The Big Racket [online]. 2018-07-29 [cit. 2022-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-03. (anglicky)
- ↑ MOORE, Peter. Interview with British tennis player Alicia Barnett. Prost International [PINT] [online]. 2020-05-13 [cit. 2022-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-12. (anglicky)
- ↑ WANCKE, Barbara. Lyon | Zhang edges Yastremska to win WTA 250 title in France. ennis Threads Magazine [online]. 2022-03-07 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Alicia Barnett Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CARROLL, Anthony. Wimbledon wild card Olivia through to second round in ladies doubles. Great Yarmouth Mercury [online]. 2022-06-29 [cit. 2022-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-01. (anglicky)
- ↑ Jamie Murray and Venus Williams beaten by British pair in mixed doubles epic. The Independent [online]. 2022-07-03 [cit. 2022-07-04]. Dostupné online.
- ↑ ROGERS, Leigh. Stosur and Ebden charge into Wimbledon mixed doubles semifinals. Tennis Australia [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kasatkina beats Saville in Granby, wins second title of 2022. Women's Tennis Association [online]. 2022-08-27 [cit. 2022-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-04. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alicia Barnettová na Wikimedia Commons - Alicia Barnettová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Alicia Barnettová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Alicia Barnettová na Instagramu
Média použitá na této stránce
.svg)
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
| zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
| žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
| červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
| modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
| bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
| černá | rendered as RGB 0 0 0 |
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information..svg)
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
