Alois Adamus

Alois Adamus
Narození28. ledna 1878
Kunčice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. srpna 1964 (ve věku 86 let)
Kosmonosy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníhistorik, archivář a středoškolský učitel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Adamus (28. ledna 1878 Kunčice u Ostravy[1]27. srpna 1964 Kosmonosy) byl český historik a archivář. Zasloužil se o vznik městského archivu i muzea v Ostravě, také o zpracování dějin Ostravska a Těšínska. Zabýval se mimo jiné názvoslovím ulic v Ostravě, které shrnul do publikace Legendy ostravských ulic (1934).

Život

Narodil se v Kunčicích 28. ledna 1878. Osiřel již v patnácti letech. Studoval na německém gymnasiu v Těšíně a Frýdku, odkud přešel do nově otevřeného gymnasia v Místku, kde v roce 1903 odmaturoval. Od roku 1904 studoval na Karlově univerzitě v Praze obor dějepis a zeměpis. Po ukončení vysoké školy pracoval jako středoškolský profesor na Žižkově, ve Slaném, Lounech a Vršovicích. V roce 1912 se nakrátko vrátil na Ostravsko, kde vyučoval jako profesor v nově zřízeném „matičním gymnasiu“ v Orlové. V důsledku válečných událostí byla škola uzavřena a proto se vrátil do Prahy na žižkovské gymnasium.

V letech 1918–1920 byl z učitelské služby uvolněn a jako znalec dějin Slezska a jeho současných poměrů byl jmenován při československo-polském sporu o Těšínsko československou vládou do tiskového oddělení plebiscitní komise, kde působil po celou dobu její existence. V této funkci publikoval o Těšínsku řadu propagačních brožur na obranu historických práv. Články byly publikovány jak francouzsky a italsky, tak i česky (ty převážně v Moravskoslezsko-slezském sborníku). Redigoval také humoristický časopis Nasz Kocur (1920).

V roce 1920 odešel zpět do Čech na gymnázium v Českém Brodě. V roce 1923 se opět vrátil do Ostravy, kde jako profesor na gymnáziu, městský archivář a muzejník působil až do roku 1935. V tomto období publikoval velké množství monografií především o dějinách města a okolí, věnoval se organizační a osvětové činnosti.

Ihned po svém příchodu do Ostravy byl 1. července 1923 jmenován archivářem města a ředitelem městského muzea. Byl zakladatelem městského archivu, jehož základ tvořily úřední městské listiny a knihy, městská registratura magistrátního a samosprávného období. Po roce 1924 byly také přidány písemné materiály ze sloučených obcí. Městský archiv obohatil o materiály cechů, spolků a institucí. Značnou část historických památek, listin a knih získal po okolních vesnicích a městech. Díky dobré znalosti místních poměrů se mu podařilo zachránit před zničením značnou řadu materiálů především z Orlové, Těšína, Fryštáku, Frýdku, Místku, Příbora, Brušperka. Adamus si byl vědom velkého významu a důležitosti Ostravy jako hospodářského regionu a proto přikládal velký význam shromažďování soudobé dokumentace. S velkým úsilím a rozhledem budoval při archivu a muzeu studijní knihovnu historické-vlastivědné a přírodovědné literatury s bohatou sbírkou regionálních časopisů a novin.

Hlavní pozornost věnoval vybudování městského archívu a muzea. Muzeum bylo po válce téměř na hranici zániku. V poválečné době díky jeho snaze dostalo jasnou koncepci a za pomoci městské správy z něj vybudoval moderní ústav vlastivědného charakteru.

Alois Adamus byl žákem Gollovy školy, proto byl velmi důsledný ve zdůrazňování studia a interpretaci pramenů. Pokusil se také založit nový historicko-vlastivědný časopis, který umožňoval zdejším badatelům zveřejňování historických studií a článků z dějin Ostravska. Vyšly bohužel pouze dva ročníky pod názvem Věstník archivu a musea ostravského kraje (1926 a 1935). Bohatých znalostí dějin Ostravska využíval také v přečetných přednáškách, v ostravském rozhlase či jako poradce při vydávání četných regionálních publikací.

V roce 1935 odešel z neznámých důvodů do Turnova a po roce 1940 přestal definitivně publikovat. V roce 1948 mu byla za zásluhy udělena cena města Ostravy. Zemřel 27. srpna 1964 v Turnově.[rozpor]

Svou činnost také zaměřoval na vědecké a popularizační práce. Vydal celkem 24 samostatných publikací, uveřejnil 170 studií a článků.

Publikace

  • Dějiny města Ostravy v přehledu až do r. 1860 (1927)
  • edice Sbírka listin k dějinám města Moravské ostravy (1929)
  • Z dějin mor. ostravské radnice (1930)
  • Legendy ostravských ulic s plánem města z roku 1779 (1934)
  • Naše Slezsko (1924), Opolsko neboli Horní Slezsko (1924)
  • Z dějin Orlové (1926)
  • Jazyková otázka ve školství na Těšínsku (1930)
  • Z dějin dolování nerostů v ostravsko-karvinském revíru (1925)
  • Pohled do dějin Severní dráhy Ferdinandovy po stoleté činnosti 1836–1936 (1936)
  • Po stopách Slezských písní Petra Bezruče (1927), Dějiny novinářství na Ostravsku v přehledu (1935) a mnohé další.

Odkazy

Literatura

  • Jiřík Karel. Zemřel archivář a historik Alois Adamus. In.: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, Ostrava 1966, s.304–306

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“