Alois Gonzaga z Lichtenštejna

Alois Gonzaga z Lichtenštejna
Zemský velitel v Čechách
Ve funkci: 1829 – 1833
Předchůdce	Ignácz Gyulay
Nástupce	Emanuel Mensdorff-Pouilly
Zemský velitel na Moravě
Ve funkci: 1826 – 1829
Předchůdce	Michael von Kienmayer
Nástupce	Ignaz von Lederer
Narození	1. dubna 1780 Vídeň
Úmrtí	4. listopadu 1833 (ve věku 53 let) Praha
Místo pohřbení	Lichtenštejnská hrobka
Rodiče	Karel Boromej Josef z Lichtenštejna a Marie Eleonora z Oettingen-Spielbergu
Příbuzní	Marie Josefa z Lichtenštejna (sourozenec)
Profese	vojevůdce a důstojník
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna (1830) komandér Vojenského řádu Marie Terezie
Commons	Prince Aloys of Liechtenstein (1833)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Gonzaga princ z Liechtensteinu (Alois Gonzaga Josef František de Paula Teodor princ z Lichtenštejna, německy Alois Gonzaga Joseph Franz de Paula Theodor Fürst von Liechtenstein); 1. dubna 1780 Vídeň – 4. listopadu 1833 Praha^[1]) byl rakouský generál. Od svých osmnácti let sloužil v císařské armádě, během napoleonských válek mnohokrát vynikl odvahou a již ve věku 28 let dosáhl hodnosti generála. Svou kariéru zakončil jako zemský velitel na Moravě (1826–1829) a v Čechách (1829–1833).^[2] V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1830), byl též rytířem Řádu zlatého rouna.

Původ

Pocházel z rodu Lichtenštejnů, patřil k linii založené polním maršálem princem Karlem z Lichtenštejna (1730–1789), který vlastnil Moravský Krumlov, matka Marie Eleonora (1745–1812) patřila k německé knížecí rodině Oettingen-Spielberg. Stejně jako starší bratři vstoupil v raném mládí do armády (nejstarší bratr Karel byl v roce 1795 zabit v souboji, další bratr František padl v roce 1794 v Německu). Vynikl statečností v několika bitvách během válek s revoluční Francií a rychle postupoval v hodnostech (již v roce 1799 byl majorem a v roce 1800 podplukovníkem). Během tažení proti Napoleonovi v roce 1805 dosáhl hodnosti plukovníka. V únoru 1809 byl povýšen na generálmajora a znovu vynikl statečností během kampaně proti Napoleonovi. Po vážném zranění se zotavoval ve Vídni, a protože nebyl schopen transportu do bezpečí, během francouzské okupace Vídně padl do zajetí. Vzápětí byl propuštěn a osobně z rukou císaře Františka I. převzal komandérský kříž Řádu Marie Terezie. V roce 1813 projevil opět nevšední odvahu v bitvách u Drážďan a u Lipska, načež obdržel darem od cara Alexandra zlatý meč posázený diamanty.^[3] Téhož roku dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl dekorován pruským Řádem černé orlice a ruským Řádem sv. Jiří. Na počátku roku 1814 jako velitel armádního sboru řídil blokádu Besançonu. Od mládí byl též rytířem Maltézského řádu a po skončení napoleonských válek byl diplomatickým zástupcem Maltézského řádu ve Vídni. Od prosince 1826 do července 1829 byl zemským velitelem na Moravě, v létě 1829 byl na pozici zemského velitele přeložen do Čech. V této funkci pobýval trvale v Praze, kde také zemřel. V roce 1830 byl povýšen na polního zbrojmistra^[4], téhož roku obdržel Řád zlatého rouna.^[5]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Gonzaga z Lichtenštejna na Wikimedia Commons
• Princ Alois Gonzaga Liechtenstein na webu napoleon-series
• Alois Gonzaga Liechtenstein in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich