Almorávidé
| Almorávidská dynastie ⵉⵎⵕⴰⴱⴹⴻⵏ (Imrabḍen) المرابطون
| |||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||||
Národnostní složení | |||||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||||
dědičná monarchie (emirát) | |||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Almorávidé (berbersky ⵉⵎⵕⴰⴱⴹⴻⵏ, tj. Imṛabḍen, arabsky al-murābiṭūn z arabského al-murābiṭ – hraničář, přeneseně strážce islámu) byla radikální islámská sekta, později berberská dynastie. Almorávidé stavěli opevněné kláštery ribáty. Al-murábit vlastně doslova znamená „lidé z ribátu“. V Maroku po nich nastoupila dynastie Almohadů.
Dějiny
Zakladatelé sekty pocházeli z berberského kmene Lamtunů. Jeden z jejich vůdců, Jahjá ibn Ibráhím, vykonal kolem roku 1040 pouť do Mekky. Cestou zpátky se zastavil v Tunisku a od tamních učitelů zjistil, jak málo toho jeho lidé vědí o náboženství, které vyznávají. Na cestě domů ho pak doprovázel sunnitský misionář Abdalláh ibn Jásín. Lamtunové jeho kázání nepřijali, a tak se Jahjá s Abdalláhem stáhli do nitra Sahary. Tam se jejich věrní zorganizovali do dobře vycvičené armády. Abdalláh vyžadoval tresty za každé porušení zákona, i od náčelníků, a Almorávidé se stali velmi disciplinovaným uskupením. Jejich hlavní silou byla pěchota s oštěpaři vepředu a kopiníky vzadu, chráněná na bocích jezdci na koních a velbloudech.
Od roku 1053 začali Almorávidé šířit své učení mezi berberskými kmeny na Sahaře a na jih od ní. Islamizovali Takrúr, malý stát na území dnešního Senegalu, porazili berberský kmen Sanhádža, v roce 1054 dobyli Sidžilmásu (významnou oázu v dnešní oblasti řeky Zíz), o rok později pak Audaghost v dnešní Mauritánii. Nato se Almorávidé obrátili proti Barghawátě, berberskému kmenovému svazu na atlantském pobřeží dnešního Maroka, která jim kladla tuhý odpor. V bojích s Barghawátou padl v roce 1059 i Abdalláh ibn Jásín. Vůdcem Almorávidů se stal Abú Bakr ibn Umar, bratr Jahjá ibn Ibráhíma, který zemřel už v roce 1056. Abú Bakr se oženil se Zajnab an-Nafzawijat, vdovou po barghawátském náčelníkovi, podrobil si atlaské Berbery a na severní straně hor začal kolem roku 1070 budovat město Marrákeš. O rok později byl odvolán na Saharu, aby potlačil povstání. Vládu nad krajem Sús kolem Marrákeše nechal svému bratranci Júsufovi ibn Tášfínovi, zatímco Abú Bakrův syn Ismáíl byl dosazen jako vládce Sidžilmásy. Před odjezdem se Abú Bakr rozvedl se Zajnab, aby ji ušetřil života ve vojenských táborech, a doporučil jí, aby si vzala Júsufa. Po potlačení povstání se chtěl Abú Bakr vrátit, ale Júsufovi mezitím moc zachutnala. Vojenskému střetu se však podařilo zabránit diplomacií a oba rivalové si rozdělili sféry vlivu. Abú Bakr se obrátil proti Ghanské říši (dobyta 1076) a strávil zbytek života šířením islámu na jižním okraji Sahary, zatímco Júsuf si podrobil zbytek Maroka (1062) a značnou část Pyrenejského poloostrova (roku 1086 porazil kastilského krále Alfonse VI.). Taifští vladaři byli Júsufem svrženi a Andalusie sjednocena pod almorávidskou vládou. Do konce století ovládli prakticky celou severozápadní Afriku a jih Španělska. Vznikla tak rozsáhlá říše spravovaná z Marrákeše. V roce 1147 se však rozpadla a část území připadla nově vzniklé říši Mali.
Júsuf se údajně dožil sta let a zemřel v roce 1106. Tou dobou dosáhla moc Almorávidů svého vrcholu a jejich říše zahrnovala severozápadní Afriku až po Alžír, Ibérii až po řeku Tagus, na východním pobřeží až po ústí Ebra, ovládali i Baleáry. Júsufův syn a nástupce Alí ibn Júsuf připojil Sintru a Santarém, ale karta už se obracela. Francouzi pomohli aragonským získat zpět Zaragozu a roku 1138 byl Alí poražen Alfonsem VII. Kastilským. V roce 1139 prohrál další bitvu u Ourique, tentokrát s Alfonsem I. Portugalským, který tak získal svou korunu. Zbožný Alí se postil a modlil, zatímco jeho říše se rozpadala pod náporem křesťanských nepřátel na severu a agitací Almohadů v Maroku. Zemřel v roce 1142.
U vlády se potom ještě krátce vystřídali Ibráhím ibn Tášfín a Ishak ibn Alí, ale dobytí Marrákeše Almohady v roce 1147 zasadilo dynastii poslední ránu. Vedlejší větve Almorávidů pak ještě po nějakou dobu vládly na Baleárech a v Tunisku.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Almorávidé na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo al-Morávidé v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Média použitá na této stránce
Zástupný symbol vlajky. Vizte též Category:Flag placeholders a Coats of arms of None.svg.
Autor: Archid 1984, Licence: CC BY-SA 4.0
1st ever recorded flag on moroccan territories. Came from the Almoravides tribe with symbols on it as Half Moons and in the center, what seem to be a Narcissus Jonquilla Flower
A white flag inscribed with the Shahada (in Maghrebi script).
This is supposedly a banner used by the Almoravid dynasty in Morocco (11th to 12th centuries). This claim is apparently due to an entry at the "Flags of the World" website:
- "The use of the flag in Morocco as a symbol of the state dates way back to the Almoravide dynasty (1062-1125 AD). Prior to this time, white silk banners were often carried in battle,sometimes with Koranic inscriptions written on them. The Almoravides institutionalized this practice. They gave one banner to every unit of 100 soldiers; the leaders always carried one inscribed: «There is no god but god, and Mohammad is His Prophet». The two following dynasties (the Merinides and the Saadiens) continued the use of the White flag as the symbol of the State." (Dov Gutterman, 17 Apr 1999)
Note that no source is being given for this claim, the best we can do at this point is say that we heard it from Dov Gutterman in 1999. Also note that the imlied claim that the modern form of the shahada was written on the flags.
This is not only unsubstatiated but also implausible, as medieval sources tend to give a longer form of the shahada, lā ilāha illā-llāh waḥdahu lā šarīka lahu, muḥammadan ʿabduhu wa rasūluhu. It is completely unclear when the modern form is first recorded, let alone when it can first be shown to have been written on a flag (the earliest positive reference we have for this in the en-wiki's shahada article is the earliest 20th century, possibly (without explicit reference) traceable to flags used by Wahhab in the 18th century..svg)
Flag of Andalucía without coat of arms.
.svg)
The oldest known flag of Morocco, is shown in the Libro de Conoscimiento de Todos los Reynos (an online version is available here, see page 26). This flag is supposed to have been used by the rulers in Morocco in XI-XIIIth century. The flag is red with a 64-square chessboard placed in the middle of the flag. The upper left square of the chessboard is white.
_(1258_1659).svg)
Flag/banner of Idrisid (780-974) dynasty in Morocco. Also used as a banner (NOT flag) during Marinid (1258-1420) and Saadi (1554-1659) dynasties.