Alois Bohdan Brixius

Alois Bohdan Brixius
Hadži M. A. Brikcius (asi 1943)
Narození	30. září 1903 Bohinjska Bistrica Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. února 1959 (ve věku 55 let) Praha Československo Československo
Povolání	objevitel, novinář, spisovatel, úředník, cestovatel a publicista
Nábož. vyznání	islám
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Bohdan Brixius, po přestupu k islámu Hadži Mohamed Abdalláh Brikcius (30. září 1903, Wocheiner Feistritz, dnes Bohinjska Bistrica ve Slovinsku – 19. února 1959, Praha), byl český cestovatel, orientalista, novinář a autor cestopisných knih. Konvertoval k islámu a byl jeho čelným představitelem v Československu; za svou činnost v době nacistické okupace byl po válce odsouzen k osmi letům vězení.

Život

Mládí a cesty

Narodil se v rodině praktického lékaře v dnešní slovinské obci Bohinjska Bistrica, která v té době byla součástí Rakousko-Uherska a nazývala se Wocheiner Feistritz. Po maturitě studoval v Paříži, vysokoškolská studia však nedokončil.

Ve dvacátých letech 20. století intenzivně cestoval. Jazykově byl pro cestování velmi dobře vybaven, ovládal arabštinu, turečtinu a amharštinu. Jeho zájem, pro který opustil civilní povolání úředníka a advokáta, ovlivnil orientalista a arabista Alois Musil (1868–1944). Brikcius podnikl čtyři cesty po Evropě, za řecko-turecké války (1919–1922) byl v Turecku, v roce 1924 v Sýrii. Mezi další státy a území, které navštívil, patří v Palestina, britský protektorát Aden, Libanon, Irák, britská Indie, historická oblast Balúčistán, Jemen, Saúdská Arábie, Zajordání. V Africe poznal Egypt a Habeš, Džibuti a Somálsko.^[1] Ze svých cest přispíval do českých periodik, zejména do geografického týdeníku Širým světem Stanislava Nikolaua.

Při pobytu v Džibuti v roce 1933 konvertoval k islámu a vykonal jako první Čech pouť do Mekky – hadždž. Tehdy také změnil jméno na Hadži Mohamed Abdalláh Brikcius.

Činnost za První republiky

Ve třicátých letech 20. století se v Československu věnoval přednáškové činnosti, přednášel pod jménem Hadži Mohamed Abdallah Brikcius,^[2] vystupoval i v českém rozhlase.

Byl redaktorem časopisu Oasa, který vydával v letech 1933-1936 Klub přátel Orientu.^{[3][p 1]} Již v roce 1936 se stal členem Vlajky.

Založení Muslimské obce

Dne 27. ledna 1935 byla v pražské kavárně Louvre založena Náboženská rada muslimská a Brikcius se stal jejím předsedou.^{[4][p 2][p 3]} S manželkou dali pro činnost MO k dispozici svůj byt.^[5] Roku 1937 začal vydávat i ústřední list, Hlas Moslimské náboženské obce pro Československo.^[5] Po řadě jednání s československými orgány byla Muslimská obec uznána až protektorátními úřady v roce 1941; její povolení bylo po válce s ostatními protektorátními výnosy zrušeno .^[1]

Za Protektorátu

Členem hnutí Vlajka byl Brikcius již od roku 1936. Do jeho stejnojmenného periodika přispíval od září 1939. Jednalo se nejprve pouze o články o útisku muslimů v muslimských zemích. Jako redaktor pro zahraničně-politické události, kterým se stal v lednu 1940, ale občas vybočil z tematiky, která mu byla vlastní; psal příspěvky oslavující Adolfa Hitlera či články protižidovské nebo protibenešovské. V březnu 1945 ho Emanuel Moravec jmenoval šéfredaktorem Korespondence, časopisu Ligy proti bolševismu.^[1]

Před zrušením Vlajky v roce 1942, kdy byl zástupcem šéfredaktora, obdržel za průkopnicko-publicistickou činnost Národní cenu.^[6] (Je však třeba uvést, že současně obdržely tuto cenu nekolaborující osobnosti z oblasti kultury jako spisovatel František Kožík, herečka Marie Glázrová, houslista Váša Příhoda, skladatel Václav Trojan, básník František Hrubín a další.^[7])

V roce 1943 vydal v Českém slovu článek Beneš – nejpodlejší postava českých dějin.^[8]

Protižidovská a protizednářská byla jeho přednáška v rozhlase v roce 1942; před soudem v roce 1947 však prokázal, že nebyl jejím autorem.^[9][10]

Byl vyznamenán tzv. Svatováclavskou orlicí (I. stupně bez věnce).^[11] Byl důstojníkem Svatoplukových gard, což po válce tvořilo jeden z bodů jeho obžaloby. (Svatoplukovy gardy působily v letech 1939–1943, kdy se rozpadly. Jednalo se o fašistické jednotky, které měly být obdobou německých SA.^[12])

Po druhé světové válce – soud a vězení

Již v květnu 1945 byl, spolu s dalšími novináři, označen za kolaboranta, vyloučen ze Svazu českých novinářů a předán soudním orgánům.^[13][14] Odsouzen byl v květnu 1946.^[5] Během soudu se doznal k psaní kolaborantských článků, popíral však autorství rozhlasové přednášky o židech a zednářích, což se mu podařilo prokázat. Též se hájil tím, že proti Židům nepsal z rasismu, ale z historických a palestinských důvodů. Podobně zdůvodňoval své psaní proti Spojencům tím, že poznal imperialistickou politiku Velké Británie. Odsouzen byl za propagaci nacismu a členství v důstojnickém sboru Svatoplukových gard na osm let vězení a ztrátu cti na deset let.^[10][15]

Závěr života

Z vězení byl propuštěn roku 1953 a ujal se znovu vedení muslimské obce; od roku 1956 uvažoval o jejím právním obnovení (protektorátní uznání bylo po válce s ostatními protektorátními zákony a výnosy zrušeno). K obnovení ale došlo až v roce 1991.^[1]

Byl pohřben (pod jménem Mohamed Brikcius) na Olšanských hřbitovech v Praze (část 010, oddělení 9, hrob 200).^{[p 4]}

Rodinný život

Alois Brikcius byl třikrát ženat. (O první manželce prozatím nedohledány informace.) Se svou druhou ženou Marií (islámské jméno Marjam Bint Alí) přijal v roce 1933 v Džibuti islám (sám přijal jméno Mohamed Abdalláh) a odcestovali na pouť do Mekky.^[16]

Dne 29. května 1936 se na Staroměstské radnici v Praze (civilní sňatek) potřetí oženil s Miladou Illingerovou.^[17] V poválečném procesu s Aloisem Brickiusem ho rodina jeho ženy (vystoupením švagrové dr. Městkové-Illingerové) aktivně hájila.^[1]

Dne 1. června 1937 vystoupila v rozhlasové stanici Praha I. Brikciova manželka pod muslimským jménem Aziza Illinger-Brickiusová v pořadu Moslimská žena v Orientě.^[18]

Dílo (knižní vydání)

Svá díla vydával pod jménem Mohamad Abdallah-hadži Brikcius (nebo M. A. Brikcius):

• V záři půlměsíce, moje pout do Mekky a Mediny (V Praze, Klub přátel Orientu, 1934–1935)
• Napříč Kemalovým Tureckem (Cestovní reportáž, V Praze, Československá grafická Unie, 1935)
• Orient mlčí
  • Syrie pod francouzskou trikolorou – Orient mlčí I (V Praze, Československá grafická Unie, 1939)
  • Palestina, Svatá země krví zalitá – Orient mlčí II (V Praze, Československá grafická Unie, 1939, spr. 1938)
  • Země zrady – Orient mlčí III (Redigoval prof. dr. St. Nikolau, V Praze, Česká grafická Unie, 1942)
  • Irak – země odplaty – Orient mlčí. IV (Praha, Česká grafická Unie, 1944)

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Bohdan Brixius
• PEJČOCH, Ivo. Armády českých politiků: české polovojenské jednotky 1918–1945. Cheb: Svět křídel, 2009. 162 s. ISBN 978-80-86808-60-4. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 138–139. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 179–180. 
• HYLSKÝ, Lukáš. Světový útisk muslimů podle Mohameda Abdalláha Brikciuse na stránkách protektorátních periodik Vlajka a Hlas. , 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Zdeněk Nešpor. Dostupné online.
• Miloš Mendel: Muslimská náboženská obec v českých zemích (1934-1945)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Bohdan Brixius na Wikimedia Commons
• ExtraStory.cz: Markéta Oderská: Příběh českých muslimů Nitky vedou až k Hitlerovi! (bulvární zpracování tématu) Archivováno 25. 8. 2017 na Wayback Machine.