Alija

Alija (hebrejsky עלייה‎, doslova „cesta vzhůru“, „výstup“)^[1] je souhrnný název pro židovskou imigraci do Palestiny a od roku 1948 do Státu Izrael. Židé hovoří o „návratu do domova svých otců“.

Alija před vznikem Státu Izrael

První alija (1881–1903)

V letech 1881–1914 došlo k sérii 223 protižidovských pogromů v Rusku. Velké množství Židů (kolem 3,5 milionu)^[2] tehdy před pogromy uteklo. Kolem 2 milionů^[3] jich odešlo do Spojených států amerických s nadějí na lepší život. Jedna část z těchto emigrantů směřovala ale do Palestiny. Byla to tzv. První alija. Předpokládá se, že se v té době usídlilo v Palestině asi 25^[4] až 35 tisíc^[5] Židů pocházejících především z Ruska a Jemenu.

V roce 1882 se v okolí Safedu usadili rumunští Židé a založili tam kolonii Roš Pina (130 rodin) a poblíž Haify kolonii Zichron Ja'akov. Mezitím ruští Židé z Charkova založili kolonii Rišon le-Cijon (10 rodin). Nově vzniklé osady měly zemědělský ráz a fungovaly na principu plné soběstačnosti. V roce 1885 byla založena kolonie Gedera. V roce 1903 v židovské osadě Chovevej Cijon započal svou životní pouť Aharon David Gordon. Zabýval se výzkumem v oblasti zemědělství.

Druhá alija (1904–1913)

V letech 1904–1913 přišla do Palestiny druhá vlna židovských imigrantů vedených socialisticko–sionistickými ideály z východní Evropy, kteří po potlačení revoluce v roce 1905 a řadě pogromů provázející zmatky po této revoluci přijali Herzlovy teorie. Předpokládá se, že v tomto období přišlo do Palestiny kolem 40 tisíc Židů pocházejících převážně z Ruska, Polska a Jemenu.^[6]

V novém prostředí se rodí myšlenka kibuců, společné práce na společném majetku bez individuálního vlastnictví. Prvním kibucem byla Deganija založená v roce 1908 v Galileji. V roce 1905 byla v Jaffě (na území dnešního Tel Avivu) otevřena první hebrejská škola – gymnázium Herzlija. V roce 1908 Židé získali od osmanské správy politická práva. V tom samém roce také Eliezer Ben Jehuda zahajuje vydávání první hebrejské encyklopedie Thesaurus totius hebraitatis. Vznikaly další osady, mimo jiné v roce 1909 již zmíněný Tel Aviv. V témže roce byla v osadě Sedžera v Dolní Galileji založena židovská organizace ha-Šomer, určená pro obranu židovského osídlení. V roce 1912 byl položen základní kámen Technologického institutu Technion (dokončen v roce 1924). V roce 1914 bylo v Palestině již 43 židovských kolonií, z toho 14 kibuců.

Třetí alija (1919–1923)

Třetí vlna židovských přistěhovalců byla tvořena Židy převážně z Ruska, Polska, Rumunska a Litvy. Odhaduje se že třetí alija byla tvořena 35 tisíci přistěhovalci.^[7]

Za symbolický začátek třetí aliji je považováno připlutí lodi Roselan do přístavu Jaffa 19. prosince 1919. V tomto období se Palestina stává britským mandátním územím. Navíc Balfourova deklarace z listopadu 1917 zaručovala, že se Palestina stane židovskou domovinou.

V Jizre'elském údolí byla z peněz Židovského národního fondu zakoupena další půda. Ta byla melioracemi a rekultivacemi upravena pro výstavbu osad. Zde byl založen např. kibuc Bejt Alfa. V roce 1920 byla založena židovská podzemní vojenské organizace Hagana.

Čtvrtá alija (1924–1928)

Čtvrtou vlnu imigrantů do Palestiny tvořili především Židé z Polska (62 tisíc z celkového počtu 80 tisíc), kteří prchali před diskriminačními zákony.^[8] Dále to byli Židé ruští, rumunští, litevští, ale i jemenští a iráčtí.

Z Polska odcházela především židovské měšťanstvo; řemeslníci a drobní podnikatelé. Jejich příchod do Palestiny znamenal silný impuls pro rozvoj. Stavěly se přístavy, rozvíjel se obchod, zakládaly se školy. Na základě usnesení 13. sionistického kongresu v Karlových Varech ze srpna 1923 byla dne 1. května 1925 v Jeruzalémě založena Hebrejská univerzita. Otevřel ji lord Arthur Balfour. Prvním rektorem se stal dr. Judah Magnes.

Pátá alija (1930–1939)

Pátá vlna imigrantů do Palestiny byla tvořena především Židy z Německa prchajícími před nacismem (100 tisíc z celkového počtu 250 tisíc).^[9] Většinou se jednalo o inteligenci (lékaře, právníky, profesory), podnikatele a řemeslníky. Židovští umělci z Německa vytvořili nový základ pro místní umění. Hudebníci např. založili Palestinský filharmonický orchestr.

V říjnu roku 1933 započaly arabské demonstrace proti britské politice v Palestině a proti narůstající židovské imigraci. V listopadu téhož roku političtí představitelé Arabů předali Britům memorandum požadující založení arabského demokratického státu v Palestině, úplný zákaz židovské imigrace a zákaz prodeje půdy Židům. Zároveň setkání učených znalců Koránu pohrozilo uvalením klatby na každého Araba, který půdu prodá Židům. Výsledkem arabských nepokojů v roce 1936 bylo rozhodnutí Židů o vybudování vlastního přístavu v Tel Avivu, nezávislého na přístavu v Jaffě. To navíc znamenalo narůstající hospodářskou izolaci Židů od Arabů.

Alija Bet

Alija Bet byl název pro židovskou imigraci do Palestiny v průběhu druhé světové války. Název Alija Bet (bet je druhé písmeno hebrejské abecedy) je odvozen od druhé vlny, která, na rozdíl od Alija Alef (alef je první písmeno hebrejské abecedy) z let 1881–1939 byla imigrací nezákonnou a probíhala přes zákaz britské mandátní správy.

Alija Bet probíhala v letech 1941–1947. Jednalo se vesměs o Židy, kterým se podařilo uprchnout před holokaustem v Evropě.

Alija Bet probíhala většinou po moři. Během uvedeného období došlo k několika neštěstím:

• 12. prosince 1940 se během bouře potopila bulharská loď Tsar Krum. Z 327 lidí přítomných na palubě jich přežilo 223, z toho 66 dětí. Byli převezeni do Istanbulu a odtamtud deportováni do Bulharska.
• 24. ledna 1942 byla loď Struma potopena sovětskou ponorkou SC-213. Struma plula pod panamskou vlajkou. Nikdo nepřežil.
• 3. srpna 1944 byla loď Mefkura potopena německou ponorkou. Z 350 lidí se jich zachránilo 5.

V červenci 1947 britské válečné lodě zadržely u břehů Palestiny loď Exodus 1947 s 4,5 tisíci židovských uprchlíků na palubě. Uprchlíci byli donuceni vrátit se (na jiných lodích) do Marseille ve Francii. Poté pluli do Hamburku v Německu, kde policie donutila Židy lodě opustit. Případu uprchlíků z lodi Exodus se dostalo celosvětové pozornosti.

Alija po vzniku Státu Izrael

Marocká alija (1956–1961)

Počátkem roku 1955 začaly do Izraele přicházet zprávy o zhoršující se situaci Židů v zemích Maghrebu (Maroko, Alžírsko, Tunisko). Předpokládalo se, že tyto země v dohledné době získají nezávislost na Francii a arabský nacionalismus (podporovaný Násirem) by mohl ohrozit židovské komunity v těchto zemích. Proto byl izraelskou vládou v srpnu 1955 v rámci zpravodajské služby Mosadu zřízen zvláštní tým s operační základnou v Paříži, mající za úkol budovat v Maroku základny pro židovskou sebeobranu.

Začátkem roku 1956 vznikla v Maroku židovská organizace Misgeret (doslova „Rámec“), která měla za úkol cvičit dobrovolníky určené k ochraně židovských osad a k organizování imigrace do Izraele. V září roku 1956 došlo k zastavení legální imigrace Židů z marocké strany. V Maroku se jich v té době nacházelo více než 100 tisíc.

V období Suezské krize koncem roku 1956 se očekávaly pogromy proti židovskému obyvatelstvu ze strany Arabů, ke kterým nedošlo. Ilegální imigraci nyní prostřednictvím Misgeret prováděl Mosad. Zpravodajcům z Misgeretu se podařilo úspěšně infiltrovat marockou tajnou policii. Díky zprávám informátorů byl Misgeret předem informováni o připravovaných zátazích proti svým členům.

Imigranti byli z Maroka vyváženi pomocí starých francouzských nebo padělaných marockých cestovních pasů. Imigranti byli odváženi přes španělské enklávy Ceuta a Melilla a britský Gibraltar do Marseille za aktivní pomoci britských, španělských a francouzských úřadů. V roce 1960 koupil Mosad parník Pisces, na němž marocké Židy převážel přímo na Gibraltar. Loď uskutečnila dvanáct plaveb, při třinácté ztroskotala. Zahynulo celkem 43 lidí. Následně bylo marockou tajnou policií zatčeno a mučeno 20 příslušníků Misgeret (jeden z nich na následky mučení zemřel). Jako odpověď Izrael ukončil utajování imigrace a zahájil rozsáhlou veřejnou kampaň.

Po smrti marockého krále Muhammada V. v únoru 1961 povolil jeho nástupce a syn Hasan II. vydávání hromadných cestovních pasů, díky kterým v letech 1961–1963 opustili téměř všichni Židé Maroko.^[10]

Egyptská alija (1956)

V roce 1956, v době Suezské krize, existovaly v Izraeli obavy, že se egyptští Židé stanou cílem odplaty arabského obyvatelstva za spoluúčast židovského státu na invazi. V listopadu 1956 navázali agenti Mosadu kontakt se zástupci židovské obce v Port Saidu a vyzvali je k sestavení seznamu osob majících zájem o emigraci z Egypta. Izrael následně vyslal pro tyto osoby dvě námořní plavidla, která egyptské Židy (za pomoci francouzských vojáků) dopravily do Izraele.^[11]

Tuniská alija (1956)

Podnětem k emigraci Židů se staly boje mezi francouzskou a tuniskou armádou o francouzskou námořní základnu poblíž města Bizerta. Židovští usedlíci (1200 lidí) se obávali, že se po stažení francouzské armády stanou cílem arabské pomsty. Většina židů opustila město díky tomu, že měla francouzské pasy, zbytek (asi 300 lidí) Mosad evakuoval. Transport probíhal na francouzských válečných plavidlech a byl střežen francouzskými výsadkáři.^[12]

Od roku 1990

Od poloviny 90. let podniká do Izraele aliju stálý proud jihoafrických, amerických a francouzských Židů, či Židé z těchto zemí v Izraeli zakupují nemovitosti pro možnou budoucí imigraci. Zejména francouzští Židé v Izraeli skupují nemovitosti kvůli vzestupu antisemitismu ve Francii v posledních letech.^[13][14]

Židé z Indie, označovaní jako Bnej Menaše, kteří byli uznáni jako potomci desátého ztraceného izraelského kmene, jsou objektem kontroverzí, avšak od poloviny 90. let počet těch z nich, kteří provedli aliju, stále stoupá.^[15]

Organizace jako Nefeš be-nefeš a Šavej Jisra'el pomáhají lidem s alijou jak finanční pomocí, tak asistencí například při hledání práce, studiu hebrejštiny a asimilaci s izraelskou kulturou.

V roce 2007 přinesl deník Ha'erec informaci, že v letech 2005 až 2006 došlo k 9% poklesu imigrantů (hebrejsky olim). Podle deníku „v roce 2006 do Izraele imigrovalo pouze 19 264 lidí, což je o 9 procent méně než v roce 2005. Jedná se o nejnižší počet imigrantů od roku 1988.“^[16]

Tento rekord byl překonán v roce 2007, kdy byl počet olim pouze 18 127. Pouze 36 % z těchto nových imigrantů byly osoby ze zemí bývalého Sovětského svazu (v 90. letech představovali imigranti ze zemí bývalého SSSR téměř 90 %), zatímco počet imigrantů ze zemí jako je Francie či USA je stálý.^[17]

Podle statistik podniklo v roce 2009 aliju ze severoamerických zemí nejvíce Židů od roku 1983. Celkem se jednalo o zhruba 3800 olim.^[18]

Statistiky

Okamžitě po vzniku státu Izrael začala s oficiální podporou vlády masivní vlna přistěhovalectví. Ta vrcholila v roce 1949, kdy do Izraele dorazil víc než čtvrt milion Židů. Celkem šlo v prvních čtyřech letech nezávislosti o téměř 700 tisíc lidí, tedy podobné číslo, jaká byla celková populace státu Izrael v době vyhlášení samostatnosti. Počátkem 50. let alija rychle opadla (ekonomické potíže Izraele a uzavření zemí sovětského bloku pro vystěhovalectví do židovského státu). Později následovalo ovšem několik dalších menších vln v polovině 50. let, v 1. polovině 60. let a okolo roku 1970.^[19]

V 80. letech zažíval Izrael nízké roční úhrny imigrace, historické minimum bylo dosaženo roku 1986 (pouhých 9505 přistěhovalců). Důvodem byly ekonomické problémy státu i pokračující přísná restrikce na židovskou emigraci v sovětském bloku. To se změnilo roku 1990, kdy začala masivní alija ze zemí Sovětského svazu. Onoho roku dosáhla alija hodnoty 199 516 a pokračovala silným tempem po celý zbytek 90. let. Teprve po roce 2000 dochází k jejímu výraznému zpomalení a stabilizaci na roční úrovni necelých 20 000. Po roce 2013 se trend mírně změnil (silnější imigrace z Ukrajiny ale i ze západní Evropy, zejména Francie) a roční úhrny dosahují cca 25 000 přistěhovalců.^[19][20][21]

Alija od r. 1919 podle zemí a regionů

V následující tabulce je uveden počet imigrantů do Izraele v letech 1919 až 2006.^[22] Tabulka je řadí podle let a podle zemí, kde se narodili. (Pro rok 2006 je nadto uvedena i poslední země pobytu).

oblast	2006 LCR	2006 COB	2005	2000–2004	1990–1999	1980–1989	1972–1979	1961–1971	1952–1960	1948–1951	1919–1948	celkem
Asie - celkem	1 777	1 261	2 239	8 048	61 305	14 433	19 456	56 208	37 119	237 704	40 895	478 668
Afghánistán Afghánistán	0	0	2	0	0	57	132	516	1 106	2 303		4 116
Čína Čína	10	14	4	16	192	78	43	96	217	504		1 164
Indie Indie	304	308	61	211	1 717	1 539	3 497	13 110	5 380	2 176		27 999
Irák Irák	11	11	12	50	0	111	939	3 509	2 989	123 371		130 992
Írán Írán	74	90	146	449	0	8 487	9 550	19 502	15 699	21 910		75 833
Izrael Izrael	0	192	105	69	954	288	507	1 021	868	411		4 415
Libanon Libanon	0	7	8	4	0	179	564	2 208	846	235		4 051
Jemen Jemen	9	10	4	3	0	17	51	1 066	1 170	48 315		50 636
SSSR (asijský)	1 287	533	1 814	7 069	49 524							58 940
Sýrie Sýrie	0	0	4	16	0	995	842	3 121	1 870	2 678		9 526
ostatní (Asie)	14	26	18	29	7 362	594	213	349	103	1 254		9 948
Afrika - celkem	3 801	4 508	4 518	2 912	48 558	28 664	19 273	164 885	143 485	93 282	4 041	514 126
Alžírsko Alžírsko	0	275	280	131	1 317	1 830	2 137	12 857	3 433	3 810		26 070
Egypt Egypt Súdán Súdán	0	19	17	15	176	352	535	2 963	17 521	16 024		37 622
Etiopie Etiopie	3 595	3 595	3 573	2 213	39 651	16 965	306	98	59	10		66 470
JAR	114	139	135	202	2 918	3 575	5 604	3 783	774	666		17 796
Libye Libye	0	3	3	6	0	66	219	2 466	2 079	30 972		35 814
Maroko Maroko	53	233	284	205	2 623	3 809	7 780	130 507	95 945	28 263		269 649
Tunisko Tunisko	32	236	218	125	1 251	1 942	2 148	11 566	23 569	13 293		54 348
ostatní (Afrika)	6	8	8	15	888	125	544	645	105	244		2 582
Evropa - celkem	9 872	10 063	10 736	46 516	812 079	70 898	183 419	162 070	106 305	332 802	377 381	2 112 269
Belgie Belgie	91	78	70	102	891	788	847	1 112	394	291		4 573
Bulharsko Bulharsko	22	19	38	199	3 673	180	118	794	1 680	37 260		43 961
Československo Československo	16	26	15	61	479	462	888	2 754	783	18 788		24 256
Francie Francie	2 411	1 781	1 836	842	10 443	7 538	5 399	8 050	1 662	3 050		40 601
Itálie Itálie	42	37	35	40	595	510	713	940	414	1 305		4 589
Jugoslávie Jugoslávie	25	26	7	98	1 894	140	126	322	320	7 661		10 594
Maďarsko Maďarsko	63	63	108	180	2 150	1 005	1 100	2 601	9 819	14 324		31 350
Německo Německo	112	87	112	177	2 150	1 759	2 080	3 175	1 386	8 210		19 136
Nizozemsko Nizozemsko	50	45	36	30	926	1 239	1 170	1 470	646	1 077		6 639
Polsko Polsko	36	90	94	169	2 765	2 807	6 218	14 706	39 618	106 414		172 881
Rakousko Rakousko	12	12	24	23	317	356	595	1 021	610	2 632		5 590
Rumunsko Rumunsko	50	76	107	330	5 722	14 607	18 418	86 184	32 462	117 950		275 856
Řecko Řecko	3	8	7	6	121	147	326	514	676	2 131		3 936
Spojené království Spojené království	594	506	341	318	4 851	7 098	6 171	6 461	1 448	1 907		29 101
SSSR (evr.)	6 185	7 069	7 763	43 801	772 239	29 754	137 134	29 376	13 743	8 163		1 049 042
Španělsko Španělsko	33	20	23	16	242	321	327	406	169	80		1 604
Švýcarsko Švýcarsko	85	69	52	71	904	706	634	886	253	131		3 706
Turecko Turecko	67	70	61	131	1 095	2 088	3 118	14 073	6 871	34 547		62 054
Skandinávie	36	34	35	41	1 071	1 178	903	886	131	85		4 364
ostatní (Evropa)	6	17	33	12	646	303	252	412	91	1 343		3 109
Amerika/Oceánie - celkem	3 813	3 437	3 687	21 718	33 367	39 369	45 040	42 400	6 922	3 822	7 754	211 329
Argentina Argentina	293	299	413	9 917	8 886	10 582	13 158	11 701	2 888	904		59 041
Austrálie Austrálie Nový Zéland Nový Zéland	66	44	53	68	1 017	959	1 275	833	120	119		4 488
Brazílie Brazílie	232	226	278	225	1 937	1 763	1 763	2 601	763	304		9 860
Chile Chile	61	56	77	85	521	1 040	1 180	1 790	401	48		5 198
Kanada Kanada	228	210	214	163	1 717	1 867	2 178	2 169	276	236		9 030
Kolumbie Kolumbie	142	179	154	54	545	475	552	415	0	0		2 374
Mexiko Mexiko	72	76	56	70	916	993	861	736	168	48		3 924
Paraguay Paraguay	4	3	6	7	21	62	73	210	42	0		424
Uruguay Uruguay	73	76	107	105	724	2 014	2 199	1 844	425	66		7 560
USA	2 159	1 809	1 706	1 098	15 480	18 904	20 963	18 671	1 553	1 711		81 895
Venezuela Venezuela	134	98	84	62	319	180	245	297	0	0		1 285
střední Amerika	91	120	77	102	125	8	104	129	43	17		725
ostatní (Amerika, Austrálie a Oceánie)	258	241	462	94	1 159	522	500	1 125	91	327		4 521
není známo	6	0	3	4	419	469	394	911	3 307	20 014	52 786	78 307
celkem	19 269	19 269	21 180	60 647	956 319	153 833	267 580	427 828	297 138	687 624	482 857	3 374 275

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aliyah na anglické Wikipedii a Alija na polské Wikipedii.

Související články

• Mosad le-alija Bet
• Operace Jozue
• Operace Mojžíš
• Operace Šalamoun

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alija na Wikimedia Commons
• (anglicky) Podrobné statistiky imigrace do Izraele 1948 a 1989 - 2007 Archivováno 13. 5. 2008 na Wayback Machine.
• (anglicky) Statistiky imigrace do Izraele 1948 - 2006