Alison Van Uytvancková

Alison Van Uytvancková
Van Uytvancková na French Open 2019
Stát	Belgie Belgie
Datum narození	26. března 1994 (30 let)
Místo narození	Vilvoorde, Belgie
Bydliště	Grimbergen, Belgie
Výška	173 cm
Hmotnost	63 kg
Profesionál od	2010
Držení rakety	pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek	3 440 951 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	384–262
Tituly	5 WTA, 2 WTA 125, 13 ITF
Nejvyšší umístění	37. místo (13. srpna 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2021, 2022)
French Open	čtvrtfinále (2015)
Wimbledon	4. kolo (2019)
US Open	2. kolo (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	3. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů	70–75
Tituly	2 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění	68. místo (20. září 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2016, 2018, 2019, 2020, 2021)
French Open	2. kolo (2020)
Wimbledon	3. kolo (2015)
US Open	3. kolo (2021)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	1. kolo (2021)
Týmové soutěže
Fed Cup	semifinále (2011)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210920a20. září 2021 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alison Van Uytvancková, nepřechýleně Van Uytvanck, (* 26. března 1994 Vilvoorde) je belgická profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour pět turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. V rámci série WTA 125K přidala dvě singlové trofeje. V rámci okruhu ITF získala třináct titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.^[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2018 na 37. místě a ve čtyřhře pak v září 2021 na 68. místě. Trénují ji Michiel Antheunis a Ann DeVriesová, koučové belgického tenisového svazu.^[2]

V hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie debutovala na Australian Open 2014, kde ji v úvodním kole vyřadila Francouzka Virginie Razzanová po zvládnutých tiebreacích obou sad.

V belgickém fedcupovém týmu debutovala v roce 2012 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Srbsku, v němž s Wickmayerovou prohrála čtyřhru proti páru Jovanovská a Krunićová. V roce 2011 byla členkou týmu, jenž se probojoval do semifinále Světové skupiny. Do roku 2020 v soutěži nastoupila k dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 12–7 ve dvouhře a 3–5 ve čtyřhře.^[3]

Na okruhu ITF získala čtyři singlové tituly, které vybojovala v portugalském Vale Do Lobo, francouzském Dijonu, skotském Edinburghu a britském Sunderlandu. Jako poražená finalistka skončila v belgickém Tessenderlu, kde nestačila na zástupkyni německého tenisu Annu-Lenu Grönefeldovou.

V rámci okruhu WTA Tour se probojovala do hlavní soutěže Brussels Open, když vyhrála tři kvalifikační kola nad Margalitou Čachnašviliovou, Laurou Siegemundovou a konečně také nad Tchajwankou Sie Šu-wej. V úvodním kole turnaje pak překvapivě zdolala zkušenou Švýcarku Patty Schnyderovou. Ve druhém nestačila na krajanku Yaninu Wickmayerovou, již podlehla ve dvou sadách.^[2]

Z pozice kvalifikantky také pronikla do hlavní soutěže travnatého UNICEF Open v 's-Hertogenboschi, kde byla nad její síly v úvodním utkání Alexandra Dulgheruová.

V Glasgowě zaznamenala pátou trofej z události ITF ve dvouhře. Z finále odešla poražena v německém Kaarstu. V únoru debutovala v belgickém fedcupovém týmu debutovala v roce 2012 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Srbsku, když ji nehrající kapitánka Ann Devriesová postavila místo Flipkensové do rozhodující čtyřhry za stavu 2:2 na zápasy. S Wickmayerovou však po třísetovém průběhu podlehly páru Bojana Jovanovská a Aleksandra Krunićová. Belgičanky tak ze soutěže vypadly těsným poměrem 2:3.^[4]

Na nejvyšším ženském okruhu obdržela divokou kartu do hlavní soutěže Brussels Open. V prvním klání si poradila s 39. ruskou hráčkou žebříčku Xenijí Pervakovou a poté přešla přes Jihoafričanku Chanelle Scheepersovou, která ve světové klasifikaci figurovala o šest míst níže než předešla soupeřka. Po dvou třísetových duelech se tak probojovala do svého premiérového čtvrtfinále na okruhu WTA Tour, kde ji však deklasovala světová trojka Agnieszka Radwańská, když na ni uhrála jen tři gamy. Na UNICEF Open skončila v prvním kole kvalifikace porážkou od Rusky Niny Bratčikovové. Tento scénář se opakoval i v Bastadu. Do konce sezóny již žádný turnaj WTA Tour neodehrála.

V sezóně neprošla sítem kvalifikace na BNP Paribas Katowice Open, kde ji vyřadila Ukrajinka Valerija Solovjovová. Také na Topshelf Open ji stopku vystavila Lesja Curenková. První kolo bylo konečnou fází na květnovém Brussels Open po prohře od kazašské kvalifikantky Julie Putincevové.

Ve wimbledonské kvalifikaci vypadla ve druhé fázi s Marianou Duque Mariñovou a v úvodním kole turnaje Budapest Grand Prix ji deklasovala Rakušanka Yvonne Meusburgerová. V kvalifikaci US Open prošla přes Stéphanii Foretzovou Gaconovou do třetího kvalifikačního kola, v němž ji stopku vystavila chorvatská tenistka Ajla Tomljanovićová.

Premiérový titul na okruhu WTA Tour přišel v rámci série WTA 125K triumfovala na listopadovém OEC WTA Ladies Open v Tchaj-peji. V prvních třech kolech na její raketě skončily Rusky Olga Pučkovová, Alla Kudrjavcevová a Jekatěrina Byčkovová. V semifinále zdolala Němku z konce elitní stovky Dinah Pfizenmaierovou a ve finále si poradila s krajankou a druhou nasazenou Yaninou Wickmayerovou.

Do sezóny vstoupila úspěšně zvládnutou kvalifikací na australském Moorilla Hobart International, kde v prvním kole hlavní soutěže podlehla 125. hráčce světa Casey Dellacquové. Premiérové utkání v hlavní soutěži grandslamové kategorie odehrála na Australian Open, kde ji v úvodním kole vyřadila Francouzka Virginie Razzanová.

Na zahajovacím ročníku brazilského Rio Open postoupila jako kvalifikantka do druhého kola přes Švédku Johannu Larssonou. V něm skončila na raketě další kvalifikantky a 160. ženy žebříčku Nastassji Burnettové z Itálie. Na navazujícím Brasil Tennis Cupu se probojovala přes Sie Šu-wej a Argentinku Paulu Ormaecheovou do čtvrtfinále, kde ji stopku vystavila druhá nasazená Španělka Garbiñe Muguruzaová

Premiérový titul na okruhu WTA Tour vybojovala ve dvouhře zářijového Coupe Banque Nationale 2017 v Québecu. V roli sedmé nasazené prošla do finále po výhře nad Němkou Tatjanou Mariovou. V boji o titul pak zdolala maďarskou turnajovou trojku Tímeu Babosovou po třísetovém průběhu. Na každé z předchozích událostí probíhající sezóny přitom nevyhrála více než jeden zápas. Ve finálovém duelu odvrátila deset z jedenácti brejkbolových příležitostí soupeřky. V následném vydání žebříčku postoupila na 68. příčku, což znamenalo posun o 30 míst.^[5]

Druhý singlový titul vybojovala na únorovém Hungarian Ladies Open 2018 v Budapešti, kde jako nenasazená hráčka ve čtvrtfinále vyřadila druhou nasazenou Čang Šuaj a ve finále turnajovou jedničku Dominiku Cibulkovou po třísetovém průběhu. Bodový zisk ji po turnaji posunul o třicet míst výše na 50. příčku, devět pozic za kariérním maximem. V předchozí části sezóny 2018 přitom vypadla na třech turnajích v prvním kole a jediných vítězství dosáhla ve dvou kvalifikacích a jednom utkání Fed Cupu.^[6]

V závěru roku 2015 navázala partnerský vztah s krajankou a tenistkou Greet Minnenovou. Pro obě se jednalo o první homosexuální poměr.^[7] V březnu 2017 učinila během televizního rozhovoru coming out sdělením, že je lesba.^[8] V červenci 2019 se na turnaji série WTA 125K v Karlsruhe obě partnerky utkaly v prvním vzájemném zápase. Duel prvního kola vyhrála šedesátá šestá hráčka žebříčku Van Uytvancková, která zdolala sto dvacátou třetí ženu klasifikace Minnenovou ve třech setech.^[9] V deblové soutěži se spolu probojovaly do semifinále. Společně vyhrály dva deblové turnaje. V prosinci 2020 oznámily, že se zasnoubily,^[10] o necelý rok později na podzim 2021 se však rozešly.

Na jaře 2022 oznámila na sociálních sítích vztah s Emilii Vermeirenovou.^[11] V červenci 2023 vstoupily do manželství.^[12]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Vítězka	1.	17. září 2017	Québec, Kanada	koberec (h)	Tímea Babosová	5–7, 6–4, 6–1
Vítězka	2.	25. února 2018	Budapešť, Maďarsko	tvrdý (h)	Dominika Cibulková	6–3, 3–6, 7–5
Vítězka	3.	24. února 2019	Budapešť, Maďarsko (2)	tvrdý (h)	Markéta Vondroušová	1–6, 7–5, 6–2
Vítězka	4.	28. září 2019	Taškent, Uzbekistán	tvrdý	Sorana Cîrsteaová	6–2, 4–6, 6–4
Vítězka	5.	2. října 2021	Nur-Sultan, Kazachstán	tvrdý (h)	Julia Putincevová	1–6, 6–4, 6–3

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	1.	15. února 2015	Antverpy, Belgie	tvrdý (h)	An-Sophie Mestachová	Anabel Medina Garrigues Arantxa Parra Santonja	4–6, 6–3, [5–10]
Vítězka	1.	20. října 2018	Lucemburk, Lucembursko	tvrdý (h)	Greet Minnenová	Věra Lapková Mandy Minellaová	7–6(7–3), 6–2
Finalistka	2.	21. května 2021	Bělehrad, Srbsko	antuka	Greet Minnenová	Aleksandra Krunićová Nina Stojanovićová	0–6, 2–6
Vítězka	2.	18. září 2021	Lucemburk, Lucembursko (2)	tvrdý (h)	Greet Minnenová	Erin Routliffeová Kimberley Zimmermannová	6–3, 6–3

Stav	Č.	Datum	Turnaj	Povrch	Soupeřka ve finále	Výsledek
Vítězka	1.	10. listopadu 2013	Tchaj-pej, Tchaj-wan	tvrdý	Yanina Wickmayerová	6–4, 6–2
Finalistka	1.	srpen 2016	Karlsruhe, Německo	antuka	Patricia Maria Țigová	6–3, 1–6, 2–6
Vítězka	2.	19. prosince 2022	Limoges, Francie	tvrdý (h)	Ana Bogdanová	6–2, 7–5
Vítězka	3.	19. června 2022	Gaiba, Itálie	tráva	Sara Erraniová	6–4, 6–3

Stav	Č.	Datum	Turnaj	Povrch	Spoluhráčka	Soupeřky ve finále	Výsledek
Finalistka	1.	10. listopadu 2013	Tchaj-pej, Tchaj-wan	tvrdý	Anna-Lena Friedsamová	Caroline Garciaová Jaroslava Švedovová	3–6, 3–6
Finalistka	2.	15. května 2022	Karlsruhe, Německo	antuka	Jana Sizikovová	Majar Šarífová Panna Udvardyová	7–5, 4–6, [2–10]

Stav	Č.	Datum	Turnaj	Povrch	Soupeřka ve finále	Výsledek
Vítězka	1.	13. února 2011	Vale do Lobo, Portugalsko	tvrdý	Elica Kostovová	6–3, 4–6, 6–2
Vítězka	2.	13. března 2011	Dijon, Francie	tvrdý	Claire Feuersteinová	6–2, 6–3
Finalistka	1.	23. dubna 2011	Tessenderlo, Belgie	antuka (h)	Anna-Lena Grönefeldová	3–6, 5–7
Vítězka	3.	8. května 2011	Edinburgh, Spojené království	antuka	Justyna Jegiolková	6–7 (5–7) , 6–4, 6–2
Vítězka	4.	6. listopadu 2011	Sunderland, Spojené království	tvrdý (h)	Tara Mooreová	6–4, 6–1
Vítězka	5.	15. ledna 2012	Glasgow, Spojené království	tvrdý (h)	Francesca Stephensonová	6–3, 6–1
Finalistka	2.	29. ledna 2012	Kaarst, Německo	tvrdý (h))	Dinah Pfizenmaierová	4–6, 4–6
Finalistka	3.	21. října 2012	Glasgow, Spojené království	tvrdý (h)	Samantha Murrayová	3–6, 6–2, 3–6
Vítězka	6.	11. listopadu 2012	Equeurdreville, Francie	tvrdý (h)	Julie Coinová	6–1, 3–6, 6–3
Vítězka	7.	27. ledna 2013	Andrezieux-Boutheon, Francie	tvrdý (h)	Ana Vrljčová	6–1, 6–4
Finalistka	4.	24. března 2013	Sunderland, Spojené království	tvrdý (h)	Anna-Lena Friedsamová	2–6, 6–7 (4–7)
Vítězka	8.	28. dubna 2013	Chiasso, Švýcarsko	antuka	Katarzyna Kawová	7–6 (7–2) , 6–3
Vítězka	9.	21. září 2013	Shrewsbury, Spojené království	tvrdý (h)	Marta Sirotkinová	7–5, 6–1
Finalistka	5.	28. září 2013	Loughborough, Spojené království	tvrdý (h)	Anna-Lena Friedsamová	3–6, 0–6
Vítězka	10.	17. července 2016	Stockton, Spojené království	tvrdý	Anastasija Pivovarovová	6–3, 3–6, 6–2
Vítězka	11.	2. října 2016	Las Vegas, Spojené státy	tvrdý	Sofia Keninová	3–6, 7–6 (7–4) , 6–2
Finalistka	6.	25. června 2017	Ilkley, Spojené království	tráva	Magdaléna Rybáriková	5–7, 6–7(3–7)
Finalistka	7.	říjen 2017	Poitiers, Francie	tvrdý (h)	Mihaela Buzărnescuová	4–6, 2–6
Vítězka	12.	červen 2021	Nottingham, Spojené království	tráva	Arina Rodionovová	6–0, 6–4
Vítězka	13.	5. června 2022	Surbiton, Spojené království	tráva	Arina Rodionovová	7–6(7–3), 6–2

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	1.	16. srpna 2010	Westende, Belgie	tvrdý	Irina Chromačovová	Quirine Lemoineová Demi Schuursová	6-3 4-6 [4-10]
Finalistka	2.	5. března 2012	Dijon, Francie	tvrdý (h)	Jana Sizikovová	Diāna Marcinkēvičová Despina Papamichailová	5–7, 6–7(7–9)
Vítězka	1.	25. března 2013	Croissy-Beaubourg, Francie	tvrdý (h)	Anna-Lena Friedsamová	Stéphanie Foretzová Eva Hrdinová	6–3, 6–4
Vítězka	2.	11. července 2016	Stockton, USA	tvrdý	Kristýna Plíšková	Robin Andersonová Maegan Manasseová	6–2, 6–3

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alison Van Uytvanck na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alison Van Uytvancková na Wikimedia Commons
• Alison Van Uytvancková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Alison Van Uytvancková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Alison Van Uytvancková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)