Allylamin

Allylamin
Strukturní vzorec
Model molekuly
Obecné
Systematický název	prop-2-en-1-amin
Ostatní názvy	3-amino-prop-1-en
Anglický název	Allylamine
Sumární vzorec	C3H7N
Vzhled	bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	107-11-9
SMILES	C=CCN
InChI	1S/C3H7N/c1-2-3-4/h2H,1,3-4H2
Vlastnosti
Molární hmotnost	57,10 g/mol
Teplota tání	−88 °C (185 K)
Teplota varu	55–58 °C (328–331 K)
Hustota	0,7630 g/cm3 (kapalina)
Disociační konstanta pKb	9,49
Bezpečnost
GHS02 GHS06 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R11 R23/24/25 R51/53
S-věty	S9 S16 S24/25 S45 S61
Teplota vzplanutí	−28 °C (245 K)
Teplota vznícení	374 °C (647 K)
Meze výbušnosti	2–22 %
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Allylamin je organická sloučenina a nejnižší stabilní amin odvozený od alkenu.

Výroba a reakce

Všechny tři allylaminy, mono-, di- a triallylamin, se vyrábějí reakcí allylchloridu s amoniakem a následnou destilací.^[2] Čisté vzorky lze získat hydrolýzou allylisothiokyanátu. Allylamin reaguje podobně jako ostatní aminy.^[3]

Polymerací lze z allylaminu získat polymer (polyallylamin) nebo kopolymery. Tyto polymery se používají jako membrány v reverzní osmóze.

Ostatní allylaminy

Substituované allylaminy, jako například flunarizin a naftifin, mají řadu farmaceutických využití. Flunarizin pomáhá zmírňovat migrény, zatímco naftitin se používá proti plísním způsobujícím onemocnění jako je dermatofytóza.^[4]

Bezpečnost

Allylamin je, stejně jako ostatní allylové deriváty, lakrimátor a dráždí kůži.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Allylamine na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Allylamin na Wikimedia Commons