Alois Kalvoda
Alois Kalvoda | |
---|---|
![]() ak. malíř Alois Kalvoda | |
Narození | 15. května 1875 Šlapanice ![]() |
Úmrtí | 25. června 1934 (ve věku 59 let) Běhařov ![]() |
Místo pohřbení | hřbitov ve Šlapanicích |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | malíř, ilustrátor, grafik, učitel, publicista, redaktor a spisovatel |
Manžel(ka) | Anna, roz. Fastrová (1905–1929) Božena, roz. Peloušková (1933–1934) |
Děti | Taťána Kalvodová - dcera |
Příbuzní | Simona Javorská - vnučka Natálie Javorská - pravnučka |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alois Kalvoda (15. května 1875 Šlapanice[1] – 25. června 1934 Běhařov) byl český malíř-krajinář, grafik, publicista, redaktor a pedagog. Byl jedním z nejvýznamnějších žáků Julia Mařáka.

Život

Alois Kalvoda se narodil ve Šlapanicích u Brna v domě čp. 156 v rodině čtvrtláníka Františka Kalvody (1831–1884) a Mariany, rozené Zemanové (1840–1916), jako téměř nejmladší z devíti (?) dětí. Od roku 1888 studoval na gymnáziu v Brně, studium ale nedokončil. V letech 1892–1899 (s ročním přerušením 1896/97 z důvodu vojenské služby) se stal žákem prof. Julia Mařáka na pražské akademii. V roce 1899 obdržel Hlávkovo studijní stipendium. V letech 1900 a 1901 získal prestižní Hlávkovo absolventské cestovní stipendium. Stipendijní pobyty absolvoval v Paříži a v Mnichově.
V roce 1900 otevřel soukromou malířskou školu v Praze na Vinohradech, v níž mezi jeho žáky patřili mj. Gustav Macoun, Otakar Hůrka, Josef Váchal, Karel Němec, Karel Schadt, Milada Šindlerová, Marta Drábková-Rožánková, Anna Plesingerová-Božinová, Karel Kupka, Svatopluk Bobeš, Jaro Procházka, Vilém Kreibich, Hilar Václavek, Bohumil Hradečný, Augustin Nezval nebo významný slovenský malíř Martin Benka. V roce 1902 poprvé souborně vystavoval, a to 62 obrazů ve výstavní síni U Štajgrů (Vodičkova ulice v Praze). V červenci 1905 koupil chalupu houslisty Ferdinanda Laubeho pod Křivoklátem a často maloval v okolí Berounky. Po smrti Jaroslava Špillara koupil jeho věhlasný pojízdný ateliér, který využíval při malování zimních motivů. Roku 1918[zdroj?!] zakoupil a v letech 1923–1927 adaptoval zámek Běhařov na Klatovsku, kde pak pořádal letní malířské kursy pro krajináře.[2]
Souborně vystavoval (výběr): Topičův salon v Praze (1908, 39 prací), Plzeň (1916, 100 prací), Olomouc (1923, 36 prací), Obecní dům v Praze (1925, 86 prací), Topičův salon (1927), Hradec Králové (1928) a Slavkov (1931, 47 prací). Na začátku roku 1936 mu Jednota umělců výtvarných uspořádala posmrtnou výstavu v Obecním domě (110 prací). Opakovaně vystavoval své obrazy v zahraničí: Mnichov (1909), Řím, Düsseldorf a Poznaň (1911), Berlín a Drážďany (1912), Benátky (1920), Řím (1922) a Pittsburg (1924).
V letech 1899 až 1905 byl členem SVU Mánes. Od roku 1905 pravidelně vystavoval ve Vídni s Hagebundem (minimálně do roku 1910). V roce 1907 byl spoluzakladatelem Sdružení výtvarných umělců moravských. Rovněž byl dlouholetým členem Jednoty umělců výtvarných a redigoval umělecký časopis Dílo. V roce 1929 Jednota umělců výtvarných vydala jeho knihu Přátelé výtvarníci (vzpomínky a úvahy 1907–1929), která zahrnuje i články dříve publikované v umělecké revue Dílo. V roce 1932 vydal vlastním nákladem autobiografickou knihu Vzpomínky.
Byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil v roce 1905 s Annou Fastrovou (rozvedeni v roce 1929), v roce 1933 si vzal Boženu Pelouškovou. Měl dceru Taťánu.
Zemřel v roce 1934 ve věku 59 let. Pohřben byl na hřbitově ve Šlapanicích v rodinné hrobce, kterou nechal postavit ještě za svého života.
Dílo
Již jako student se odchyloval od směřování první generace žáků Mařákovy školy, která ještě tvořila pod vlivem lyrického romantismu (např. Václav Březina). Vyšel z plenérové malby Antonína Chittussiho a jeho přístup dobře reprezentuje absolventská práce Osiky u Velkých Němčic (1897). Vliv J. Mařáka je patrný v dalších raných obrazech Chýše u strže a Olše u potoka (1898). Již krátce po studiu se uvolněným štětcovým rukopisem přiblížil k impresionismu, např. Na Marně (1900) a Senoseč na Slovácku (asi 1901). Typický je však pro jeho pojetí krajiny styl secesního symbolismu, např. cyklus Sny (1902) a Cesta (1902), resp. secesního dekorativismu, např. Sníh v údolí Berounky (okolo 1905) a Vlčí máky (asi 1907). V pozdějším období své tvorby, zejména po roce 1920, je pod vlivem naturalismu.[3]
Z motivů se soustředil na selské chalupy v krajině, sklizeň, lesní krajinu, atmosférické jevy, potoky a tůně. Neholdoval melancholickému pojetí zasněné krajiny. Inspirovaly ho prosté motivy moravské krajiny z oblasti Břeclavska či Strážnice, které ztvárňoval lehkým štětcem v jasnějších barvách. K jeho typickým motivům patří vedle selských stavení i louky lemovaná stromy – zejména břízami, rozlehlé stráně a táhlé kopce.
Galerie
- Alois Kalvoda Osiky u Velkých Němčic (1897)
- Alois Kalvoda Chýše u strže
- Alois Kalvoda Olše u potoka (1898)
- Alois Kalvoda Krajina s říčkou (1900)
- Alois Kalvoda Cesta (1902)
- Alois Kalvoda Podzimní slunce (1903)
- Alois Kalvoda Letní krajina (1903)
- Alois Kalvoda Český kraj (1904)
- Alois Kalvoda Břízy (1904)
- Alois Kalvoda Březová alej
- Alois Kalvoda Kostel sv. Jakuba Většího v Městečku u Křivoklátu (1904)
- Alois Kalvoda Slovácko – pohled ke svatému Antonínku (1906)
- Alois Kalvoda Česká ves za soumraku (1907)
- Alois Kalvoda Krajina s poutníkem (asi 1907)
- Alois Kalvoda Vlčí máky (okolo 1907)
- Alois Kalvoda Jarní krajina s topoly (1914–20)
- Alois Kalvoda Březový les
- Alois Kalvoda Krajina (1920–25)
- Alois Kalvoda Břízy
- Alois Kalvoda Břízky u potoka
- Alois Kalvoda Zimní potok
Svazky knih
- Stará píseň (1903)[4]
- Ženy a lásky poesie Máchovy (1910)[5]
- Výchova uměním (1913)[6]
- Hořec (1924)[7]
- Přátelé výtvarníci (1929)[8]
- Dvě hry (1930)[9]
- Vzpomínky (1932)[10]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Běhařov – zámek, s. 29.
- ↑ Lexikon malířství a grafiky. [s.l.]: Knižní klub, 2006. S. 282.
- ↑ KALVODA, Alois. Stará píseň [online]. Praha: Grosman a Svoboda, 1903 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ KALVODA, Alois. Ženy a lásky poesie Máchovy [online]. Praha: F. Topič, 1910 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ KALVODA, Alois. Výchova uměním [online]. Praha: Příhoda, 1910 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ KALVODA, Alois. Hořec [online]. Praha: L. Bradáč, 1924 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ KALVODA, Alois. Přátelé výtvarníci [online]. Praha: Jednota umělců výtvarných, 1929 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ KALVODA, Alois. Dvě hry [online]. Praha: Alois Chvála, 1930 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ KALVODA, Alois. Vzpomínky [online]. Praha: nákladem vlastním, 1932 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
Literatura
- Čadík, Jindřich: Alois Kalvoda: Výbor prací z české krajiny. Praha: Česká grafická unie, 1924.
- Klobas, Oldřich: Alois Kalvoda: Životní pouť "malíře bříz" ze Šlapanic do Prahy. Podivín: Galerie, 1997.
- Šuman, Viktor: Alois Kalvoda. Praha: Jednota umělců výtvarných, 1925.
- Zemanová, Jana: Alois Kalvoda: Život a dílo. Jihlava: Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, 1998.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Kalvoda na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Kalvoda
- Digitalizovaná díla Aloise Kalvody v České digitální knihovně
- Alois Kalvoda v informačním systému abART
- Alois Kalvoda v Encyklopedii dějin města Brna
- Hrob rodiny Kalvodových na portále BillionGraves.com
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Alois Kalvoda Česká ves za soumraku
Autor: RomanM82, Licence: CC BY-SA 3.0
Šlapanice - pomník malíře Aloise Kalvody a jeho rodiny na šlapanickém hřbitově.
Alois Kalvoda - signatura
Autor: Vbronson123, Licence: CC BY-SA 4.0
Olej na plátně, rozměry : 50 x 46 cm, vznik obrazu rok 1903 - 1904 .Kostel sv. Jakuba Většího v Městečku u Křivoklátu
Alois Kalvoda Podzimní slunce
Alois Kalvoda Český kraj
Alois Kalvoda Březová alej
Alois Kalvoda Olše u potoka (1898)
Mařákovi žáci, zleva - Kalvoda, Langer, Sátra, Ullmann, Bubeníček, Lolek, Lochovice (1898-99)
Alois Kalvoda Osiky u Nových Němčic 1897
Alois Kalvoda Březový les
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Bedřich Bendelmayer
Alois Kalvoda Krajina s říčkou 1900
Alois Kalvoda - Krajina s poutníkem
Autor: Vbronson123, Licence: CC BY-SA 4.0
Alois Kalvoda - Břízky u řeky.Olej na překližce 50 x 60 cm
Alois Kalvoda - Břízy
Alois Kalvoda Vlčí máky
Alois Kalvoda Letní krajina (1903)
Alois Kalvoda Cesta (1902)
Alois Kalvoda - Zimní potok