Almohadové
| Almohadský chalífát ⵉⵎⵡⵃⵃⴷⵉⵢⵏ الموَحدون
| |||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||
Rozloha | 2 300 000 km² (rok 1150) | ||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||
Národnostní složení | |||||||||||||
sunnitský islám (almohadismus) | |||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||
| |||||||||||||
Almohadové (arabsky الموحدون al-muwaḥḥidūn, doslova „monoteisté“ nebo „unitáři“, berbersky ⵉⵎⵡⵃⵃⴷⵉⵢⵏ, imweḥḥdiyen) byla muslimská berberská dynastie, která vládla v Maroku a Al-Andalusu v letech 1121 až 1269. Před nimi vládli Almorávidé, po nich Marínovci (Merinidé).
Historie
Almohadové začínali jako náboženská sekta založená Berberem Ibn Túmartem (jméno doslova znamená „syn země“). Ibn Túmart (celým jménem Abú Abdalláh Muhammad ibn Túmart, أبو دالله محمد ابن تومرت ,1080–1130) byl náboženský učitel. Po studiích v Bagdádu se jako osmadvacetiletý vrátil do Maroka. Jeho učení zde bylo po konfrontaci s duchovními ve Fezu prohlášeno za radikální a ibn Túmart byl uvězněn. Sám almorávidský sultán Alí ibn Júsuf mu však umožnil trestu uniknout. Ibn Túmart se pak stáhl ke svému kmeni Masmúdů do horského sídla Tin Mal ve Vysokém Atlasu. V roce 1125 zde vyhlásil otevřené povstání proti Almorávidům. Sám sice zemřel dříve, než dynastie padla, ale jeho vojenský velitel Abd al-Múmin udržel jeho smrt v tajnosti, dokud sám nezískal dostatečný vliv.
Abd al-Múmin bin Alí (عبد المؤمن بن علي, nar. 1094, zemř. 1163) byl Berber pocházející z Alžírska. Po smrti ibn Túmarta se mu podařilo ze základny v horském Tin Malu postupně rozšířit moc po celé Severní Africe až k Egyptu. V roce 1147 dobyl sídlo Almorávidů Marrákeš, v roce 1149 se prohlásil marockým emírem a prvním almohadským chalífou. Pod jeho vládou se opět sjednotila i Andalusie.
.svg)
Al-Múminovým nástupcem byl Júsuf II., známý též jako Abú Jakúb Júsuf (أبو يعقوب يوسف) (1163 – 1184). Za jeho vlády v roce 1170 bylo hlavní město říše dočasně přeneseno do Sevilly, kde začala stavba Velké mešity (dnes na jejím místě stojí katedrála). V roce 1184 byla k mešitě na oslavu nového panovníka Jakúba I. přistavěna věž Giraldina, která stojí dodnes. Potomci Júsufa II. se vrátili do Marrákeše a mimomarocká území považovali za okrajové provincie, kterým vládli prostřednictvím místokrálů.
Jakúb I. al-Mansúr (1184–1199) (ابو يوسف يعقوب المنصور, Abú Júsuf Jakúb al-Mansúr, též známý jako Múláj Jakúb) získal přívlastek al-Mansúr („vítězný“) díky svému vítězství nad Alfonsem VIII. Kastilským v bitvě u Alarcosu (1195). Júsuf II. i Jakúb al-Mansúr byli fanatici, jejichž křesťanští a židovští poddaní museli hledat útočiště v sousedním Portugalsku, Kastilii a Aragonu. Jakúb byl však také schopný a vzdělaný muž, psal vzletnou arabštinou a na jeho dvoře nalezl ochranu filozof ibn Rušd (Averroes).
Konec dynastie Almohadů byl jiný než u Almorávidů. Nesmetlo je velké náboženské hnutí. Místo toho se jejich říše, oslabená drtivou porážkou na Las Navas de Tolosa (1212), postupně drolila kvůli místním povstáním jednotlivých kmenů. Nejsilnější z jejich oponentů byli Beni Marin, Merinidé neboli Marínovci, kteří založili další marockou dynastii. Moc posledního z Almohadů, Idríse II. (إدريس الثاني), se omezovala v podstatě jen na město Marrákeš, kde byl v roce 1269 zabit otrokem.
Seznam almohadských chalífů
- 1147–1163 Abd al-Múmin ben Alí (عبد المؤمن بن علي)
- 1163–1184 Abú Jakúb Júsuf, též Júsuf II. (أبو يعقوب يوسف)
- 1184–1199 Abú Júsuf Jakúb al-Mansúr, též Jakúb I. (ابو يوسف يعقوب المنصور)
- 1198–1213 Muhammad an-Násir, též An-Násir li-dín Alláh Muhammad ben al-Mansúr (الناصر لدين الله محمد بن المنصور)
- 1213–1224 Júsuf ben an-Násir (يوسف بن الناصر)
- 1224–1224 Abú Muhammad Abd al-Wáhid ben Júsuf (أبو محمد عبد الواحد بن يوسف) byl uškrcen krátce po nástupu na trůn
- 1223–1227 Abú Muhammad Abdalláh al-Adil byl utopen v palácové vaně a nahrazen svým synem Jahjou
- 1227–1235 Jahjá
- 1227–1232 Idrís I.
- 1232–1242 Abd al-Wáhid II.
- 1242–1248 Alí
- 1248–1266 Umar
- 1266–1269 Idrís II. (إدريس الثاني)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Almohadové na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Standard of the Kingdom of Castile
A white flag inscribed with the Shahada (in Maghrebi script).
This is supposedly a banner used by the Almoravid dynasty in Morocco (11th to 12th centuries). This claim is apparently due to an entry at the "Flags of the World" website:
- "The use of the flag in Morocco as a symbol of the state dates way back to the Almoravide dynasty (1062-1125 AD). Prior to this time, white silk banners were often carried in battle,sometimes with Koranic inscriptions written on them. The Almoravides institutionalized this practice. They gave one banner to every unit of 100 soldiers; the leaders always carried one inscribed: «There is no god but god, and Mohammad is His Prophet». The two following dynasties (the Merinides and the Saadiens) continued the use of the White flag as the symbol of the State." (Dov Gutterman, 17 Apr 1999)
Note that no source is being given for this claim, the best we can do at this point is say that we heard it from Dov Gutterman in 1999. Also note that the imlied claim that the modern form of the shahada was written on the flags.
This is not only unsubstatiated but also implausible, as medieval sources tend to give a longer form of the shahada, lā ilāha illā-llāh waḥdahu lā šarīka lahu, muḥammadan ʿabduhu wa rasūluhu. It is completely unclear when the modern form is first recorded, let alone when it can first be shown to have been written on a flag (the earliest positive reference we have for this in the en-wiki's shahada article is the earliest 20th century, possibly (without explicit reference) traceable to flags used by Wahhab in the 18th century.
No official flag.
_(1554-1659).svg)
Flag/War-flag of Marinid (1258-1420) and Saadi (1554-1659) dynasties in Morocco. White banner is also reported.
_(1258_1659).svg){kind=link}
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape od v ., Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Banner of the Kingdom and Crown of Aragón
Green-White Flag
Autor: Rayan54, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Tunis during the 14th century, according to : http://www.hubert-herald.nl/Algeria.htm
.png)
The flag of Majorca around the year 1269, as described by King Jaume I of Majorca.
Round version of the chequered flag of Morocco which may have been used as a banner beside the flag in XI-XIIIth century.
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Estandarte de los reyes nazaríes de Granada. El color rojo era distintivo de la dinastía real nazarí [1]. Lleva el lema propio a esta dinastía «Wa lā gāliba illā-llāh» (Solo Alá es vencedor) وَ لاَ غـَالِـبٌ إلاَ اللـَّه. Otra variante se muestra en el Atlas Mediterráneo de Cresques (s. XIV) [2] con el lema al-afiyya (salud, bienestar…) de oro sobre fondo rojo.
.svg)
Autor: The White Lion, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of Arms of the House of Hauteville, according to Agostino Inveges
_(1488_-_1556).svg)
Autor: https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Morisco, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Zayyanid dynasty (1235 - 1338) (1488 - 1556)
.svg)
The oldest known flag of Morocco, is shown in the Libro de Conoscimiento de Todos los Reynos (an online version is available here, see page 26). This flag is supposed to have been used by the rulers in Morocco in XI-XIIIth century. The flag is red with a 64-square chessboard placed in the middle of the flag. The upper left square of the chessboard is white.
Autor: Omar-Toons, Licence: CC BY-SA 3.0
Carte de l'Empire almohade.
Selon: Qantara-Med.org [1] [2]
(c) Goran tek-en, CC BY-SA 4.0
Illustration of: "Banner of the Moors" under the Almohad dynasty; captured by the armies of Castile, Navarre, and Aragon at the w:Battle of Las Navas de Tolosa in 1212. In Moroccan history, silk banners with Quranic inscriptions often were carried into battle.